Půlměsíční trůn
Saladin Ahmed
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159471/bmid_pulmesicni-trun-E0a-159471.jpg
4
43
43
Pod rozpáleným pouštním sluncem, v krajině nekonečných písečných dun, džinů a ghúlů, mocných mágů i divokých nomádských kmenů leží majestátní Dhamsavát. V hlavním městě Půlměsíčních království vzrůstá napětí – lidé se bouří proti krutovládě nového kalifa a v ulicích začíná řádit neznámý zabiják… Doktor Adúla Maslúd se už cítí starý. Na tom by nebylo zase tolik divného, ale Adúla je lovec nestvůr. Přestože by své nebezpečné povolání rád pověsil na hřebík, brzy je i on zatažen do víru zlověstných událostí. Společně se svými starými přáteli i mladým a nesnesitelně pobožným dervišem Rasídem se snaží podivným vraždám přijít na kloub. Co s nimi má společného vůdce městské chudiny, nepolapitelný král zlodějů, zvaný Sokolí princ? Jakou roli sehrává tajemná dívka z pouště? A jak s tím vším souvisí pradávná historie města?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , GorgonaOriginální název:
Throne of the Crescent Moon, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha je rozhodně originální a zajímavá prostředím nicméně toto čtení asi není pro mě. Kniha disponuje spoustou informací a plytkým dějem. Zároveň spoustu gramatických chyb. Ale jsem si jistá že si najde své čtenáře
YA fantasy příběh šmrncnutý muslimským světem, předvídatelné, ne moc originální, plný klišé, patosu, zbožnosti, Boha Všeslitovného, Proradného anděla, citátů z Knihy zázraků, slz na krajíčku a unavených seniorů... A zbojník "bohatým bral, chudým dával" se jmenuje Hamáz... Šovinistickými postoji se to jen hemží, i když s nimi autor statečně bojuje. Jsem v rozpacích. I z množství chyb, což je pro Gorgonu netypické.
Líbí se mi knihy, kde hrdinové nejsou zcela dokonalí. Chovají se prostě jako lidé. Ženy mají menstruaci, starý muž se uprdne nebo lpí na svém domě plném knih... Také pochybují, chybují, prohrávají v boji s přesilou, přichází o ty které mají rádi, a o to co mají rádi. Ostýchají se dát najevo své city, nepadají si ihned do náruče. Věci kolem se mění. Také to, co by se dalo nazvat dobrem, zcela nevítězí tak jako pohádkách. Vzájemné přátelství skupinky dobrodruhů však vytrvalo.
(SPOILER)
Poněkud mi uniká důvod opěvování tohoto dílka. 80 %? A nominace na Nebulu? Já vám nějak nevím. Je to takové hodně jednoduché, klouže to po povrchu, asi jako literatura pro teenagery. Tak to asi bude literatura pro teenagery. Ovšem ty by asi zase moc neoslovil lovec ghúlů v důchodu, který si stěžuje, že už je na to moc starý, stejně jako jeho další kámoš.
Zároveň jsem se v půlce přistihla, že mě to nebaví a je mi lhostejné, co se stane dál. Ale dočíst to není velký problém ani tak, fakt je to takové školní čtení. Postavy nijak moc neuchvátí, nejdou moc do hloubky. Nemá to moc atmosféru, leda že je to takové arabské. A pokud jde o děj, tak na začátku se trochu bojuje, aby se na scénu přivedl padouch, ghúl všech ghúlů, pak skupinka přátel většinu knihy prosedí v domě, kde si léčí rány a přemítají, jak ho porazit, a pak se seberou a odejdou ho porazit – nakonec to jde překvapivě rychle. Některé pasáže působí neuměle a na sílu. Třeba když se dívka promění ve lvici, tak si asi autor řekl "Hele, toho čtenáře určitě napadne, kam se podělo po proměně oblečení" a hned tam teda radši vrazí podivení jiné postavy "Kam se podělo její oblečení?", aby ho čtenář náhodou nemohl podezírat, že ho ta záhada nenapadla. (Vysvětlení už samozřejmě nenásleduje.) I ty násilné scény, které ne že by tam ve výsledku byly příliš podstatné, působily nějak nuceně, asi tomu chtěl autor dodat šťávu.
Konec je evidentně otevřený pro pokračování. V textu je hodně chyb, ovšem většinou jde o čárky v souvětí, takže běžný čtenář si nejspíš ani nevšimne. No teda, slabé to bylo, za mě rozhodně.
Velmi povedený kousek klasické fantasy. Trochu epičnosti, ale ne moc, postavy zajímavé, bez velkých klišé, vykreslené i se všemi slabostmi a nedostatky. Obzvláště mladý derviš se stal mým oblíbencem. Příběh se nesnaží zamotat sám do sebe, prostě jde od bodu A do bodu B. Žádné zbytečné odbočky. Dobře, také žádné velké wow, ale v tomto případě přesně platí, že méně je někdy více. O auru zajímavosti a novosti se postarají kulisy, umístěné do arabského velkoměsta, které autor vykreslil neskutečně živě. Líbí se mi také, že magie dává smysl. Že je jí tak akorát a slouží hlavně k podpoření lidské síly.
Ale nejvíc na knize oceňuji, že mě přiměje chtít vědět víc. O postavách. O jejich minulosti. Budoucnosti!
Nějaká negativa? Asi postava Sokolího prince. Zasloužila by si trochu víc propracovat a rozvést, a rozhodnout se, jestli je víc Robin Hood, nebo Machiavelli. Oboje úplně nejde, ne ve chvílích, kdy je třeba svou celou budoucnost svěřit do víry, že někdo něco nikdy neudělá... jako na konci knihy. Zajímá vás o co jde? No tak šup si ji přečíst!
Co dodat? Tohle snad není jediný a poslední díl z tohoto světa, ne? Od roku 2013 už přece musel napsat něco dalšího!
Takže čtyři tučné hvězdy. Je to prostě dobré a chci tu knihu do své knihovničky, abych mohla říkat přátelům "hej, to si přečti!"
Víc, víc takových "jednoduchých" věcí.
Od knihy jsem nic nečekala, ale začetla jsem se hned od prvních stránek. Arabské prostředí příběhu bylo milým zpestřením od jiných fantasy knih. Postavy byly sympatické. Jeden postarší lovec a jeho společník až moc zažraný do víry a díky tomu je také neustále popichován. To byly mé nejoblíbenější části. I ostatní postavy byly sympatické a neustále se něco dělo. Moc mile jsem překvapená. Knihu jsem četla jedním dechem.
Dávám 4 hvězdy, i když 3,5 by bylo asi spravedlivější. Kniha, která láká nádhernou obálkou, je určitě originální jak prostředím, tak autorovým smyslem pro detail (třeba popis mumraje orientálního města je velmi působivý). Neotřelí jsou rozhodně i hrdinové (lovec ghúlů před důchodem, mladý fanatický derviš a arogantní nomádka/lvodlačice). Na druhou stranu příběh samotný je velmi přímočarý a peripetie jsou řešeny na můj vkus příliš jednoduše. Přesto knihu doporučuji už jen kvůli exotickému prostředí a vůni čaje s kardamomem.
Fantasy v duchu arabských mýtů a legend, která zaskočí především absencí automaticky se nabízejících motivů. Žádné létající koberce, kouzelné lampy, zázračné turbany či alespoň prohnilé velkovezíry zde nenajdete. V Půlměsíčním trůnu se dočkáte pouze hromady ghúlů a skupiny dobrodruhů, kteří se rozhodnou jim ukázat, zač je toho kinžálu a magie.
Přesto bylo tohle „ochuzení“ pro mě spíše plusem. Jsem středoevropan do morku kostí, a tak mi stačí k zábavě málo. Nepotřebuji si čtení komplikovat pronikáním do rozdílné kultury, která je mi jinak naprosto cizí. Navíc Saladin Ahmed nesklouzává do náboženského patosu plného mnohovýznamových odkazů, jež by celé vyprávění postavilo do zcela jiné roviny. Hrdinové jednoduše odhalí plány zavrženého mága a rozhodnou se je řešit útokem. K ničemu komplikovanějšímu zde nedojde, rozestavění figur je tradiční a nápady průměrné, což jsou v součtu klady i neduhy celého románu. V důsledku takové nenáročné a hravé zpracování D&D dobrodružství.
Moc se líbilo, že se děj knihy odehrává jakoby kdesi v Orientu. Džinové, ghůlové, mágové, dervišové, super popis soubojů, krajiny, kolikrát tak přesný, že jsem až dostávala žízeň. Super
Začátek knihy mi přišel trochu pomalejší, protože autor hodně popisoval ulice Dhamsavátu, a asi prvních padesát stran vůbec trvalo než se hrdinové dostali z města, ale poté už se pořád něco děje a člověk jen otáčí stránku za stránkou. Svět, který jako by starověké Persii z oka vypadl a netradiční výběr hlavních postav dává knize punc originality. Celkový dojem jen podtrhává pěkná obálka a grafická úprava. Pravda, je trochu nezvyk, že u přímé řeči nejsou použité uvozovky, ale pomlčka. Nemůžu říct, že by mi to vadilo. Po tom jak byl první díl ukončen jsem vážně zvědavý jak budou osudy postav pokračovat. Nemůžu říct, že bych s některými rozhodnutími souhlasil, ale přece jen to odpovídá charakteru těch postav. Dávám knize čtyři hvězdičky.
Půlměsíční trůn
S Půlměsíčním trůnem jsem se trochu trápila. Začátek byl fajn, ale čím víc jsem přečetla stránek, tím víc jsem se nudila. A nezachránily to ani postavy, ani příběh, ani prostředí. Bylo to prostě neslané, nemastné. Taky mi vadilo, že přímá řeč nepoužívá klasické uvozovky, rozčilovalo mě to a hůř se mi četlo. Příběh jako takový je ok, na tři průměrné hvězdy, ale často jsem se přistihla, že se do čtení nutím a místo toho raději rozečetla něco jiného, musím tedy dát dvě hvězdy za čtenářský zážitek.