Nové komentáře u knih Saladin Ahmed
Půlměsíční trůn
„S Půlměsíčním trůnem jsem se trochu trápila. Začátek byl fajn, ale čím víc jsem přečetla stránek, tím víc jsem se nudila. A nezachránily to ani postavy, ani příběh, ani prostředí. Bylo to prostě neslané, nemastné. Taky mi vadilo, že přímá řeč nepoužívá klasické uvozovky, rozčilovalo mě to a hůř se mi četlo. Příběh jako takový je ok, na tři průměrné hvězdy, ale často jsem se přistihla, že se do čtení nutím a místo toho raději rozečetla něco jiného, musím tedy dát dvě hvězdy za čtenářský zážitek.“... celý text
— Shaxx
Půlměsíční trůn
„Kniha je rozhodně originální a zajímavá prostředím nicméně toto čtení asi není pro mě. Kniha disponuje spoustou informací a plytkým dějem. Zároveň spoustu gramatických chyb. Ale jsem si jistá že si najde své čtenáře“... celý text
— DreamerX9
Půlměsíční trůn
„YA fantasy příběh šmrncnutý muslimským světem, předvídatelné, ne moc originální, plný klišé, patosu, zbožnosti, Boha Všeslitovného, Proradného anděla, citátů z Knihy zázraků, slz na krajíčku a unavených seniorů... A zbojník "bohatým bral, chudým dával" se jmenuje Hamáz... Šovinistickými postoji se to jen hemží, i když s nimi autor statečně bojuje. Jsem v rozpacích. I z množství chyb, což je pro Gorgonu netypické.“... celý text
— Hesonit
Půlměsíční trůn
„Líbí se mi knihy, kde hrdinové nejsou zcela dokonalí. Chovají se prostě jako lidé. Ženy mají menstruaci, starý muž se uprdne nebo lpí na svém domě plném knih... Také pochybují, chybují, prohrávají v boji s přesilou, přichází o ty které mají rádi, a o to co mají rádi. Ostýchají se dát najevo své city, nepadají si ihned do náruče. Věci kolem se mění. Také to, co by se dalo nazvat dobrem, zcela nevítězí tak jako pohádkách. Vzájemné přátelství skupinky dobrodruhů však vytrvalo.“... celý text
— Panpalapax
Půlměsíční trůn
„Poněkud mi uniká důvod opěvování tohoto dílka. 80 %? A nominace na Nebulu? Já vám nějak nevím. Je to takové hodně jednoduché, klouže to po povrchu, asi jako literatura pro teenagery. Tak to asi bude literatura pro teenagery. Ovšem ty by asi zase moc neoslovil lovec ghúlů v důchodu, který si stěžuje, že už je na to moc starý, stejně jako jeho další kámoš.
Zároveň jsem se v půlce přistihla, že mě to nebaví a je mi lhostejné, co se stane dál. Ale dočíst to není velký problém ani tak, fakt je to takové školní čtení. Postavy nijak moc neuchvátí, nejdou moc do hloubky. Nemá to moc atmosféru, leda že je to takové arabské. A pokud jde o děj, tak na začátku se trochu bojuje, aby se na scénu přivedl padouch, ghúl všech ghúlů, pak skupinka přátel většinu knihy prosedí v domě, kde si léčí rány a přemítají, jak ho porazit, a pak se seberou a odejdou ho porazit – nakonec to jde překvapivě rychle. Některé pasáže působí neuměle a na sílu. Třeba když se dívka promění ve lvici, tak si asi autor řekl "Hele, toho čtenáře určitě napadne, kam se podělo po proměně oblečení" a hned tam teda radši vrazí podivení jiné postavy "Kam se podělo její oblečení?", aby ho čtenář náhodou nemohl podezírat, že ho ta záhada nenapadla. (Vysvětlení už samozřejmě nenásleduje.) I ty násilné scény, které ne že by tam ve výsledku byly příliš podstatné, působily nějak nuceně, asi tomu chtěl autor dodat šťávu.
Konec je evidentně otevřený pro pokračování. V textu je hodně chyb, ovšem většinou jde o čárky v souvětí, takže běžný čtenář si nejspíš ani nevšimne. No teda, slabé to bylo, za mě rozhodně.“... celý text
— LaCucaracha
