Panpalapax komentáře u knih
(SPOILER) Prostřednímu dílu série o trpaslících dávám prostřední hodnocení. Oceňuji vývoj osudů hlavních postav a také jednotlivých říší. Ale popisy bojů a následky zranění hrdinů se mi nelíbí. I v rámci fantazy hodně přehnané. Tungdil dvakrát vstal z mrtvých zásahem bohů(?). Přitom není do té doby moc božstev vůbec zřetelná. Ano, hrdinové se modlí, ale spíše jen ze zvyku. Hlavní hrdina sice zmizí/zemře, ale přesto je to jen jasná záminka pro pokračování série. Není to špatná kniha, ale ani nijak výjimečná.
Nejsem zvyklý na takový poetický styl psaní. Nicméně to byl zajimavý a nevšední prožitek. Byť některé slovní obraty a popisy děje byly na mne jaksi příliš a příběh se tak stal spíše fantastickým.
Povídky se mi většinou hodně líbily. A Písečnících jsem slyšel, ale netušil jsem, že to bude takový horor...
Krásný hrdinský příběh! V knize v několika variantách, což je trochu nudné číst vlastně to samé znova. Ale zase je vidět úpravy které J.R.R. Tolkien v průběhu času dělal. Často nedotáhl verzi do konce a věnoval se pak zase něčemu jinému. Pro mě přesto měl krásnou atmosféru precizně stvořeného světa. Se všemi těmi elfími jmény a rodovými vazbami postav. Trochu škoda, že Argo ve vydání korekturou neopravilo různé překlepy a chyby (např. různé verze slov ve stejné verzi příběhu: Wingelot / Vingilot, Nauglamír / Nauglamín, dále třeba špatné koncovky atd) Chválím ale přebásnění veršovaných částí. To se mi docela líbilo.
Pěkný romantický příběh zasazený do slavné historie Polska. Dramatické okolnosti ústřední velké lásky plné překážek jsou z dnešního pohledu těžko uvěřitelné. Alespoň v Česku. Vtipné jsou akce trochu jednodušších bratrů Bukojemských. Celá knížka napsaná většinou dost čtivě, děj má celkem spád. Jen úplný závěr byl pro mě trochu příliš patetický.
Prostě klasika sword & sorcery. A super kresby od Káji Saudka tomu ještě dodávají správný šmrnc.
Tato antologie mě mile překvapila. Povídky většinou nápadité a opravdu dobře napsané. A hlavně takové neotřelé, žádná klišé.
Dříve jsem neměl moc rád antologie. Ale přesto jich doma mám docela hodně. Proč? Nějaké mám ještě z pozdních 80. let, kdy nic moc jiného z nové fantastiky nebylo. A několik mi doma zůstalo po bývalé přítelkyni... Ale Excelsior gentlemani jsem si koupil sám a dobrovolně, protože se mi steampunk prostě líbí. Velký vliv na to samozřejmě měli v mém dětství verneovky. A pak i čistá fantasy z 90. a pozdějších let.
Konečně ke knize. Některé povídky se mi hodně líbily. Klidně bych uvítal i více z jejich universa. Jiné mě zabavily, ale stačilo. A pár mě zas tak moc nezaujalo. Celkově tenhle nakladatelský počin však oceňuji. Kniha se mi líbí i esteticky, ilustrace a kresbičky na konci povídek.
Podle mě - a četl jsem už hodně knih ze světa Warhammeru - nejlepší kniha z tohoto univerza. Trpaslíci jsou vykresleni, myslím, velmi dobře. Pamatují si křivdy, jsou neústupní a mají rádi pivo.
Svěží a zábavné fantastické povídky. Autorovy neotřelé nápady mě hezky zbavily. Jo, také pěkná obálka a ilustrace.
(SPOILER) Budu k první knize autora shovívavý, proto dávám 4*. Děj je celkem napínavý a zpočátku více nejasný. Něco se do konce tohoto prvního dílu trilogie vyjasní, něco ne. Postavy mají rozmanité charaktery i zájmy. To je dobré.
Co mi vadilo? Některé slovní obraty: několikrát "vystřelil (odněkud) jako kulka", "v ruce se mu objevil nůž" (odkud?!), "odkudsi vytáhl dřevěný žebřík" (tak malý asi nebyl, aby to bylo odkudsi...), při zapalování bomby bylo popsáno křesání - ale ne už hoření doutnáku... Také mi vadilo užívání délkové míry ve stopách, nejsem na to zvyklý, v hlavě si to sice přepočítám, ale není to komfortní a hlavně mi to přijde zbytečné. Zvláště, když "první" přišli že Starého kontinentu, tak si mohli přivést metrické míry... U jednotky času "úder" si myslím, že to je asi hodina, ale jistý si tedy nejsem... Také mi k závěru vadily například lehké návaznosti na křesťanství (zmiňována bible) a částečně i ukřižování lidí (i když ukřižování používali Římané atd, tak přece jen s křesťany se spojuje nejlehčeji).
Také by mi zvláště zpočátku usnadnilo orientaci v ději, kdyby u názvů kapitol bylo napsáno i místo, kde se odehrává. Na mapě mi chybí měřítko. Také vyznačení přístavního města Rovině kus od pobřeží je divné. Rovněž mi scházela případná setkání nebo alespoň pozorování místní fauny a flóry při putování hrdinů. A ještě mi přišlo třeba divné, že jednoruký muž si asi bez jakýchkoliv problémů na tržišti z váčku vybírá drobné na nákup. No, asi je již zvyklý, stejně bych uvítal to v textu zmínit.
Přeze vše výše napsané opakuji, že na prvnotinu je to dobrý počin. A doufám, že další díl snad bude lepší, vyzrálejší.
(SPOILER) Jako kluk jsem četl verneovek co nejvíce. Některé jsem měl po otci (krásná knížka od Vilímka v červené vazbě), jiné jsem dostal od rodičů (velké knihy z edice Podivuhodné cesty) a co jsem nesehnal, to jsem si půjčoval v městské knihovně. Tolik vzpomínka.
Kniha se mi moc líbila. Dozvěděl jsem se o Verneově životě i dílech, o kterých jsem ani nevěděl. Hodně mě překvapilo, že například v Itálii koncem 19. století nevěřili v existenci spisovatele J. Verna! A že ho postřelil vlastní synovec!
Přehledy a seznamy na konci knihy mě také potěšily. Sám jsem si psal
jako kluk seznamy, které verneovky jsem četl, a které mi ještě k přečtení zbývají.
Autor je opravdový ctitel díla J. Verna. To je znát. Zároveň však přiznává, že některá díla jsou jaksi průměrná, nebo jen kopie již realizovaných nápadů.
Četl jsem od Ondřeje Neffa i jeho vlastní knihy ve stylu verneovek a byl jsem také spokojen.
Moc pěkně dělaná kniha, příbuzenské souvislosti postav, plánky vily, kde se celý děj odehrává. Dobře popsané jednotlivé osoby. Při čtení jsem si říkal, kdy nastane první vražda. No, dočkal jsem se, a nejen jedné - jak už mi napověděla zadní předsádka. Je to spoiler, ale graficky to vypadá zajímavě. Některé postavy podle mě jednaly trochu zvláštně. Ale kdoví, jak bych se já sám v podobných situacích zachoval... Jinak jsem byl s dějem spokojen. V závěru knihy jsem se dočkal velkého překvapení, což mě potěšilo. A to už jsem si říkal, že je v textu přeze všechny korektury chyba, cha cha!
Přestože víceméně fragment z pozůstalosti, a přestože jsem věděl, jak to dopadne, tak jsem si čtení užil. Tolkienův styl psaní, oproti dnešním dílům tohoto druhu je vlastně jemný. Nepoužívá vulgární výrazy, naturalistické popisy bojů a mučení ani barvitě vylíčené sexuální scény. Tato část jeho velkého mýtu ve mně přez výše uvedené vzbuzovala silné sladkobolné pocity. Růst moci Númenoru a nakonec jeho doslovný pád. Lidská pýcha a mocichtivost, ochota naslouchat lžím je vlastně hodně aktuální i dnes... Akorát dostatek s textem plánovaným pro vydání, vlastně parafráze historických zmínek o Atlantidě mě nudila. Kniha má už klasicky krásné a dokonale se hodící ilustrace od Alana Lee. Jen mapu Númenoru bych uvítal na jedné předsádce, takhle jsem musel listovat na stranu, kde byla malá mapka ostrova. Dvě mapy Středozemě na předsádkách jsou myslím úplně zbytečné, z toho jedna dokonce obyčejná nebarevná. To je jen ale malá výtka vydavateli.
Tohle divoké a zároveň víceméně milé dobrodružství se mi četlo dobře. Vtipný styl typuTerry Pratchett, ale akčnější a méně intelektuální, což nevnímám jako špatně. Také množství překvapení a roztodivných nápadů je osvěžující.
(SPOILER) I druhý díl Divokých karet mě docela bavil. Jak už to antologií bývá, některé povídky mě bavily více, jiné méně. Celou knihou se táhne jako červená nit hrozba zničující invaze na Zemi. Někteří protagonisté invazi chtějí zabránit, jiní zase - ze zištných důvodů - napomoci. Všelijak se to zamotává a odhalují se další a další souvislosti. Asi nejvíce mě bavil superhrdina Modulár, který se začal vtipně sebeuvědomovat. Asi si i přečtu třetí díl...
Mně ta fantastická alternativní historie celkem bavila. Některé příběhy se mi hodně líbily, jiné byly dobré a několik bych hodnotil průměrně. To spojení povídek různých autorů také pomocí známých "es" mi přišlo logické a zapadalo do konceptu.
Hodně se mi ten příběh líbil. Drsný vzhledem k době, kdy se odehrává. Také se mi líbilo, že takových těch fantasy klišé tam bylo pramálo. Naopak jsem byl dějovými zvraty občas. Překvapen. Jen logičnost v pár případech se mi zdála trochu narušená. Hlavně když Yanniga svážou, nikde jsem nedohledal (a to jsem si to pak ještě pročítal) že by ho rozvázali. A on pak utíká a šplhá po skále... Ale možná jsem se stejně spletl. Hodnocení jsem dal vyšší i kvůli tomu, že je to poslední kniha J. Mosteckého.
Warhammer fantasy čtu již pár let. Sérii Time od Legends jsem si koupil na doplnění, i když mě zrovna zas tak moc zrod Říše nepřitahoval. Tento druhý díl se mi četl dobře. Bylo v něm však až příliš mnoho žánrových klišé. A také nelogičností a přehnaností, dokonce i na hrdinskou fantasy. Některé momenty se mi líbily, to přiznávám. Ale o dost více je těch, při kterých jsem si v mysli řekl "ach jo, zase ty béčkové scény a komentáře."
Kdysi jsem četl knížku Měsíc mého života. Nedávno pak Hu!, povídky Dědka Čucháka a Ultimus. Před chvilkou jsem dočetl Hvězda mého života. Že to tak trochu na přeskáčku mi nevadilo. V knize Hu! je na konci přehled jak to šlo všechno za sebou. Hvězda mého života mi tedy doplnila ságu o další příhody a důležité události, o kterých se mluvilo v následujících knihách. U čtení jsem se rozhodně nenudil. Ba přímo jsem si užíval toho krásného ilustrovaného vydání od Mystery Press.