Panpalapax komentáře u knih
Jakože jo, celkem dobře napsané. Přesto se nemohu ubránit dojmu takovému umělému a až příliš okatému navazování událostí. Takže dej do sebe pěkně zapadá, ale mám z toho takový rozpačitý dojem. I když jsou některé nápady dobré a potěšily mě. Hodnocení bylo na hraně 3 a 4. Nakonec jsem dal nižší počet *, protože jsem prostezod Ryana čekal víc.
Za mě skvělá kniha. Napínavé a vzhledem k současné ruské agresi i příjemné počtení. A navíc, jeden z hlavních kladných hrdinů se jmenuje Melichar. Stejné příjmení měla i moje máma za svobodna.
Tato antologie se mi těžko hodnotí. Některé povídky se mi moc nelíbily. To co napsal Correia byl jen takový fragment. Styl povídky Hraničník vůbec není podle mého gusta. Některé povídky byly pro mě tak normál. Více se mi líbil text Jak zacházet se strašidly, Otázka lačnosti a smrti (podle které je i opět povedená obálka knihy) a Vodník. A úplně nejvíce se mi líbila Procházka parkem od Pavlovského a pak (nepřekvapivě) V souladu s přírodou od Kotlety.
Jakože dobrý příběh, byť pro mě v něm pár nelogičností. Jak čtu převážně fantazy, tak v žánru nejsou bohužel výjimkou, spíše zavedeným klišé. Líbil se mi hlavní hrdina i jeho pomocník. Hlavně pro jejich charakterovou realističnost. Což vyvažuje to, o čem jsem psal předtím. A jelikož také hraji počítačovou hru Vermintide ll ze světa Warhammer, kde se to zplozenci chaosu jen hemží, a kde je možno mít i postavu Witch Huntera, tak se mi to pěkně doplňuje.
Celkem dobře napsaný závěr trilogie. Ale pro mě fantasy klišé bez momentů překvapení. Četl jsem to jako popis děje a snadno jsem domýšlel, co bude následovat. Tím nemíním, že je to špatná kniha, jen bez výraznější originality.
Řemeslně celkem dobře napsaná kniha. Pro mě však bez překvapení. Dalo se očekávat, jak se dej bude odvíjet, takže jsem vlastně četl jen jakýsi popis. Za celou dobu čtení jsem si v duchu neřekl "tak to jsem opravdu nečekal, to je dobrý!". A tenhle moment mi u W. Kinga chyběl snad v každé knížce. A to jsem jich od něj četl již dost.
Tři pěkné, drsné rytířské příběhy. Čest i zrada, stín povstání černého draka. Pro mě najednou příliš mnoho postav, potulných rytířů, lordů i souvislostí mezi nimi. A hlavně propracovaný svět Ledu a ohně.
Možná je to mou netrpělivostí, ale kniha se mi občas četla pomalu a musel jsem vynaložit úsilí k dalšímu postupu. Mnoho latinských, francouzských, anglických, německých a snad i jiných citátů a promluv, toho bylo důvodem. A také důkladně popisovaný děj, který se jen pozvolna odvíjel vpřed. To v mých očích snížilo hodnocení.
Samotná idea knihy je však skvěle nápaditá a velmi dobře propracovaná... Samý závěr byl takový sladkobolný, v jistém smyslu útěšný a v jiném zase vlastně beznadějný.
Mně se to četlo dobře, stejně jako zatím všechny knížky od Longa že světa Warhammer, které jsem četl. Občas sice takové dost hrdinské, ale naštěstí ne přespříliš. Členové Černých srdcí mi celkem přirostli k srdci. Tedy to jejich zdravé jádro.
Líbí se mi knihy, kde hrdinové nejsou zcela dokonalí. Chovají se prostě jako lidé. Ženy mají menstruaci, starý muž se uprdne nebo lpí na svém domě plném knih... Také pochybují, chybují, prohrávají v boji s přesilou, přichází o ty které mají rádi, a o to co mají rádi. Ostýchají se dát najevo své city, nepadají si ihned do náruče. Věci kolem se mění. Také to, co by se dalo nazvat dobrem, zcela nevítězí tak jako pohádkách. Vzájemné přátelství skupinky dobrodruhů však vytrvalo.
Již záhy po té, co jsem začal toto veledílo číst, jsem věděl, že si zaslouží nejvyšší hodnocení. Občas se četlo obtížně. Nedocházelo mi, kam postupně odkrývaný děj, navíc postupně dovypravovaný vlastně směřuje. Jak to tedy všechno vlastně je, jak to skončí, jestli to vůbec skončí... Užíval jsem si tedy podrobné vyprávění, množství opravdu skutečných i skutečných literárních postav a popisů míst i věcí. Když se psalo o žraločím vzhledu letadla Me 262,tak jsem si to dohledal a skutečně tak vypadalo. Nebo když někdo třímal MG 42, tak jsem si to pro lepší představu dohledal. To je sice možné i v jiných textech, které popisují reálné věci, ale tady byla ta komplexnost nebývalá. A ta rozmanitost paralelních světů. A ta bezútěšnost v některých z nich. Také naturalistické popisy bojů a nasilí mě silně zasahovaly. Silné hlavní příběhy veleknihy jsou plné nejen hrdinství, moudrosti a síly ale i bezradnosti, chybování, zoufalství a nakonec i spásného sebeobětování. Autor stvořil opravdu jedinečné dílo. To, kolik čtenářů je schopno a ochotno ho plně docenit, je věc jiná.
(SPOILER) Ze všech tří knih série se mi tento líbil nejvíce. A to hlavně nápad, s obřím netvorem pod New Orleans. S tím, jak v doslovu Earl shrnul názor na Chada, souhlasím. Také jsem neměl hlavního hrdinu rád. Opět jsem v příběhu postrádal nějaké nečekané zvraty a překvapení. To mi tedy docela vadilo. Tím pádem chybělo nějaké napětí. Většinou bylo vše snadno předvídatelné. Takže celkem dobře napsané, ale rozhodně ne špičkové.
Podobně jako v prvním dílu se mi není blízký takový ten Chadův frajírkovský styl. Je to však nenáročné čtení, takže to do knihy tohoto druhu asi patří. Musím však uznat, že se to rychle čte. Více se mi však líbily knihy, které psal Correia sám.
Musím napsat, že lovec monster Chad mi není sympatický. Pan dokonalý, sukničkář a velký drsňák. Asi jsem zaujatý, ale prostě to tak vnímám. Podání Johna Ringae mi celkově moc nesedne. Co píše Correia sám se mi líbí víc. Ale přesto jsem během čtení osciloval mezi 3* a 4*. Musí se nechat, že různých military, politických a všelijakých jiných reálií je tam dost, což oceňuji. Možná ale zase až příliš mnoho. Občas má děj i žádoucí spád, i když je vše celkem předvídatelné. A dopadne předvídatelně dobře. Možná až na závěr, ale zase je to úplné klišé, ach jo. Někdy se zase autor zasekne na popisech podružných věcí, které mě nudily. Přesto jsem stále váhal, jaké hodnocení dát. Třeba tipy profesionála se mi libily. Nakonec si autor za o něco nižší hodnocení může sám: já totiž grunge poslouchám, a mám ho rád.
Moc se mi to líbilo. Bylo dobře, že to Correia napsal s ženou, když hlavní hrdinkou je žena. Pan Popelnice byl fajn humorným aspektem. Souboj upíří babičky o "svého" vnuka se mi také líbil. Stejně jako závěr, který byl krvavou tečkou, a který jsem takto nečekal.
Přestože povídky nepreferuji, u této sbírky jsem se rozhodně nenudil. Dokonce jsem si jí, k mému vlastnímu překvapení, hodně užil. Šťávu tomu čtení dodali různí autoři, kteří nahlíží na svět Lovců monster z různých úhlů. Četl jsem všechny předchozí knihy ze série. Proto jsem ocenil jak povídky s některými starými známými, tak i "jen" doplňující kousky. První povídky mě nadchly, namlsal jsem se. Pak mé nadšení opadlo, docela nuda. Ke konci knihy se to tak nějak srovnalo.
Protože mám rád rytíře, přečetl jsem si tuto útlou knížku. Potěšili mě dobové výrazy i historické pozadí příběhu. Také myslím realistické středověké bitvy a výzbroj bojovníků. Nesedlo mi však střídání Falkových dobrodružství s politicko vojenskými popisy. Příběh hlavního hrdiny se sice vyvíjí, ale ani zdaleka se neuzavírá. Takže v případě zájmu musí čtenář hledat pokračování (dohledal jsem jen v podobě e-knihy). To sice není neobvyklé, ale prostě se mi zdálo příběhu málo. To ve velké politice k jistému ukončení dojde, nebudu však vyzrazovat. Při čtení vysvětlivek k textu mě zarazil fakt, že bojový oř rytíře je údajně "valach vysoký v kohoutku deset sáhů"!!! Což je v přepočtu úctyhodných 18 metrů. Takže pěkně velká potvora, která by jistě zvládla sám i bez jezdce zmasakrovat sama značnou část nepřátelského vojska ;)
Líbilo se mi to hodně, dobře se mi to četlo, mělo to spád. Nicméně téměř na konci mně to přišlo již trochu plytké. Hlášek k panu Delvinovi a jiným bylo příliš, a zdály se mi trapné. To ale jen trochu snížilo dobrý dojem z knihy.
Nic moc překvapivého v knížce pro mě nebylo. Takovéto jednoduché fantazy klišé. Nějaké nové postavy jsou v boji zabity, staré a důležité postavy přežijí i nepřežitelné situace. Potěšili mě však dawi zharr. O nich byly zmínky v jiných knihách ze světa Warhammer. Jejich popis a jednání mi na ně sedí.
Takový starý, poctivý, inteligentní styl psaní. Pěkně popsané postavy i třeba různé artefakty mimozemšťanů. Nedávno jsem četl povídky Kira Bulyčova, a v něčem byl ten způsob psaní podobný. Možná takové to zamýšlení co ten objev/setkání/vynález přinese lidstvu, jaký bude mít dopad?