Valhala

08.02.2023

Kam nemůže čert, nastrčí… fašistu aneb ovládnutí mytologické Valhaly a posléze i celého Asgardu a Země nacistickými vojsky. Tak začíná vpravdě mamutí trilogie Františka Novotného, v níž bojují vojáci obou světových válek nejen mezi sebou, ale i s draky, démony a na druhou stranu přestoupivšími valkýrami. Svět Valhaly nám otevírá rytíř Arnim von Gallwitz, který se společně se svými společníky pustil do záchrany Odinovy Síně padlých, ohrožované Súrtem, vládcem Múspellu s jeho draky a démony. S příchodem nacistů se však ve Valhale rozpoutá chaos, který záhy prostoupí celým příběhem, tím spíše, když se do akce zapojí časové smyčky a zdvojení či ztrojení některých účinkujících. Druhý a třetí díl byly napsány s odstupem osmi (resp. devíti) a třinácti let a je to znát jak na stylu, tak i na rozvržení a celkovém vyznění vyprávění. Další den Valhaly se jednoznačně čte lépe, než jeho předchůdce. Ubylo zmatků, přibylo napětí a uzlování dějových linek, které si nicméně zachovávají alespoň jistou míru přehlednosti. Co zůstalo, jsou místy sáhodlouhé technické specifikace, které brzdí rozvíjení zápletky a nafukují dílo do obludných rozměrů. Poslední, třetí díl cyklu s názvem Konečný den Valhaly je pak už v podstatě jen jakousi rekapitulací dvojky (jiný pohled na stejné události) s doplněním hluchých míst a finálním rozuzlením, které je však při vší úctě pravděpodobně nejslabší částí této rozsáhle epopeje. Jednoduchá, triviální řešení problémů bývají často ta nejlepší, v tomto případě se však poněkud minula účinkem a zanechala po sobě poněkud zahořklou pachuť, nehledě na to, že jsem se v tom přeskakování mezi světy dokonale ztratil. Novotného partie, tak pro mě skončila patem.

18.08.2022

Již záhy po té, co jsem začal toto veledílo číst, jsem věděl, že si zaslouží nejvyšší hodnocení. Občas se četlo obtížně. Nedocházelo mi, kam postupně odkrývaný děj, navíc postupně dovypravovaný vlastně směřuje. Jak to tedy všechno vlastně je, jak to skončí, jestli to vůbec skončí... Užíval jsem si tedy podrobné vyprávění, množství opravdu skutečných i skutečných literárních postav a popisů míst i věcí. Když se psalo o žraločím vzhledu letadla Me 262,tak jsem si to dohledal a skutečně tak vypadalo. Nebo když někdo třímal MG 42, tak jsem si to pro lepší představu dohledal. To je sice možné i v jiných textech, které popisují reálné věci, ale tady byla ta komplexnost nebývalá. A ta rozmanitost paralelních světů. A ta bezútěšnost v některých z nich. Také naturalistické popisy bojů a nasilí mě silně zasahovaly. Silné hlavní příběhy veleknihy jsou plné nejen hrdinství, moudrosti a síly ale i bezradnosti, chybování, zoufalství a nakonec i spásného sebeobětování. Autor stvořil opravdu jedinečné dílo. To, kolik čtenářů je schopno a ochotno ho plně docenit, je věc jiná.

11.04.2022

Tahle kniha je šílená. Je monstrózní a monumentální. Po dočtení jsem byl vlastně rád, že už je konec, myslel jsem že už se k ní nikdy nevrátím. Ale nyní po letech bych se do ní ponořil i podruhé, je to výzva.

No je to opravdu obtížné popsat... Je to už taky několik let, co jsem dočetl, takže konkrétní vzpomínky je občas těžké vyhrabat. Zůstaly už hlavně pocity. Je to opravdu obluda, tlustá bichle se spoustou stránek. A navíc složená z několika knih, které mají každá trochu jiný styl a jiné tempo. Není to úplně jednoduché čtení a zábavnost/čtivost se v průběhu taky zvládne několikrát změnit. Když bych to musel porovnat, tak jediná věc alespoň trochu podobná co jsem četl od té doby je Atlasova vzpoura.

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Arnim rytíř von Galwitz - stíhač z první světové války, Franz von Karst - český student stalingradské Napoly (ano čtete správně), Gunnar - dánský princ, Ódin, Himmler, Gagarin, Gabčík, Marylin Monroe, Fulcanelli, Havel... Nejedná se o náhodný výčet historických a fiktivních postav. Jde o pouhou část osazenstva Novotného opulentího díla - Valhaly. Valhala se pro mě stala dost rozporuplnou záležitostí.

Tam, kde si mě autor dokázal získat propracovaným prolínáním historie a fikce, svižně napsanou akcí a kupou postav s bohatým pozadím, mě zároveň odrazoval od dalšího čtení především dvěma věcmi. Jednou je Novotného jazyk a druhou jsou konce neberoucí popisy technikálií. To druhé je spíše můj osobní problém, ale sáhodlouhé popisy jednoplošníků, dvouplošníků, tříplošníků a kdo ví kolikaplošníků, bitevních lodí, transportních lodí, ponorek, tanků, OTček a jiných strojů mi lezly doslova a dopísmene krkem. Pokud v odsýpajícím příběhu najednou nastane odmlka na A4, ze které se dozvím pouze vzhled a funkci všech páček, čudlíků a měřáků v kokpitu letadla, ztrácím chuť číst dál. A na můj vkus toto Novotný činí až přílič často.

Prvně zmíněným problémem je u mě jazyk. Novotný si ohromně libuje ve složitých souvětích, což by mi tolik nevadilo. Co mi vadilo naopak hodně, byla dlouhá souvětí přímých řečí, do kterých Novotný vkládá neúměrně dlouhé uvozovací věty. Často se mi tedy stávalo, že takto rozdělená promluva pro mě ztratila ve druhé části smysl a dost to rušilo při čtení. Na knize se velice podepsalo to, že je složena z vícero dílů, během kterých Novotný jako spisovatel "zrál". První kniha je silně rozjezdová, vyprávěcí sloh autora hrozivě těžkopádný. To se v podstatě od druhé knihy změní. Po přesunu z Valhaly do našeho světa mi přišel příběh lehčí ke čtení, uvěřitelnější, přirozenější. Prostředí Valhaly jsem prostě Novotnému nevěřil a nelíbilo se mi její vykreslení. Problém byl podle mě ale především v jeho vypravěčském stylu, než v obecném zobrazení Valhaly, protože s tím jako s takovým problém nemám.

Mnoho lidí v komentářích vyčítá Novotnému vulgarismy, explicitnost sexu. Obojí je pravda, ani jedním autor nešetří. Vulgarismy mají ovšem v textu a promluvách postav své místo, opodstatnění a neruší. Se sexem je to horší, ale s už výše popsaným zlepšením vypravěčského stylu se pojí i přístup k sexuálním scénám, které mi s přibývajícími stránkami nepřipadaly až tolik prvoplánovité a zbytečně přehnané.

Další zde často zmiňovanou výtkou jsou časové hrátky. Musím uznat, že i přes veškerou svou i autorovu snahu jsem se v časových kličkách ztrácel a některé střípky dají smysl až ke konci knihy, některé byly dokonce i samotných autorem (nebo mojí chybou) zcela neukončeny a vyzněly do prázdna. V tomto je na místě přirovnání s Malazskou, která zde v komentářích také padla. Ovšem toto srovnání berte s rezervou. Podobnost je v autorově přístupu k vyprávění - vypravěč je v er-formě a jako čtenáři nevíme nic víc, než postavy, které si často něco myslí, ale "schválně" nedomyslí, aby se musel čtenář sám snažit. Další podobností je, že postavy se nám v příběhu mohou objevit několikrát, v různém věku, s různým jménem a sdělovat různé pohledy na jednu situaci.

Poslední díl je z téměř poloviny rekapitulací předchozího dílu s tím, že jsou nám doplňovány mezery v příběhu, které samotný děj knihy ale příliš kupředu neposouvají, přesto se paradoxně jedná o zajímavější/čtivější část celé Valhaly - především dění okolo Napoly. Naopak za nejslabší považuji finální kapitoly v královských Čechách a New Yorku, text působil, jako by Novotný mlel z posledního.

Ohledně závěru knihy... Novotný na posledních stránkách graduje pomalým tempem, pak najednou zjistíte, že za pět stran je konec a... Eh... Cítím lehké neuspokojení, ale to může být subjektivní. Na tak rozsáhlé dílo mi konec přišel "odfláknutý". Naopak poslední odstavec ohledně politického poselství kvituji. Dnes je ještě o něco více aktuální.

Kolem a kolem bych řekl, že se jedná o dobré dílo, které by si zasloužilo zrevidované, osekané, stylisticky uhlazené/učesané vydání. Knížka má smysl především pro fandy fantasy, protože na české poměry se jedná o opravdu unikátně rozsáhlé a komplexní dílo. Pro obyčejného čtenáře jde o ztrátu času. Pokud patříte mezi první skupinu, nevěšte hlavu před koncem prvního dílu! Opravdu se to zlepší! Poznat sádrovou tvář Emanuela Lutzeho s torzem ukřižovaného na krku v příběhové omáčce plné kulturních odkazů stojí za to.

02.09.2021

dal jsem se do kompletu (už to mám doma drahně let ...) znova a konečně, po letech jsem to vychutnal. No jo, občas je to trochu moc těžkopádné (řekl bych poctivé, ale něky až moc) ale děj, reálie, postavy jsou téměř dokonalé. Tak jo, vychutnal a dávám za méně ... tedy 5. Za tu sílu, co z toho díla prýští

02.09.2021

Ta kniha je monstrum, které vás zprzní, rozšlápne a potom vás za vyhřezlé střeva vláčí dva měsíce za sebou.

František Novotný stvořil skutečně monumentální dílo a to nejen svým rozsahem, ale také svým obsahem. K Valhale jsem se dostal kvůli mé lásce k severské mytologii. Nápad, že germánští piloti z první světové války, coby noví einherjové, bojují na dvojplošnících proti Súrtrově drakům, mi přišel kouzelný. Jenomže to je jen začátek, protože potom dojde na svět podobný Dickovu románu ‘Muž z vysokého zámku’. Druhou světovou válku zde vyhráli Nacisti za pomoci nemrtvé armády Thule z Niflheimu. Děj knihy se poté odehrává v rozmezí let 1942 až 1991. Tomuto světu vládnou démoni a nemrtví nacističtí pohlaváři, a kromě techniky zde funguje také magie. Novotný si nebere žádné servítky a jeho nacistický svět je opravdu hnusný a děsivý. V knize je řada velmi explicitních pornografických scén, ale také řada hororových krváků.

To všechno by samo o sobě nebylo až tak zajímavé, kdyby se František Novotný v této alternativní historii neopřel o skutečné osoby z našeho světa - o jejich díla a osudy. Jde o české i světové vědce, spisovatele, vojáky, politiky a dokonce i malíře a filozofy, z jejichž děl upletl velmi promyšlený a komplikovaný svět. Tyto skutečné osobnosti mají samozřejmě své místo také v tom nacistickém alternativním světě a jejich role je často až vtipně podobná jejich reálným osudům. A to je nejenom zdroj mého obdivu k této knize, ale také počátek všech mých výtek.

Mám rád dlouhé příběhy, ale co je moc, to je moc. Valhala je velmi dlouhá a její čtení mi zabralo asi šest týdnů. Jenomže už po dvou týdnech spolehlivě zapomenete detaily z již přečteného děje a tady jsou detaily hodně důležité. Vzhledem ke struktuře vyprávění se pak pasáže, které si chcete zopakovat, velmi těžko dohledávají. A to kniha naštěstí obsahuje i rejstřík. Kromě normálního vyprávění, které často skáče do vzpomínek, se děj knihy neustále točí kolem několika klíčových okamžiků, ke kterým se kniha neustále vrací, aby je vyprávěla z pohledu jiného účastníka a doplnila detaily. Novotný také často velmi podrobně popisuje prostředí, či rozebírá politické a společenské nálady. Navíc kniha hodně pracuje s cestováním v čase (oběma směry), skákáním mezi realitami a se zdvojováním osob a věcí, což všechno dohromady způsobuje neuvěřitelný chaos. Je sice pravda, že se po většinu knihy zdálo, že si v tomto chaosu Novotný udržuje přehled a všechno to dává logický smysl, ale ke konci jsem měl přesto pocit, že se mu to přece jenom trošku rozpadlo a dopustil se několika chyb. Na závěrečné rozřešení to naštěstí nemělo větší vliv. Zůstalo ale pár nezodpovězených či nedovyprávěných nitek.

Nechci ale jenom kritizovat, protože jsem se ve výsledku bavil a jsem rád, že jsem si Valhalu přečetl. Nejde jí upřít osudovost a Novotnému velkou imaginaci a schopnost napsat velmi komplexní příběh. Přesto její další přečtení neplánuji. V knize je hrozně moc pasáží, které sice celé knize a všem aktérům dávají neuvěřitelnou hloubku a bohaté pozadí, ale pro celkový příběh nejsou až tak důležité. Když to střelím od pasu, bez nich by se kniha mohla zkrátit na jednu třetinu a já bych si ji v budoucnu rád přečetl znovu. Takhle jsem ji měl už plné zuby a těšil jsem se, až skončí a já budu moci číst zase něco jiného. Ty vypuštěné pasáže by pak v pohodě obstály jako samostatné povídky ‘Ze světa Valhaly’ a čtenář by se k nim klidně mohl vrátit i po nějaké delší době a beze strachu, že přestávkou ztratí nit hlavního vyprávění.

Hlavním dojmem z celé mohutné knihy, kromě báječného čtenářského zážitku, byl postřeh, že se jedná o českou obdobu Malazské knihy padlých. A toho dojmu jsem se nezbavil, jen s tím dodatkem, že minimálně pro mne je to ještě lepší, protože pracuje i s realitou, která lépe umožňuje vyniknout spoustě zajímavých myšlenek, nemusí být v některých vecech tak popisná a více se sosutředí na samotný děj. Přestože mnohovrstevnatostí si s Malazem nezadá, spíše naopak, tak příběh je přeci jen konzistenmtnější a racionálnější.

Je poznat, že Novotný není profesionální spisovatel - najdou se pasáže, které nejsou literárně-technicky úplně doladěné. Ale většinou jazyk není třeba řešit, protože příběh Vás unáší dál a dál. Drobné technické nedostatky pak více než bohatě kompenzuje neskutečná imaginativnost díla.

Mimochodem, kniha by měla být úspěšná i podle požadavků teoretiků BLM, protože ten, kdo má největší zásluhu na porážce Zla je Martin Luther King, tentokráte v roli ungana Afriky:)

05.01.2020

Já osobně Valhalu považuji za špičku české fantasy. Autor naprosto úžasným stylem dokázal skloubit severské mýty se současností. Příběh je neuvěřitelně propracovaný, byť místy poněkud rozvláčný.

07.08.2019

Náročná, zdlouhavá .... tu knihu nelze jen číst, je třeba se do ní ponořit a prožívat. 85%

15.05.2019

Hodnotiť toto dielo komplexne je dosť ťažké. Aby sa neskĺzlo k schematizmu, je potrebné sa postupne vyjadriť ku každému dielu, pretože každý je iný. Novotný totiž koncipuje "Dlouhý den Valhaly" úplne inak než "Další den Valhaly" či "Konečný den Valhaly".

"Dlouhý den" je podľa mňa typickým valhalovitým počinom, čo sa nebude dať povedať o druhých dvoch dieloch. Napriek ťažkopádnosti, ktorá sa časom stane nielen stráviteľnou ale aj hnacím motorom, je tento diel plný mytológie, vzdušných bojov, pitiek, uličiek a zákrut v čase. Skrátka perfektné. Arnim, Voss, Grímni, Reginleif a zvyšok Valhaly mi prirástli k srdcu. "Meče a prsten" 100% a "Vetřelci" 100%

"Další den" toto všetko zahadzuje. Valhala je zničená, Grímni je mimo deja, Arnim je mimo deja, Voss s ostatnými letcami sú mimo deja, Reginleif je v pozadí a už to vlastne nie je tá hildr z prvej časti, dvojplošníky sú mimo deja. Avšak "hrdinami" sú americkí brílatí páprdovia sanhedrinu, Bush, Kennedy a Crommelin. No nič moc. Jedine Crommelin stál ako tak za to. A na chvíľku sa tu mihol Gunnar so Skuld, čo bola asi najlepšia časť celej knihy. "Dopoledne" 80% a "Odpoledne" 100%

"Konečný den" je už iba o recyklovaní, opakovaní a prežívaní toho, čo už autor raz napísal. Ak to v knihe "Chlapec s mečem" ešte bolo prijateľné, lebo sme sa mohli ponoriť do statku na Brünnhofu, do fantómového tanku, do napoly v Asgarde, či do chrámu Reginleif, tak kniha "Mezi světy" bola úplný prepadák. Akoby autor nevedel ako knihu ukočírovať a ako ju ukončiť. "Chlapec s mečem" 100% a "Mezi světy" 20%

Výsledok: dosť dobrý rozbeh v rámci Valhaly, potom presun do menej úchvatného sveta Malej Ameriky, kde sme sa dostali retrospektívne nazad do Asgardu v Ostmarke až sme dospeli na najhlbšie dno zbytočného opakovania sa.

A to najdôležitejšie, koniec ma už ozaj úplne nasral.

11.11.2018

No co k tomu říct, hrozně těžce se mě to četlo. Celou dobu mě připadalo že autor si to píše pro sebe a nikoliv pro čtenáře. Děj mě přišel zmatený a když přišlo cestování v čase, tak jsem se úplně ztratil. Hodně postav o kterých se moc nedozvíme, takže si je nezapamatujete. Třeba se tam někdo jen tak mihne a najednou se objeví zase o 100 stran dál. Naprosto pro mě otřesný sloh, nemohl jsem do toho vůbec začíst. Odloženo na straně 250 po prvním dílu. Možná se k tomu ještě někdy vrátím, ale spíš asi ne.

Zdržuju se udílení hvězdiček, jelikož jsem se přes 100 stran nepřehoupla. Může jít o jakkoliv geniální propojení skutečné historie se severskou mytologií, ale jak tato umí být intrikářská, vulgární a nabubřelá, tak přesně takhle na mě leckteré situace v knize působily. V čele s tou vulgaritou.

22.07.2018

Tak tohle není můj šálek čaje.

03.09.2017

Naprosto strhující. Nejsem fanouškem válek, zato mám ráda severskou mytologii. Kniha mě naprosto nadchla příbehem, zpracováním a hlavně obrazotvorností. Vše, co se stane, má svůj důvod a svou příčinu. Něco, čemu nepřikládáte váhu ve chvíli, kdy to čtete, se za pár desítek stránek ukáže jako důležitá věc a to mám na knihách ráda. Vše má svůj důvod. Nic se nestane jen tak. Opravdu nejlepší fantasy, jaké jsem kdy četla.

10.03.2017

Absolutní pecka. Na druhou stranu chápu všechny zklamané. tato kniha totiž potřebuje čas a nejde číst splašeně. Já si užíval po kouscích každou strnu a musím říct, že je to jedna z největších sérií české fantasy scény. Na konci jsem musel číst kapitoly několikrát, abych je pochopil, kreslit si časové grafy, ale vůbec mi to nevadilo. Je to prostě hardcore fantasy, která si svého čtenáře najde....

Tak za mě velké, ale opravdu velké rozčarování a zklamaní! Knihu jsem koupil na základě recenzí a mé záliby ve fantasy a sci-fi. Mělo to být něco výjimečného (jak dle rozsáhlosti, tak dle ceny - PC 798,-), ale byl jsem znechucen a cítím se podveden. První část (více než 250 stran) fakt děs a úplné utrpení. Mnoho postav, velmi zmatený děj, u nesmyslů si autor pomáhání časovým skokem a zdvojením jak postav, tak i předmětů. Úchylné laciné sexuální scény (například když hlavní hrdinka - valkýra honí penis drakovi, aby mohla v kovárně zakalit meč jeho semenem, ten meč ková jeho matka a její sestra honí druhého bratra, nebo když ta samá ukousne a ukradne pilotovi penis, aby se s nim mohla uspokojovat - fakt jak v béčkovém pornu pro uchyláky z 80 let) a hlavně dlouhé nudné a zbytečné pasáže mě skoro donutili knihu definitivně odložit. Na základě recenze kolegáčka čtenáře (kterou jsem vyhledal při svém znechucení), kdy i on konstatoval, že první část byla úmorná a později se to lepší jsem tedy vydržel a zajímalo mě, proč to vydavatel přivedl na svět. Druhá část už jde skutečně číst a je vidět, že ty léta, co knihy dělí fakt pomohla, ale pořád je tam na mě moc hluchých míst. Kniha po 640 stranách definitivně odložena. Celkově zajímavá myšlenka, ale nudné a podprůměrné provedení (zejména ta první část). Kdyby autor těch 1000 stran vtisknul do max 400, a celou první část nově přepsal do jedné úvodní kapitoly, tak by to mohlo být opravdu fajn, protože od druhé části se to trochu lepší. Ale nyní jsem fakt otráven a knihu pošlu obratem do bazaru, pokud mi teda na to někdo skočí a koupi to než to bude v levných knihách za 49,- :-). Místo v mé knihovně si to nezaslouží a určitě bych to nikdy nečetl znovu! Ty recenze musí být zaplacené vydavatelem, jinak nechápu, že se někdo k tomu "dobrému" vůbec tím začátkem pročetl a já nemám sílu to dočíst... A to nemluvím o provedení papírového potahu pevné vazby bez ochranného potahu - člověk aby četl knihu jen doma a v rukavičkách! Za více jak sedm stovek je to smutné! Prodáno do výkupu za 300,-! Díky bohu, že je ten brak z domu!

20.01.2016

Dal bych i klidně šest sedm hvězdiček...opravdu úžasné a nevšední dílo, které svou neuvěřitelnou komplexností okouzluje a ohromuje. Strašně moc mne knížka bavila a nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Super!

15.08.2015

Valhala je jako žulový masiv. Naprosto kompaktní dílo složené z částeček a žilek. Tu různé mýty, náboženství, a filizofické systémy. Tu odkazy na různé známé postavy historie v naprosto překvapivých kontextech. Cestování v čase, cestování v cestování v čase. Někdy drsné vyprávění o bezmoci a fatalismu, jindy téměř hrdinské sebeobětování a boj do posleního dechu. Někdy dobrodružné příběhy o přátelství, jindy zničující explicitní sex. Čtenář, který je alespoň průměrně znalý historie První a Druhé Světové, ale také Studené války, bude okouzlen alternativami, které jsou mu zde nabízeny. Zajímavě je pojatá druhá a třetí kniha, jejichž části jsou vyprávěny z pohledu jiných účastníků událostí. I přesto, že čtenář zná výsledek jejich peripetií, je nový pohled obohacením a dovysvětlením cesty, která byla v prostřední knize jen nastíněna. Valhala je intelektuální hostinou v tom nejlepším slova smyslu a přemýšlivý čtenář si přijde na své. Vzhledem k hutnosti textu a spletitosti příběhu je lepší, číst všechny díly jedním rázem. K tomu je nové, krásné, omnibusové vydání jako stvořené. Ukončení příběhu je logicky jednoduché, přesto uspokojující. Vše završuje rozsáhlý poznámkový aparát.
Valhala je pro mně jeden z nejlepších českých románů. Nejen fantastických. Obstojí totiž i mezi tzv. vážnou literaturou i jakoukoli beletrií.