Valhala přehled

08.02.2023

Kam nemůže čert, nastrčí… fašistu aneb ovládnutí mytologické Valhaly a posléze i celého Asgardu a Země nacistickými vojsky. Tak začíná vpravdě mamutí trilogie Františka Novotného, v níž bojují vojáci obou světových válek nejen mezi sebou, ale i s draky, démony a na druhou stranu přestoupivšími valkýrami. Svět Valhaly nám otevírá rytíř Arnim von Gallwitz, který se společně se svými společníky pustil do záchrany Odinovy Síně padlých, ohrožované Súrtem, vládcem Múspellu s jeho draky a démony. S příchodem nacistů se však ve Valhale rozpoutá chaos, který záhy prostoupí celým příběhem, tím spíše, když se do akce zapojí časové smyčky a zdvojení či ztrojení některých účinkujících. Druhý a třetí díl byly napsány s odstupem osmi (resp. devíti) a třinácti let a je to znát jak na stylu, tak i na rozvržení a celkovém vyznění vyprávění. Další den Valhaly se jednoznačně čte lépe, než jeho předchůdce. Ubylo zmatků, přibylo napětí a uzlování dějových linek, které si nicméně zachovávají alespoň jistou míru přehlednosti. Co zůstalo, jsou místy sáhodlouhé technické specifikace, které brzdí rozvíjení zápletky a nafukují dílo do obludných rozměrů. Poslední, třetí díl cyklu s názvem Konečný den Valhaly je pak už v podstatě jen jakousi rekapitulací dvojky (jiný pohled na stejné události) s doplněním hluchých míst a finálním rozuzlením, které je však při vší úctě pravděpodobně nejslabší částí této rozsáhle epopeje. Jednoduchá, triviální řešení problémů bývají často ta nejlepší, v tomto případě se však poněkud minula účinkem a zanechala po sobě poněkud zahořklou pachuť, nehledě na to, že jsem se v tom přeskakování mezi světy dokonale ztratil. Novotného partie, tak pro mě skončila patem.

18.08.2022

Již záhy po té, co jsem začal toto veledílo číst, jsem věděl, že si zaslouží nejvyšší hodnocení. Občas se četlo obtížně. Nedocházelo mi, kam postupně odkrývaný děj, navíc postupně dovypravovaný vlastně směřuje. Jak to tedy všechno vlastně je, jak to skončí, jestli to vůbec skončí... Užíval jsem si tedy podrobné vyprávění, množství opravdu skutečných i skutečných literárních postav a popisů míst i věcí. Když se psalo o žraločím vzhledu letadla Me 262,tak jsem si to dohledal a skutečně tak vypadalo. Nebo když někdo třímal MG 42, tak jsem si to pro lepší představu dohledal. To je sice možné i v jiných textech, které popisují reálné věci, ale tady byla ta komplexnost nebývalá. A ta rozmanitost paralelních světů. A ta bezútěšnost v některých z nich. Také naturalistické popisy bojů a nasilí mě silně zasahovaly. Silné hlavní příběhy veleknihy jsou plné nejen hrdinství, moudrosti a síly ale i bezradnosti, chybování, zoufalství a nakonec i spásného sebeobětování. Autor stvořil opravdu jedinečné dílo. To, kolik čtenářů je schopno a ochotno ho plně docenit, je věc jiná.