Legie plamenů
Anthony Ryan
Draconis Memoria série
< 2. díl >
Claydon Torcreek přežil cestu džunglí plné draggů, střet s nepřátelskými klany i mrazivý dotyk zrady - jeho potíže ovšem teprve začínají. Bájný bílý dragg - všeobecně považovaný za pouhý mýtus - se totiž probouzí z dlouhého spánku a přemáhá ho palčivá touha sežehnout na popel celý lidský svět. Jedno město už děsivým draggovým kohortám za oběť padlo. A další budou následovat, pokud se Clayovi nepodaří odhalit dávné tajemství, dosud ukryté pod jižním ledem. Clay musí opět čelit nepředstavitelným nebezpečím a tentokrát na bedrech nenese pouze břímě naděje svého vlastního lidu, nýbrž i osudu celého světa.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
The Legion of Flame, 2017
více info...
Přidat komentář
I tento díl byl fajn, ale kdyby byla kniha trošku kratší tak bych byla spokojenější.
Brzy se pustím do závěrečného dílu.
Nečtu fantasy a nerozumím mu a přesto mě fascinuje. Ta dokonalá promyšlenost neexistujícího světa, ta napínavost, ty zvraty na každé druhé stránce. Skvělé.
Jo, tak tohle by šlo! Oproti prvnímu dílu je tohle akčnější,čtivější a mnohem rafinovanější. Začetl jsem se hned, příběh mě chytnul a přikoval ke knize.Bavilo! Lehkou výtku lze mít snad jen ke stále se opakujícím stejným útokům draggů, které se po chvíli okoukají..
Jakože jo, celkem dobře napsané. Přesto se nemohu ubránit dojmu takovému umělému a až příliš okatému navazování událostí. Takže dej do sebe pěkně zapadá, ale mám z toho takový rozpačitý dojem. I když jsou některé nápady dobré a potěšily mě. Hodnocení bylo na hraně 3 a 4. Nakonec jsem dal nižší počet *, protože jsem prostezod Ryana čekal víc.
Po tom,jak jsem se nutila do čtení většinu prvního dílu, tak dvojka mě chytila od začátku. Jak už tu někdo napsal - už jsem byla v tomto fantasy světě zorientovaná a seznámená s postavama, tak to šlo dobře. Což ale neznamená, že když došlo asi po milionté k nějakému útoku kohokoliv , nepřeskočila jsem pár stránek :-)
Druhý diel série hodnotím ako obrovský krok dopredu oproti prvému dielu.
Úžasným spôsobom rozvíja svet a objavovanie jeho histórie v priebehu knihy je dobre rozložené a človeku vždy dáva nejaké otázky ktoré ho zaujímajú a udržujú pri čítaní.
Postavy mi tu tiež prišli sympatickejšie a uveriteľnejšie hlavne skrz ich vzájomné interakcie a prehlbovanie vzťahov. Veľmi oceňujem pridanie novej (novo-starej) postavy skrz ktorú môžeme sledovať dianie v nepriateľskej armáde a hlbšie pochopiť koncept skazenosti a myslenie "záporáka".
A páči sa mi aj umiestnenie výňatkov z novín počas celej knihy.
Dala jsem sice pět hvězdiček, ale hodnotím to tak na čtyři a půl.
Oceňuji nabité dějové linky Claye i Lizane. Stejně tak snahy o vtipy, které sice ne úplně vyšly, ale pokus se cení.
(SPOILER)
Styl psaní Ryana mi sedl už od jeho Písně krve a zde tomu nebylo jinak. Ráda jsem se ponořila do jeho světa draků. V druhém díle jsem doufala, že postavení draků se trochu změní a nebudou to jen bytosti využívány pro krev. To se nestalo, tak jsem zvědavá na poslední díl.
Z postav můj favorit zůstal jednoznačně Clay. Jeho dobrodružná cesta mě baví a on má nejblíže k tomu, aby hleděl na draky trochu jinak, než jako na zdroj síly.
Lizanne mi nevadila, ani předtím a Hillemore pro mě v druhém díle byl o něco sympatičtější. Jediný, kdo mě tam z postav nebavil, byl Sirus. ( MOŽNÝ SPOILER ) Jeho linku bych si odpustila, i když pohled na druhou stranu barikády nebyl zlý.
Strašně roztahaný, půlka linií tam byla úplně mimo hlavní děj. Linka Lizane mě bavila nejvíc, ale jen než začali tažení. Pak už to bylo všechno takové nějaké plácání odnikud nikam. Beru to jako přechodový díl a doufám, že ve trojce to bude lepší. I když mám pocit, že Ryan konce moc neumí.
Načtení knihy průměrné, trochu mi vadí Holého intonace. Překlad je hodně mizerný, ten stál knížku jednu hvězdičku.
Už jsem byla orientovaná v dračím světě a tak mi ty "drogy" hlavních hrdinů tolik nelezly na nervy. Kniha mě držela po celou dobu čtení. Ještě že mám po ruce další díl a tak rovnou skáču na pokračování.
Bavilo mě to o něco víc než první díl. Celý svět mi přijde velmi zajímavý, originální, trochu jiný než s jakými jsem se doposud setkala. Všechny dějové linky se mi líbily, vyprávění z pohledu Siruse mi přišlo hodně osvěžující, hlavně ze začátku (čtěte lépe lidi, není to žádný Sirius :D ). Jsem hodně zvědavá na poslední díl, snad to bude mít rozumné zakončení, které vysvětlí některé dosud nezodpovězené otázky.
Vzhledem k obřímu cliffhangeru na konci doporučuju mít po ruce třetí díl :D
Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst. A i pak jsem měla trochu problémy chvilkama mě to nebavilo. Nejvíc mě u toho asi drží Lizanne a pak trošku Clay, ostatní jsou mi vlastně šumák
Do knihy jsem se musela už před polovinou docela nutit. Ztraceny svět pro mě velmi nudný. Ale stále mě u knihy držela neuvěřitelná Lizanne.
Na druhém dílu se mi líbí, jak zamíchal kartami našich postav i tamního světa. Postavy mají navíc solidní vývoj. V závěru knížky padne pár informací z historie planety, které sice něco vysvětlí, ale zase vyvstanou nové otázky. V tomto díle se poměrně hodně bojuje, ale to už je Ryanova specialita. Každopádně se jedná o kvalitní fantasy na pozadí zajímavě vymyšleného světa.
Prvotina Anthony Ryana byla výjimečná a já po jejím dočtení očekávala u nové série další WOW. Nebylo to tak úžasné jako Stín Krkavce, ale po prvním dílu jsem se naladila na svět draggů i krvožehnaných a užívala si nový, fantaskní svět. První díl po trochu pomalejším rozběhu neměl chybu, ale u druhého jsem trochu rozpolcená. Toho rozvláčného tu bylo nějak moc, i když Sirus a jeho zkažení byli opravdu “šťavnatá” linka. Lizanne byla klasicky bezchybná, trochu se z ní sice stala superžena a její příběh přebil linie Claye i Hillemorea. Což je škoda.
Takže shrnutí: až moc zdlouhavé, spousty nezáživného textu, ale zajímavý svět i fungování magie. Jak už tu dříve zaznělo v jiném komentáři - spíš pro milovníky epické fantasy. Třetí díl si neodepřu, ale určitě nemám přílišná očekávání.
No první díl byl lepší. Asi mi vadí, že hlavní zloduch je bílý drak. To mi je prostě proti srsti. Ten výlet Claye a spol taky nic moc. To vysvětlení Kriz pro mě nebylo nic bomba a celý ten dolní svět na jižním pólu taky nic moc. Z toho Sigorala se taky dalo vytřískat víc a vůbec, mám ráda, když se takhle různí jednotlivci dají dohromady, ale tady cítím nevyužitý potenciál. Ráda bych o nich věděla víc, o Lori, Braddonovi a dalším, přijde mi to škoda. Je to takový suchý.
Lizanne mi tady byla zase celkem nesympatická, asi jak se chovala vůči Abrasovi (njn, nemůžu si pomoc, proč jsou všechny ženský postavy v perech chlapů tak necitlicý, chladný potvory?). To vězení sice nebylo tak špatný, i když to bylo hodně divný vězení, ale proč prostě Kurfiřtku neoddělala? To mi nedává smysl. A proč nechala tu Sifku (či jak se jmenuje, divný jméno) naživu?
Sirusova linka mě nebavila. Nemám ráda, když jsou nepřítelem masy lidí. To už měl autor v třetím díle Krkavce a to mě tam štvalo. Mám ráda, když jsou protivníci chytří a mají lepší důvody než ovládnout svět a všechny zabít. Tady mi to bylo jedno. Lidi se prostě masakrují ve velkém a nic.
Raději bych víc o kapitánovi Hilemorovi a spol a té pirátce. To mi přijde jako fajnej příběh.
No, jsem zvědavá na třetí díl. A ty ženský jména na L mě jednou trefí, když to není na E, je to na L…
Tak 2 diel úspešne za mnou . musím priznať že ma zaujal viac ako prvý diel. hlavne časti s Lizanne boli parádne a ako tu písali už viacerí Sirus ma tiež moc nezaujal až na tie záverečné 2 kapitoly,tie boli super :-D Teším sa na tretí diel ... A áno to s Clayom v podzemí
(SPOILER) POZOR OBSAHUJE SPOILERY. Četlo se mi líp než první díl, asi proto že jsem už znala trochu ten svět a postavy, i když mi to pořád občas přišlo mírně zmatené, a úplně jsem nevěděla, o co jde. Linka Siruse byla dost podivná a taková nijaká, no třeba z toho bude něco víc v třetím díle. Hillemore mě bavil asi nejvíc. Clay a celé to podzemní město už mi přišlo malinko přitažené za vlasy. No, uvidíme, co další díl.
Štítky knihy
draci fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
2014 | Píseň krve |
2018 | Oheň probuzení |
2016 | Královna ohně |
2015 | Pán věže |
2020 | Volání vlka |
Druhý díl Draconis Memoria vůbec nepřekvapil. Asi ani moc nezklamal, ale podle mého to byl trochu slabší zážitek, než první díl. Podobně jako v předchozí knize sledujeme několik dějových linií, které se tady prakticky neprotínají.
Pořád platí, že draci a magie založená na jejich krvi je super. Stejně tak mě pořád baví fantasy, které není z typicky středověkého prostředí. Některé postavy se tady skvěle formují a byly pro mě stále oblíbenější , jiné zůstávají do počtu. Velmi mě bavila dějová linka v Korvantinském impériu, ta má prakticky vše od badass protagonisty až po epický rozsah. Slušný je i pohled ze strany Legie plamenů.
Bohužel se najdou i takové postavy, které mi nesedí. Ne svým charakterem, ale spíše tím, že reprezentují směr, kterým se Clayova dějová linka ubírala a který se mi nelíbil. Jednak je tam spousta velmi divné vaty související s historií světa. Druhak útoky draggů, ač v podstatě dobře napsané jsou příliš časté a repetitivní. Spousta situací je extrémně nerealisticky poplatných aktuálním potřebám děje.
Celkově s odřenýma ušima pořád 4/5, ale jde o silně typický prostřední díl, kde je sice spousta menších dějových posunů, ale žádného velkého rozuzlení nebo dramatického progresu hlavního rámce se nedočkáme. Jsem zvědavý na závěrečný díl, pokud ho Ryan dokázal udržet při zemi a slušně propojit linky, potenciál je velký.