Podivuhodný svět Julese Verna
Ondřej Neff
Monografie o životě a díle vychází k 150. výročí Vernova narození. Autor využil u nás dosud neznámých pramenů a postihuje osobnost francouzského spisovatele v celé její složitosti, rozporuplnosti i tragičnosti na pozadí širších dobových politických a kulturních souvislostí.
Přidat komentář
Krásná kniha, ke které se často vracím. Rád bych si přečetl i přepracované novější vydání z roku 2005 s názvem Jules Verne a jeho svět, pokud se mi ho podaří sehnat, jsem zvědavý, co tam autor doplnil a co dalšího o Vernově životě zjistil. Ale tohle starší vydání si určitě nechám také, knížka má svoje kouzlo a působí na mě jako další verneovka, prostě k nim tak nějak patří. A ta zlatočervená obálka je prostě nádherná, občas se povede barevná kombinace, podobně mě nadchla třeba obálka Tušení stínu od Ludvíka Součka, první vydání z roku 1974.
Jedna z knih, která mě přesvědčila, že si Verna přečtu celýho. Furt ale dost knih zbýva...
Četl jsem kdysi jako -náctiletý a paráda. Dnes už je sice kniha lehce zastaralá, ale Neffův literární styl z ní dělá pořád přečteníhodnou záležitost.
Tato kniha byla pro mne seznámením se všemi verneovkami. U každé přečtené jsem si v seznamu udělal tužkou kolečko a když jsem ji sehnal, tak kolečko vybarvil červěně. Asi mi dodnes chybí vybarvit asi čtyři kolečka.
Tuhle knížku jsem objevila díky této Databázi. Moc zajímavé čtení. Nejvíc mě překvapilo, že vlastně Verne netoužil psát knížky pro děti a mládež, jeho ambice byly mnohem vyšší, toužil po „vážné“ literatuře a po „vážném“ ocenění. A ač již za života úspěšný a čtený, cítil se nedoceněný. Ironie je, že jako autor vážné literatury by možná zůstal jen tuctovým autorem, takto je pro všechny, co na jeho knihách vyrůstali, velikánem.
Tento záslužný počin Ondřeje Neffa má v mé knihovně privilegované místo. Milovníků verneovek ubývá a jsem rád, že tato kniha vznikla "včas". Dneska by ji už nejspíš nikdo nevydal.
Autorovy další knížky
1998 | Tma |
2007 | Tma |
1989 | 3x Kája Saudek |
1988 | Měsíc mého života |
2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
(SPOILER) Jako kluk jsem četl verneovek co nejvíce. Některé jsem měl po otci (krásná knížka od Vilímka v červené vazbě), jiné jsem dostal od rodičů (velké knihy z edice Podivuhodné cesty) a co jsem nesehnal, to jsem si půjčoval v městské knihovně. Tolik vzpomínka.
Kniha se mi moc líbila. Dozvěděl jsem se o Verneově životě i dílech, o kterých jsem ani nevěděl. Hodně mě překvapilo, že například v Itálii koncem 19. století nevěřili v existenci spisovatele J. Verna! A že ho postřelil vlastní synovec!
Přehledy a seznamy na konci knihy mě také potěšily. Sám jsem si psal
jako kluk seznamy, které verneovky jsem četl, a které mi ještě k přečtení zbývají.
Autor je opravdový ctitel díla J. Verna. To je znát. Zároveň však přiznává, že některá díla jsou jaksi průměrná, nebo jen kopie již realizovaných nápadů.
Četl jsem od Ondřeje Neffa i jeho vlastní knihy ve stylu verneovek a byl jsem také spokojen.