Písečníci (7 povídek)

Písečníci (7 povídek)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31751/bmid_pisecnici-7-povidek-MXl-31751.jpeg 4 174 174

7 povídek. Písečníci zdivočeli. Jasně červení a ebenově černí vojáci pobíhali jako šílení všemi směry. Kress viděl ze svého výhodného postavení na hrad v kamenné zahradě. Stavba již byla vysoká jako člověk. Po hradbách šplhali černí obránci, bránou proudila nepřetržitá řada vojáků. Lissandřin letoun přistál vedle Kressova stroje, agenti vyskákali ven a připravili si zbraně. Působili nelidsky a vražedně. Černá armáda se shromáždila mezi nimi a hradem. Kress si náhle uvědomil, že nikde nevidí červené. Přimhouřil oči. Kam se poděli? Tato sbírka obsahuje sedm raných Martinových próz, jež jsou navzdory krutým scénám neobvykle poetické, mezi jinými slavnou povídku Ve znamení kříže a draka (Hugo 1980), vystavěnou hned na dvou geniálních nápadech, a ještě slavnější Písečníky (Nebula 1979, Hugo 1980), krvavý horor, který založil autorovu světovou proslulost.... celý text

Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: , Triton
Originální název:

Sandkings, 1981


více info...

Přidat komentář

Panpalapax
08.10.2024 4 z 5

Povídky se mi většinou hodně líbily. A Písečnících jsem slyšel, ale netušil jsem, že to bude takový horor...

Atlantis
15.03.2024 4 z 5

3,5* Je to asi prokletí povídkových knih, ale jen těžko se hledá sborník nabitý skvosty. A ani Písečníci nejsou výjimkou. Minimálně polovina povídek je obyčejná. Klasické sci-fi o dobývání hvězd, podivní mimozemšťané, cestování dimenzemi... pokud jste četli nějaké starší scífko, víte, o čem mluvím. Další dvě povídky jsou povedené (a to včetně té titulní), ale zase - nic z čeho si sednete na zadek. Pro mne bylo tím naprosto nejlepším zážitkem Sídlo červa. Tomu říkám atmosféra! Ten zatuchlý vzduch temných tunelů z toho přímo čpěl. K tomu trocha body hororu a máte povídku, podle které měla být pojmenována celá kniha.


Lenka.Vílka
17.04.2020 5 z 5

Už mám za sebou dost povídek mistra a vážně mě baví je číst. Autora čtu tak nějak průběžně, a jak se mi knihy dostanou do ruky, což jsem zjistila, je celkem náročné, tady jsem četla něco z původních Písečníků, něco ze Snových písní 1, takže z téhle knihy poprvé čtu povídky: Nebešťanka a Rychlodružka.

Sbírka obsahuje i Sídlo červa. To se mi líbilo i při opakovaném čtení. Hodím taky komentář přímo sem. Povídku jsem četla samostatně vydanou a je to prostě dobrý příběh, takže je jedno, že tady nejsou ilustrace, stále je to dost dobrý.

Tákže...známe ne? Jestli vás zajímá, co si myslím o povídkách, musíte k povídkám.

PS: něco jsem si hledala o knize a dost mě zaujalo zahraniční vydání povídek Nebešťanka a Rychlodružka s krásnýma obálkama od Martiny Pilcerové a celkově provedení knihy.

AVmagix
02.01.2020 5 z 5

Vynikající, strhující, rychlá akce. Nenechá naše oči odpočinout. Není divu, že dostal za toto dílo ocenění Nebula. Pro ty, co to neví - dílo bylo zfilmováno. Pilotní díl k sérii Krajní meze.

mi-380
27.01.2019 5 z 5

Fenomén G. R. R. M.. Kromě té jeho slavné mocenské ságy zvládne napsat na špičkové úrovni skvělý upírský horor ze staré Mississippi, spoustu oceňovaných SF a fantasy, ale první text, kterým mě dostal ještě v časopisu Ikarie a který si dobře pamatuji i po letech, je také hlavním tahákem této povídkové sbírky a jednou z nejpůsobivějších povídek, kterou jsem kdy četl. Kvalitou, poselstvím a účinností výpovědi je pro mne v tomto žánru srovnatelná jen Růže pro Algernon. Šest dalších povídek sbírky za Písečníky zaostává: celkově 90 % (137 hodnotících s průměrem 87 %).

Sajdak
05.12.2018 4 z 5

Povídka Písečníci byla opravdu luxusní. Řekla bych, že to byla nejlepší sci-fi povídka, kterou jsem kdy četla. Avšak o zbytku knihy nemohu tvrdit totéž. V některých příbězích jsem se ztrácela, nebo mi přišli trochu nudné. Samosebou nelze mluvit o všech. Na některé povídky stále vzpomínám a přemýšlím o nich. Takže bych knihu hodntila určitě kladně. Jen jsem od toho po přečtení Písečníků čekala víc..:)

B4LU
13.12.2017 5 z 5

Povídka Písečníci mě vždy potěší, jednak svou jistou nechutností a jednak samotným nápadem - kdo by po přečtení nechtěl vlastní Písečníky doma? :)

jarynek
23.06.2017 3 z 5

Nedávno jsem četl od autora Písně mrtvých a ta kniha mne bavila mnohem více. V Písečnících mi přijdou povídky více nevyrovnané, u některých je dobrý nápad, který by potřeboval více prostoru, některé jsou vyloženě průměrné. Na druhou stranu byť jen kvůli titulní povídce stojí za to si toto dílo přečíst.

Eremites
24.02.2017 4 z 5

Tak jo - pustím se do toho.
Nejprve musím předeslat - nejsem čtenářem sci-fi. Po sbírce povídek O.Neffa je to vlastně teprve druhý pokus o přelouskání sci-fi povídek. Tudíž můj komentář budou muset fandové této literatury brát poněkud s rezervou. Ač miluju fantasy a svět kouzel a čar, mágů, draků a všelijakých jiných potvor, světy mimozemské a jejich obyvatelé mi příliš blízcí nejsou. Nějak mi chybí taková ta touha usednout (či ulehnout nebo jinak umístit svou tělesnou schránku) do jakéhosi přemisťovadla (nejčastěji vesmírné lodi) a objevovat území mimo naši modrou kuličku. Asi jsem na to příliš líná :)
Jenže tohle napsal můj milovaný autor, takže jsem pro jednou překonala svou pozemskou pohodlnost a vydala se na (pro mne) poněkud bláznivý trip po hvězdách, během kterého jsem často propadala v nekontrolovaný smích - ne, ty povídky nejsou příliš vtipné, jen já nejsem zvyklá na takové...ehm.....prostě šílenosti (milovníci sci-fi prosím prominou).

Povídky jsou každá úplně jiná - s jinými (po)tvory a na jiných světech, takže mi vždycky trochu trvalo, než jsem se dokázala naladit na tu správnou frekvenci. Nicméně jedno bych viděla skoro pro všechny povídky společné - neměli by je číst klaustrofobici, velmi často se totiž odehrávají v tunelech, podzemích, ve tmě - prostě v hlubinách (čehokoliv).

1. Ve znamení kříže a draka - tak ta mne nadchla, dala bych 4/5. Vidím v ní krásně škodolibý štulec do katolické církve s jejími dogmaty a zkostnatělostí, která (jak vidno) dokáže překonat i milióny let. Bavila jsem se královsky, je to velmi inteligentně podaná kritika náboženského fanatismu. Obzvlášť mě Martin potěšil, když i sem dokázal vecpat mé milované draky (podezírám ho, že má pro ne stejnou slabost jako já):
"A draci jsou roztomilý detail. Domnívám se, že i vaše církev by mohla najít způsob, jak je zapracovat do katechismu. Draci jsou úchvatná stvoření."
"Vymyšlená, namítl jsem."
"To sotva. Jen si je prohlédněte...."

2. Krutinky - tož, nebylo to špatné....jen....možná jsem to prostě plně nepochopila. Taková príma paleta barev poněkud zhuleného malíře, nad jehož plátnem se vám nakrčí čelo jako štěněti šarpeje a v očích vám vyvstane otazník - ehm??? 3/5

3. Sídlo červa - vcelku drsné a temné. Občas jsem se ztrácela - mimo temných podzemních chodeb i v postavách a hierarchii té prazvláštní společnosti, ale jako jo. Bála jsem se a to byl zcela jistě účel. Představa červa velkého jako metro je moje zhmotnělá noční můra, takže 4/5.

4. Rychlodružka - a je to tady. Lítání v mezigalaktických prostorech sem a tam a změť různých tvorů, netvorů a jiné havěti. Hlavní myšlenka se mi líbila - je silnější láska nebo strach? Taková věčná otázka....A líbila se mi "andělka". Nebylo by k dostání i mužské vydání tohohle vynálezu? Pokud jo, dávám 4/5.

5. Kamenné město - no jo no. Srdce fanouška sci-fi se tetelí blahem - tolik popsaných světů, planet, hvězd a jejich obyvatel aby jeden pohledal. Pro mne ovšem jeden velký meziplanetární guláš s jasným závěrem - když už nevíš kudy kam, dolů a hlouběji to jde vždycky (neplatí pro již zmíněné klaustrofobiky). Nebudu hodnotit, nebylo by to asi fér.

6. Nebešťanka - tohle taky napsal Martin? To není možné....Přišlo mi to jako úplně jiný styl psaní i myšlení. Líbila se mi nejméně ze všech. Obávám se, že kdyby byla v knize jako první, odložila bych ji po pár stránkách. Přišla mi povrchní, plytká. Že by záměr? Jako já vím, že ve světě pasáků a jejich děvek (na jakékoliv planetě) je život krutý a nefér a tak. Ale čekala bych nějakou novou myšlenku, nedočkala jsem se. 2/5

7. Písečníci - jo, jo ,jo! To byl zřejmě důvod, proč se mi kniha měla dostat do tlap. To bylo přímo luxusní! Famózně propracované, neúprosně spějící k jedinému možnému konci, napětí stupňované až na hranici snesitelnosti. Tady mi nestačí hodnocení - pouhých 5* mi přijde trestuhodně málo....

Hellrampage
18.01.2017 4 z 5

7 poviedok ucelených do jednej knihy. S týmto autorom som sa stretol prvý krát a môžem povedať, že vydanie knihy si zaslúžil.

Prvá poviedka "Ve znamení kříže a draka" je celkom krátka, no po prečítaní sa možno budete musieť nad ňou zamyslieť. "Krutinky" sa mi páčili najmenej, "Sídlo červa" je atmosférické dielo, v ktorom sa ocitnete tak trochu v inom svete, "Rychlodružka" je o vesmíre a jeho cestovaní, "Kamenné město" ma trochu nudilo, sem tam malo dobré pasáže. "Nebešťanka" je o drsnom svete plnom násilia a sexu a o tom, kto s kým, kedy a kde. Posledná moja najobľúbenejšia (aj preto je v top 10) - "Písečníci". Fascinovane ma pritlačila do kresla/stoličky/pohovky a nedala mi vydýchnuť až do konca. Knihu odporúčam kúpiť hlavne pre poslednú poviedku.

Eleovny
12.01.2017 5 z 5

Nikdy jsem příliš neholdovala Sci-fi, byla jsem spíše fantasy čtenář, ale Martinova tvorba mě dostala. Každá jednotlivá povídka je něčím jinám. Nejde ani tak o ukázku budoucích světů, ale o to, že každá jednotlivá povídka filozofuje nad lidským pokolením.
Jedná se však o velmi krátké útvary a díky tomu se nemůže každému čtenáři trefit do noty. Přesto mi to jen potvrdilo, že Martin je skvělý spisovatel, který skvěla pracuje s lidskou myslí.

Lenny33
30.09.2016 3 z 5

Opět se ukázalo, že povídky jsou na mě moc krátký literární útvar. Když už mě některé povídky (Sídlo červa, Kamenné město) zaujaly svým dějem, prostředím, postavami,... tak náhle skončily a já byla vržena opět do jiného světa s novými hrdiny. A některé povídky (např. Rychlodružka) ani za moc nestály. Povídky si určitě najdou své čtenáře, ale za mě 2,5* a kniha poputuje dál.

MasterTroodon
24.07.2016 5 z 5

Z nějakého důvodu jsem nabyl toho dojmu, že mě po Písni ledu a ohně nemůže Martin ničím překvapit. Byl jsem to ale bláhový. George R. R. Martin mě přesvědčil (znovu), že patří mezi nejlepší současné spisovatele, a že i jeho raná díla jsou úžasná. Jeho povídky, respektive některé z nich, bych se nezdráhal označit jako špičku fantastiky.

Ve znamená kříže a draka (5/5) - velmi zábavné, nápadité, částečně filosofující dílo s opravdu silnými myšlenkami.
Krutinky (4/5) - oceňuji především melancholickou atmosféru, kterou je tu nasáklá každá sněhová vločka, každý závan větru, každá stránka.
Sídlo červa (4/5) - tady jde autor až do hororu.
Rychlodružka (5/5) - to je tak, když dokázal zachytit v relativně krátké povídce tu zoufalou bezbřehost vesmíru.
Kamenné město (3/5) - podle mě nejslabší článek sbírky, přesto to ale nebylo špatné.
Nebešťanka (3,5/5) - nakonec se čtenář dočká i dost zajímavých myšlenek.
Písečníci (5/5) - to nejlepší na závěr. Opravdu geniální nápad, ze kterého vykřesal autor maximum. Tohle je klenot. Mimochodem, je se mnou něco špatně, když chci písečníky domů? :-)

Darleen
29.03.2016 2 z 5

Povídky patří k mým oblíbeném žánrům, ale tahle sbírka mě bohužel vůbec nenadchla. Nejlepší byla hned první povídka Ve znamení kříže a draka a poslední Písečníci. Nadějně začalo i Sídlo červa skvělý námět, ale zpracování a konec mě zklamaly, no a zbývající povídky jsem dočetla jen se sebezapřením.

Jass
07.03.2016 4 z 5

Je těžké vybrat, která povídka se mi líbila nejvíc, ale asi to byla Rychlodružka, ten nápad i provedení bylo naprosto geniální! Myšlenka samotných písečníků byla skvělá, rozhodně na zamyšlení, ještě dlouho potom jsem o ní přemýšlela, ale zas nadruhou stranu mě při štení až zas tak extrémně nebavila. Sídlo červa jsem si patřičně vychutnala - bylo to místy fakt nechutné, ale povídka se mi vážně líbila... Ve znamení kříže a draka měla vážně zajímavou myšlenku. Krutinky v porovnání s ostatními za mě nic moc. Kamenné město... Jako líbilo se mi, ale že bych se k tomu nějak vracela... Z Nebešťanky se mi upřímně dělalo mírně nevolno, Martin opravdu skvěle umí vyvolat emoce, až by si člověk občas přál, aby to tak nebylo... Stejně si ale pořád stojím za tím, že autorova nejlepší povídka je Druhý stupeň osamění - nejlepší věc, jakou jsem kdy četla.

Pawlisman
22.12.2015 5 z 5

Strhující přímočará, u které přesně víme, kam povede a co se stane. I přesto je gradace a atmosféra díla skvělá. Povídka par excellence. 9/10

Disease
07.09.2015 4 z 5

Ve sbírce jsou dobré v podstatě jen "Ve znamení kříže a draka" a "Písečníci", ale zato jsou tak nadprůměrné, že níže než na 4* jít nemůžu.

Technická: Asi by bylo dobré vydání od Laseru z roku 1992 dát zvlášť, je to přece jen úplně jiná kniha.

jorgesob
16.12.2014 5 z 5

pro mě první knížka co jsem od martina četl. nejvíc mě zajímali písečníci jelikož jsem jako malý velice rád sledoval seriál krajní meze a viděl jsem samozřejmě onen pilotní díl s písečníky. když mi padla knížka do ruky a zjistil jsem, že jsou písečníci až na konci, říkal jsem si, že to nějak přelítnu a vychutnám si písečníky. a pak jsem se nachytal při omylu. všechny povídky byly naprosto úžasné a písečníky překonaly. při čtení jsem si připadal opravdu úplně v jiném světě a ještě dodnes si sem tam vzpomenu na některé povídky opravdu skvělé.

lanusinka
07.09.2014 4 z 5

Ne že by se nelíbilo, ale ani nijak neuchvátilo...

kota
28.06.2014 5 z 5

Uff.. poslední povídka mě dostala..
Bavily mě všechny povídky, Sídlo Červa a Rychlodružka mě zaujaly nejvíce, ale ti Písečníci byli prostě nejlepší.