Písečníci
Povídka od:
George R. R. Martin
Z knihy:
Mistrovské kusy, Písečníci (7 povídek), Písečníci (3 povídky), Povídky, Snové písně 1.
Písečníci zdivočeli. Jasně červení a ebenově černí vojáci pobíhali jako šílení všemi směry. Kress viděl ze svého výhodného postavení na hrad v kamenné zahradě. Stavba již byla vysoká jako člověk. Po hradbách šplhali černí obránci, bránou proudila nepřetržitá řada vojáků. Lissandřin letoun přistál vedle Kressova stroje, agenti vyskákali ven a připravili si zbraně. Působili nelidsky a vražedně. Černá armáda se shromáždila mezi nimi a hradem. Kress si náhle uvědomil, že nikde nevidí červené. Přimhouřil oči. Kam se poděli?
Sandkings
Rok vydání originálu: 1979
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (13)
Přidat komentář
Povedená povídka o nezvyklých domácích mazlíčcích - písečnících, uctívajících svého lidského Boha. Pamatuji se na filmovou verzi v jedné z prvních seriálových epizod Krajních mezí - 80 %
G. R. R. M. je fenomén. Kromě té jeho slavné mocenské ságy zvládne napsat na špičkové úrovni skvělý upírský horor ze staré Mississippi (Sen Ockerwee), spoustu oceňovaných SF a fantasy, ale první text, kterým mě dostal ještě v časopisu Ikarie a který si dobře pamatuji i po letech, je jednou z nejpůsobivějších povídek, kterou jsem kdy četl. Kvalitou, poselstvím a účinností výpovědi je pro mne v tomto žánru srovnatelná jen Růže pro Algernon.
Jestli jsme to správně pochopila. Nejde o celek, ale o jakousi metaforu? Že když si pro zábavu pořídíte něco, co vás bude bavit válčením mezi sebou, tak je šance, že se mezi sebou nakonec domluví a půjdou oni po vás? Myšlenka dobrá, aplikovatelná do hodně situací a ve skutečném životě to tak je.
Trochu mi to připomnělo situaci, která se děla vždy a děje se i teď. Je země, kde se válčí. Rubou se mezi sebou. A tam v dáli je někdo další, kdo tohle všechno financuje a živí, dodává zbraně, cukr a bič. Vážně se nebojí toho, že by se mohli semknout a potom jako skupina zaútočit právě proti němu? Teď by na to měli prostředky, sílu a převahu.
Nejmíň pravděpodobná siuace vždy převálcuje velký kolos?
Super povídka! Povinná četba.
(Ale stejně mi to nejvíc připomíná současnou situaci se světem a jedním nejmenovaným náboženstvím. Nebudu ho jmenovat. Ať se salámisti nenaštvou a neuseknou mi hlavu.)
Je to velmi svižné a čtivé. Ikdyž je děj povídky předvídatelný, přesto si zachovává napětí kvůli nevypočitatelnému hrdinovi. Ale to provedení jako takové se mi nelíbilo. Jeho psychologická proměna mohla být věrohodnější. Lidé si už dávno ochočili zemědělská zvířata a jako domácí mazlíčky psy a kočky. V dnešní době chovatelé vlastní pavouky a hady. Kdo ví, co tak budou chovat ve vzdálené budoucnosti. Jinak nevím co tím autor chtěl říct. Možná vlastně nic. To je asi má porucha všude něco hledat. Pokud rádi čtete napínavé sci-fi příběhy doporučuju. A přitom právě ten přesah v této povídce nabízel mnohem víc než vtipnou pointu úplně na konci. Jako nečtenář povídek nedokážu ocenit a tak hlavně za tu čtivost 75%
Quod licet Jovi, non licet bovi. Alebo inak povedané, hrať sa na boha môže mať niekedy nemilé následky. Bezpochyby vynikajúca poviedka, ale úplne do kolien som z nej nešiel. Možno aj preto, že jej vývoj bol prudko predvídateľný (tak ako aj jej záver), a tiež preto, že mi celkom „neštimovalo“, ako sa Simon Kress dostal k svojim piesočníkom – resp. som sa divil, že by boli len tak ľahkovážne na predaj (už ani nehovoriac o fakte „kto“ ich predával). Napísané a opísané je to však pôsobivo hrozivo a šťavnato odporne, to je bez debaty.
Dokonalosť ktorú prečítate a budete sa obzerať všade po zemi :)) naprosto chytľavou formou je tu opísaný špičkovo originálny nápad ktorý ste ešte určite nikdy nečítali....
Výborná povídka, ale že jsou podle toho Krajní meze jsem nevěděla, musím se na to podívat :-))
Sci fi povedky nemám načítane z prostého dôvodu- a to že poviedkovu tvorbu celkovo nemusím. Pár som ich však prečítal a vo väčšine prípadov to boli kvalitné poviedky od rešpektovaných autorov (P.K. Dick, Silverberg....). Táto poviedka však nastavila laťku pekne vysoko a je akoby ozaj ,,z iného sveta".
Výborná povídka, kterou můžeme vidět i televizně zpracovanou (knižně o něco lépe) - je to totiž i pilotní epizoda seriálu krajní meze.
Wow! Tohle bylo… Perfektní? J8 opravdu nevím co bych povídce vytknul. Víte, v tomto bodě už mne sbírka Snové písně začínala nudit a málem jsem knihu odložit do knihovnu, se slovy: „Sorry, ale asi bychom se měli vídat i s jinými knihami. Alespoň na chvilku.“ Jsem rád, že jsem to neudělal.
Také jste při čtení povídky měli takový příjemný pocit uspokojení? ON je děj povídky vlastně dost předvídatelný, a tak ten pocit opravdu máte celou dobu. Ať se tam děje co che, vy víte, že ten sadistický bastard dostane nakonec přesně to, co si zaslouží. A ono jo, krásně ta spravedlnost funguje, že?
Pokud si někdy budete hrát na boha, vemte is prosím z této povídky ponaučení. Dovedu si mimochodem celkem živě představit, jak by dopadl starý dobrý JHVH, kdyby se octl ve smrtelné podobě tady mezi lidmi. No nebyla by to zábava? Byla by to zábava.