Shaxx
komentáře u knih
Projekt Každodenní rutina
Alexej Osadčuk
Tak to byla bohužel oproti jiným litRPG knihám slabota. Žádné výrazné zajímavé postavy, virtuální herní svět byl nemastný neslaný, stejně jako hlavní hrdina (který by mimochodem udělal lépe, kdyby založil veřejnou sbírku na svoje nemocné dítě, než dělal hokusy pokusy dostat půjčku skrz rubání šutrů v online dolech, což se výrazně podepisuje na jeho reálném zdraví). Žádná pořádná akce, ani se mi nedaří přimhouřit oko nad tím, že to má pomalý rozjezd jakožto úvod do série... Pokračovat v dalších dílech nebudu.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Autorka umí dobře pracovat s emocemi, její postavy dostávají pořádně naloženo a spravedlnost je k nim otočená často zády, takže je čtenář vždy rád, když se objeví nějaká ta světlá chvilka, kdy mají postavy oddech. Není to prvoplánové, aspoň na mě to tak nepůsobí. Chování postav, které mají úlohu antagonistů, je vyloženě nasírací, kdy máte chuť je plesknout. Bavilo mě zasazení příběhu do doby španělské chřipky a určitě si přečtu i další knihy od autorky.
Pornoland
Kevin Shamel
Pornoland je parádní bizzaro, plné absurdních humorných situací, o dvou chlápcích, kterým připadne epický quest zachránit dostupnost pornografie v reálném světě. Má to spád, je to vtipný a ujetý, je to prostě jízda. Já se bavila od začátku do konce. Není to teda nic pro útlocitné povahy, které pohorší představa obří nádrže plné spermatu, které má vlastnosti kyseliny a produkují ho samurajové, kteří vypadli z gigantické gejši přesně z toho místa, které se nabízí. Protože to je jen jedna část Pornolandu, ten skrývá ještě mnohem víc.
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Docela fajn úvod do krimi série, v pohodě postavy (nejde si neoblíbit Tilly), škoda jen, že si to nese většinu klišé znaků (dlouhosáhlá vykecávačka vrchního záporáka, proč a jak co udělal, pohnutá minulost hlavního vyšetřovatele (i když tady to aspoň nebylo otravné po celou knihu)). Dvojku si někdy ale přečtu :)
Božští rivalové
Rebecca Ross
Božští rivalové jsou skvělá oddechovka, která se náramně dobře čte. Jak nejsem fanda romantických linek a romancí obecně, tady mi to nevadilo a bylo to vlastně docela fajn.
Nápad s kouzelnými psacími stroji je milý a zasazení do válečného období výrazně kontrastuje s veškerým tím cukrováním kolem, vytváří to napínavý mix, který rozhodně funguje.
Jméno hlavní hrdinky krom toho, že je názvem květiny a oční duhovky, je také jméno řecké bohyně, která mimo jiné byla i poslem zpráv, takový milý easter egg. Na dvojku se těším.
Rodinka
Kealan Patrick Burke
Od Burkeho mě hodně bavily Kyselé bonbony, které vyšly v edici Zrnka temnoty, tak jsem byla na jeho další knihu v češtině zvědavá. A Rodinka je skvělá. Nemohla jsem si nevzpomenout na béčkovej slasher Pach krve, kde rodinka zmutovaných kanibalů masakruje partičku přátel. Po pořádně hutném úvodě příběh zvolní tempo, ale není to na úkor čtivosti nebo napětí (leda by někdo čekal, že to pojede víc v nechuťárnách a brutalitě). Autor se zdařile povrtá v psychologii postav, a dotkne se různých témat, například: válečné trauma a ptsd, síla přesvědčení a náboženská víra (spíš její fanatická pokřivená verze). Vážně doufám, že od Burkeho vyjdou i jeho další knihy, protože tenhle pán mě fakt baví.
Období mlh
Paul Finch
Ideální čtení do sychravého podzimně-zimního počasí. Vyprávění má krásný nostalgický nádech, který vždy tyhle příběhy doprovází, příběh z období, kdy dětství pomalu končí a pomalu se překlenuje do života dospělých. Je to poměrně tenoučká knížka, ale rozsah příběhu svědčí. Skvělá atmosféra, dobré tempo, které udržuje napětí a nečekané rozuzlení na konci. Moc fajn jednohubka.
Pomiluj smrt
Veronika Fiedlerová
Dekadentně krásné a atmosférické, moc se mi líbí styl psaní a dobové zasazení příběhu. Zrnka temnoty jsou skvělá edice, je to jak bonboniéra od Forresta - nikdy nevíš, co ochutnáš, ale je sakra velká pravděpodobnost, že to bude dobré. Těším se na další knihy, jak v edici Zrnek, tak na samostatné knihy autorky.
Hluboká obloha
Yume Kitasei
Zklamání. Pokud plánujete knihu číst, protože vás zaujala kombinace "hard sci-fi a detektivního románu", tak rovnou musím předestřít na začátek, že za a) tohle vidělo hard sci-fi možná tak z rychlíku a se zavřenýma očima a za b) detektivní zápletka je chabá a nedomrlá. Hluboká obloha disponuje hromadou děr v logice, absencí emoční hloubky a nezajímavými postavami. Hlavní postava se většinu času utápí v sebelítosti a sebenenávisti a v tomhle stavu přetrvává ať už jí je 12 let nebo 22, rozhodně se nedá hovořit o nějakém psychologickém vývoji postavy napříč příběhem. Autorka se zatvrzele vyhýbá čemukoliv, co má do činění s detailnějším popisem techniky, vědy a logiky. Dobře, třeba dostaneme přesvědčivé vztahy a interakce mezi postavami, že? Nikoliv. Takže, Země se očividně blíží konci trvanlivosti, není nějak rozebráno proč a jak a kdy. To neva, člověk si může domyslet. Je tedy zahájen projekt, kdy se vybraní jedinci po důkladném výcviku vesmírnou lodí přemístí na planetu X, která má zastoupit matičku Zemi (jako čtenář se nedozvíme, jak se k dané planetě přišlo, jak je vzdálená od země, jak je dál v plánu ji kolonizovat, nic). Cesty se účastní pouze mladé ženy. Není na 100% uspokojivě vysvětleno, proč muži ne. Jen, že účastnice budou už na lodi podstupovat umělé oplodnění, aby se posádka rovnou rozrostla o malé caparty. I tak se cesty účastní poměrně dost nebinárních postav. Ačkoli je posádka školená na tuto cestu, horko těžko si zvládají poradit s jakýmkoliv problémem. Příběh nepředává žádné poselství o naději, upozornění na enviromentální problémy, nic. Hloubavé sci-fíčko tedy nečekejte. Jak se to blížilo ke konci, bylo to slabší a slabší. Tohle bylo pro mě sáhnutí vedle.
Aurora hasne
Amie Kaufman
Zdařilé finále. Okamžik, kdy všechno zapadlo na své místo a záhady byly odhaleny - k nezaplacení.
Bavily mě postavy, jejich interakce a vzájemné popichování. Jak se příběh blížil ke konci, bylo mi skoro až líto, že už se musíme rozloučit. S láskou si tak škrtám další dočtenou sérii a snad dvojka Kaufman a Kristoff zas něco knižního spáchají, protože to spolupsaní jim fakt jde.
Aurora plane
Amie Kaufman
Teda, dvojka skončila pořádným cliffhangerem, že jsem ráda, že tuhle sérii čtu v době, kdy je kompletně přeložená. Bavím se velmi, baví mě postavy, jejich interakce, ani mi nevadí, že je tady klasicky každý šíleně super sexy a a všichni slintají nad všema. Je to psáno s řádnou dávkou humoru a sarkasmu, postavy nešetří hláškami. Nechybí ani pořádná space heist akce, pár zajímavých zvratů. Žádná hluchá místa, jen akce, akce, akce. Těším se na finální díl.
V prokletém údolí
Jenny Kiefer
Tohle chtělo ještě nějaké to kolečko úprav a škrtání. První problém - postavy. Nepůsobí zrovna uvěřitelným dojmem, jsou ploché a bez charakteru, zmítají se ve svých šablonkách, které jim byly dány na začátku a působí amatérsky. Výrazně lepší je to s hororovými prvky, ty autorka umí psát - byly povedené. Ale, zároveň se nemůže rozhodnout, čím chce strašit dřív a výsledkem je až úsměvný mišmaš, který překombinováním ztrácí na strašidelnosti.
Spotřebič
J. O. Morgan
Spotřebič má skvělý námět, ale osobně mi nesedlo zpracování. Dalo by se označit za zajímavé, příběh se posunuje v čase skrz různé postavy a odhaluje jejich osobní příběh se Spotřebičem, ale pro mě to bylo rušivé. Mnohem raději bych si přečetla ucelený příběh, ne takto dávkované části.
Oddíl
Nick Cutter
Skautíci izolovaní na ostrově a jedna smrtící nákaza, solidní základ pro horor. Styl psaní byl poměrně strohý, s občasnou odbočkou na nějakou sentimentální vzpomínku, bohužel tam chyběla trochu jiskra, která dělá knihu čtivou. Ale, Cutter to kompenzuje něčím jiným, co nutí otáčet stránky. A tím je pěkná dávka gore, body horroru a humusáren. A to bylo boží. Panika, strach a bezmoc se tu plížily na každé stránce, napětí zaručeno. Současný děj byl přerušován různými rozhovory, které osvětlovaly, co se vlastně děje. Překvapivě to nepůsobilo rušivě. Za ty humusárny dávám hvězdu navíc, ty to vyšvihly.
NOS4A2
Joe Hill (p)
Vánoční říši aka NOS4A2 jsem si nechala tématicky na prosinec, na vánoční čas. A byla to jízda. Joe se rozhodně potatil v tom nejlepším slova smyslu. Vtáhlo mě to do děje tak moc, že jsem to přečetla za jeden den a řadím mezi oblíbené a příští rok si ráda dám re-reading. Skvěle vykreslené a uvěřitelné postavy, hororové prvky dobře zasazené do děje a solidně budované napětí. Čtenář čeká a čeká, kdy se konečně podívá do té vánoční říše a když se tam konečně dostane, je přesně taková, jaká byla slíbená. Aspoň pro ty, kteří nejsou zváni.
Druhý dech
Daniel Krásný
Druhý dech mě bavil, nicméně je to s velkým ale. Co mi vadilo bylo to, že každá věta působila až moc vyšperkovaně, až příliš bohaté opisy maličkostí, samotný příběh se v té omáčce kolem skoro ztrácel. Někdy je méně více a to tady platí. Postavy byly fajn, zejména mě bavil Švejk a jeho osobní příběh, ve kterém je přesvědčivě vykreslený žal ze ztráty milované osoby a jak taková událost dělí život na "před" a "po". Dobře je zde zobrazené i prostředí sociálních sítí, aneb povolání instagramové influencerky, realita vs feed, jak se lidi nechají ovlivnit názorem internetových hvězdiček a hltají obyčejné fotky internetových hvězdiček a obdivují pozlátko, které je jim servírováno. Bylo zde hodně popkulturních odkazů, což mě nejprve bavilo, ale pak jich opět bylo až moc. Kdo nejede na podobné vlně, možná se v nich bude ztrácet (zejména v odkazech na hororovou scénu). Potěšilo mě, že na jedné straně je reference na bábu pod kořenem a o pár stránek dál na Zástup od Bradburyho, ne že ne. Ale když se to odkazy jen hemží, tak už to příliš.
Konec? Ten jsem nečekala, překvapil.
Hora v moři
Ray Nayler
Zajímavé počtení. Příběh se dotýká spoustu témat, umělé inteligence a její případné sentience, porozumění a empatie, mezidruhové komunikace, morální hodnoty (takže skvělý mix toho, co mě zajímá). Tempo děje bylo pomalejší, ale nevadilo mi to, je tu nadhozených spoustu myšlenek, které si žádají o pozornost a zamyšlení. Komu nevadí se kapku nad textem zahloubat, je to pro něj ideál čtení.
Pasažér 23
Sebastian Fitzek
Fitzek se s tím nepáře, už od začátku udržuje napětí a vymýšlí různé twisty a překvapení, až to jde občas za hranici překombinovanosti, Pasažér 23 není výjimkou. Ale sedl mi a knihu jsem měla přečtenou za pár hodin, bavila jsem se. Rozhodně jsem nepředvídala, co se z toho vyklube. Díky rychlému tempu a dobré čitelnosti mě Pasažér vytáhl z počínající knižní krize, jsem ráda, že jsem po téhle knize sáhla.
V zapomnění
Honza Vojtíšek
Snad nejkratší Zrnko, ale pořád splňuje to, co edice nabízí: vysoký standard kvality, pestrosti a zajímavých témat od různých autorů. Tady mě potěšil střet české a japonské kultury (vrátilo mě to do nostalgie teenagerských let, kdy jsem měla "japonské" období) a vzhledem k tomu, že jsem nedávno hrála Ghostwire: Tokyo, které pěkně zpracovalo různé místní legendy a potvoráky, tak jakmile se začaly objevovat okurky, měla jsem už podezření odkud vítr vane a potvrdilo se mi :) Nevadilo by mi, kdyby to bylo o chlup delší, ale beru, co je. Po dočtení mě to aspoň donutilo přemýšlet nad nezodpovězenými otázkami, které zažehly moji zvědavost :) Fajn Zrnko.
Navštívíme Řeky Pána
Kristopher Triana
Navštívíme Řeky Pána je skvělý nářez. Už samotná anotace je lákavá a naštěstí to není jako trailer, který ukáže jen ty nejlepší části, zatímco celek zaostává, tady obsah naplní očekávání.
Kolem brutálních vrahů se téměř vždy vyrojí řádka žen, které jsou fascinovány a přitahovány pokřiveným jedincem. Posílají milostné dopisy, vyzývavé fotky, některé zajdou ještě o krok dál a podpoře muže za mřížemi zasvětí většinu svého času, mnohdy i života. Většina lidí toto chování nechápe a pobuřuje, psychologie jej podrobně rozebrala a pojmenovala jako hybristofilie a vrazi? Ti se jednoduše vyhřívají v obdivu svých grupies a vítají rozptýlení. Hlavní hrdinka Lori patří mezi největší obdivovatele sériového vraha Edmunda Coxe. Co víc, není jen největší fanynka, oni mezi sebou mají hlubší vztah, jsou stvořeni pro sebe, to by nikdo jiný přece nepochopil... Když jí svěří tajný úkol, Lori to pojme jako možnost, jak mu dokázat svou oddanost.
Lori je parádně napsaná postava. Ne ve smyslu, že si ji čtenář oblíbí a bude jí držet palce. Možná se jí člověk na začátku pokusí pochopit, její obsesi sériovým vrahem, ale Lori má v rukávu pár skrytých es, které postupně vytahuje a odhaluje tak stránku své osobnosti, která ukazuje spřízněnost s Edem v úplně jiném světle.
U jednoho dopisu, kde se Edmund svěřuje Lori se svým zážitkem, když byl ještě dítě, jsem měla neodbytný pocit, že tohle znám, to už jsem někde četla. A je tomu tak. Věřím tomu, že kniha je částečně inspirovaná Night Stalkerem, minimálně jedna scéna je doslovným přepisem zážitku mladého Ramireze. Komu je nechvalně proslulý příběh Ramireze znám, ten ví, že v jeho životě také figurovala neodbytná fanynka, Doreen Lioy (kdybych se chtěla pouštět sakra do hlubin spekulací, její jméno zní dost podobně jako Lori :)), která si dotyčného vraha vzala a vroucně jej milovala.
Možná obtížná cesta, kterou Lori dobrovolně absolvuje, aby dokázala oddanost a lásku člověku, kterého společnost zavrhla, může být i odkaz na životy reálných žen (Boone, Lioy), které proti zdravému rozumu dramaticky změnily svůj život, aby se mohly stát manželkami sadistických vrahů, kdo ví. Ale přesně tohle mi lítalo hlavou a to je super, když mě kniha donutí přemýšlet o svém obsahu.
Na téhle knize mě bavilo všechno. Jak postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky, tak její cesta za bájným Řeky Pánem a postupná gradace obsahu krve, tak i samotný konec. Ten mi přišel perfektně uzavřený, ale teď koukám, že je i druhý díl, ještě lépe hodnocený. Tak doufám, že Golden Dog vydá i dvojku :)