Božští rivalové přehled
Rebecca Ross
Začarované dopisy série
1. díl >
Po staletích spánku rozpoutali bohové další válku. Osmnáctiletá Iris chce udržet svou rodinu pohromadě, jenže její bratr je na frontě a ona s matkou živoří čím dál víc. Proto se Iris rozhodne získat povýšení v novinách, o nějž bojuje s odměřeným, ale pohledným kolegou Romanem. Aby zahnala své strachy, píše bratrovi dopisy na starém psacím stroji a zasouvá je pod dvířka, kde záhadně mizí... a končí u Romana, který má stejný magický psací stroj. Přetrvá jejich pouto i v hrůzách božské války o osud lidstva?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Fragment (CZ)Originální název:
Divine Rivals, 2023
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Božští rivalové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (82)


Dovolte mi zase začít slovy, že to bylo prostě boží. I ten název vám to řekne.
Tahle kniha mě jako normálně složila, ale hodně jsem si ji užila. Ten příběh byl opravdu něco a pokud nad knihou uvažujete, tak tady není o čem. Jděte do toho.
Nemám k tomu snad žádné výtky. Jen možná k tomu začátku, že to bylo takový makový, ale začátky jsou vždy nějaký. Prostě rozjezdový.
No ale potom jakože přišlo BUM. Začalo se dít něco zajímavého a postavy si vyměňovaly dopisy. Ty jsou boží. Celá kniha mě právě od této chvíle do sebe vtáhla a nepustila.
Tak trochu mám problém sepsat srozumitelnou recenzi, protože jediné, o čem bych zvládla diskutovat, je ten konec. Pak bych ještě řekla, že postavy byly boží, ten jejich vztah ještě víc a svět kolem taky. No a konec. Ale to vám toho moc neřeknu.
Určitě se zde můžete těšit na romantiku. Ta je pomalejší, ale i přesto si ji užijete. Mně osobně se taky hodně líbilo, že příběh se odehrává za doby války. Na tom asi není nic pěkného, ale prostě... Je z toho cítit jiné století. Doba je jiná, postavy se chovají jinak, než v novější době. A taky je to fantasy, takže se to dá čekat.
Iris a Roman


Milá Rebecco,
když jsem si procházela nově vydané knihy a narazila na tu Vaši, tak (mám-li být upřímná) jsem po přečtení anotace neměla ani tu nejmenší výčitku či mrzení, že jsem svou pozornost přesunula k jiné knize. Koneckonců - bohové, válka, znepřátelení hrdinové, kteří v sobě nakonec najdou zalíbení... kolikrát už to tu bylo? A ještě soupeření o pracovní pozici? Ale no tak. Bez toho se už tuplem obejdu.
Ach, jak jsem jen byla unáhlená!
Ale chci to vzít popořádku.
Tak tedy - když mi moje kolegyně (knihkupkyně) o Vaší knize povídala, jak je skvělá, ráda jsem ji vyslechla, protože ač máme každá jiný vkus na knihy, nečiní mi potíže poslechnout si cizí názor a stanovisko.
Uplynulo pár dní a znovu na Vaši knihu přišla řeč - tentokrát od jiné kolegyně, která ji právě dočetla a byla z ní nadšená. A aby toho nebylo málo, další kolegyně a jedna brigádnice si knihu také pořídily s tím, že se už nemůžou dočkat, až ji začnou číst.
To už mi to začalo vrtat hlavou. Jak je jen tohle možné? Vždyť podle anotace a obálky, která je sice krásná, ale nalijme si čistého vína - v poslední době vychází SPOUSTA knih s krásnými obálkami a zdobenými ořízkami, se zkrátka nejedná o nic mimořádného.
Nedalo mi to a opětovně jsem se pustila do diskuze o Vaší knize s kolegyní, která mi o ní povídala jako první. A tento rozhovor, v němž kolegyně mj. zmínila i to, že se kniha bude líbit především těm, kterým se líbily Kroniky prachu - a já Kroniky prachu NAPROSTO MILUJI! - mě už zviklal natolik, že jsem se rozhodla dát jí šanci a přečíst si ji.
No a jak to dopadlo? Nebo spíš jak to začalo?
Vtáhlo mě to od první strany! A po přečtení prvních dvou kapitol už jsem naprosto chápala to nadšení od svého okolí.
Iris - ta úžasná, chytrá, statečná, upřímná, laskavá, tvrdohlavá a milující bytost, které toho osud tolik naložil! Může se najít někdo, kdo by ji od samého začátku neměl rád? Kdo by jí nedržel palce a zároveň na ni nebyl pyšný, jak moc silná byla a jak si i v přetěžké situaci, v níž se ocitla, v sobě dokázala udržet světlo a naději? Kéž by takových hrdinek - a vlastně i lidí v reálném světě - bylo víc!
Roman - ach, občas jsem ho měla chuť plesknout. Za to, jak zabedněný zpočátku byl. Jak mu trvalo, než se rozhoupal k prvnímu dopisu, ale koneckonců je to chlap. A u těch je to občas na hodně dlouho. Ale posléze si mě získal i on. I on v sobě našel odvahu, naději a sílu. A nakonec toho pro Iris udělal tolik, až mě to dojímalo.
Jejich počáteční lehká nevraživost a vzájemné pošťuchování se pozvolna přetvářely v krásný, upřímný a pevný vztah. To pouto mezi nimi bylo tak čisté, silné a nádherné!
Kam se hrabe Maas, Armentrout, Yarros a další, kteří se ve svých knižních vztazích věnují především fyzické přitažlivosti, sexu a erotice. Tomuto se nemohou rovnat ani po kotníky! A to mě přivádí k hlavnímu bodu této neobvyklé recenze - k poděkování.
Chtěla bych Vám poděkovat, Rebecco, za tuto knihu. Za to, že jste (především mladým lidem) ukázala, jak má vypadat správný vztah. Že je o naprosto jiných hodnotách než o fyzickém potěšení. Že k pevnému vztahu, který vydrží všemožné překážky i tíhu let, je třeba lásky (v tom pravém slova smyslu), upřímnosti, respektu, úcty, sebezapření, obětování, tolerance a hlavně schopnosti komunikace - UPŘÍMNÉ KOMUNIKACE!
Irisino a Romanovo dopisování toho bylo krásným příkladem. Jejich myšlenky a pocity mě velmi zasáhly. Jsou připomínkou toho, jak moc jsme si jako lidé podobní. Že toho v nitru sdílíme mnohem víc, než si dokážeme představit. A bohužel na to snadno zapomínáme anebo si to ani neuvědomujeme.
Jako další chci poděkovat za krásný popis milování. Ano, přesně takto by to v young adult literatuře mělo vypadat. Nezabíhat do zbytečných anatomických detailů, nerozepisovat vteřinu po vteřině a především se vyvarovat vulgarismů, nechutností a zvráceností.
Děkuji, že jste poukázala na úctu a respekt - že je naprosto v pořádku a dokonce by mělo být samozřejmostí komunikovat a ptát se i během tohoto aktu lásky. Nestavět svoje vlastní potěšení na úkor druhého, ani ho do ničeho nenutit, neponižovat a nedělat nic, co by mu bylo nepříjemné.
Dále chci vyjádřit vděčnost za samotný příběh. Jsou tu sice prvky fantasy, nicméně boje, válka, smrt, bolest, utrpení, samota a smutek jsou bohužel všudypřítomné a Vy jste citlivě poukázala na to, jak moc bychom si měli vážit těch důležitých (a pro nás leckdy naprosto běžných a samozřejmých) "věcí" jako jsou rodina, přátelé, domov, zdraví, mír, příroda a především sám život. Jak bychom měli ochraňovat a vážit si toho krásného, co na tomto světě máme, protože nikdy nevíme, kdy o to přijdeme.
Mohla bych tu vypsat ještě spoustu jiného, co se mi na této knize líbilo a za co jsem vděčná, ale myslím, že už bych příliš prozrazovala děj.
Jako poslední chci zmínit, že se na druhý a závěrečný díl, který u nás brzy vyjde, velice těším. Jsem upřímně zvědavá, jak to s Iris a Romanem nakonec dopadne a samozřejmě jim budu držet palce hned od začátku, protože konec prvního dílu mi nepříjemně zmáčkl srdce.
P.S. A taky se budu snažit lépe ovládat svůj výraz během čtení. Z toho připitomělého potutelného úsměvu, který jsem měla na tváři, zatímco jsem o přestávce v práci hltala jednu stranu za druhou, musely mít kolegyně řádnou legraci a samozřejmě si neodpustily poznámky typu: "Já ti říkala, že se ti to bude líbit."
S pozdravem
Vaše vděčná čtenářka
Související novinky (2)
Třpytivá, Druhá strana řeky a další knižní novinky (40. týden)
29.09.2024
Závod s časem, Trnová královna a další knižní novinky (9. týden)
25.02.2024
Citáty z knihy (22)
„Váš smútok nikdy úplne nezmizne, vždy bude s vami – tieň, ktorý si nesiete v duši – ale bude slabnúť, keď sa váš život rozjasní.“
„Smútok je dlhý, ťažký proces, najmä keď je hnaný pocitom viny.“
„Milujem slová, ktoré píšem, až kým si čoskoro neuvedomím, ako ich nenávidím, akoby som bola predurčená na to, aby som v sebe stále bojovala.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Božští rivalové v seznamech
v Právě čtených | 22x |
v Přečtených | 345x |
ve Čtenářské výzvě | 64x |
v Doporučených | 40x |
v Mé knihovně | 255x |
v Chystám se číst | 383x |
v dalších seznamech | 13x |
Miluju. Tohle byla po velmi dlouhé době knížka, která mě naprosto pohltila a rozložila.
Měla jediné dva nedostatky: konec přišel příliš rychle a druhý díl ne dost rychle. (Ano, pět dní do českého vydání je prostě moc. :D)