V zapomnění
Honza Vojtíšek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547258/bmid_v-zapomneni.png
4
25
25
Nový domov, nový začátek. Ne, minulost se nedá vrátit, ale narušené rodinné vztahy se možná dají spravit, když se všichni budou snažit. A Radek se snažit chce. S trochou štěstí a pořádnou kupou peněz by všechno mohl dát do pořádku. Samota na jihu Čech, blízko hranic s Rakouskem, se zdá naprosto ideální. Dokud se na zahradě nezačnou objevovat okurky. A Radek nezačne cítit, že se kolem jejich domu cosi plíží…... celý text
Přidat komentář
V zapomnění je pro mě zatím nejslabším dílem série Zrnka Temnoty. Přestože se občas objeví náznaky dobré atmosféry, příběh mi bohužel nesedl. Styl vyprávění a motivy mě neoslovily, což může být pro některé čtenáře zklamáním. Rozhodně to není kniha pro každého – záleží na osobním vkusu.
Snad nejkratší Zrnko, ale pořád splňuje to, co edice nabízí: vysoký standard kvality, pestrosti a zajímavých témat od různých autorů. Tady mě potěšil střet české a japonské kultury (vrátilo mě to do nostalgie teenagerských let, kdy jsem měla "japonské" období) a vzhledem k tomu, že jsem nedávno hrála Ghostwire: Tokyo, které pěkně zpracovalo různé místní legendy a potvoráky, tak jakmile se začaly objevovat okurky, měla jsem už podezření odkud vítr vane a potvrdilo se mi :) Nevadilo by mi, kdyby to bylo o chlup delší, ale beru, co je. Po dočtení mě to aspoň donutilo přemýšlet nad nezodpovězenými otázkami, které zažehly moji zvědavost :) Fajn Zrnko.
Honza Vojtíšek je dle mého stále lepší a lepší. Krátký horor V zapomnění funguje od začátku tajemnou zápletkou, dobře vykreslenými kulisy a lehkým dotekem exotiky. Navíc krátká forma hororu prostě sluší a má to parádní spád. Výtka snad jen k posledním pěti stránkám, které příběh utnou snad až příliš rychle a celkově mi finále přišlo takové nedotažené. Jinak ale musím doporučit!
Jedným z mojich najobľúbenejších textov od Honzu Vojtíška je Ďáblův hřbet. Žartujem. Zdanlivo „obyčajná“ poviedka, Zahrada. Nechcem tvrdiť, že novela V zapomnení ju pripomína, na to sme príbehovo predsa len niekde inde... ale áno doprnkvančič, trochu mi ju fakt pripomenula! Cítil som sa pri čítaní mimoriadne komfortne a to od prvej vety, čo je sen každého normálneho spisovateľa, žiaľ len máloktorý dokáže písať tak dobre a zručne, že sa mu to aj reálne podarí, zaháčkovať vás doslova od prvej vety. Keďže nie sme na románovom poli, ale novelovom, text ide rovno k jadru pudla, zbytočne seba ani nás nezdržuje zbytočnými odbočkami (nechcem povedať blbosťami) a okamžite prejde rovno k veci. To prostredie je fakt jedinečné: divný dom v lone českej prírody, ktorého architektúra sa do nemalej miery nesie v japonskom duchu, v záhrade (a sme pri nej zas!) jazierko s kaprami koi, divná mačka Okurka (Okurka!) a temné a husté lesy, v ktorých sa dňom nocou potulujú kravy miestnych obyvateľov, lebo sú proste zvyknutí nezatvárať ich na noc do maštale. Vďaka sympatickým, v dobrom „banálnym“ (proste ako zo života) postavám som bol zvedavý, čo sa z toho vykľuje, lebo príbeh bol vskutku nepredvídateľný resp. som vôbec netušil, akým smerom vypáli – a prečo. V neposlednom rade musím pochváliť obálku. Michala Březina u Golden Dog už roky odvádza absolútne špičkovú prácu (určite je to jeden z najlepších autorov obálok v Čechách), ale tentoraz sa skutočne prekonal a prešiel na úplne nový level. Možno na samom konci je to trochu uponáhľané, ale zas niekedy je lepšie veci uponáhľať, než ak by sa vyčerpávajúco mali ťahať ako slimák po púšti. Názov krásny.
"Ze tmy nevědomosti mi teď má mysl vystřelovala záblesky obrazů... Tři páry nohou prchající mezi kmeny stromů, ten nejmenší pár bosý. Zmatená změť hlasů, jimž nebylo rozumět, ale z jejichž tónu, naléhavosti a intenzity šlo vyčíst, že lidé spěchají."
Nové Zrnko temnoty od mistra českého hororu - Honzy Vojtíška. Poté, co hlavní hrdina nedokáže NĚCO NĚKDE udržet, rozhodne se rodina začít. Znovu. Nový domov, nový začátek. A tak koupí na jihu Čech rozpadlou samotu uprostřed ničeho, ze které se postupně stává sídlo snů. Ale ani nové tapety nemohou zakrýt pocit prázdnoty a podivné mrazení. Okolo se cosi plíží, ale jak už je lidským zvykem, je lepší si to neustále racionálně zdůvodňovat, dokud tomu člověk neuvěří.
Krásná kombinace japonské kultury s tou českou, připomínka zla, které se naším státem kdysi prohnalo. Honza i na pár stránkách umí vtáhnout do děje, postupně gradovat napětí až do finálního nářezu. A že ten je tady vskutku obscénní, lehce bizardní a rozhodně skvělý! Škoda jen té krátkosti, spousta věcí mi chyběla. Já vím, já vím, je to horor a není potřeba vše ukončovat a vysvětlovat, ale já to chci vědět! Chtěla bych znát příběh, co stojí za starou fotkou. Chtěla bych znát osud kočky Okurky. Hodnotím 4/5* a novelka určitě stojí za vaši pozornost.
"Zabolelo to. Šlehlo ostrou a palčivou bolestí. Takhle nějak by určitě bolel zásah od trifida. Rychle jsem otevřel ústa, rty se mi chvěly vztekem, ale nakonec je zase beze slova zavřel. Věděl jsem, že má pravdu. A ona věděla, že to vím. Přesně proto to řekla."
Radek se s rodinou přestěhuje na nové místo, aby mohli začít znovu s čistým štítem. Dům si pomalu zrekonstruují, a jelikož v něm z minulosti zbyly pozůstatky japonského designu, rozhodnou se ho zachovat a rekonstrukci mu přizpůsobí.
Vznikne tak krásný dům s nádhernou zahradou, jezírkem, koi kapry, prostě pohoda na samotě u lesa. Tedy až do doby, než se začnou dít zvláštní věci....
Miluju tyhle zrnka temnoty, člověk dostane skvělý příběh na pár stránkách. Vím, že to bude pár stránek, čekám to a pak jsem na konci stejně naštvaná, že to nebylo delší :-D Stalo se mi to znovu, Honza píše skvěle, o tom není pochyb, umí navodit skvělou atmosféru, ze začátku vám přijde, že čtete úplně obyčejný příběh ze života a najednou přijde zvrat a poslední věta příběhu a vám jde hlavou jenom, kdo mi ukradl ty další stránky :-D
Já potřebuju asi další Honzův román, protože Bezejmennou touhu jen tak něco nepřekoná. Takže jen doufám, že brzy nějaký vyjde, protože ty povídky jsou prostě moc krátké :-D
"Když se díváš na zlo, zlo se dívá na tebe."
Mám husí kůži z toho příběhu od autora, který mi dokázal kvalitu svého psaní už u předchozí knihy Bezejmenná touha. Moc jsem se na tuto jednohubku těšila a přinesla jsem si ji i s věnováním z veletrhu. Zprvu velmi obyčejný příběh jedné rodiny. Otec, který udělal chybu, kterou si uvědomuje začíná nový život. Obyčejné scény z rodinné idylky na samotě vystřídá pořádně děsivý příběh o tom, že u lesa člověk nikdy nežije sám. Ale je to opravdu skutečné nebo vysvětlení odporuje zdravému rozumu? A nejsou snad věci mezi nebem a zemí, které náš mozek nedokáže svou racionálností vysvětlit? Věřím, že stejně jako zázraky se dějí lidem, kteří na ně věří, tak i podivné věci, úkazy. Otevřte knihu, svoji mysl a nechte pracovat svou fantazii. A ta přece nezná meze. Ta autorova jednoznačně.
Zatím nejkratší Zrnko temnoty nám přináší příběh obyčejného chlapa, který zatraceně klopýtl a na samotu kamsi do bývalého pohraničního pásma přijíždí hledat nový život a lepit vztah s podvedenou manželkou. V novelce se krásně promítá autorova fascinace Japonskem a dává vzniknout lehce bizarnímu příběhu s jemnými hororovými prvky. Bylo to příjemné počtení a já bych sakra chtěla víc... Dozvědět se víc o dívce ze staré fotografie, víc o tom, co bylo po poslední řádce...
Po náročném dni sklenička (rozumněj tři skleničky) vína a Zrnko temnoty a hned je svět zase v pořádku :) Tajemný a zvláštní příběh s kapkou krve. Čtení se mi libilo a své hvězdy si zaslouží.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Třináctá hodina |
| 2022 |  Ďáblův hřbet |
| 2019 | Kazatel |
| 2021 |  Umrlčí věnec |
| 2018 | Může se to stát i vám |
Takový komurní horůrek, konec na můj vkus hodně uspěchaný. Tématika Japonska v našich končinách ale zajímavá, jen bych čekala, že manželka v těch japonských potvorách bude mít větší přehled :).