Shaxx
komentáře u knih
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Nejzajímavější částí pro mě je, že příběh byl inspirován skutečnými událostmi. V knize se střídají tři časové linky, dávná minulost, minulost a přítomnost. Nejvzdálenější minulost mě bavila, bližší minulost leccos osvětlovala, takže se dala, ale děj ze současnosti pro mě skřípal. Od hlavní hrdinky, která si nezískala moje sympatie, po postavu Erika, která mi přišla naprosto zbytečná... Bez jakékoli atmosféry, kterou bych zde očekávala. Nějaké budování napětí, gradující strašidelné scény, nic z toho jsem tu nenašla. Jen zmatek, chaos a občasné nelogické chování hlavní hrdinky. Proto hodnotím jako průměr.
Neobyčejní
Sarah Addison Allen
Miloučká oddechovka, se zajímavými postavami a ještě zajímavějšími životními příběhy, odehrávající se v malebném prostředí na jednom neobyčejném ostrůvku. O lásce a o přátelství, o nových začátcích a o naději. Je to prodchnuté magickým realismem, což mám ráda. Tři hvězdy dávám z toho důvodu, že ačkoli to bylo čtení hezké, věřím tomu, že za nějaký čas si na tenhle příběh nevzpomenu, taková správná jednorázová jednohubka, která posloužila účelu :)
Les mytág
Robert Holdstock
Zajímavá kniha. Ať už svým jazykem, tak námětem. Jsem ráda, že jsem se k této klasice dostala. Vyprávění hlavního hrdiny působí odosobněně a poněkud vzdáleně, jako kdyby u toho snad sám nebyl přítomen a celkově to vytváří dojem nalezeného přepisu dávné legendy, což vzhledem k obsahu je hezky tematické. Romantická linka nepůsobí přirozeně, nicméně k tomu, jakým způsobem vznikla, mi to přijde v pořádku. V sérii určitě budu pokračovat, další díly jsou hodnocené lépe, tak jsem zvědavá :)
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Šepot z lesa byl příjemným překvapením. Přesvědčivé postavy, napínavá záhada a zajímavé prostředí podhůří Orlických hor. Bavil mě styl, kterým autorka píše. Hororové prvky hezky dotvářely hutnou atmosféru, která prostupuje celou knihu. Kdyby byla knihu kapku kratší, určitě by jí to neuškodilo, chvílemi některé části působily jako výplň prázdných míst. Konec byl za mě OK, možná trochu naivní, aspoň tedy z pohledu hlavního hrdiny. Další knihy od autorky určitě zkusím :)
Suzy
Jana Pacáková
Zrnka temnoty jsou má oblíbená edice, mám ráda jejich rozmanitost. Suzy, jak už obálka napovídá, je hororový příběh, kde hlavní úlohu hraje panenka. Jsem jeden z mnoha lidí, kdo panenky nemá rád. Vlastně cokoli neživého, co má napodobovat člověka a má lidské vzezření. Panenky, sochy. Hraje v tom roli až moc bujná fantazie, samozřejmě, takže jsem vlastně cílový čtenář. Příběh je nicméně psaný optikou někoho, kdo očividně má k panenkám vřelý vztah a nemá je chuť zakopat šest metrů pod zem. Jakým směrem se bude děj ubírat, je docela zřejmé, klasický a předvídatelný příběh, u kterého čtenář ví, co čekat, což je na jednu stranu škoda, nějaký ten zvrat by mohl příběh okořenit. Víc mě bavila linka z minulosti.
Lesní duch
Graham Masterton
Lesní duch má slibný začátek, kdy hlavní tahoun je tajemno a děsuplná záhada. Co dokáže člověka vystrašit v lese natolik, že je pro něj přijatelnější zemřít hned na místě vlastní rukou? Masterton umí hezky naservírovat šokující scény nepěkných úmrtí, minimálně jedna taková scéna se mi vryla do paměti. Začátek mě namlsal. Bohužel zbytek byl pro mě mírné rozčarování, jako zjistit, že ta kobliha, na kterou se člověk těšil, je bez náplně. Scény v lese začaly být repetitivní, postavy jednají zkratkovitě a poněkud strojeně, občas dost nelogicky (zvlášť Jack vs jeho syn Sparky). S odhalením lesního "zla" děj ztrácí napětí, které hrálo podstatnou roli v hutné atmosféře, dokud čtenář nevěděl, o co jde. Rozklíčování je zpracované asi v pohodě, ale mně nesedlo, možná jsem čekala, že se to vydá jiným směrem.
Doručovatelky
Alex Smith (p)
Jde to, ale dře to. Odhalení vrchního záporáka za mě neuspokojivé, vysvětlení "proč" odbyté. Inspektor Kett zůstal po únosu manželky se třemi malými holkami na krku (sám autor má tři holky, je vidět, že asi čerpal z bohatých zkušeností) a v knize to zabírá dost prostoru. Za mě tahle linka byla neskutečně otravná, plně chápu všechny postavy, které Kettovi věnovaly spoustu zachmuřených pohledů, zatímco mu děcko lezlo po hlavě a řvalo, zatímco se snažili něco řešit na policejní stanici. Celou sérii asi bude doprovázet sekundární linka s únosem manželky, možná si přečtu další díl, který je lépe hodnocený než jednička.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Taková klasická průměrná Darcyovka, splňující obvyklá klišé. Trochu slabší zápletka, spoléhající zejména na záhadu identity hlavní hrdinky, která ji doprovází. Nečekaný tahoun byla vedlejší postava, excentrická Zoe, která dodávala zábavný prvek. Jinak hlavní postava a ostatní byli poměrně nudní patroni. Neměla jsem žádná přehnaná očekávání, takže pro mě to splnilo účel oddechové jednohubky. Druhý díl si přečtu :)
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Budu se opakovat, ale Zrnka temnoty jsou skvělá a pestrá edice kratičkých novel. Okřídlení tvorové mají jednu z nejhezčích obálek a název, který zaujme. Obsahově to bylo také super. Karin píše čtivě a poutavě a dokázala vyčarovat povedený příběh na to, kolik má útlé Zrnko stránek. Trochu mě mrzelo, že na konci nebyly zodpovězeny otázky (na které se tedy nikdo neptal, ale mě napadly :D), které by ze situace přirozeně vyplynuly, ale beru, že je tady příběh orientovaný zejména na Beku a na to, jak se hrdinně poprala s nezáviděníhodnou situací. Od autorky si určitě ráda přečtu něco dalšího.
Půlměsíční trůn
Saladin Ahmed
S Půlměsíčním trůnem jsem se trochu trápila. Začátek byl fajn, ale čím víc jsem přečetla stránek, tím víc jsem se nudila. A nezachránily to ani postavy, ani příběh, ani prostředí. Bylo to prostě neslané, nemastné. Taky mi vadilo, že přímá řeč nepoužívá klasické uvozovky, rozčilovalo mě to a hůř se mi četlo. Příběh jako takový je ok, na tři průměrné hvězdy, ale často jsem se přistihla, že se do čtení nutím a místo toho raději rozečetla něco jiného, musím tedy dát dvě hvězdy za čtenářský zážitek.
Němý křik
Madla Pospíšilová Karasová
Sbírka třinácti hororových povídek, které nabízí zážitkovou strašidelnou jízdu napříč různými podžánry, ať už je libo sci-fi, postapo, nějaké ty nadpřirozené potvory, každý si jistě najde to své. Dočíst jednu povídku a začít druhou je, jak vyloupnout bonbon z bonboniéry a s napětím čekat, jakou příchuť bude mít tentokrát. Takže u Němého křiku rozhodně nehrozí nuda a zabřednutí ve stejné monotónní poloze psaní. Je to hezky dynamické a pestré :)
Každá sbírka povídek pro čtenáře vždy obsahuje „lepší kousky“ a ty slabší, byla jsem ráda, že tady většina povídek zapadla do těch, které se mi fakt líbily a jen pár bylo v menšině. A to je fajn poměr.
Milým překvapením pro mě byla povídka v žánru bizzaro (Můj miláček Lisa), ta mě dostala a rozhodně bych uvítala nějakou další (a klidně delší) tvorbu od Madly v tomhle směru. Dobrého bizzara není nikdy dost a navíc, je to o lásce, co víc si přát? Věřím, že Mellick by si rochnil blahem. Tahle povídka hezky ukazuje to, že ne vždy je horor o tom přečíst si něco strašidelného a pak se jít bát vyvenčit večer psa. Někdy znechucení nad bizarní představou a příliš obrazotvornými popisy vyvolá následné pořádné znepokojení a už to stačí, aby se člověk cítil sakra nepříjemně, i když se nebojí v tradičním slova smyslu. A že popisy Madle fakt jdou.
Dost mě bavily i povídky se sci-fi námětem, ať už Polibek z Venuše (emzáci poctí Zemi svou návštěvou), tak Preventista, Lovec monster… A takhle bych mohla pokračovat, ale nechci tu až moc spoilerovat (já si třeba komentáře ke knihám čtu až po jejich dočtení). Ale pár jich ještě prostě zmínit musím.
V předchozí knize (V pekle jsme všichni Hébert) Madla ukázala, že nepotřebuje mít po ruce nadpřirozené a kruté síly, nějaké krvelačné entity, ale že si hravě a poutavě vystačí s tím, co tu již je. Člověk. Největší predátor, co může být, schopen takových zvěrstev, že Drákula se může jít klouzat. Den, kdy na světě zemřela naděje a Balonek ke štěstí mají jako hlavního záporáka člověka a třeba Balonek patří k povídkám, při kterých mi bylo sakra úzko. Když horor čeří hladinu fikce a prostupuje do reality, když pracuje s tím, co se klidně může stát sousedce od vedle, kolegovi, čtenáři samotnému, nabízí to úplně jiný level strachu (hezky to přiživují i true crime dokumenty na Netflixu). Není to strach z neznámého, ale naopak něčeho, co si člověk až moc dobře umí představit a brnká to na struny paranoi a nevyhnutelné pomíjivosti lidského života, o tom, že někdy o našem žití nebo nežití rozhoduje někdo jiný.
A o tom, jak je život křehký, se čtenář může přesvědčit v závěrečné povídce Zacyklený, která bez varování a slitování útočí na emoce. Čert vem stranou emzáky, vlkodlaky, prastaré chapadlovité příšery. Tady stačí krutá realita, ve které člověk ztrácí svou identitu a schopnost rozpoznat ty, které miluje. Tohle byla parádní povídka na konec, protože ve mně po dočtení rezonovala ještě dlouho. Když to shrnu, Němý křik je výborná sbírka povídek, ať už hororových nebo těch na pomezí hororu a vřele doporučuji k přečtení.
Cytonik
Brandon Sanderson
První polovina byla kapku nudnější a děj trochu zrecykloval určité části z dvojky, ale závěr mi to vynahradil, byl plný důležitých informací, které leccos objasnily. Asi chápu, proč je tenhle díl hodnocený trochu hůř než předchozí dva, ale pořád je to Sanderson, jak ho mám ráda. Těším se na závěrečný díl.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Děkuji všem, co do mě vytrvale hučeli, že třetím dílem to začíná. Měli pravdu. Trojka je výrazně lepší než předchozí díly, je vidět, že se autorka vypsala. Vyprávění z pohledu více postav, nové zajímavé charaktery, má to větší spád a akci, čte se to velmi dobře. Trochu mě nudily kapitoly z pohledu Chaola, ale hravě to kompenzovala Manon a Abraxos, skvělá dvojka. A jsem ráda, že Trůn dočítám v době, kdy vychází nové vydání, a Rowan zůstane Rowanem :D
Hon na Bubáka
Richard T. Chizmar
Tak tohle mi bohužel nesedlo. Fiktivní "true crime", kde se autor pasuje do role hlavní postavy a mixuje své reálné vzpomínky a zážitky s fiktivními událostmi. Jedním slovem - nuda. Jak styl psaní (jel jsem tam a pak jsem udělal to a to), neohrabané pokusy o popisy lidí a míst, které mi připadaly jako snaha napodobit Kingův styl (autoři jsou přátelé), samotný Bubák je na konci odhalen a není to nějaká pecka, která by vykompenzovala monotónní zápisy, které rozklíčování předcházely. Za sebe nemůžu doporučit.
Návod na vraždu pro hodné holky
Holly Jackson
Když už to dorazilo na Netflix v podobě seriálu, řekla jsem si, že si nejdřív přečtu knižní předlohu.
A nebylo to vůbec zlé. Obálka mi trochu připomněla Dva tajemství neudrží, naštěstí to obsahem bylo mnohem lepší. Mělo to své mouchy, jmenovitě: hlavní hrdinka mě nepřesvědčila, že by na objasnění případu měla osobní nebo pracovní zájem tak silný, že by jí to stálo za útrapy, které jí vyšetřování přivodí. Osoby, kterých se vyptávala, byli poměrně až nereálně vstřícní a sdílní na to, že je zpovídá nějaká středoškolačka, co strká nos do tragédie z minulosti. To, že někdy udělala pár velmi hloupých chyb, to asi beru, chybuje každý. Něco z rozklíčování se mi podařilo uhodnout, celek ne. Nicméně to bylo čtivé a já jsem asi prý moc rejpal na detaily, takže je to hodnocením Nicméně to bylo čtivé a já jsem asi prý moc rejpal na detaily, takže je to hodnocením na lepší tři hvězdy :)
Pohádka
Stephen King
Budu se opakovat, ale na Kingovi mě baví ty různé polohy psaní. A pohádkový King mě baví stejně tak jako ten hororový. Miluju, jak dokáže vdechnout postavám život, ty jeho okecávací odbočky (kterých tady tolik nicméně nebylo), i tu jeho grafomanii. Navíc je tady pes! Takové maličkosti mi stačí ke štěstí :) Samotná Pohádka není urputně originální, čerpá z již napsaného a přiznaných odkazů je tam dost, stejně tak to není to učesaná verze pro děti, ale po vzoru bratří Grimmů je součástí i násilí a jiné fajnové věci. Charlie a fena Radar se dali snadno oblíbit a nebylo těžké jim fandit. 724 stran uteklo rychle, ani se nezdálo, že je to taková bichle.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Od autorky jsem jako první četla U Severní zdi a zalíbil se mi její styl psaní. Když jsem viděla, že má hororovou novinku z prostředí Šumavy, byla jsem nadšená, protože horor je jeden z mých oblíbených žánrů. Vidím dost často přirovnání k Trhlině od Kariky a chápu proč, těm, co byli nadšení z Trhliny by se Ignis fatuus mohl líbit - tedy obsahově, co se týče psaní, Karika má strohý a přímý styl popisu, zatímco Petra Klabouchová píše téměř poeticky, s metaforami a barvitými přirovnáními a to mě vážně hodně baví. Ignis fatuus byl fajn, líbilo se mi prostředí, kde se příběh odehrával, stejně tak hrátky s časem a prostorem. Vědecké spisy, které prokládaly děj, mě nějak nerušily, naopak. Bohužel nemůžu dát všech pět hvězd, protože ačkoli se mi kniha líbila, občas mi to jako celek přišlo trošku překombinované a nemůžu říct, že by mě všechny postavy nějak výrazně oslovily. Nicméně ráda uvítám nějaký další hororový počin od autorky :)
Železný muž
Ted Hughes
Krátké a roztomilé, s pěknými ilustracemi od Nikkarina. Dospěláci si v tom mohou najít i hlubší podtext, děti dostanou hezkou pohádku na spaní, ideální kombinace. Zajímavost bokem, autorem je manžel Sylvie Plath, kterého často vinili z její smrti.
Mé srdce je motorová pila
Stephen Graham Jones
3,5*
Tahle kniha je milostné vyznání hororu, konkrétně jeho subžánru, slasheru. Obsahuje to hromadu referencí, některé jsem znala, ale víc jich pro mě bylo novinkou. Co je téhle knize často vytýkáno, je tempo. A chápu proč, valí se to těžkopádně a dost monotónně a i přestože člověk ví, že konec mu to vynahradí, občas to pro mě bylo jako plavat v bazénu plném želatiny. Ale nevadilo mi to tolik jako ostatním.
Jade, hlavní hrdinka, je nespolehlivá vypravěčka, ztracená ve svém světě - ve světě slasheru. Zná veškerá klasická díla a hlášky, není to pro ni koníček, je to pro ni celý život, vede to každý její krok a vkládá jí to slova do úst, mnohdy její myšlenky doprovází paranoia, až tak moc je ponořená do své reality. Je to její obranná zeď proti opravdové realitě, svět msty, který má určitá pravidla, ty, které moc dobře zná. Závěr byl akční, ale autor jím jen rychle proletěl, což bylo zklamání, při tak dlouhém čekání. Stejně tak mi nesedl směr, kterým se příběh vydal. Ale od autora bych si rozhodně přečetla něco dalšího, jestli v překladu vyjde.
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Ufoporno. Nic víc, nic míň. Autorka si to původně psala pro sebe a některým věcem by neuškodilo, kdyby zůstaly ležet někde schované, zamčené v sejfu a pojištěné silným visacím zámkem, jehož klíč leží na dně oceánu zalitej do betonové kostky.
Barbaři jsou obdobou Helmuta, opraváře komínů, který přišel panince prošťouchnout začouzenej, ucpanej komín, tedy hraje si to na to, že to má zápletku a plnohodnotný příběh, i když je to ve skutečnosti jen křečovité porno pro ženský (jako většina ero literatury). Navíc ve sci-fi kabátku, větší exotika. Kategorie interracial v tomhle případě získává úplně jiný rozměr a rčení, že papír snese všechno, tu platí dvakrát tolik.
Nicméně - pro zasmání se to použít dá, to zase jo :D
