Suzy
Jana Pacáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539313/bmid_suzy.png
3
30
30
Jaký lepší dárek by mohla vybrat? Kristýna hned věděla, že tohle je přesně ten dárek, který musí své kamarádce Lucii koupit k narozeninám. Panenka. Další do její sbírky. Panenka… Vždyť co by se mohlo stát?
Přidat komentář
„Má oči, ale je slepá.
Má uši, ale neslyší.
Má ústa, ale nemluví.
Má ruce, ale nemá cit.“
Oživlé panenky mnohým budou navždy evokovat dvě nejlegendárnější - Annabelle a Chucky. Jenže Suzy je tak trochu něco úplně jiného. Musím přiznat, že Jana Pacáková mě překvapila směřováním svého příběhu. Jsou to vlastně dvě linie příběhů, které směřují k jednomu moc zajímavému konci. Navíc se napětí celkem slušně stupňuje, je v tom pár hororových scén a navíc děj rychle plyne. Četlo se to rychle, nebylo tu místo pro nudné pasáže a navíc samotný konec překvapí. Nedá se říci, že je originální, ale je vítaný a vlastně nečekaný. Další velmi povedený příběh v edici Zrnka temnoty.
Citát: A já věřím, že mnohé věci skutečně mají duši.
Panenky a klauni patří do hororů. Bezpochyby. Tento příběh byl strašidelný, byl napínavý, ale i přesto mě nijak zvlášť neoslovil. Panenka mi nepřišla moc uvěřitelná, spíš jsem se bála pocitů a reakcí Kristýny a Lucie než samotné panenky. Příběh dvojčat z minulosti mě tedy dostal, měla jsem slzy v očích lítostí. Určitě by si zasloužil víc rozvinout. A konec mi přišel trochu zmatený, chvílemi jsem nevěděla co se tam děje, kdo se objevil a museli si pasáže číst víckrát. Ale špatná povídka to není, za přečtení určitě stojí.
Příběh Suzy jako další kousek z edice Zrnka temnoty mě příjemně postrašil. Hororově laděná novela v hlavní roli s porcelánovou panenkou se mi líbila. Krásná obálka už sama o sobě leccos napoví. Už od mala nemám panenky nebo např. klauny vůbec ráda, vždy jsem z nich měla hodně divný pocit. Možná právě proto jsem měla fakt husí kůži při představě, že by se něco podobného mohlo stát. Dvě časové roviny rozvíjí smutný příběh dvou děvčátek, který vyvrcholí zlomením kletby a vysvobozením nevinných duší. Jsem ráda i za ten "dobrý konec" - tak nějak se mi ulevilo.
Panenka je jednou z nejstarších hraček. V historii byly krásné porcelánové panenky dokonce znakem prestiže. Dodnes se najdou jejich vášniví sběratelé - například Lucie. Co jiného by měla Kristýna kamarádce koupit za dárek, než krásnou panenku Suzy.
Panenky a horor, to už dlouho patří neodmyslitelně k sobě. Najdou se lidé, kteří pohled na jejich nevinnou dětskou tvářičku nesnesou, ale i velcí sběratelé, pečující o každý vzácný kousek. Jedna z hlavních aktérek, Lucie, jich má doma hned několik. Vystavené na policích v krásných šatech a s korálkovýma očima, působícíma jako živé. Když Suzy poprvé uvidí, je z dárku od kamarádky nadšená. Ovšem Suzy není jen tak obyčejná panenka. Kromě toho, že má jedno oko krvavě rudé, snad nějaká výrobní vada, má i bohatou historii. Kdo byl její původní majitel?
Příběh je rozdělen do dvou dějových linek. Jedna z minulosti, kdy se vracíme o více než sto let zpátky, a druhá ze současnosti, kdy se Suzy stává součástí Luciné sbírky. Úvod má skvělou atmosféru a vtáhne do děje. Autorčin styl je ale místy dost popisný. Místo aby se některé věci přímo děly, popíše je raději v několika odstavcích, což je škoda. Lehce to ubírá napínavé atmosféře v místech, které by mohly být za jiných okolností děsivé.
V okamžiku, kdy se začnou obě linky propojovat, je příběh hned o kousek zajímavější, ale celkově hodnotím první polovinu knihy jako zdařilejší. Druhá trošku kazí vybudovanou atmosféru a konec je hodně předvídatelný. Fajn průměr, který si čtenář užije, ale větší dojem nezanechá.
Veríte na duchov? Na možnosť prevtelenia duše do neživej veci či v reinkarnáciu?
Mate radi staré porcelánové bábiky?
Na tieto všetky veci verím a bábiky teda rada nemám a po tomto príbehu ich nebudem mať rada i naďalej
Po tom, čo zahliadne Krystina porcelanovu starodávnu bábiku v starožitníctve ihneď jej napadne, že by to bol nádherný dar pre kamarátku Lucii, ktorá tieto babiky vo veľkom zbiera.
Bábika je nádherná a zachovalá, má dokonca kľúčik a mechanizmus, ktorý vydržal storočie.
No po tom ako tento krásny dar daruje sa začnú diať strašidelné veci a veru nie nebolo by vsetko jedno!
Pretinaju sa nam tu dve dejové línie, kde pri jednej plačete smutkom a pri druhej plačete hrôzou.
Dalo by sa povedať, že toto bol nádherne smutný príbeh zabalený do hrozivej moci stratených duší.
Zrnka temnoty jsou má oblíbená edice, mám ráda jejich rozmanitost. Suzy, jak už obálka napovídá, je hororový příběh, kde hlavní úlohu hraje panenka. Jsem jeden z mnoha lidí, kdo panenky nemá rád. Vlastně cokoli neživého, co má napodobovat člověka a má lidské vzezření. Panenky, sochy. Hraje v tom roli až moc bujná fantazie, samozřejmě, takže jsem vlastně cílový čtenář. Příběh je nicméně psaný optikou někoho, kdo očividně má k panenkám vřelý vztah a nemá je chuť zakopat šest metrů pod zem. Jakým směrem se bude děj ubírat, je docela zřejmé, klasický a předvídatelný příběh, u kterého čtenář ví, co čekat, což je na jednu stranu škoda, nějaký ten zvrat by mohl příběh okořenit. Víc mě bavila linka z minulosti.
Suzy je dalším přírůstkem do edice Zrnka temnoty, a přestože přináší atraktivní hororový námět o staré porcelánové panence, zůstává ve své realizaci lehce za očekáváním.
S tímto námětem vzniklo již množství knih a filmů, ale tady nás čeká přeci jen něco trochu jiného . To mě mile potěšilo. I když to bylo smutné.
Příběh o dárku – panence, která rozvíří nepříjemné události, osloví spíše čtenáře, kteří mají rádi přímočařejší a méně děsivé horory.
Jedním z hlavních problémů této knihy je opakující se popis emocí.
Místo aby děj přirozeně vytvářel napětí, autorka často upadá do opakovaných ujišťování o úzkosti a strachu postav, které však nejsou v ději plně vykresleny a ten strach na mě ze stránek “nekřičí.
Děj se místy zdá být naivní, přičemž některé události se řeší až příliš jednoduše.
Střídají se nám zde časové linie mezi minulostí a současností.
Velkou pozitivní stránkou jsou scény právě z minulosti, ty jsou dobře napsané a mají emocionální hloubku. Tam to funguje.
Jako celek však kniha postrádá napětí a určitou složitost, na což jsem u Zrnek zvyklá.
Jedná se řekněme o cozy horror, který více spoléhá na atmosféru než na překvapení či děsivost.
Příběh sice nenadchne, ale ani neurazí. Věřím, že některým bude vyhovovat více, než nějaký krvák. Je tak vhodná především pro čtenáře, kteří upřednostní jemnější hororovou atmosféru.
Musím ještě pochválit vizuálně atraktivní obálku Michala Březiny!
Hodnotím 3.5 hvězdy .
Nečekal jsem originalitu, takže mě nemrzelo, že se nedostavila. Bohužel absence dobrých dialogů a poutavějšího vyprávění mě mrzela mnohem víc
Tohle je svým způsobem obtížně hodnotitelná kniha. Na jednu stranu cítím, že autorka ty nápady má a dovede je přetavit v souvislý příběh. Na druhou stranu ho ovšem poněkud zabíjí zpracováním. Jako člověk, kterému obvykle stačí říct věc jednou, mě tady doslova ubíjela spirála opakovaného a doslovného ujišťování o již známých skutečnostech. Mluví se o tom, jak postavy cítí úzkost či strach a jak je to či ono strašné - ale neplyne to aktivně z děje. Dokonce i dialogy jako by místy jen přešlapovaly na místě. Děj i postavy jsou poměrně naivní, věci se dají vyřešit podivně snadno a korunu tomu nasazuje množství až křiklavých logických lapsů.
Takhle by se Suzy dala snadno odsoudit jako nepovedená. Ovšem moderní horrorový čtenář už může být trochu rozmlsaný. Tato novela potěší ty, kteří preferují jistotu, jednoduchost a atmosféru před šokem, promyšleností a překvapivostí. V podstatě je to cozy horror a byť mu většinu času chybí drajv, nutící čtenáře bez dechu otáčet stránky, v několika krátkých scénách ono potřebné napětí i tak problesklo. Bavily mě části z minulosti, které v sobě ty emoce prostě mají a fungují.
Závěrem, Suzy je slabší zrnko a kdovíjak mě nenadchlo ani nezklamalo. Nicméně je to po delší pauze nový autorčin text, konečně delší než povídka a s potřebnou péčí. Janě Pacákové dle stylu psaní víc sedí zaprášená gothická poloha tvorby, než moderní horror - a to není špatně.
Potěší čtenáře, kteří mají rádi přímočařejší a méně děsivé příběhy.
Hlavní roli zde hraje spíše atmosféra, než samotný děj. Příběh nepřekvapí, ani neurazí. U těchto knih hraje velkou roli místo, kde je čtete, jak říkal Škvorecký. Sám večer na půdě, nebo cestou ranní špičkou v metru či busu ... a rozdíl bude "cítit" :-)
Suzy mi nepadla do noty. Hodně se mi líbily části z minulosti, byly dobře napsané a emoční. O zbytku knihy se to ale říct nedá. Měla jsem pocit, že se vše až příliš snadno vyřešilo, a že způsob a zvolená slovní zásoba vyprávění nedávala prostor pro napětí. Takový naivní horor, nevím, jestli má být pro děti nebo dospělé. Uživatel StrYke knihu označil, že je nejblíž Stopám hrůzy. Maximálně tak tím, že se tam krom trochu krve vlastně nic nestalo.
Jo a v příběhu jsou dušičky, hřbitov je ale úúúplně prázdný (a hlavní postava si představuje děti v kostýmech. Ta data nejdou k sobě.)
(SPOILER) Mě se kniha četla dobře... zprvu mi připomínala takovou Anabelle ... až v p průběhu příběhu se dozvídáme, že se nejedná o panenku s ďábelskými úmysly, ale že chce najít své dvojče... souběžně je vyprávěn příběh právě o dvojčatech, který neskončil pro ně dobře... na konci došlo jak k záchraně životů tak i k usmíření duší... kniha se mi prostě líbila
Bohužel souhlasím s názorem, že Suzy je zatím nejslabším Zrnkem temnoty. Celkovou náturou se blíží Stopám hrůzy (jako jedno z velmi mála Zrnek), mohla by tedy být přístupná i mladším čtenářům. Autorka zpracovává již mnohokrát zpracované téma, byť, pravda, ne tolik typickým způsobem. Největším nedostatkem této novely je jakási nekonzistentnost textu, kvůli které jsem měl veliký problém se do ní začíst. Na jednu stranu děj ubíhá urychleně a chaoticky, což bych možná odpustil kvůli krátkému rozsahu, na druhou stranu se ale některé pasáže opakují a působí dojmem, že autorka potřebovala něčím zaplácnout místo. Není to vyloženě žádná tragédie, ale možná by autorce (i dle místního hodnocení jejích ostatních počinů) neuškodil nějaký literární kurz. Potenciál je tam, myslím, obrovský, ale něco tomu prostě chybí...
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. Bledá trojka; 11. Troll; 12. Virální životy; 13. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 14. V rozkvětu; 15. Pan Nikdo; 16. Suzy
Suzy je ďalšou knihou zo série "Zrnka temnoty". Knihy z tejto edície mám veľmi rada a tak som bola zvedavá aj na túto novinku.
Je to kniha od českej autorky a rozsahovo má 100 strán, takže ako už býva pri "zrnkách" zvykom, prečítala som ju na jeden záťah. Suzy je určite zaujímavý počin a vôbec ma nenudila. Miestami je naozaj strašidelná, ale skôr by som ju označila za pomerne smutnú knihu. Najmä kvôli osudu dvoch malých dievčatok, ale nejdem ďalej prezrádzať.
Celé sa to začne úplne nevinnou kúpou jednej porcelánovej bábiky, ktorá má byť milým darčekom pre kamarátku a tým sa rozpútajú udalosti, ktoré nedajú hlavným hrdinkám spávať.
Knihu hodnotím kladne aj napriek tomu, že nepatrí k najlepším zrnkám.
(SPOILER) Taková starodávná Chucky. Jen tato nevraždí, ale chce být kamarádka i když najevo to dává velice zvláštním způsobem. Vizuálně atraktivní obálka asi předčí kvalitu knižního zpracování. Možná mohl větší prostor dostat příběh o minulosti a osudu panenky a její majitelky. Hroutící se kamarádky, které nakonec, plné hrdinství uspořádají v noci trošku satanistický rituál na starém hřbitově, to asi není nic pro mě
"Panenky na policích a ve všech koutech, oči upřené do temnoty, ruce natažené k nám. V nehybných tělech srdce, která nebila. Strnulé úsměvy namalované červenou barvou na křídově bílých, mrtvých tvářích z chladného porcelánu. Jenže dnes vypadaly úplně jinak než obvykle. Bylo v nich něco zlého..."
Zrnka temnoty musím mít hned jak vyjdou. Je mi jedno kdo to napsal a o čem to je, zkrátka jdu a koupím. Obálka Suzy se Michalovi povedla, něžná a znepokojivá zároveň. V knize se mi líbilo střídání minulosti a přítomnosti, to já můžu. Co mě ale naopak pokaždé vykoplo z driftu bylo občasné vložení přítomného času. Bylo to jako pěst na oko, když tam v 99 % byl použit minulý.
Asi už jsem namlsaná předchozími Zrnky, ale toto bylo příliš prvoplánové, v podtstatě zápletku autorka vyspoilerovala již na straně dvanáct. Chyběl mi jakýkoli zvrat, něco, co by mě příjemně překvapilo. Do puntíku souhlasím s komentářem Madla81. Kniha neurazí, nenadchne. Průměr, tedy hodnotím 2,5/5*.
Edici Zrnka temnoty mám moc ráda a zatím mě každý příběh vždy zaujal, ať už tématem či zpracováním nebo svou originalitou. Bylo tedy jen otázkou času (a neúprosné statistiky), kdy mi nějaký příběh prostě nesedne.
A Černého Petra si bohužel vytáhla Suzy.
Příběh o velmi staré panence zakoupené v jednom zaprášeném antikvariátě jako dárek je sice technicky dobře napsaný (stavba vět, slovosled, nepříliš časté opakování slov), ale evokoval mi spíše Stopy hrůzy, které jsem hltala na konci prvního stupně. Na hororovou novelu pro dospělé mi chyběla větší dávka děsivosti, autenticity a schopnosti se vcítit do hlavních hrdinek. A také mnohem méně klišé a drobných logických chyb, které mě bohužel při čtení dost rušily.
V příběhu se střídají dvě časové linie a musím říct, že linka, odehrávající se v minulosti, mě bavila násobně víc. V dějové linii odehrávající se v současnosti mi vadily mnohdy až archaické a knižní výrazy a obraty, jež se nakupily hlavně v závěru novely. Celkově byl děj takový... roztahaný. Pokud by se osekal až na dřeň, vznikla by jistě mnohem působivější povídka. Ale jako strašidelný horůrek pro druhostupňové děti by knížka mohla fungovat dobře.
Hvězdičku navíc přidávám za naprosto skvělou obálku a ladící záložku a za vizuální zpracování knihy, protože postava porcelánové panenky na začátku každé kapitoly vypadala vážně úžasně.
Nicméně se těším na další Zrnko a autorce držím pěsti při psaní.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Paní pijavic |
| 2024 |  Suzy |
| 2018 |  Fantom a jiné horory |
| 2010 |  Rudé růže a jiné horory |
| 2012 | Závoj hrůzy |
Příběh je dobrý, je to dobře napsané.