Shaxx
komentáře u knih
Období mlh
Paul Finch
Ideální čtení do sychravého podzimně-zimního počasí. Vyprávění má krásný nostalgický nádech, který vždy tyhle příběhy doprovází, příběh z období, kdy dětství pomalu končí a pomalu se překlenuje do života dospělých. Je to poměrně tenoučká knížka, ale rozsah příběhu svědčí. Skvělá atmosféra, dobré tempo, které udržuje napětí a nečekané rozuzlení na konci. Moc fajn jednohubka.
Pomiluj smrt
Veronika Fiedlerová
Dekadentně krásné a atmosférické, moc se mi líbí styl psaní a dobové zasazení příběhu. Zrnka temnoty jsou skvělá edice, je to jak bonboniéra od Forresta - nikdy nevíš, co ochutnáš, ale je sakra velká pravděpodobnost, že to bude dobré. Těším se na další knihy, jak v edici Zrnek, tak na samostatné knihy autorky.
Hluboká obloha
Yume Kitasei
Zklamání. Pokud plánujete knihu číst, protože vás zaujala kombinace "hard sci-fi a detektivního románu", tak rovnou musím předestřít na začátek, že za a) tohle vidělo hard sci-fi možná tak z rychlíku a se zavřenýma očima a za b) detektivní zápletka je chabá a nedomrlá. Hluboká obloha disponuje hromadou děr v logice, absencí emoční hloubky a nezajímavými postavami. Hlavní postava se většinu času utápí v sebelítosti a sebenenávisti a v tomhle stavu přetrvává ať už jí je 12 let nebo 22, rozhodně se nedá hovořit o nějakém psychologickém vývoji postavy napříč příběhem. Autorka se zatvrzele vyhýbá čemukoliv, co má do činění s detailnějším popisem techniky, vědy a logiky. Dobře, třeba dostaneme přesvědčivé vztahy a interakce mezi postavami, že? Nikoliv. Takže, Země se očividně blíží konci trvanlivosti, není nějak rozebráno proč a jak a kdy. To neva, člověk si může domyslet. Je tedy zahájen projekt, kdy se vybraní jedinci po důkladném výcviku vesmírnou lodí přemístí na planetu X, která má zastoupit matičku Zemi (jako čtenář se nedozvíme, jak se k dané planetě přišlo, jak je vzdálená od země, jak je dál v plánu ji kolonizovat, nic). Cesty se účastní pouze mladé ženy. Není na 100% uspokojivě vysvětleno, proč muži ne. Jen, že účastnice budou už na lodi podstupovat umělé oplodnění, aby se posádka rovnou rozrostla o malé caparty. I tak se cesty účastní poměrně dost nebinárních postav. Ačkoli je posádka školená na tuto cestu, horko těžko si zvládají poradit s jakýmkoliv problémem. Příběh nepředává žádné poselství o naději, upozornění na enviromentální problémy, nic. Hloubavé sci-fíčko tedy nečekejte. Jak se to blížilo ke konci, bylo to slabší a slabší. Tohle bylo pro mě sáhnutí vedle.
Aurora hasne
Amie Kaufman
Zdařilé finále. Okamžik, kdy všechno zapadlo na své místo a záhady byly odhaleny - k nezaplacení.
Bavily mě postavy, jejich interakce a vzájemné popichování. Jak se příběh blížil ke konci, bylo mi skoro až líto, že už se musíme rozloučit. S láskou si tak škrtám další dočtenou sérii a snad dvojka Kaufman a Kristoff zas něco knižního spáchají, protože to spolupsaní jim fakt jde.
Aurora plane
Amie Kaufman
Teda, dvojka skončila pořádným cliffhangerem, že jsem ráda, že tuhle sérii čtu v době, kdy je kompletně přeložená. Bavím se velmi, baví mě postavy, jejich interakce, ani mi nevadí, že je tady klasicky každý šíleně super sexy a a všichni slintají nad všema. Je to psáno s řádnou dávkou humoru a sarkasmu, postavy nešetří hláškami. Nechybí ani pořádná space heist akce, pár zajímavých zvratů. Žádná hluchá místa, jen akce, akce, akce. Těším se na finální díl.
V prokletém údolí
Jenny Kiefer
Tohle chtělo ještě nějaké to kolečko úprav a škrtání. První problém - postavy. Nepůsobí zrovna uvěřitelným dojmem, jsou ploché a bez charakteru, zmítají se ve svých šablonkách, které jim byly dány na začátku a působí amatérsky. Výrazně lepší je to s hororovými prvky, ty autorka umí psát - byly povedené. Ale, zároveň se nemůže rozhodnout, čím chce strašit dřív a výsledkem je až úsměvný mišmaš, který překombinováním ztrácí na strašidelnosti.
Spotřebič
J. O. Morgan
Spotřebič má skvělý námět, ale osobně mi nesedlo zpracování. Dalo by se označit za zajímavé, příběh se posunuje v čase skrz různé postavy a odhaluje jejich osobní příběh se Spotřebičem, ale pro mě to bylo rušivé. Mnohem raději bych si přečetla ucelený příběh, ne takto dávkované části.
Oddíl
Nick Cutter
Skautíci izolovaní na ostrově a jedna smrtící nákaza, solidní základ pro horor. Styl psaní byl poměrně strohý, s občasnou odbočkou na nějakou sentimentální vzpomínku, bohužel tam chyběla trochu jiskra, která dělá knihu čtivou. Ale, Cutter to kompenzuje něčím jiným, co nutí otáčet stránky. A tím je pěkná dávka gore, body horroru a humusáren. A to bylo boží. Panika, strach a bezmoc se tu plížily na každé stránce, napětí zaručeno. Současný děj byl přerušován různými rozhovory, které osvětlovaly, co se vlastně děje. Překvapivě to nepůsobilo rušivě. Za ty humusárny dávám hvězdu navíc, ty to vyšvihly.
NOS4A2
Joe Hill (p)
Vánoční říši aka NOS4A2 jsem si nechala tématicky na prosinec, na vánoční čas. A byla to jízda. Joe se rozhodně potatil v tom nejlepším slova smyslu. Vtáhlo mě to do děje tak moc, že jsem to přečetla za jeden den a řadím mezi oblíbené a příští rok si ráda dám re-reading. Skvěle vykreslené a uvěřitelné postavy, hororové prvky dobře zasazené do děje a solidně budované napětí. Čtenář čeká a čeká, kdy se konečně podívá do té vánoční říše a když se tam konečně dostane, je přesně taková, jaká byla slíbená. Aspoň pro ty, kteří nejsou zváni.
Druhý dech
Daniel Krásný
Druhý dech mě bavil, nicméně je to s velkým ale. Co mi vadilo bylo to, že každá věta působila až moc vyšperkovaně, až příliš bohaté opisy maličkostí, samotný příběh se v té omáčce kolem skoro ztrácel. Někdy je méně více a to tady platí. Postavy byly fajn, zejména mě bavil Švejk a jeho osobní příběh, ve kterém je přesvědčivě vykreslený žal ze ztráty milované osoby a jak taková událost dělí život na "před" a "po". Dobře je zde zobrazené i prostředí sociálních sítí, aneb povolání instagramové influencerky, realita vs feed, jak se lidi nechají ovlivnit názorem internetových hvězdiček a hltají obyčejné fotky internetových hvězdiček a obdivují pozlátko, které je jim servírováno. Bylo zde hodně popkulturních odkazů, což mě nejprve bavilo, ale pak jich opět bylo až moc. Kdo nejede na podobné vlně, možná se v nich bude ztrácet (zejména v odkazech na hororovou scénu). Potěšilo mě, že na jedné straně je reference na bábu pod kořenem a o pár stránek dál na Zástup od Bradburyho, ne že ne. Ale když se to odkazy jen hemží, tak už to příliš.
Konec? Ten jsem nečekala, překvapil.
Hora v moři
Ray Nayler
Zajímavé počtení. Příběh se dotýká spoustu témat, umělé inteligence a její případné sentience, porozumění a empatie, mezidruhové komunikace, morální hodnoty (takže skvělý mix toho, co mě zajímá). Tempo děje bylo pomalejší, ale nevadilo mi to, je tu nadhozených spoustu myšlenek, které si žádají o pozornost a zamyšlení. Komu nevadí se kapku nad textem zahloubat, je to pro něj ideál čtení.
Pasažér 23
Sebastian Fitzek
Fitzek se s tím nepáře, už od začátku udržuje napětí a vymýšlí různé twisty a překvapení, až to jde občas za hranici překombinovanosti, Pasažér 23 není výjimkou. Ale sedl mi a knihu jsem měla přečtenou za pár hodin, bavila jsem se. Rozhodně jsem nepředvídala, co se z toho vyklube. Díky rychlému tempu a dobré čitelnosti mě Pasažér vytáhl z počínající knižní krize, jsem ráda, že jsem po téhle knize sáhla.
V zapomnění
Honza Vojtíšek
Snad nejkratší Zrnko, ale pořád splňuje to, co edice nabízí: vysoký standard kvality, pestrosti a zajímavých témat od různých autorů. Tady mě potěšil střet české a japonské kultury (vrátilo mě to do nostalgie teenagerských let, kdy jsem měla "japonské" období) a vzhledem k tomu, že jsem nedávno hrála Ghostwire: Tokyo, které pěkně zpracovalo různé místní legendy a potvoráky, tak jakmile se začaly objevovat okurky, měla jsem už podezření odkud vítr vane a potvrdilo se mi :) Nevadilo by mi, kdyby to bylo o chlup delší, ale beru, co je. Po dočtení mě to aspoň donutilo přemýšlet nad nezodpovězenými otázkami, které zažehly moji zvědavost :) Fajn Zrnko.
Navštívíme Řeky Pána
Kristopher Triana
Navštívíme Řeky Pána je skvělý nářez. Už samotná anotace je lákavá a naštěstí to není jako trailer, který ukáže jen ty nejlepší části, zatímco celek zaostává, tady obsah naplní očekávání.
Kolem brutálních vrahů se téměř vždy vyrojí řádka žen, které jsou fascinovány a přitahovány pokřiveným jedincem. Posílají milostné dopisy, vyzývavé fotky, některé zajdou ještě o krok dál a podpoře muže za mřížemi zasvětí většinu svého času, mnohdy i života. Většina lidí toto chování nechápe a pobuřuje, psychologie jej podrobně rozebrala a pojmenovala jako hybristofilie a vrazi? Ti se jednoduše vyhřívají v obdivu svých grupies a vítají rozptýlení. Hlavní hrdinka Lori patří mezi největší obdivovatele sériového vraha Edmunda Coxe. Co víc, není jen největší fanynka, oni mezi sebou mají hlubší vztah, jsou stvořeni pro sebe, to by nikdo jiný přece nepochopil... Když jí svěří tajný úkol, Lori to pojme jako možnost, jak mu dokázat svou oddanost.
Lori je parádně napsaná postava. Ne ve smyslu, že si ji čtenář oblíbí a bude jí držet palce. Možná se jí člověk na začátku pokusí pochopit, její obsesi sériovým vrahem, ale Lori má v rukávu pár skrytých es, které postupně vytahuje a odhaluje tak stránku své osobnosti, která ukazuje spřízněnost s Edem v úplně jiném světle.
U jednoho dopisu, kde se Edmund svěřuje Lori se svým zážitkem, když byl ještě dítě, jsem měla neodbytný pocit, že tohle znám, to už jsem někde četla. A je tomu tak. Věřím tomu, že kniha je částečně inspirovaná Night Stalkerem, minimálně jedna scéna je doslovným přepisem zážitku mladého Ramireze. Komu je nechvalně proslulý příběh Ramireze znám, ten ví, že v jeho životě také figurovala neodbytná fanynka, Doreen Lioy (kdybych se chtěla pouštět sakra do hlubin spekulací, její jméno zní dost podobně jako Lori :)), která si dotyčného vraha vzala a vroucně jej milovala.
Možná obtížná cesta, kterou Lori dobrovolně absolvuje, aby dokázala oddanost a lásku člověku, kterého společnost zavrhla, může být i odkaz na životy reálných žen (Boone, Lioy), které proti zdravému rozumu dramaticky změnily svůj život, aby se mohly stát manželkami sadistických vrahů, kdo ví. Ale přesně tohle mi lítalo hlavou a to je super, když mě kniha donutí přemýšlet o svém obsahu.
Na téhle knize mě bavilo všechno. Jak postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky, tak její cesta za bájným Řeky Pánem a postupná gradace obsahu krve, tak i samotný konec. Ten mi přišel perfektně uzavřený, ale teď koukám, že je i druhý díl, ještě lépe hodnocený. Tak doufám, že Golden Dog vydá i dvojku :)
Permafrost
Alastair Reynolds
Autor se s tím nemaže a hodí vás rovnou přímo do rozbouřených vod a chytej se, naštěstí jako záchranný kruh hezky dávkuje další informace, které pomalu zapadají jako kousky do skládačky. A je to skvělý. Připomínalo mi to pořádně akční sci-fi film. Nebabrá se moc detailně v historii toho, jak se lidstvo dostalo tam, kam je a vůbec to nevadí, pro představu to stačí. Navíc předkládá zajímavý způsob cestování v čase, zase něco nového. Bavila jsem se a od autora určitě ještě něco přečtu.
Mrtvé ženy
Martin Štefko
4,5 *
Jsem více než spoko. Bavily mě postavy a jejich dialogy, bylo to sakra čtivé a míra brutality velmi uspokojivá, k příběhu to parádně sedlo, Martin Štefko se s tím nepáře. Nemohla jsem se od toho odtrhnout, už si chystám druhý díl.
Doufám, že tohle bude dlouhá série :)
Sama čepel
Joe Abercrombie
Sama Čepel je solidní úvod do něčeho, k čemu se moc ráda upíšu. Nemá to závratné tempo vyprávění, čtenář má avšak možnost pořádně se seznámit s postavami. Některé je snadné si oblíbit, některé je snadné nemít rád (ehm, ehm Jezal), jsou skvěle napsané a vykreslené. Prostředí je temné a špinavé, stejně jako lidi. Intriky a pletichaření, oblíbená kratochvíle mocnářů zde nesmí chybět. Těším se na čtení dvojky, věřím, že to nabere akčnější spád, když už se nějaké postavy setkaly.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 1
Rjósuke Tomoe
Maskovaný zabiják, pár brutálních a originálně provedených vražd a jeden detektiv, kterého se tenhle případ týká více, než by chtěl. Svižné, akční, napínavé, kresba super. Další díly přečtu ráda.
Matka
Jeff Lemire
Moc fajn kresba, hezky dokreslující temnou atmosféru, příběh je sice poměrně předvídatelný, ale jako celek to tím ani moc netrpí. Skvělá sci-fi jednohubka.
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Milá historická oddechovka, která mi připomněla Královnu mrtvol a Po stopách Jacka Rozparovače. Má to své mouchy - děj je předvídatelný, leccos je řešeno úsměvně naivně, ale čte se to dobře a konec mě i trochu překvapil. Dvojku si přečtu, jsem zvědavá, jak to bude dál. Fajn nenáročné čtení, když mozkové buňky odmítají fungovat a je ochotná číst jen jedna, na tu to plně stačí :D