Druhý dech
Daniel Krásný
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530496/bmid_druhy-dech-66142ccf2300b.jpg
4
93
93
Příběh s tajemstvím o přípravě jedné reklamní kampaně, odehrávající se v lůně České Kanady. Adolf Majer má za sebou fakt mizerné čtyři měsíce života. Jeho manželka, instagramová hvězda @johankazparku, ho opustila kvůli jinému muži, a v reklamní agentuře Craven, v níž pracuje jako kreativní ředitel, kazí, na co sáhne. Se svými agenturními kolegy, ředitelem Švejkem a grafickou elévkou Julií, přijímají pozvání na netradiční výběrové řízení, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť. Nemají přitom nejmenší tušení, že kromě nápadů může během pobytu vyvěrat na povrch i něco mnohem temnějšího.... celý text
Přidat komentář
Ta kniha je veskrze moderní, tak jsem ji opravdu vnímala, má v sobě spoustu popkulturních odkazů, které mě ze začátku hodně bavily, ale rovnou říkám, že pak už mi lehce začaly lézt na nervy, někdy je méně více, ale to je v podstatě má jediná drobná výtka. Jinak se to četlo naprosto výborně, pan autor píše čtivě, chytlavě, bavila jsem se. Líbilo se mi prostředí České Kanady a takové to něco, co se vznášelo ve vzduchu během čtení, kdy víte, že je něco špatně, ale nevíte, co to je... Jo, to se povedlo, další nový český autor přibyl na mém seznamu těch, jejichž další tvorbu budu s radostí sledovat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Tak to byla pecka!! Skvělé. Těším se na další autorovo dílo!! Vřele doporučuji!!
Nechal jsem se zlákat na sítích, ale s touto prvotinou sympatického autora jsem se nepotkal. Jak bych to shrnul: něčeho tam bylo moc (nechci spoilerovat). Strašně moc. A něco tam zase zkrátka chybělo. Taky, strašně moc.
O knize se píše, že jde o horor. Hned ze začátku musím upozornit, že to v žádném případě není pravda. Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, tak v knize najdete maximálně dva hororové fanoušky a spoustu odkazů na hororové filmy. Samotný příběh má spíše lehce mysteriózní nádech, který nás svou mrazivou atmosférou ofoukne nejdříve v druhé polovině knihy.
Přestože má kniha pomalý rozjezd, musím autorovi nechat, že jsem se ani trochu nenudila. Každou chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že mi svou 'ukecaností' připomíná Kinga. I zde si pan spisovatel dává záležet na svých postavách. V každém ohledu je znáte, rozumíte jim, fandíte jim a máte je rádi i se všemi jejich mouchami. A pak přijde ledová sprcha formou věty, oznamující, že vaše milovaná postava umře. Tohle mě v pozitivním slova smyslu rozčiluje i u Kinga. Je to i jeho zlozvyk.
První polovina knihy je taková seznamovací. Řeší se život a jeho peripetie, vztahy, bolestné ztráty, touha změnit svůj život a jít za svým snem a hlavně jedna obrovská příležitost v podobě tendru netradičně konaném v prostorách hotelu Hejmon v lesích, které jsou prošpikovány tajemnými legendami.
Autor se ve svém příběhu drží reality. Všechny strachy vychází ze situací postavených na skutečnosti, lidské psychice anebo charakteru a to všechno je opepřené tajemnými pověstmi posouvajicími knihu do přízračných sfér. Celou tu dobu máte pocit, že přesně víte o čem to celé je, a pak přijde konec a vy dostanete pořádný lepanec, který vám trochu srazí hřebínek.
Nejdříve jsem si říkala, že je závěr zdlouhavý, jenomže pak to přišlo a mě spadla brada.
Navzdory nespočtu odkazů na filmy a hudbu, kterou jsem většinou vůbec neznala se mi kniha líbila, líbil se mi autorův krásný jazyk a důkladné propracování postav. Nudila jsem se jen velice výjimečně, a přestože jsem původně chtěla dát 4 hvězdy, za ten konec dávám 5.
Málem bych zapomněla. Hrozně se mi líbí, že v příběhu autor nutí k zamyšlení nad dnešním světem a nadužíváním sociálních sítí.
Za mě super: příběh, který má spád, svižný děj, postavy a okolnosti jsou věrohodné. Naštěstí jsem knížku přečetla dřív než jsem se dozvěděla, že má jít o horor. No, horor si představuju jinak. Naprosto nečekaný závěr vnímám spíš jako poselství, že není třeba chtít všechno, na co běží skvělé reklamy. Pár slabších míst tam je, ale na prvotinu (!!!) fakt klobouk dolů.
Tahle knížka rozhodně nenudí a na její čtení nepotřebujete chytat druhý dech, čte se jedním :) Něco v ní však trochu drhne. Mě třeba štvaly všechny ty "kreativní" opisy i obyčejných věcí. Další zahlcení přišlo ze strany narážek a odkazů na haaaaafo filmů, hlavně hororů. Přišlo mi, že Daniel Krásný teprve hledá svůj literární hlas a zkouší si ten příběh ohmatat z různých úhlů. Přitom byl prostý a dal se odvyprávět mnohem menším množstvím písmenek. Tři hvězdy z pěti nebo 60 % je hodnocení tak akorát, ale já doufám, že autor bude psát dál a že si od něj příště přečteme něco o chlup lepšího. Víc se o tom všem rozepisuju v článku na Médium - takže pokud vás to zajímá, odkaz je v Recenzích. Za klik dík ;)
Autor je strašně ukecanej na papíře.Ale mě to neskutečně sedlo.Našel bych málo stránek kdy jsem se trošku nudil.Jinak od Dolfova manželství přes reklamní prezentaci až po závěrečné šokující rozuzlení všechno super.
Tahle moucha se snažila chytit druhý dech. Snažila se, i křídly zatřepetala. Ale po chvilce to vzdala a už nevzlétla, bylo po ní. Naštěstí existuje spousta much.
Je to debut. Je to dobrý debut, ale nejlepší kniha roku? Ani ne. Na to je tam moc dlouhý úvod o rozpadlém manželství, moc dlouhý úvod o naivní holčině, strašně moc popkulturních odkazů, vyvanulých jako deosprej z roku raz dva a strašně moc šroubovaný jazyk (nj, slogan není román). Za zápletku hvězda nahoru. A horor? Ne, není. Uvidíme, co příště, prostě škrtat, škrtat, škrtat. Přečíst. Škrtat.
Tohle bylo skvělý čtení!
Autor nás nejprve seznámí s postavami, které jsou velmi uvěřitelně vykreslené, a potom začne pozvolna budovat tajemnou atmosféru, která vám nedovolí knihu pustit z hlavy.
Prostředí reklamní agentury mě ohromně bavilo a autorovi se to s tím napětím podařilo skvěle skloubit.
Jazyk byl odlehčený, hravý a plný zábavných metafor a přirovnání.
V textu je opravdu velká spousta filmových hlášek a popkulturnich odkazů, což může na někoho působit rušivě, já jsem si to naopak užila. (Miluju, že nechyběla ani bába pod kořenem.) Čeho bych ubrala, tak to byly odkazy na konkrétní značky.
Po zběsilé jízdě přijde nečekaný a opravdu originální závěr, který to zas ještě posunul o něco výš. Skvělý!
Zkrátka u tohoto zajímavého žánrového mixu se rozhodně nudit nebudete!
PS: Pokud jste zvažovali, že se do knihy pustíte a odradila vás nálepka horor, tak to zvažte ještě jednou. Já horory nesnáším, ale tohle jsem si fakt užila. Není to horor v právem slova smyslu.
Horor to není. Ale je to sakra čtivé, má to spád, české reálie, skvěle popsané podzimní počasí, soutěživost a velmi uvěřitelné postavy. Četlo se mi fakt dobře a jako debut to považuji za velmi dobrý nástup. Konec mě fakt dostal. Rozhodně doufám, že autor bude v psaní pokračovat.
Hororem bych tuto knihu neoznačovala. Ale i tak mě neskutečně bavila. Jako knižní debut autora chválím.
Velmi dobře a rychle se četlo, kniha měla spád. A závěr byl opravdu nečekaný.
Prostředí reklamy, Česká Kanada.
A hvězdičku navíc za babičku z Lanžhota.
Bavilo mě prostředí reklamky, postavy a mezilidské vztahy. Od té tajemné části jsem ale čekala podstatně víc.
Adolf Majer se vzpamatovává z krachu manželství s influencerkou Johanou. Ani v práci to není zrovna nejlepší. Se svým kamarádem a šéfem v jednom přijímají nabídku konkurzu jedné firmy vyrábějící čističky vzduchu.
Přijíždí do České Kanady k třeboňským rybníkům k temným lesům. Ředitel Švejk a nová grafička Julie. V hotelu mají bohatý program, firem usilující o zakázku je jen pět. Dokáží vymyslet ten nejlepší reklamní slogan?
Švejk se vyrovnává se smrtí svého přítele, Adolf s rozchodem a Julie s malým sebevědomím. Do půlky jsem pořád čekala, co se bude dít, aby mě mrazilo.
Zajímavé byla i instagramová práce Johany a situace, které to nutně do života přináší i partnerovi známé osobnosti.
Od půlky se to rozjelo a o mrazení nebyla nouze. Každá z postav prožívala pěkný horor. A s některými věcmi tedy sama nevím jak naložit. Totiž asi jsem je pochopila správně, jedna příhoda mi tím, jak skončila přišla málo pravděpodobná. Ale ptáte-li se, jestli mě kniha bavila číst? Tak ano.
Závěr a hlavně doslov autora byl na jedničku. Bomba.
I když je poměrně brzo jisté, kdo zemře, čtenář dlouho neví proč a kdo všechno ho bude v jeho cestě na onen svět doprovázet. Krásný ve své knize buduje atmosféru a po poměrně pomalém rozjezdu přichází zběsilá jízda, aby byl čtenář opět ukolébán a následně úplně zdrcen závěrem. Tohle se opravdu povedlo a celému vyústění knihy tleskám ve stoje!
Celé v recenzích.
Je mi to strašně líto, protože žánrových debutů je v našem rybníčku poskrovnu a Danielovy recenze mám rád. Bohužel Druhý dech je debut plný popadaných much.
Jasně, dalo by se tomu vytknout, že se dalo přitlačit na atmosféře, proškrtat úvodních šedesát stran a drasticky omezit popkulturní reference (to bylo místy cringe AF). Nicméně v rámci debutu by to bylo možné prominout.
Co se omluvit nedá je uspěchané rozuzlení, které vzhledem k poctivě budované zápletce působí jako pěst na oko. Věřím, že Daniel chytí druhý dech a v druhém románu si vše sedne.
Krásné prostřední České Kanady, tři spolupracovníci, trocha tajemství a temnoty, realitní kampaň a věci, které vůbec nejsou tak, jak si možná myslíte. To je druhý dech - trochu jiný, než vypadá ...
.
Knihu jsem dočetla včera a i když jich mám na recenze zástupy, nemohla jsem ji prostě nechat čekat. Prvních cca 100 stran mi dalo zabrat a bála jsem se, že se to nezmění, ale změnilo. A to tak moc, že nebýt těch prvních sto stránek, dala bych plný počet ...
.
Příběh je promyšlený do nejmenšího detailu a slovní zásoba je naprosto famózní. Cestou vás provází citáty, které si budete chtít pamatovat už napořád. Popisy a charakteristika jednotlivých postav se vám dostane až do samotného nitra a budete si připadat jako jeden z nich. Možná jako Adolf, který se snaží vypořádat s rozchodem, nebo Julie, mladá studentka, která bere tuhle práci jako výhru růžové budoucnosti. Ale nejvíc, nejvíc si budete připadat jako Švejk, jehož kamarádka Zachmuřenost mu dá na výročí úmrtí jeho partnera dost zabrat. Možná víc, než byste snesli a kdo ví, jestli tolik, co snese on ...
.
Temnota proudící v každém z nás je jen začátek toho všeho. Otevřená okna pro naději, zavřené dveře pro strach a upřímné radosti z maličkostí, jako je čistička vzduchu. Zvednutí se z bahna a touha z nového života. Druhý dech, který občas potřebuje každý. Možná někdy až moc ...
.
Děkuji za krátké kapitoly.
Za tučné písmo.
Za marketing, který táhne. Taky chci čističku!
Děkuji za Adolfovu závěrečnou řeč a za pravdu, která v ní byla.
Ale nejvíc... nejvíc děkuji za Švejka.
Každý jsme občas ztracený v temnotě...
Když mi Daniel Krásný psal, zda si nechci přečíst jeho debut, tak jsem byla na vážkách. Jednak proto, že horor není můj žánr, a také proto, že mám pocit, že tady ze mě chcete čtenáře tohoto žánru udělat. Nicméně jak sám Daniel píše, není to žádný bubákov. Trochu tady zamachruju, ale vůbec jsem se nebála.
Musím říct, že tohle mě opravdu bavilo. Autor má skvělý styl psaní, který vás ihned vtáhne do děje a co opravdu má, tak je cit ve vykreslení postav a místa, což dávalo příběhu autentičnost.
V první půlce nás seznamuje s hlavními hrdiny a jejich životními útrapami, kdy na můj vkus to mohlo být o něco málo svižnější, neboť já jsem netrpělivě očekávala to pravé „vzrůšo“. Nicméně příběh postupně graduje a přichází to správně napětí a tajemno. Chápu, proč tam je ten pomalejší rozjezd. Autor postupně připravoval vše pro své grand finále. Každopádně konec je za mě naprostá topka a věřte tomu, že Vás posadí na prdel.
Takže tenhle příběh z pera Daniela Krásného stojí rozhodně za přečtení a já se těším na další jeho knihu!
Chtěla bych strašně moc napsat, jak mě to bavilo, ale sama sobě bych pak připadala jako ten zatrolenej buvol, který chce za každou cenu někoho (neupřímně) obejmout.
Prostředí marketingu a reklamy, do kterého je děj příběhu zasazen, je mi až příliš dobře známé, vždyť jsem z něj po jedné odžité dekádě utekla teprve nedávno. Mnohočetné odkazy mě zase vracely na vysokou, kde pokud jsi v dostatečné míře nehláškoval(a) jako v Bezstarostné jízdě, pohyboval(a) ses někde v nežádoucím průměru a vůbec sis nemohl(a) pomýšlet na místo špatně placeného redaktora Cinepuru nebo Filmu a doby.
A i když se ten konec Danovi povedl mistrovsky a já mu fakt fandila, aby měl přesně na něco podobného odvahu, tak bych si na cestách přála společnost téhle knížky nahradit asi tak, jako bych přála Ardenám nahradit čtyřiačtyřicátý a pětačtyřicátý rok.
Ale úplně, úplně nejvíc si přeju, abych nikdy nemusela číst větu: „Jazykem dokázal vládnout nejen při prezentacích v angličtině. A přísahám, že jestli mi někdy bude umožněno použít Myslánku, tu větu si z hlavy vytáhnu a nikdy ji znovu nevylovím.
Druhý dech
Druhý dech mě bavil, nicméně je to s velkým ale. Co mi vadilo bylo to, že každá věta působila až moc vyšperkovaně, až příliš bohaté opisy maličkostí, samotný příběh se v té omáčce kolem skoro ztrácel. Někdy je méně více a to tady platí. Postavy byly fajn, zejména mě bavil Švejk a jeho osobní příběh, ve kterém je přesvědčivě vykreslený žal ze ztráty milované osoby a jak taková událost dělí život na "před" a "po". Dobře je zde zobrazené i prostředí sociálních sítí, aneb povolání instagramové influencerky, realita vs feed, jak se lidi nechají ovlivnit názorem internetových hvězdiček a hltají obyčejné fotky internetových hvězdiček a obdivují pozlátko, které je jim servírováno. Bylo zde hodně popkulturních odkazů, což mě nejprve bavilo, ale pak jich opět bylo až moc. Kdo nejede na podobné vlně, možná se v nich bude ztrácet (zejména v odkazech na hororovou scénu). Potěšilo mě, že na jedné straně je reference na bábu pod kořenem a o pár stránek dál na Zástup od Bradburyho, ne že ne. Ale když se to odkazy jen hemží, tak už to příliš.
Konec? Ten jsem nečekala, překvapil.