Permafrost

25.12.2024

V rámcových detailech mi Permafrost připomíná knihu Zhroucený čas pokud jde o koncept přenesení mysli. S zmíněným titulem od Blake Chrouche by mohl v poklidu bojovat v nápaditosti a myšlenkách o povaze času, ale k dosáhnutí jeho kvalit mu chybí kvalitnější literární zpracování. Už jenom pohledem na knihu dojdeme jistých pochyb o knize samotné vzdory jejímu skvělému obsahu ("Jak něco tak tenkého může obsahovat, tak něco komplexního, jako cestování v čase a velký příběh?").
Po prvotním začtení se pochyby záhy zhmotni v konkrétní podobě. Absence hlubších detailů, popisů prostředí a charakteristik. Že třeba absencuje širší uvedení do vzdálené budoucnosti roku 2080, ve které prožívá poslední lidská generace své časy (ala film Interstellar), by mi nevadilo, ale že jsem nebyl sto se řádně vžít do knihy, která působí více jako návrh filmového scénáře, než-li beletristické dílo, to mi opravdu vadilo.
V občasném zmatení pomáhá i minimální míra dělících linií mezi časovými osami budoucnost-minulost, které tvoří přinejlepším interpunkce jako hvězdičky, v tom horším neexistují v textu žádné přechody časových linií.
Všechny postavy působili ploše. Některé z nich se mohly zdát až zbytečné a s minimálním významem pro příběh (Vikram). Jiné v určitém momentu projevili téměř nečekanou změnu v chování aniž by text nesl náznaky pro takové proměny (předseda Choo, Miguel).

Permafrost je ve svém základu kniha se zajímavým příběhem, který donutí člověka přemýšlet. Skvělé nápady, ale nenapravitelně kazí kvalita textu bez propojení čtenáře s dějem, který obsahuje pouhé náznaky rozvoje události a postavy, pro které je těžko hledat porozumění pro jejich chování.

22.12.2024

Parádní jízda od začatku až na konec. Zajímavý způsob cestování v čase. Dovedl bych si představit něco většího z tohoto světa, nebo více rozepsaný tento příběh. Reynolds prostě umí...
5*

25.11.2024

Je libo geniálně promyšlený příběh o projektu, který má díky cestování v čase předejít ekologické katastrofě a zabránit vyhynutí lidstva?
Tak to jste tu správně.

Tahle útlá knížečka, kterou před pár dny znovu vydalo @nakladatelstvitriton, mě moc příjemně překvapila. Bylo to napínavé, srozumitelné, originální postapo, které mimochodem začíná:

"Když jsem zastřelila Vikrama, naložili jsme věci do auta a vyrazili k letišti. Antti byl celou cestu rozrušený, klouby rukou na volantu mu zbělely, na krku mu vystoupily šlachy, jeho oči bedlivě sledovaly silnici před námi."

Asi je vám jasný, že má tenhle příběh slušný tempo a šťávu.

Trochu jsem se bála, že se nebudu chytat a že to na mě bude moc technické, ale Alastair Reynolds napsal Permafrost tak dobře, že jsem se ve všech těch paradoxech a šumech, co k cestování v čase patří, dost rychle zorientovala. A to fakt nejsem technický typ.

Tak co myslíte, podaří se vědcům pozměnit minulost a odvrátit celosvětovou katastrofu? Nebo to udělají jen horší?
To už si přečtěte sami.