Vzpomínka na modrou planetu přehled
Alastair Reynolds
Poseidonovy děti série
1. díl >
V sto padesát let vzdálené budoucnosti je Afrika supervelmocí. Ve světě, v němž byly chudoba a hlad téměř zapomenuty, chce Geoffrey Akinya jediné – aby ho všichni nechali na pokoji a on mohl v klidu studovat slony. Jenže jeho rodina řídí jednu z nejmocnějších korporací, které vládne tvrdou rukou babička Eunice. Po její smrti však dojde k čemusi strašnému na Měsíci. K něčemu, co chce zbytek rodiny zamést pod koberec. A Geoffrey je dotlačen – no, po pravdě vydírán – aby to zařídil. Jenže brzy zjistí, že Eunicina tajemství nechtějí zůstat pohřbená a jejich odhalení může zničit vše, co považovalo lidstvo za jisté a správné…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
Blue Remembered Earth, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzpomínka na modrou planetu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
"Neslané a nemastné" dobrodružné putování vizí sluneční soustavy Alatlstaira Reynoldse, s mnoha zajímavě zpracovanými nápady z autorova oblíbeného šuplíku hard SF. Přitom o "Slanost" by se klidně postarala špetka surovosti a "mastné" by mohl zastoupit místy svižnější děj (ale nejspíš mám jen přehnaná očekávání vlivem autorovi předchozí tvorby). Takhle mi přijde, že se Reynolds rozhodl jít širšímu okruhu čtenářů naproti a kniha mi zůstala balancovat někde na hranici žánru Young Adult.
Jenže právě zájem o Reynoldsem zpracované sci-fi nápady, které tohle dílo táhnou, mi zřejmě nedají abych nenakoukl i do dalšího dílu trilogie Poseidonovi děti, takže nezbyde než doufat v lepší díly.
Trochu jsem se ztrácel v pochopení různých virtuálních realit. Děj mi připadal, jako když si děti hrají na stopovací hru. Tolik k ději, a bylo to napsané tak, aby to čtenáře neodradilo.
Nemohu říci, jestli se jedná o klasického Reynoldse nebo ne, protože je to první kniha, kterou jsem od něj přečetl. Podívám se po dalších knížkách tohoto autora, abych si udělal představu o jeho díle.
Související novinky (1)
Knižní novinky (33. týden)
09.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzpomínka na modrou planetu v seznamech
v Přečtených | 48x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Mé knihovně | 76x |
v Chystám se číst | 42x |
v Chci si koupit | 16x |
Autorovy další knížky
2003 | Odhalený vesmír 1 |
2005 | Archa. Kniha první |
2012 | Transport ledu |
2004 | Kaldera 1 |
2020 | Vzpomínka na modrou planetu |
Nedočteno. Ačkoli se to čte celkem dobře. Nebýt to trilogie, možná to i dočtu. Ze začátku jsem byl dost nadšený: ne tak vzdálená budoucnost, technika uvěřitelná (rozšířená realita a její omezení apod.), cestování po planetách Sluneční soustavy, záhada... Vlastně to v něčem může připomenout román 2312 K. S. Robinsona. Tím detektivním pátráním po Sluneční soustavě. Jenže Robinson píše skutečnou literaturu v hávu sci-fi a tohle je futurologická vize s chabě uvěřitelným pátráním na úrovni žánru young adult. Děj je směšný, to pátrání zejména (na opuštěné stanici najdou obrázek páva, což je jasné znamení, že mají letět na Paví horu na Marsu !?!), postavy papírové (hlavně záporáčtí bratranci, kterým paradoxně jde ale o budoucnost rodinného podniku; na rozdíl od nic nedělání hlavního hrdiny). Je to slabé, takže si Raynolds musí vypomáhat scénami s roboty v zápasnické aréně nebo nepochopitelnou ochotou všech páchat trestné činy a nechat se zavřít. Když jsem se v další milionté odbočce dostal k mořským lidem a člověku, který se prakticky nechal proměnit v tuleně (zajímalo by mě, jak si tyhle lidi třeba vařej nebo jak dělaj cokoli jinýho kromě sezení v bazénu se silikonovou klávesnicí mebo producírující se okolo v robotické chodící konstrukci), knihu jsem definitivně odložil. Škoda. Přece jen se nečetla špatně, nápady hýří (ne jen těmi blbými, o kterých píšu), ale prostě 3 bichle tímhle stylem nedám...