Les mytág přehled

28.08.2024

Poprvé čteno na gymnáziu, přesněji rozečteno a nedočtené odloženo – tahleta podivná, prapodivná fantasy tehdy nezaujala, ani příběh ani jeho protagonisté. (Nedoporučuji nikomu, kdo má zrovna chuť na konvenční fantasy četbu, se všemi jejími tradičními atributy; zde nejsou žádné čarodějnice, žádní mágové, draci, elfové, svalnatí barbarští válečníci, …., žádná řežba na meče, nože, sekery, …., žádné zaříkávání, kouzelné formule. Nic proti takové četbě, rozhodně ne ode mne, věrného to čtenáře takovéto „pokleslé“ literatury :-).) Proč jsem se ke knize vrátila? Já nevím. Stalo se. Tentokrát dočteno a já se rozhoduji, nakolik mne četba bavila. Pokud by šlo jen o vlastní děj a postavy, nezařadila bych si příběh o prastarém hvozdu a jeho tajemstvích na přední místa ve svém pomyslném řebříčku svých oblíbenců z řad fantasy žánru. Jenže je tu ještě prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Zdánlivě obyčejný les, prastarý les, les pamětník, místo výjimečné, místo nebezpečné, domov takzvaných mytág - zhmotněných podob starých legend a mýtů. A tady autor u mne rozezněl tu správnou strunu, jeho nápad s „mytágy“ mi nejde z hlavy. Mýty, a to co stojí za mýty. Příběhy téměř zapomenuté, příběhy, které jsou v základu každé kultury a které jsou si tak prapodivně podobné, i přes zdánlivou geografickou vzdálenost daných kultur, mne již dlouho fascinují. Ve výsledku tak kniha vyvolala listování v publikacích, mýtům, legendám, jejich srovnávání, jejich kulturní podmíněnosti, věnovaným. Že by tu byla podobnost s Jungovými archetypy? Otázky a zase další otázky. Ďas vás sper milý autore, nasadil jste mi do hlavy pořádně neodbytné brouky! A ďas sper i mne, neb se dozajista pustím do další knihy z této fantasticky fantastické série.