Les mytág
Robert Holdstock
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260203/mid_les-mytag-les-mytag-yhO-260203.jpg
4
761
761
Vstupte do lesa, jenž dokáže zhmotnit postavy z vašich snů, ale i z drsné, dávno zapomenuté minulosti. Do lesa, který je tím větší, čím hlouběji se do něho ponoříte, a z něhož nemusí být návratu… Když se Steven Huxley po válce vrátí do rodného domu na okraji zdánlivě nevelkého lesa uprostřed anglického venkova, zjišťuje, že už nic nebude jako dřív. Otec, který se snažil neprostupný hvozd zkoumat a často do něj odcházel na několikatýdenní výpravy, za podivných okolností zemřel. A bratr Christian, druh z dětských her, jako by jeho posedlost zdědil. Kdo jsou tajemné postavy, které z lesa vystupují, a jsou vůbec z masa a kostí, nebo spíše z hlíny a větví? Čím víc se les brání Stephena pustit dovnitř, tím víc ho svými tajemstvími přitahuje. Osudově. Jeden z nejpodmanivějších, nejoriginálnějších románů britské fantastické literatury se po více než dvaceti letech vrací v revidovaném, nově ilustrovaném vydání doplněn předmluvou Neila Gaimana.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Mythago Wood, 1984
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha. Ať už svým jazykem, tak námětem. Jsem ráda, že jsem se k této klasice dostala. Vyprávění hlavního hrdiny působí odosobněně a poněkud vzdáleně, jako kdyby u toho snad sám nebyl přítomen a celkově to vytváří dojem nalezeného přepisu dávné legendy, což vzhledem k obsahu je hezky tematické. Romantická linka nepůsobí přirozeně, nicméně k tomu, jakým způsobem vznikla, mi to přijde v pořádku. V sérii určitě budu pokračovat, další díly jsou hodnocené lépe, tak jsem zvědavá :)
Poprvé čteno na gymnáziu, přesněji rozečteno a nedočtené odloženo – tahleta podivná, prapodivná fantasy tehdy nezaujala, ani příběh ani jeho protagonisté. (Nedoporučuji nikomu, kdo má zrovna chuť na konvenční fantasy četbu, se všemi jejími tradičními atributy; zde nejsou žádné čarodějnice, žádní mágové, draci, elfové, svalnatí barbarští válečníci, …., žádná řežba na meče, nože, sekery, …., žádné zaříkávání, kouzelné formule. Nic proti takové četbě, rozhodně ne ode mne, věrného to čtenáře takovéto „pokleslé“ literatury :-).) Proč jsem se ke knize vrátila? Já nevím. Stalo se. Tentokrát dočteno a já se rozhoduji, nakolik mne četba bavila. Pokud by šlo jen o vlastní děj a postavy, nezařadila bych si příběh o prastarém hvozdu a jeho tajemstvích na přední místa ve svém pomyslném řebříčku svých oblíbenců z řad fantasy žánru. Jenže je tu ještě prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Zdánlivě obyčejný les, prastarý les, les pamětník, místo výjimečné, místo nebezpečné, domov takzvaných mytág - zhmotněných podob starých legend a mýtů. A tady autor u mne rozezněl tu správnou strunu, jeho nápad s „mytágy“ mi nejde z hlavy. Mýty, a to co stojí za mýty. Příběhy téměř zapomenuté, příběhy, které jsou v základu každé kultury a které jsou si tak prapodivně podobné, i přes zdánlivou geografickou vzdálenost daných kultur, mne již dlouho fascinují. Ve výsledku tak kniha vyvolala listování v publikacích, mýtům, legendám, jejich srovnávání, jejich kulturní podmíněnosti, věnovaným. Že by tu byla podobnost s Jungovými archetypy? Otázky a zase další otázky. Ďas vás sper milý autore, nasadil jste mi do hlavy pořádně neodbytné brouky! A ďas sper i mne, neb se dozajista pustím do další knihy z této fantasticky fantastické série.
Po dvaceti letech jsem se opět vrátil k této podivuhodné knize, která mne tehdy tak nadechnula, že jsem si sbalil batoh a vyrazil do lesů v Beskydech. Román na pomezí fantasy a hororu s jedinečnou atmosférou, s originálním námětem, své kouzlo má pro mě i dneska :-) S myšlenkou tajemného lesa, kde čas i prostor má jinou formu než v naší realitě, kde naše myšlenky a touhy skryté v hlubinách mysli ožívají jako mytága... skvělé. Na tomto principu pracuje i populární Jozef Karika nejen v Trhlině. Za mne Les mytág doporučuji. Přečteno v rámci ČV 2024.
Hezká fantasy kniha od Roberta Holdstocka o tajemném lese, do kterého se jen těžko dostává...
Úvodní díl Holdstockovi slavné série mě docela zaujal. Oceňuji s jakou atmosféričností dokázal autor vykreslit jak srub s okolím, tak i fascinující a neprostupný hvozd. Taktéž mytága, čili materializované archetypy z nevědomí jsou velmi zajímavým konceptem, který se pro mě plně rozvinul až úvahou o jakémsi metamytágu. Každopádně myšlenky, atmosféra, originalita jsou silné stránky tohoto díla.
Za ty slabší považuji postavy, které mi nepřipadaly propracované, jak by zasloužily a občas jednaly nepříliš logicky. Asi bych více ocenil i širší záběr a více postav, přeci jen jsem fanouškem spíše epičtější fantasy. Ani samotný děj mě nijak zvlášť nezaujal a co mi vysloveně vadilo byla autorova posedlost popisem různých pachů, často až otravně a repetitivně.
Této knize dávám 4/5, zejména za myšlenkovou originalitu, kterou mírně sráží provedení. Další díl určitě zkusím.
Poměrně jednoduchý pohádkový příběh, při jehož čtení jsem se mnohokrát přistihla, jak se usmívám.
První kapitola, která je jakousi „předmluvou“ od Neila Gaimana, knížku i jejího autora velice vychvaluje, což k mému překvapení nezapůsobilo kontraproduktivně. Naopak mi rafinovaně napověděla, jak ke knížce přistoupit (nejsem totiž běžný čtenář fantasy), a možná hlavně díky tomu jsem si ji mnohem víc užila a usmívala se pod fousy. To, jak si autor pohrává s různými mýty a lidskou představivostí napříč věky, a ta spousta věcí, které fungovaly v lese mytág jinak než v reálu, mi přišlo až roztomilé.
Leč možná právě proto, že nejsem běžný čtenář fantasy, mi navzdory všem těm báječným kudrlinkám přišla samotná kostra příběhu přeci jen příliš jednoduchoučká.
(SPOILER)
Hafo spoilerů.
Asi budu jen brblat. Tak úžasnej nápad, jako je les plný anglické mytologie, a proběhneme ho jen letem světem!
Hlavně že slintáme půl knížky nad úžasnou G (tady se, myslím, autor trochu odkopal, ale co, hebefilie není trestná...). Vždycky se nepřestávám smát, jak jsou všechny ty vysněné autorské (mužské i ženské) ideály nesnesitelný dokonaloušci... No, a celkově jsem si představovala prostě něco jiného než ubrečenou lovestory.
Jednání postav je často nelogické a leckdy by stačilo, aby si to autor po sobě ještě jednou přečetl.
Překlad taky kulhá. Plést si ve fantasy hrušku meče se záštitou je bída (nebo to jde taky na vrub autora a překladatel jen neodhalil?).
Pochválím ale konec, ten to trochu zachránil, že nebyl úplně hepíkovej. Taky se mi líbí, když všeobecně autoři jmenují různé druhy dřevin a neříkají jen "stromy". Tady toho bylo spousta, ale zase v knížce o lese by opak byl šlendrián. A samozřejmě Keeton byl fajn. Ještě že nezařval, jak jsem čekala.
Suma sumárum, nejdřív velký těšení, potom velký zklamání. Na Holdstocka jsem se holt nějak nenaladila...
Skvely, tajemny az strasidelny zacatek. Prvnich 60 stran jsem byl napnuty jako malo kdy. Cejtil jsem se jako kdysi pri cteni milovaneho Nikdykde. Jenze celou knihu ten pocit nevydrzel a slo to do kytek. Klobouk dolu pred originalni myslenkou, ale na me to uz proste bylo moc nelogicky a neuveritelny (i na fantasy zanr).
Knihu jsem měla v hledáčku dlouho, a teď na ni nějak uzrál čas. Fascinuje mě představivost a originalita, se kterou je v knize vše popsáno, propojeno, popis vjemů mi přišel velmi sugestivní. Mám všeobecně ráda mytologii, takže práce s příběhy a zároveň touha vracet se až... Kam vlastně? Kde je počátek? To je otázka, kterou si autor klade a položil ji i každému čtenáři.
Kniha se zajímavě rozjížděla a řekněme do poloviny byl člověk napnutý, jak to bude pokračovat. Postupem času to však z mého pohledu upadalo do průměru a chybělo mi tam nějak víc napětí nebo zvratu, co by člověk nečekal a opět se nastartoval a hltal jednu stránku za druhou.
Za mě 3 hvězdy a myslím, že po další knize v této sérii chvilku nesáhnu.
2,5 hvězdičky
K této knize mám ambivalentní vztah. Na jednu stranu je v ní pohlcujícím způsobem budována atmosféra temného lesa jakožto magického živoucího organismu, během čtení téměř jako bych slyšela praskání větviček a cítila těžkou vůni navlhlého dřeva. Co rovněž nelze tomuto dílu upřít, je originalita a důmyslnost samotného konceptu mytág tj. bytostí, které jsou tvořeny součinností lesa a lidského (ne)vědomí.
K čemu však nemohu říci půl dobrého slova, je dějová linka knihy. Abych byla upřímná, nejsem čtenář, který se v knize primárně soustředí na dějovou linku, často mi postačí, když mi kniha dává příležitost radovat se z krás jazyka, a zároveň mi umožňuje pro mě intelektuálně přínosným způsobem reflektovat text. Ale pokud se děj točí kolem naivní lásky a vyústěním děje je pouť hrdiny motivována právě tímto naivním citem, je tu jistý předpoklad k tomu, že hlavním motorem k četbě pro mě bude touha mít tuto záležitost co nejdříve za sebou. A když se k tomu přidá i nemožnost vzhlížet k hlavním postavám, nebo se s nimi v nějakém smyslu ztotožnit... Mužští protagonisté mě až na pár mytických okrajových postav neoslovili, ženských postav tu není mnoho, a navíc jsou charakterově ploché a největší důraz je kladen na jejich fyzický vzhled, někdy i sexualizovaný, ačkoliv jsou dle popisu dívčího věku.
Sečteno podtrženo, naplním v případě Lesa Mytág archetyp "té, která knihu přečetla a už se k ní nevrátí".
Originální kniha, tak ze 2/3 fantasy a ze 1/3 scifi. Od začátku do konce je dílo prosycené záhadným tajemnem, které ani na konci není zcela osvětleno. Moc se mi líbilo, jak autor do příběhu zapletl různá historická období (postavy) až po pravěk. Prostě vynikající kniha.
Musím přiznat, že jsem čekal více. Za mě nejlepší věc na knize je samotný nápad mýtického lesa. Příběh samotný pak sice nijak nenudí, ale ani mě nějak nestrhnul. (Navíc mi bylo v skoro i smutno ze vztahů v rodině hlavního hrdiny.) Takže celkově to vidím jako průměrné čtení a momentálně nemám nějak potřebu číst další díly, alespoň prozatím.
Tak nádherná a zvláštní kniha. Hlavní postava je vtažena do podivného světa, světa kde vládne les a jeho mýtičtí obyvatelé a zamiluje se do dívky z jiného světa.
Autor krásně a zvláštně popisuje les a jeho sílu...Gwineth, zrozenou z listí a větviček, divokou a schopnou boje, veselou když si olizuje králičí krev z prstů...propracované mýty o různých obvatelích lesa a jejich bozích. Všechno tak zvláštně poutavým způsobem.
A pak, asi tak v půlce, se něco zvrtne a najednou je z knihy zajímavě pojaté fantasy dobrodružství (pro mě) téměř bez kouzla. A ten bráchův konec? Achjo.
Jak bych si přál, aby autor napsal celou knihu ve stejém stylu jako první polovinu. Nebo aby nechal hlavního hrdinu umřít, když k tomu měl nejblíž.
To se ale nestalo a tak i když hodnocení nemůžu snížit, protože ve mě kniha zanechala velkou stopu, musím to aspoň napsat sem.
Zacatek me uplne pohltil, nadherne popisy prostredi spolu s desivou atmosferou, to je neco co mam opravdu hodne rada. Bohuzel se ale od poloviny neco zmenilo a pribeh ztratil spad. Moc me ani nebavila romanticka linka, ktera mi pripadala jako z lacineho romanku (pardon). Ale na obhajobu knihy musim rict, ze Fantasy neni muj obvykly zanr. Takze rozhodne doporucuji knihu aspon vyzkouset.
(SPOILER)
Les mytág, to je pohyb z okraje do středu. Tak jako hlavní hrdina nejprve hodný čas krouží kolem lesa a jeho okrajovými částmi, aby se nakonec vydal do jeho hlubin, tak se také po dlouhou dobu pohybuje na okraji mýtů - naslouchá jim, rozpomíná se na ně, pozoruje jejich projevy ve vnějším světě, aby nakonec odhalil, že on sám je zásadní postavou mýtu.
Les mytág mi připadá jako příběh archetypální, a kdybych byla psychoanalytikem, určitě bych věnovala pozornost nejen hrdinskému putování hlavní postavy, ale také (a především) boji na život a na smrt mezi otcem a synem, bratrem a bratrem, kde nutnost stát se vítězným jedincem přehlušuje pouta krve.
Les mytág je místo, kam bych se dobrovolně vydat nechtěla. Předpokládám však, že podvědomí mnohých tíhne k pravému opaku. Do Ryhopského lesa vstoupit. A proměnit se.
Jinou část série o Ryhopském lese jsem četla už před lety. Proto jsem byla ráda, když jsem narazila na další díly. Je to velmi povedená kniha. Ani moc jako fantasy nepůsobí, protože je velmi dobře provázána s běžnou realitou a spíše s mytologií než fantasy světem. Postavy, které časem poznáváte nejsou vždy ukázkové jako z jiných fantasy. Některé by potřebovali několik koupelí po sobě. Hlavní důvod hlubokého zájmu otce i synů sice nemá nic společného s celým tajemstvím lesa, ale i tak je tam prostor pro další poznávání vnitřního lesa do dalších dílů.
Napínavé čtení. Spojení fantasy a mytologie působí velmi čtivě. Autorův popis kouzelného lesa je snadno uvěřitelný. Ale ty postavy! Otec a synové zamilovaní do jedné ženy? A to tak, že se všichni chovají jako vzteklí psi? Naštěstí konec tomu dá ten správný směr.
Štítky knihy
mýty a legendy anglická literatura lesy Carl Gustav Jung, 1875-1961 jiné světy záhadné bytosti World Fantasy Award (cena) fantasy archetypyAutorovy další knížky
| 2015 |  Les mytág |
| 1996 | Les kostí (9 povídek) |
| 1999 | Merlinův les |
| 2010 | Avilion |
| 2015 | Lavondyss |
Začátek knihy mě naprosto pohltil. Atmosféra hustá, že by se dala porcovat, tajuplný svět (les) napěchovaný magií, mystérii a nepochopitelných záhad. Proto naopak asi chápu, proč kniha sklízí takovou slávu. Jenže pak to nějak ztratilo švih. Čekal jsem propracovaný systém kouzel, který mi předmluva slibovala, místo toho jsem dostal jen mlhavý příslib nadpřirozena – les duchů. Tempo začalo kolísat a děj se rozpíjel do éterické vlnky, že jsem si ani nevšiml, kdy přesně mi na hlavním hrdinovi přestalo záležet. Ano, atmosféra hustá, avšak natolik, že nezbylo místo pro nic jiného.