Les mytág
Robert Holdstock
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260203/mid_les-mytag-les-mytag-yhO-260203.jpg
4
758
758
Vstupte do lesa, jenž dokáže zhmotnit postavy z vašich snů, ale i z drsné, dávno zapomenuté minulosti. Do lesa, který je tím větší, čím hlouběji se do něho ponoříte, a z něhož nemusí být návratu… Když se Steven Huxley po válce vrátí do rodného domu na okraji zdánlivě nevelkého lesa uprostřed anglického venkova, zjišťuje, že už nic nebude jako dřív. Otec, který se snažil neprostupný hvozd zkoumat a často do něj odcházel na několikatýdenní výpravy, za podivných okolností zemřel. A bratr Christian, druh z dětských her, jako by jeho posedlost zdědil. Kdo jsou tajemné postavy, které z lesa vystupují, a jsou vůbec z masa a kostí, nebo spíše z hlíny a větví? Čím víc se les brání Stephena pustit dovnitř, tím víc ho svými tajemstvími přitahuje. Osudově. Jeden z nejpodmanivějších, nejoriginálnějších románů britské fantastické literatury se po více než dvaceti letech vrací v revidovaném, nově ilustrovaném vydání doplněn předmluvou Neila Gaimana.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Mythago Wood, 1984
více info...
Přidat komentář
3,5 z 5
Les Mytág je skvělá záležitost s naprosto táhnoucí atmosférou a úžasným nápadem, který podtrhuje autorův vztah k rodné zemi. Nestává se často, aby byl zrovna tento aspekt z knihy tak moc cítit.
Už od prvních kapitol jsem z knihy neskutečně cítila povídkový formát a to se do poslední věty nezměnilo. Les Mytág je rozpracovaná povídka a tohle rozhodně není nic proti ničemu, autor zkrátka a dobře odhadl formu pro svůj příběh. Nedokážu si představit, že bych v tomto směru četla něco delšího. Může to znít zvláštně i nelichotivě, ale právě naopak, tohle si zde fakt nahrává.
Co mi nesedělo byl hlavní motiv. Takhle, on tam vlastně jistým způsobem seděl, ale neseděl mě. Budu se opakovat, když vyzdvihnu skvělý nápad a to, jak krásně je kniha napsaná. Je to tak. A pokud by nebyla, neměl by Gaiman pro svoje knihy takovýho parťáka.
Koncept je skvelý, novosť a nápaditosť sa tu uprieť nedajú, ale čo sa týka samotnej štylistiky, autor pokulháva. A záver bol príliš odfláknutý. No napriek istým výčitkám to určite patrí medzi najlepšie knihy, ktoré som počas tohto roka i celkovo prečítala.
Dobrý nápad a slušný začátek. Pak to upadá do zdlouhavého, pomalého, poněkud jednotvárného vyprávění odtažitých mystických dobrodružství. Je znát, že se jedná o rozpracovanou povídku. Že by námět nakonec vystačil na 7 knih, si moc nedovedu představit.
Velmi originální kniha s uvěřitelným příběhem, ale pro mě byly některé pasáže zkrátka příliš dlouhé. Skutečně napínavé to začalo být až na zhruba posledních 70 stranách. Další díly pravděpodobně také přečtu, ale teď se Dubového srubu a hlavně lesa za ním asi hned nepodívám.
Možná za to částečně může mě velké očekávání, ale jsem docela zklamaná. Zahlcená velkým počtem mýtů, více jmény pro jednu postavu, a hlavně po celkem pomalém tempu plném popisu, na které jsem si zvykla, najednou v závěru na doslova několika stranách se vyjeví, že je asi všechno jinak, ale (po)citově se mě to už vůbec nedotklo. Celkově vnímám lítost nad prošvihnutým skvělým nápadem. Mám ještě druhý díl, zato ale moc nemám chuť se do něj teď pustit.
Dočetla jsem a připadám si jako ve snu. Ve snu neskutečně závažným, rozsáhlým, komplikovaným a logickým... a tak uceleným, že to už vlastně není jenom sen, ale celej jinej svět.
A přesně to je Ryhopskej les, kterej mě touto knihou definitivně vtáhl. Les - svět, kterým můžete postupovat jen nesmírně pomalu a soustředěně... stejně jako tou knihou. Nedá se číst rychle, ztratíte se v ní a připravíte se o 90% toho, co je v ní krásné. Holdstock dokázal neskutečně živě a barvitě líčit prostředí... a děj knihy vás díky tomu dokáže naprosto vtáhnout. A k tomu ty nádherný obálky novýho vydání od Arga, to je slast pro oko! Já Les mytág otevírala večer co večer s tím, že jdu na chvíli na návštěvu, později na výpravu do těch tajemnejch končin.
I když je kniha kompletně prodchnutá atmosférou beznaděje, opuštěnosti, hledání, nemoci, smrti a rozkladu (podobně jako ten hlubokej prastarej les)... tak je zároveň snovou ódou na to nejlepší, co v lidech je a co přetrvává staletí a nese se to v písních a mýtech: odvaha, vytrvalost, přátelství, láska, prozření, nekonečná touha po poznání, hledání štěstí a klidu.
Hodně mě oslovila myšlenka, že to, že jsme to vlastně možná my sami, kdo v některých situacích odcházíme kamsi do bezčasí a díky nám tam vznikají ty nejstarší příběhy a pověsti, které pak prodchnou celou historií lidstva... Asi jsem se zamilovala do svého mytága. Steve měl svou Guiwenneth a já mám Keetona, mytického Kittena, který kdysi létal nad zemí a pak věrně provázel Rodného, a pak šel hledat svoje vysněné místo vykoupení a uzdravení. Chci věřit, že to vše našel, a že se s ním ještě v dalších dílech setkám. Ach, hloubavý a věrný letec, takoví mi vypínají rozum a spínají city. Holdstock na mě nastražil past, z níž už neuniknu. :)))
Nesmírně originální, překrásná, promyšlená a moudrá nádhera, kterou nelze hodnotit jinak než plným počtem.
Z fantastiky toho veľa nepoznám. Možno teda nebolo najšťastnejšie, že som Les mytág pri čítaní podvedome porovnávala so Stredozemou a Narniou... V každom prípade sú to pre mňa pomyselné fantasy latky a s ľútosťou konštatujem, že pán Holdstock sa k nim ani zďaleka nepriblížil. Nechcem mu krivdiť - už totiž aj preklad sám o sebe bol pomerne ťažkopádny, miestami až nezrozumiteľný. No z textu bolo až priveľmi cítiť, že šlo pôvodne o (rozsahovo kratšiu) novelu, ktorú autor krvopotne natiahol do románovej dĺžky. Často akoby nevedel čím, a tak spomenul nejaké známe mená/bytosti z mytológie či sa snažil vyvolať pocit tajuplnosti zo zhmotnených zrúcanín v lese... Avšak les ním vytvorený na mňa pôsobil príliš racionálne, vykonštruovane a tiesnivo. Nie magicky, radostne a tvorivo, čo je škoda. Chýbala tomu, a to je kľúčové, filozofia, poznanie. Okresať to na pár legiend, z ktorých jedna sa síce odohráva priamo pred očami (čo je zaujímavý nápad), je, žiaľ, málo. V konečnom dôsledku sa príbeh scvrkol na sledovanie brata bratom (obaja s nevysporiadaným vzťahom s otcom i mamou a aj skrz toho so svojráznou sexualitou) pre ženu... hoci v, na prvý pohľad, netypickom (originálnom?) lesnom prostredí, kde sa vedia "materializovať archetypálni hrdinovia ľudského nevedomia".
Akoby sa autor nevedel vymaniť z písania "nepříliš zajímavé komerční tvorby" v mladosti (za ktorú sa sám hanbil, ako sa dozvedáme z úvodného slova) pod pseudonymom a len pre peniaze, nie pre radosť z tvorby.
A teda neviem, či niekedy siahnem po pokračovaniach, resp. po knihách s rozvinutím témy Ryhop. Skôr nie.
Může být četba vizuálním zážitkem? Ano, může. Vlastně tuto knihu nevnímám jako příběh – ten ani není kdovíjak dobře podaný, ale jako soubor fascinujících výjevů, které ke mně promlouvají… I po dočtení…
„Hned nato se přihrnula hejna přízraků, které jako by vyrůstaly přímo ze země a teď mi balancovaly nad hlavou, strkaly se a vydávaly podivné zvuky připomínající smích. Točil jsem se kolem dokola a hledal mezi těmi rozevlátými bytostmi nějaký známý tvar a chvílemi se mi opravdu podařilo zahlédnout tvář, ruku nebo dlouhý zahnutý prst, lesknoucí se pařát, který se proti mně vymrštil, ale než mohlo dojít ke kontaktu, stáhl se zpátky. Nacházel jsem i ženské tvary, pružné a smyslné. Ale většinou to byly rozšklebené tváře, spíš elfí než lidské, rozevláté vlasy, jiskřící oči, široká ústa roztažená v němých výkřicích. Byla to mytága? Neměl jsem čas hledat odpověď. Přízraky mi sahaly na vlasy, hladily mě. Neviditelné prsty mne dloubaly do zad a lechtaly za ušima. Ticho šedivého soumraku přerušovaly prudké a krátké výbuchy větrem neseného smíchu a zlověstný křik nočních ptáků, kteří nade mnou poletovali, měli široká křídla a lidské tváře.“
Za mě určitě velmi hezký 3-4 hvězdičky. Moc se mi líbí lesy/hvozdy obestřené tajemstvím a tahle kniha mě utvrdila v mé zálibě. Líbí se mi představa univerzálních předloh bájných hrdinů a míst. Rozhodně se s touto myšlenkou dá hezky pracovat a ráda si přečtu nějaký další díl, nejlépe navazující na hrdiny z této povídky.
Ve vydání Arga je moc pěkná předmluva od Gaimana a na konci medailonek o autorově tvorbě, která mě vskutku mile překvapila.
Část textu je psaná zápisky z deníku, kde jsou převážně "prelegendy", což jistě stojí za zmínku.
Resp.doposlouchala jsem. Má první audio kniha. Moc jsem k nim vztah neměla, ale potřebovala jsem v rámci karantény a koronaviru vypnout a chvílemi mi číst prostě nešlo. A bylo to super. Připadala jsem si jak děcko, co poslouchá pohádky před spaním. Protože Les mytág je krásná pohádka, kde se protíná vše, co mám ráda: Anglie, legendy téhle země, střet normálního a mytického světa. Super.
Knihu jsem si přečetl na doporučení ale nakonec to bylo docela zklamání. Zezačátku je příběh dobře vykreslen, vytvořený svět je uvěřitelný, postavy pěkně rozvržené, ale pak to začne nudit, a závěr je jak z amerického filmu... poslední třetinu knihy jsem se vyloženě nutil do čtení, v naději, že se příběh zase rozběhne, ale pak jsem zjistil, že už mně vlastně nezajímá. Dvě hvězdy.
Autor má talent natahovat děj jak gumu do letadélka, nicméně je Les Mytág díky tomu napínavý a velmi spádný. Co na tom, že se toho na více než 300 stranách moc nestane. Velmi dobře vykreslené prostředí, postavy i nálady, ale že přece jen čitelnost trochu chvílemi uvadá, dovolím si srazit jednu hvězdu dolů.
Atmosférou i pojetím jinde, než „klasické“ fantasy, ale i přes nesporné kvality mne to příliš nechytlo. Prostředí „lesu“ za barákem, v němž ožívají nejen naše představy, je velmi zajímavé, ale nemohl jsem se za boha naladit na stejnou notu jako hlavní hrdina. Jeho putování mi připomínalo postup elitní jednotky Jericho (ve stejnojmenné hře) a tohle bylo příjemné sledovat. Útěk z dnešních epických světů do tohohle komorního příběhu nebyl úplně špatný, ale pokračovat v něm už asi nebudu.
Audio: vcelku příjemné, bez přehnaného herectví, jen pasáže v cizím dialektu nebyly to pravé ořechové. Ale k tomu kouzelnému lesu sedlo parádně.
Vynikající fantasy. Náš svět propojený s mytologickým světem ukrytým a tvořícím se v pralese.
Netradiční fantasy s psychologickou zápletkou. Napínavé, tajemné a zvláštní. Občas příběh příliš neodsýpá, ale není to vždycky na škodu. Možná jsme zhýčkaní neustálým akčním dějem moderní literatury.
Kniha která negraduje. Začátek příběhu jednoznačně 5 hvězd. Příběh je tajemný, až strašidelný. Neotřelé téma. Vyprávění příběhu mě jednoznačně bavilo. Ale postupně tak jak deník odkrývá svá tajemství tak se z knihy vytrácí veškeré tajemno a zůstává pouze dobrodružný příběh. Nejdelší část příběhu nazvaná Vnitřní hvozd, je bohužel zrovna tou nejnudnější částí. Tady je to s bídou na dvě hvězdy. Vzhledem k faktu, že nudná část je opravdu dlouhá, nemohu dát celkově víc než 3 hvězdy. Audioknihu čte pan Jakub Gottwald. Nečte špatně, zhruba lepší průměr.
Krásný mýtický příběh ve velmi originálním světě. Bohužel dost pomalé tempo, které občas nudí.
Téměř archetypální pohádka, mýtický a mystický les v hlavní roli. Les jako pradávný živitel, ale zároveň plný tajemství a nebezpečí. Les, který je s lidskými společnostmi evropského severu spojen od nepaměti. Les, který vzbuzuje strach, úctu a zároveň naději. Les plný mýtů z pradávných dob a hrdina, který v lese hledá spásu v podobě tajemné ženy, keltské princezny – válečnice, lesní inkarnace bohyně Země. Autor vystavěl doslova poetický, ale v zásadě komorní příběh, který chytne za srdce každého fanouška žánru fantasy. Protagonista si mě okamžitě získal, napůl samotář, žijící ve stínu lesa, utopen ve své posedlosti, pátrající ve vlastní tajemné minulosti, po vlastním otci, vše tajemně spojeno s lesem a manifestacemi mýtů. Na knize je fascinující propojení dávné keltské, před-římské, mystiky a mytologie Británie doby bronzové a moderního světa. Kniha rozhodně patří do zlatého fondu světové fantasy.
Štítky knihy
mýty a legendy anglická literatura lesy Carl Gustav Jung, 1875-1961 jiné světy záhadné bytosti World Fantasy Award (cena) fantasy archetypyAutorovy další knížky
| 2015 |  Les mytág |
| 1996 | Les kostí (9 povídek) |
| 1999 | Merlinův les |
| 2010 | Avilion |
| 2015 | Lavondyss |
Roberte Paule Holdstocku, to se dělá? Jako vážně - to se dělá?
Les mytág jsem četla poprvé před nějakými patnácti lety a zjistila jsem, že si z něj pamatuju jen onen nesmírně tísnivý, až fyzicky nepříjemný pocit. Takže ve chvíli, kdy správně vyhodnotím, že bych si měla vzít nějaké lehčí, příjemné čtivo, můj vnitřní ďábel našeptávač sáhne po Holdstockovi. Jinak to mám ale samozřejmě v hlavě v pořádku. Ukázalo se, že ten onen tíživý pocit si pamatuju správně, z hlavy se mi ale už vytratilo, jak mnohovrstevný příběh v neskutečně epickém světě Holdstock vytvořil.
Jeho tajuplný les, na jehož okraji žije rodina vědce a odkud se posléze obě dospělé děti vydávají v otcových stopách, je přehlídkou kolektivní paměti lidstva, mýtů, kultur a ve své brilantní sugestivnosti a schopnosti vytvořit dokonalou atmosféru genia loci starodávného lesa nemá sobě rovného (kdo se někdy v podobném lese ocitl, mi musí dát za pravdu).
Jasně, můžete příběh hladit po srsti a číst ho jako řadovou fantasy.
O kolik se ale připravíte!
Hledejte, pátrejte, nechte se uchvátit. Netuším, jestli má fantazie stačila na všechno, vím, že jsem určitě celou řadu rovin nezachytila, ale i ty, co se mi vytáhnout podařilo, představují sakra hojný úlovek (už jen jména hrdinů a jejich korelace s dějem).
Les mytág si své místo na piedestalu kultovních knih stoprocentně zaslouží, přiznávám, že se trochu bojím, co mě čeká v Lavondyss, ale cesta zpátky už není.
(Klobouk dolů před Petrem Kotrlem, máme doma první vydání z roku 1994 a překlad je opravdu velice, velice zdařilý!)