Němý křik přehled

29.12.2024

"Peklo je v nás samých, to si pamatuj, a den, kdy umře poslední naděje l, tak bude navždy dnem, kdy zemře celý svět."

Třináct různorodých povídek. Chcete si zahrát vabank o víně a trestu? Putovat ke hvězdám či za duhu? Nahlédnout do nejhrůznějšího pekla? Objevovat tajemství lidské duše? Odvážíte se nahlédnout? Opravdu?
Tak to zkuste a knihu otevřete. Slyšíte ten němý křik?

Madla si mě získala svou knihou V pekle jsme všichni Hébert. A teď jsem měla tu čest si přečíst i tuto.
Jak už to u sbírky povídek bývá, tak některé jsou slabší, některé naprosto skvělé. Tady byly některé uvěřitelné, ze života, některé méně uvěřitelné, například postapo, sci-fi a některé neuvěřitelné, za mě naprosto skvělé.
Ráda bych něco málo o těch nejlepších, kterým jsem dala pět hvězdiček, napsala.
Den, kdy na světě zemřela naděje - válečná povídka o tom, jak se člověk může změnit, jak ho změní válka. O tom, že každá situace má rub a líc.
Pravda je tam někde - některé sny jsou tak skutečné, že se nám vryjí do podvědomí a nebo to podvědomí tvoří naše sny?
Zrůda z č.p. 52 - tady jsem ani nedýchala. Horor, thriller, detektivka?
Balónek ke štěstí - tady bych ráda zmínila jeden citát: "čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami." A prozradí autorka, jaký ten konec vlastně byl? Jsem optimista, věřím, že dobrý.
Lovec Monster - sci-fi z roku 2039, jo nebylo by to zlé, kdyby to tak fungovalo, nebo bylo? Má být každý trest po zásluze potrestán?
Tam za tou duhou - postapo není úplně můj žánr, ale toto se mi moc líbilo. Odvaha a láska nás žene kupředu, ale stačí to v dnešní době?
Můj miláček Lisa - ohh, stejně jako NIKDY nezapomenu na povídku 1922 od KINGa, tak nikdy nezapomenu na tohle. Můj první bizar. Jako vážně? Mazec!
Zacyklený - nejvíce reálná povídka a věřím, že stejně děsivá. Opravdu horor a věřím, že pro všechny strany. Tohle nikdo z nás nechce zažít.

Ostatní povídky:
Štěstí
Preventista
Vzpomínky na Zemi
Malá růžová teniska
Polibek Venuše

27.11.2024

Autorka jde na čtenáře přes pocity. Přes hodně silné pocity. A navíc zpracovává závažná témata. V mnoha příbězích jsem pocítila nostalgii ke knihám, seriálům a filmům, které ovlivnily i mě. A naprostá většina povídek je tak silná, že by se dala směle rozpracovat do románové podoby. Potěšily mě i prvky sci-fi a dystopie. Naprosto mě odzbrojily povídky: Den, kdy zemřela naděje, Lovec Monster a... Zacyklený (což je horror, který dříve či později čeká velkou část populace).
Kniha Němý křik není odpočinkovým čtením nebo knihou k přečtení "na jeden zátah" - jednotlivé povídky je lepší vstřebat a mnohdy to jinak ani nejde. Dojmů je taková spousta, že se v nich zcela ztrácí i těch pár drobných nelogičností.
Ochutnávka závěrem:
"...starší muž. Shrbený, s černými vlasy, jimiž prokvétalo stříbro stáří, a obličejem tak svraštělým, že to vypadalo, jako by měl na hubeném krku napíchnuté hnijící jablko."