Kronika rodu Příšeráků přehled

Kronika rodu Příšeráků https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458118/bmid_kronika-rodu-priseraku-Y0h-458118.jpg 4 17 17

Vznik rodiny je vlastně mnohem větší zábava, než by člověk řekl. Když novomanžel zjistí, že má místo manželky nateklého vorvaně s apetitem hladového zájezdu, může buď utéct, nebo být hrdinou a vydržet. Po devíti měsících se totiž stane otcem. Manželka tou dobou zjistí, že růžová idylka z příručky pro budoucí matky je ryzí fantasy a je zase na ní, aby prokázala své hrdinství. Sice přestala být vorvaněm, ale s novým členem rodiny jim oběma začíná perná jízda realitou na pomezí sociálního dramatu a čistokrevného hororu. Kniha provází čtenáře pestrým světem rodičovství. V humorné podobě nabízí pořádnou dávku nadsázky, nebere si servítky před žádným rodičovským tématem a utahuje si ze všeho a ze všech. Nejvíce z autorky jakožto novopečené matky samotné.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kronika rodu Příšeráků. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (7)

eraserhead
25.04.2023 4 z 5

Ležela jsem tedy na boku jako umírající kráva a dítě mě pomalu, ale jistě zbavovalo zbývajících tekutin a mozkových buněk. Chystáte-li se na dítě a máte-li doma hromadu takových těch knih, které se vám snaží namluvit a poradit, jak to s ním zvládnout a přežít, tak je vezměte, vyjebněte je z okna a přečtete si Příšeráky od Madly. Protože tahle s přehledem, nadhledem, humorem ale hlavně s láskou napsaná kniha vám dá mnohem více. A bude-li se vám při čtená zdát, že to funguje spíše jako antikoncepce a návod, jak se dětem raději vyhnout, tak nefunguje, sama autorka má děti dvě, takže ať už v knize napsala cokoliv, v klidu do toho šla znovu. Kdo má rád černý humor, ironii a sarkasmus a hlavně životní nadhled a nadsázku, užije si knihu stejně jako já.

Morbidus
13.04.2023 4 z 5

Nemnoho knížek mě (úmyslně) přimělo se zasmát nahlas, nicméně tohle je jedna z nich. Ačkoli jde primárně o poučné čtení nejen pro akutní či budoucí maminky (leč i zástupci mužského rodu si takto mohou udělat představu, jak to vnímá jejich drahá polovička), je to psáno s velkým nadhledem a schopností se od srdce zasmát vlastním útrapám. Což jsou velice důležité atributy každého, kdo píše humor. Tady se to povedlo a co víc, kniha současně plní i edukační účel.
Jsem od přírody hnidopich, takže pár věcí se mi pochopitelně nezamlouvalo. Nad tím, že některé kapitoly skáčou děním dopředu a pak se zase vrací do minulosti, dokážu mávnout rukou. Tohle není kniha, kde by šlo o negativum. Jen mě pak mrzí - i když to svým způsobem knihu dokresluje - že se často opakují podobná přirovnání (skutečně, existují i kapustňáci, hrošíci či brontosauři!) či popisy situací. Nakonec, obálka i název knihy mi evokovala trochu jiný obsah; nicméně mám rád překvapení a tudíž jsem byl touto automystifikací potěšen.
Knihu bych doporučil (nejen) těm, kdo děti plánují nebo díky jejich existenci hledají spřízněný terapeutický materiál.


Vetes-nice
03.03.2023 5 z 5

Aneb všechno o mateřství, co jste vědět nechtěli a neptali se, ale autorka vám to stejně řekne.

Pokud přemýšlíte, že si děti pořídíte - skrz naskrz výborná příručka s nápisem VAROVÁNÍ, o tom, jak je mateřství únavné, vyčerpávající, osamělé a nevděčné, podaná s cynismem sobě vlastním.

Pokud si chcete nostalgicky zavzpomínat na to, jak skvělé to je období v životě ženy, zvolte nějakou jinou knihu. Ono totiž není skvělé, ale než nad sebou plakat, lepší je si ulevit hláškou, která pobaví i ostatní.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Knižní novinky (48. týden)

22.11.2020


Citáty z knihy (3)

Jako čerstvě vylíhlá novopečená matka jsem si připadala jako na výcvikovém táboře cizinecké legie, protože jsem byla neustále vystavena křiku, pláči a byly mi odpírány základní lidské potřeby, jako je spánek či možnost jít se vyčůrat.


Nevím, jestli to vědí v Amnesty International, ale mateřství v podstatě ve všech bodech porušuje Ženevskou konvenci. Žádný spánek, rapidní omezení jídla, možnosti pohybovat se, ale je to skvělý výcvik na budoucí rodičovskou roli.


Cítila jsem se jako vymačkaná zubní pasta, můj mozek měl konzistenci a fungování dva týdny staré koblihy a oční víčka mi samovolně klesala až téměř na krk, ale to bylo tomu malému tyránkovi jedno.


Kniha Kronika rodu Příšeráků v seznamech

v Přečtených21x
ve Čtenářské výzvě6x
v Doporučených2x
v Knihotéce18x
v Chystám se číst14x
v Chci si koupit6x