Strieborný lev na oblohe
Annabel Pitcher

Moja sestra býva na kozubovej rímse. Teda to, čo z nej zostalo... Debutový román Annabel Pitcher, ktorá očarila slovenských čitateľov knihou s úplne šialeným názvom Kečupové oblaky. Jamie sa práve nasťahoval do nového domu s otcom a staršou sestrou Jasmine. Dvojička Jasmine Rose zomrela pred piatimi rokmi pri teroristickom útoku. Rodičov zachvátil neopísateľný žiaľ a Jasmine si dala pírsing všade, kam sa len dalo, zafarbila si vlasy naružovo a prestala jesť. No Jamie celý ten čas nevyronil ani slzu. Rose je preňho len hmlistou spomienkou. Neutápa sa v smútku, radšej sa venuje svojmu kocúrovi Rogerovi, tričku Spidermana, čo dostal k narodkám, a tomu, ako pred otcom utajiť svoju novú kamošku Sunyu. Zároveň tajne dúfa, že sa k nim vráti mama, ktorá ich bez slova opustila pred pár mesiacmi. Keď natrafí na reklamu na novú reality šou, verí, že toto je jediný spôsob, ako dať rodinu raz a navždy dokopy.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
My Sister Lives on the Mantelpiece, 2011
více info...
Přidat komentář


To, že je Annabel přebornicí v neobvyklosti již víme, ale touto knihou mi potvrdila, že je mistryní.
Přímo dokonale spojila pohled dítěte na životní situaci, kterou nechce zažít nikdo z nás a sepsala příběh, ze kterého by si měli vzít příklad autoři, kteří pracují již s milionkrát zpracovanými příběhy. Protože i ona s ním pracovala, ale vykouzlila něco nového, neotřelého a skvělého.
Počítejte s tím, že je to kniha spíše na depku a ne na radostné poskoky, každopádně rozhodně za to stojí ♥


Dítě kategorie YA mám doma a byl to právě můj syn, který mi vybral tuhle knihu, a to na základě barevných otisků kočičích tlapek. Nedávno se nám totiž ztratila kočička. Ale hned dodal: "Teda to jsem zvědavý, jak se ti to bude líbit!"
A já se těšila, jak knihu přelouskám během pátečního večera a v sobotu se vrhnu na své solidní dospělácké knihy. Jenže rychlá četba se nekonala. I na mne bylo těch životních břemen popsaných v útlém svazečku tolik, že jsem vždycky ráda knížku odložila a odpočívala jsem u TV.
Přímá řeč, jak již bylo psáno, není zvýrazněna. Dítko, které listuje knihou, vnímá hustě psané stránky nerozlišené dialogem postav. A to ještě netuší, že bude spolu s Jamiem řešit mrtvou sestru, rozchod rodičů, alkoholismus otce, šikanu ve škole, integraci muslimských přistěhovalců.
Přidávám se k názorům Torino i Dari Derek - pro desetileté dítě solidní nálož problémů! Ani YA kategorie by určitě nad knihou nejásala. Nejlepším řešením je asi společné čtení, ale i tak mi to připadá náročné - zvláště když si představím, že většinou čteme před spaním. Na dobrou noc bych si představovala něco optimističtějšího . . .


Koupila jsem knihu devítiletému synovi. Četli jsme ji spolu. Nejdříve ho moc nebavila a říkal, že je to smutné, ale postupně ho děj vtáhnul. Zajímavé bylo pozorovat, jaké pasáže ho baví nejvíc a jak reaguje. Úplně jinak než já, dospělák. Například se smál tomu, jak dospělí mluví s urnou, taky to nemohl pochopit, stejně jako Jamie. Autorka to opravdu odvyprávěla z pohledu dítěte a to se mi na knize líbilo nejvíc. Knihu počítám k nejlepšímu, co jsem v poslední době četla. A to nemyslím jen dětskou literaturu. Asi jsem pořád dítě :))


Kečupová mračna od této autorky byla pro mě hodně milým překvapením s originálním dějem... Když jsem zjistila, že autorka napsala i další knihu a bude u nás vydána, tak jsme zajásala a začala se těšit... Když mi ale přišla, tak jsem hned při rozbalení byla zklamaná, kniha je tenká asi jako sešit a bohužel se to vše podepsalo i na samotném příběhu... Děj byl dojemný a zajímavý, ale příliš krátký na to, aby měl dopad na čtenáře... Škoda...


Tuto knížku bych zařadila spíše do dětské literatury, než do kategorie young adult, a to nejen příběhem, jenž vypravuje desetiletý klučina, ale i tím, že je knížka "dětsky" zpracovaná. YA literatura je primárně určena náctiletým čtenářům a u této knihy mám dojem, že by je nemusela v tomto ohledu až tak úplně uspokojit. Přitom autorka do knihy vhodně zařadila témata, jimiž jsou například xenofobie, šikana ve škole nebo úmrtí v rodině, což považuji za velké plus. Jedná se o útlou knížečku, kterou budete mít přečtenou během pár hodin. Styl psaní mi spíše připomínal deníčkové záznamy, protože přímá řeč nebyla klasicky uvozena a zarovnána do nového odstavce, ale jen zvýrazněna kurzívou. Mě neurazila, ale ani nenadchla.


Moc nechápu, že jsem tuto knihu v knihovně našla mezi dětskou literaturou. Když si uvědomím, kolikrát jsem u ní brečela, dítěti bych jí asi číst nedala... Byla smutná, těžká, chvílemi depresivní, ale na konci je příslib něčeho dobrého lepšího. Ale rozhodně nekončí sladce dobře.


Upřímně musím říct, že autorčin styl mi vůbec nesedl. Kniha se mi četla těžce. Jde o poměrně útlou knihu, ale dalo mi zabrat pročíst se až na konec. Není to veselé čtení, přestože je kniha obohacena i o úsměvné pasáže, které však nedokážou zahnat pochmurný závoj. Vzhledem k věku hlavního hrdiny je zřejmé, že nebudu spadat do cílové skupiny, ale přeci jen mi to něco dalo. Mohla jsem nahlédnout do dětské duše, do smýšlení dítěte a to, jakým způsobem jeho oči vidí svět a jak si vysvětluje, co se vlastně děje. Nahlížení z té dětské perspektivy autorka zvládla skvěle, je to velmi uvěřitelné.


Zajímavá kniha. O nepřízni osudu, rasismu, opuštění. Ale i o lásce, důvěře a věrnosti. Musím říct, že Kečupová mračna se mi líbila více. Ovšem o této knize jsem dost dlouho přemýšlela, ale stále se mi nepodařilo pochopit matku Jamieho a Jas. Opustila je v tom nejhorším a i přes je jejich prosby se nevrátila. Každopádně knihu doporučuji určité stojí za to! :)
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství rasismus sourozenci rodinné vztahy šikana dvojčata alkoholismus rozpad rodiny úmrtí v rodiněAutorovy další knížky
2017 | ![]() |
2019 | ![]() |
2015 | ![]() |
2022 | ![]() |
Ze začátku mě kniha moc nebavila, postupně jsem se ale do ní začetla a začala se mi i poměrně líbit. Podobně jako v "Kečupových mračnech" se autorka pustila do na zpracování dost náročného tématu, ale podle mě ho zvládla dobře. Rasismus, smrt a rodinná traumata vyprávěná desetiletým klukem... Z některých částí mi běhal mráz po zádech, zároveň je to všechno ale uvěřitelné, líbilo se mi, jak Jamie postupně v průběhu knihy dospívá - jak se mění nejen jeho názory a rozšiřuje se mu obzor, ale i jak se mění jeho způsob vyprávění a na konci působí jako sympatický puberťák a ne jako ten vyklepaný chlapeček, co byl na začátku. Taky jsem si samozřejmě zamilovala Sunyu a taky Jas a v průběhu čtení jsem jak brečela, tak se i několikrát rozesmála. Je to rozhodně zajímavá četba, který mi stoprocentně zůstane ještě dlouho v podvědomí.