Striptease Chicago a jiné povídky
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529438/bmid_striptease-chicago-a-jine-povidky-65966f7831198.jpg
4
22
22
V raných osmdesátých letech 20. století dostal mladičký student chicagské univerzity Jan Novák nečekaně dopis od Josefa Škvoreckého; věhlasný spisovatel a exilový nakladatel mu v něm sděloval, že četl jeho povídku, a že pokud má takových víc, rád by mu vydal knihu. „Myslím, že bych spočítal na prstech okamžiky, kdy jsem měl v životě větší radost,“ vzpomíná na ten okamžik Novák a pokračuje: „Obratem jsem Škvoreckému odepsal a hned se vrhl na Striptease Chicago. První povídku své první knihy jsem už měl, a tak stačilo jen ještě něco ukrást Jamesi Joyceovi, podle jehož Dubliňanů jsem črtal ten svůj divně rozpolcený svět, a něco Balzacovi, který propojoval různé příběhy stejnými postavami, aby se mu za nimi lehounce rýsoval román.“ Ačkoli je Striptease Chicago Novákovým literárním debutem, autor se už zde představuje v suverénní vypravěčské formě, bez začátečnických lapsů, jež často prvotiny provázejí. V několika tematicky propojených povídkách Novák líčí život českých exulantů v Chicagu; činí tak s až hrabalovskou vervou a citem pro jazyk i groteskní detail a jeho příhody jsou stejně zábavné jako mrazivé, stejně kritické jako empatické. Podobně zásadní jako jednotliví protagonisté je přitom pro Nováka prostředí jeho příběhů. Jak sám říká: „Chicago je tvrdé město s tropickými léty a arktickými zimami,“ a jeho próza „je zprávou o tom, co se stane sedmnáctiletému klukovi, když se tam ocitne shodou existenčních náhod, připadá si jako na jiné planetě a má jasno jen v jedné jediné věci – že svůj život zasvětí psaní. Nakonec se v Chicagu zasekne a to nemilosrdné město se mu zažere pod kůži.“ Naše reedice jedné z nejlepších českých próz osmdesátých let vychází v rámci spisů Jana Nováka a oproti torontskému vydání ze Sixty-Eight Publishers nabízí i doslov, v němž autor líčí okolnosti vzniku knihy a jejího vydání.... celý text
Přidat komentář
Striptease Chicago jsem rozečetl na počátku devadesátek a hele, po 30 letech jsem na stejné (první) vydání náhodou narazil - a tak jsem se do něj pustil znovu, jestli má text pořád ty stejné grády; dokonce se mi podařilo identifikovat místo, kde jsem tehdy skončil, a jsem nadšen nejen bezbřehým cynismem a o hranu broušeným černohumorem, který ještě není cenzurován politickou korektností, stejně jako otevřeností bez nadsázky, ale i svéráznou, velmi živou a po letech stále účinnou prací s jazykovými prostředky, různými stylovými rovinami, zapojením autentické hovorové mluvy čechoameričanů, bavily mne nebývale originální metafory a trefná přirovnání (národ rozdělený na dvě půlky jako prdel; láska je namátková jako pasová kontrola)
doporučuju s varováním mladších a útlocitných, že jim Novákova výstižná charakteristika čecháčkovství může způsobit emoční dysbalanci
Pět povídek vzájemně propletených o českých emigrantech v osmdesátých letech v Chicagu. Jejich způsob života, slangová mluva prokládaná anglickými slovíčky, hodně alkoholu, ovšem česká povaha se ani v emigraci nemění. Buranství, závist, pomluvy nezmění ani život v júesej.
Překvapivě drsný náhled do české komunity v Chicagu osmdesátých let. Sex, chlast, chudoba, slang, cynismus. Autor v několika propojených povídkách popisuje vzdálený americký sen, který ale vypadá spíš jako průlet černošským ghettem let sedmdesátých. Starou vlast připomíná jen čeština a škodolibý humor.
85 % (aktuálně 14 hodnocení s průměrem 77 %).
...
„Představte si, jak sou ty Američani blbý. Tři votázky se mě ptali na imigračáku: Kdo že byl první impresario tohodle cirkusu. To byla ta nejtěžší. Kdo prej je prezidentem letos a kolik nakradli států. A já se vůl šprtám ústavu? Na co, prosím vás? Dyk tady se může stát vobčanem každej debil.“
Obsahem i vyzněním zajímavá knížka povídek s různými vypravěči, tedy i odlišnými styly.
Striptease Chicago je opravdu striptýzem: striptýzem Čechů hledajících nový život v Americe. V celé nahotě vystoupí jejich buranství, omezenost a absence morálky, což často vzbudí u diváků - Američanů (a nás čtenářů) - smích.
Jenže; několikrát jsem si uvědomila, jak neohrabaně jsem si vybojovávala své místo v životě, a to pouze na domácí půdě. O co těžší to musí být, když jste mimo ni. "Cpali se všichni mastnou pizzou, celá ta společnost českejch reků, a ďáli si drsnou prdel ze židů a černejch." - primitivní rasismus - zcela jistě, ale taky hledání těch ještě slabších. "Proč nemůžeme být normální banální rodina. proč se u nás musí dělat něco creative,..., abysme si dokázali, že my sme něco special." - sebestřednost, předvádění se - ano, ale taky touha po tom, abychom něčím zaujali. A to vše, aby nás, cizáky - čížky, přijali. Neomlouvám nic nemorálního, jen motivaci trochu rozumím - a nezapomínám Gogolovo (parafrázuji): "KOMU se smějete? Sami sobě se smějete."
Hořce vtipné.
Velmi originální kniha navzájem propojených povídek, kterou Jan Novák ozvláštnil především po formální stránce - všechny povídky jsou psány česko-anglicky, nejspíš by se dalo říci ,,exulantskou češtinou" Čechů odešedších do Spojených států amerických, tzn. za použití řady anglicismů, hybridních slov, polokalků i čistě anglických slov a frází...dokonce celých pasáží v angličtině... Směrem k českým exulantským kruhům (v USA) velmi podvratné dílo, které bez milosti tepe malosti národního charakteru, úzkoprsé čecháčkovství či východoevropské sklony k alkoholismu nebo k rasismu...i poklesky obecně lidské...jako je manželská nevěra...a dělá to tím nejlepším odsouzením - ironií a vtipem...ve výsledku kniha jasně ukazuje, že celý emigrantský sen byl zabalen v pozlátku a ve skutečnosti byl chleba o dvou kůrkách na obou stranách Železné opony...
Mně to zas tak nemilosrdné nepřišlo, v leckteré povídce jsou i velmi veselé momenty, každopádně se mi líbily a podnítily mě k tomu, že jsem si obstarala i další knihy od tohoto u nás nepříliš známého spisovatele.
Štítky knihy
povídky vystěhovalci, emigranti Chicago
Část díla
- Americké štěstí
- Bouračka s prózou
- Co mi řekl jeden pán 1983
- Dear Ann Landers 1983
- Erotický dusno 1983
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Krásný jazyk, který nám navzájem proplétá povídky, je to, co nejvíc hodnotím na této knize. K tomu nepříliš korektní humor solený čížkovskou americkou angličtinou. A nesmím zapomenout na barvitě podané postavy, tu méně, tu více vystupující na povrch tehdejšího Chicaga. Jejich charaktery jsou fakt výživné, prostě Čecha lze poznati nejspíš úplně na celém světě. Není divu, že kniha byla ponejprv tehdejšími vrchnostenskými exulantskými kruhy tvrdě sepsuta.