Strnadův efekt
Jan Kotouč
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516547/strnaduv-efekt-TBP-516547.jpg
4
125
125
Matěj Strnad vedl relativně spokojený, obyčejný život. Možná by rád víc vídal svého syna z prvního manželství, rád by měl lepší práci a rozhodně by chtěl něco zlepšit ve svém milostném životě, ale vlastně byl spokojený. Potom se ale po celé Zemi začaly objevovat podivné mimozemské portály. Z nich vycházelo záření, které pomalu zabíjelo lidstvo. Matěj by tuto katastrofu býval vnímal s podobnou zděšenou bezmocí jako zbytek lidstva, jenže jeden takový portál se náhodou objevil přímo před ním. Všichni kolem Matěje zahynuli, on se probudil v nemocnici s mimozemským kusem technologie v těle a schopností zavírat portály. Jenže z portálů začala vyskakovat podivná chromová monstra jejichž jediným úkolem je Matěje zabít. Matěj Strnad, skladník z Mostu, eskortovaný armádou České republiky, musí nyní zavírat portály a tím zachránit lidstvo. Matěj tomu říká „bizarní schopnost, o kterou se neprosil“. Zbytek světa tomu říká… Strnadův efekt... celý text
Přidat komentář
Skladník z Mostu jako zachránce lidstva v boji s mimozemským neřádem co nás chce vyhladit? Jak blbě to může znít tak je to zábavné čtení pokud nečekáte čtení ve stylu velkých klasiků, protože tohle má blíže ke klasikům brakové literatury. K tomu si dejte pár vtipných odkazů jako třeba vrtulníky v kombinaci s Wagnerovou Jízdou Valkýr či Fortunate Son. Přidejme trošku bojování při kterém poničíme trošku Čech a Slovenska a skončíte s dánskou fregatou na jezeře na Islandu. Zní to vše blbě, ale dobře to funguje a jak pan autor už několikrát dokázal v jiných knihách tak se to čte setsakra dobře.
(SPOILER)
Nejprve bych chtěla napsat, že tohle je snad jediný příběh, kde pohnutky mimozemšťana (byrokrata) vyhladit lidstvo vlastně chápu. Byli jsme pro něj leda squateři, kteří se drze vyvinuli na planetě určené pro nějakou jinou civilizaci.
No, měl se chlapec na inspekce stavovat častěji.
Jinak k celému příběhu bych dodala: "A co chudák zebra?!"
Ze slov samotného autora(zeptala jsem se ho) plyne:
"Zebra se asi stala tím, čemu se říká "collateral damage" Ale třeba vypadla z nějakého portálu zpět v savaně a dál se v klidu pásla."
Vzhledem k tomu, jak nakonec dopadl samotný hlavní hrdina, lze předpokládat, že zebra nakonec uhynula na následky infekce mimozemským šmejdem.
Sice autor fakt nemusel nechat zničit Bítov, ale na druhou stranu je zajímavé číst v nějakém sci-fi příběhu o účasti českého národa a navíc ještě "obyčejného" skladníka.
Matěj Strnad, skladník z Mostu, zachraňuje Zemi před byrokratem 26. úrovně, který chce planetu zbavit parazitických uhlíků. Česká armáda dostává na prdel, (epická je např. bitva o hrad Bítov), ale nakonec se lidstvo spojí a planetu zachrání. Ať žije druhý český kosmonaut po Remkovi (přesněji třetí - nesmíme zapomenout na doktora Zelenku z Brna). Napínavá scifárna, kdy se cílem mimozemšťanů stane i taková nepatrná zemička jako ČR.
Autor si pro nás připravil knihu, která je až po strop nadupaná akcí a také sarkasmem. Ten tvoří nedílnou součást děje a musím říct, že mi jeho smysl pro humor velmi sedl, takže jsem se při čtení nejednou zasmála, nebo alespoň pousmála. Příběh se odehrává na různých lokacích po celé republice, ovšem naprostá většina postav patří k armádě, takže se připravte na spoustu popisů vojenského vybavení, zbraní, hodností a podobných záležitostí. Ačkoliv bych tomu ještě pár let zpátky nevěřila, moc jsem si tohle prostředí užívala.
Jediné, co mi činilo problémy, bylo množství postav. Těch jsou tu opravdu desítky, často se střídají, jen aby byly nahrazeny nějakými dalšími. Většina z nich se mihne v pár scénách, splní svůj účel v ději a pak už o ní neuslyšíte. Mě osobně dělalo problém si zapamatovat i lidi pohybující se přímo v blízkosti Matěje. Zpětně si vybavuji jen kapitána Postlera, Danu Navrátilovou, Terku Burianovou, Berana a Kortu. Ono ve výsledku zas o tolik nejde, čtení si člověk užije i tak, jen jsem měla jakoby pocit, že jsem si k postavám (s výjimkou Matěje) nemohla vytvořit žádný vztah, vzhledem k tomu, že pro mě byly jen jmény, které jsem stejně po chvíli zapomněla.
Děj samotný je ovšem opravdu skvělá jízda. Zápletka mě bavila, byla velmi originální. Inu, kdo by si nechtěl přečíst sci-fi, kde je terčem útoku celá zeměkoule a prim v ní hraje naše domovina. Matěj byl velmi sympatický, líbilo se mi, že to nebyl typický hrdina, který se jednoho dne probudí a řekne si, že zachrání svět. Setkáme se zde s množstvím akčních scén, které se odehrávají třeba na dálnici, v dole, na hradě nebo ve vesmíru, prostředí je skutečně rozmanité a příběh jako takový funguje velmi dobře. Jistě, ke konci už má člověk tak trochu pocit, že čte soubor všech možných i nemožných náhod, a že si autor při psaní tak trochu házel kostkou, ovšem po přečtení poděkování, ve kterém zjistíte, kolik času musel věnovat rešerším a s kolika odborníky celou knihu konzultoval, mu to s radostí odpustíte.
Jelikož se jedná o samostatný román, neupisujete se jeho pořízením k přečtení celé série. Mohu ho tak s čistým svědomím doporučit jak milovníkům českého sci-fi, tak i úplným nováčkům.
Sice jsem měla už trochu překotoučováno, přesto jsem neodolala tomuto novému, velmi lákavému titulu. Nikdy jsem nehrála videohry, sci-fi seriály šly zcela mimo mně a pořádný film z tohoto žánru jsem viděla naposled v minulém tisíciletí. Proto mi také zcela uniká naprostá většina popkulturních odkazů a díky tomu si můžu vychutnat nejen tento příběh bez rušivých momentů, zvlášť když je tak kvalitně zpracovaný. Samozřejmě tu velkou roli hrají české a slovenské reálie a jak už jsme u autora zvyklí, velmi kvalitně propracované bojové akce s mnoha překvapivými momenty. Pobavila mě také klíčová úloha autorem zřejmě oblíbené ostrovní země - že by pocta L.Součkovi, potažmo J.Verneovi? A označení zemské biosféry coby "uhlíci", to se mi opravdu moc líbí.
No, a hlavní postava? Není to voják bývalý ani současný, neabsolvoval ani žádný speciální výcvik přinejmenším zvláštních jednotek, není to žádný vědec či odborník na cokoli, ale v podstatě outsider, který se jen ocitl v nepravou chvíli na nepravém místě. Ovšem své role spasitele se chopil sice nepříliš nadšeně, ale s opravdovou odvahou a s mnoha originálními nápady.
Na závěr mi nezbývá než si spokojeně povzdechnout: "Dycky Most". (správně, ani tohle jsem neviděla).
Strnadův efekt aneb jak prohrát mezigalaktickou válku když její vedení vložíte do rukou, chapadel, klepet nebo jiných součástí mimozemského Byrokrata s pověřením dvacáté šesté úrovně, neboť naštěstí pro lidstvo, nazývané zde jako uhlíci, jsou byrokrati všude stejní.
Další čistokrevná sci-fi od Jana Kotouče dopadla velmi dobře a já si užil putování po zemích českých i zahraničí, při uzavírání portálů. Musím pochválit tu obálku s Bítovem, fakt dobrá, ale jelikož bydlím kousek od Mumlavského vodopádu tak bych si dovedl představit i obálku s vodopádem a portálem vznášejícím se nad ním.
Na jednu stranu tam byly super vtipné nápady - třeba ten byrokrat :)) na stranu druhou i slabší a trochu nelogická místa. Ale kniha mě rozhodně zaujala a určitě zkusím i nějakou další autorovu tvorbu.
(SPOILER)
Ježkovy oči, super bonbónek!
Na povrchu křupavá krusta (napadení Země mnohonásobně vyvinutější civilizací, proti které nemáme šanci), uvnitř lahodná náplň (šetřící byrokrat, zebra, nosorožec, bitevní loď...). Jen houšť a větší kapky!
Za mě hlásím plnou spokojenost. Akce stíhá akci, vystřílené nábojnice by zasypaly Chucka Norrise. Na zemi, pod zemí, ve vzduchu, na moři i v kosmickém prostoru probíhá lítý boj s mimozemskou civilizací. Jak to dopadlo, to prozrazovat nebudu. Ale určitě nic nezkazím, když napíšu, že mě velice pobavila scéna s nosorožcem. Dávám všechny hvězdy a chválím pěknou obálku Tomáše Flaka.
Skvělá oddechovka.
Bavila jsem se celou dobu, v knize je všechno, co mě těší. Portály, vesmír, armáda i obyčejný hrdina - a dokonce z města na drsném severu, ke kterému mám opravdu blízko. Oceňuji nápad s Byrokratem.
Bavily mě vtípky, potěšila slovenština, líbil se mi závěr.
Moje druha scifi knizka o portalech, a druha celkove. Fakt super, bavilo me to od prvni stranky knihy.
Mám rád klišé o mimozemské invazi, nicméně v podání Jana Kotouče může takový příběh v počátcích budit více rozpaky než nadšení pro mnoho důvodů: nasazení a druh invaze ala Ferengové, lupénka, pelmel postav a později i jedna zebra. Postupem četby jsem si ale zvykl a začal spatřovat logiku všeho kolem. Spekulativní se mohl zdát ekonomický vliv Ústřední byrokratické autority na invazi dokud o této skutečnosti spolu nepohovořili velitel Postler s kapitánem Habrem a neučinili příměr k trendu ve zbrojení pozemských armád.
Přihlédnutím k tomuto faktu kniha obsahovala méně scén střetů mimozemskych jednotek s pozemskými armádami než by se mohlo zdát. Zajisté, byl zde vzdušný nálet českých Gripenů, odpálení střel SM-3 z amerických lodí, nasazení světového námořnictva nebo mezirezortní spolupráce české a slovenské armády při obraně, přesto žádný z těchto kontaktů nebyl zlomový a převážně sloužily více jako prostředek za odhalením místa uložení generátoru. Časem útoky zesílily a armády se snažily vystupovat více jednotně, přesto popisnost střetů byla chudá na detaily a nedokázaly mě vtáhnou jako v cyklu České země. Až na samotném závěru se mince obrátila a došlo na regulérní měření sil v celém rozsahu. Matěj v plné kráse ukázal projev efektu po něm pojmenovaný a zasadil zástupci Byrokratické autority nečekaný políček, který mě usadil do židle.
V knize padlo několik popkulturnich odkazů na videohry, filmy a seriály. Byla radost i netypické číst zmínky o Duke Nukenovi 3D či Hvězdné bráně. Přes mnohé tyto narážky se Janu Kotoučovi podařilo vyhnout opisování a jeho verze vesmírné invaze se nesla ve vcelku originálním duchu. Mimoděk dokázal i jinak vážnou situaci odlehčit nejenom lehkým vtipem, ale i poukazem na určité rozdílnosti, jako v případu Slováků, konspiračních teorii a migrace.
Strnadův efekt bych formou více přirovnal k Válce světů (a je jedno zda k té knižní či filmu s Tom Cruisem v hlavní roli) než k čisté military sci-fi , jako Den nezávislosti, Problém tři těles nebo ke sérii Odkaz Aldenaty a Zrcadlo od Johna Ringa. Strnadův efekt je něco mezi, slabší co do složitosti zápletky a bitevní vřavy, ale na české poměry je to velkolepá soudobá scifárna o invazi z kosmu.
Tak tohle je opravdu nářez. Autora jsem měl zatím zařazeného spíš v historické alternativě. Tady dokázal, že umí i perfektní scifárnu. A nemusí to být z daleké budoucnosti a odehrávat se v USA. V pohodě si po většinu času vystačí se současným Česko-Slovenskem. A vezme to z Mumlavy přes Karvinou na jižní Moravu a odtud do Banské Bystrice. Přitom to má pořád logické návaznosti, napínavý děj a i nějaký ten typicky český fórek. Zkrátka nádhera.
Mě to fakt bavilo, ty české reálie jsou ve sci-fi super. Je to rychlé, opravdu plné akce, ta linka vesmírného byrokrata až úzkostlivě dbajícího na omezené zdroje se mi hodně líbila...
Tohle byl krapet jiný pan Kotouč, než ten, na kterého jsem byl dosud zvyklý. Jiný, ale opět skvělý.
Prvních pár stránek jsem krapet bojoval s formou, ale s přibývajícími portály jsem přicházel příběhu stále více na chuť. Nebyla nouze o akci, úskoky nepřítele, hrdinské akce, jejichž ústředními hrdiny byli vojáci armády České republiky, na které si žádný vesmírný prevít nemůže vyskakovat.
Celý příběh má spád, tempo, odlehčenou formu. Hlavní hrdina je správný muž na svém místě, žádný Rambo, ale díky autorovi si k němu každý najde svoji cestu.
Pokud se chcete pobavit, zažít spoustu akce, být účastni lítých bojů, směle do toho. Dozajista nebudete zklamáni.
Tak nevím. Možná jsem byl přetěšený, ale určitě to nesplnilo mé očekávání. Intro je jako Stopařův průvodce, děj začne rychle a zběsile, postavy vedou divné řeči a mimozemský útok je dávkován úměrně možnostem Armády České Republiky. Když je přeroste, zbytek Evropy už ví o co jde a může poskytnout pomoc. K žádné postavě si při tomhle tempu nelze vytvořit vztah, ať už kladný nebo záporný. Dějově podobná kniha je Za zrcadlem od Johna Ringa, ale podle mě je o dost lepší. Jak mám Kotouče rád, tak tohle prostě není ono. Ne, že by mě to nebavilo, ale měl jsem pocit, že se řítím na tobogánu a nemůžu si knihu vychutnat. Pro můj vkus by to chtělo víc rozepsat.
(SPOILER) Akční napínavá Sci-Fi o mimozemském útoku. Příběh se pěkně rozjíždí a neustále zrychluje. Akce stíhá akci, mrtvoly vojáků a civilistů se hromadí a záchrana světa přichází za minutu dvanáct. Z Čech a Slovenska se přesuneme do zahraničí, skočíme si i do vesmíru a nakonec přijde velkolepé finále na Islandu. Povedená jednohubka.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Nad českými zeměmi slunce nezapadá |
| 2019 | Hranice impéria |
| 2017 | Ofenziva českých zemí |
| 2009 |  Pokračování diplomacie |
| 2020 | Spojenci českých zemí |
Jedním slovem: Pecka! Neuvěřitelně zajímavý příběh mixující v sobě sci-fi, military žánr a humoristiku mi vyloženě sedl. Z každé stránky čišela autorova hluboká znalost vojenského prostředí a fííha, ty rešerše musely být opravdu důkladné, protože skladník z Mostu, Matěj Strnad sedostane do spousty bizarních situací anavštíví (mnohdy i nechtěně) spoustu neskutečně zajímavých míst, jejichž popis je neskutečně uvěřitelný. jan Kotouč umí mistrovsky odehrát velký příběh plný akce, napětí, ale i humoru, který tu vážnost příjemně odlehčí. Na některých místechjsem se fakt smála nahlas, k hlavnímu hrdinovi jsem si vytvořila pevný vztah a fandila mu od začátku do konce. Všichni aktéři příběhu, i ti úplně okrajoví, jsou výborně auvěřitelně napsány, a věříte jim každé slovo, každé gesto. Hlavní postava situ projde opravdu velkým vývojem, ale jestli se Matěji Strnadovi podaří zachránit lidstvo, to už si musíte přečíst sami.