Stroj času
Herbert George Wells
Existuje čtvrtá dimenze? Jeden z nejpůsobivějších a nejvlivnějších románů sci-fi, jaké byly kdy napsány o putování v čase a prostoru od kultovního autora sci-fi H. G. Wellse. Stroj času je dílo, které předběhlo svou dobu a ovlivnilo celý jeden literární žánr. Wellsův román nebyl několik desetiletí v češtině publikován, nejspíš pro podobnosti ani zdaleka ne náhodné. Poslechněte si příběh Poutníka, který vynalezl stroj času. Jednoho dne se při práci přenese do světa roku 802 701. První věc, kterou uvidí v hluboké tmě je zářící okřídlená sfinga. Ona je klíčem k jeho minulosti i přítomnosti. Brzy nato zjistí, že lidstvo této doby se dělí na dva typy osobností. Jedni jsou Eloiové, žijí na zemi a bojí se šera. Ti druzí jsou Morloci, procházejí tmou a žijí v podzemí. Hlavní hrdina Poutník potká Weenu, která se mu snaží v tomto světě pomoci, bohužel Morloci ukradli stroj času a Poutník se s nimi musí utkat v boji na život a na smrt. Vyhraje? A jakou cenu za to zaplatí?... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Tympanum
Originální název:
The Time Machine, 1895
Interpreti: Alexej Pyško
více info...
Přidat komentář
Jednoduchý, nepříliš akční, ale zato nadčasový, příjemně napsaný a sympaticky přemýšlivý příběh. I když jsme se za těch takřka 130 let vědecky posunuli o dost dál, Stroj času, navzdory jasným fantastickým prvkům, není vůbec tak naivní a zastaralý tak, jak jsem od něj původně očekával. Právě naopak, H. G. Wells řadu myšlenek, které platí i dnes, trefuje úplně přesně. Bavilo mě poznávat nový svět a důvody, proč je ve takovém stavu, jakém je. Líbilo se mi, že čtenář nikdy neví víc, než ví samotná hlavní postava, která celý příběh retrospektivně vypráví a u toho se zamýšlí nad tím, co tam vlastně viděla. Možná je to i novým a fakt dobrým překladem, ale strašně příjemně se to celé četlo a úplně rozumím, že to ve své době musela být imaginativní bomba, byť je to třeba z dnešního jen taková menší skromná dobová ochutnávka toho, co všechno by v budoucnu mohlo být (a taky že bylo) v žánru sci-fi, potažmo fantastice obecně, vymyšleno. Jedinou výtku, kterou ale do hodnocení samotného díla samozřejmě promítnout nelze, směřuji k ryze technickému stavu posledního vydání - resp. k místy nekvalitnímu tisku. Žádné velké drama, pořád je to v pohodě čitelné, ale banality, jako blbě dotištěná písmena, by si nakladatelství, které se tiskem profesionálně zabývá, mělo ohlídat.
„Dokážu se jedním problémem
zabývat celé roky,
ale čtyřiadvacet hodin
nečinně čekat,
to by mě zabilo“.
Jednoho dne jsem si zapomněl do práce vzít záložní knihu a tak jsem musel navštívit knihkupectví. Při výběru ( nic moc toho neměli) jsem narazil na klasiku od H. G. Wellse. Klasiku myslím to, že se tak tomuto příběhu začalo říkat. A ta klasika stála 278kč. Nikdy jsem to nečetl, ale viděl jsem oba filmy. A tak se stalo to, že kdysi v minulosti jsem nabyl dojmu, že knižní předloha je dobrá. Paradoxem je fakt, že mě se nejvíce líbil film Stroj času z roku 2002. Guy Pearce se tam vydává do hluboké budoucnosti. Tohle pojetí, Měsíc a píseční mutanti – to mě bralo.
Malá ochutnávka:
Ale jednoho dne se nám to všechno podaří zorganizovat líp a později ještě líp. Takovým směrem, navzdory drobným turbulencím, se ubírá vývoj naší planety. K bystrému, vzdělanému a spolupracujícímu lidstvu, jež bude stále rychleji směřovat k ovládnutí přírody a jež nakonec rovnováhu živočišstva a rostlinstva moudře a pečlivě přetvoří k obrazu svému.
Jenže v knize je to trochu jiné. Pan spisovatel vždycky vytváří nějakou domněnku, hypotézu, kterou pak odvolá, vyvolá tím jinou myšlenku, která pak také neplatí a pak...no prostě byl jsem z děje v této knize hodně zklamaný. Moc povídání kolem, skoro žádná akce a mdlé pojetí cestování časem mě zklamalo. Navíc jsem pochopil, že H. G. Wells v době, kdy tuto knihu psal (1895) nemohl vůbec tušit, co se stane za několik desítek let, a tak se raději vydal o několik tisícíletí vpřed. To asi proto, aby nebyl porovnávám moc brzy po napsání tohoto příběhu. Slabé dvě hvězdy.
Citát: Připadá vám to jako nesmysl? Jenže já to myslím smrtelně vážně.
Knížku jsem poslouchala a kdybych ji četla, zůstala by nejspíš nedočtená. Ne, tohle mě nebavilo. Poutník v čase, který se dostane do daleké budoucnosti, kde potkává 2 kasty "lidí", jeho ne příliš zajímavé příhody tam, určitá chladnost vyprávění a samozřejmě intelektuální převaha imperialistického Brita (chápu, že to odpovídá době napsání) - no, nic, co by mě opravdu zaujalo. Za mě velké zklamání, protože dříve poslouchaná Válka světů se mi líbila dost.
Wells je můj oblíbený autor. A i když je stroj času hrozně profláklý příběh, doba, kterou popisuje, doba, ve které vznikal, mu dává patinu jedinečnosti. Nepatřím mezi lidi, kteří by se na starší autory dívali skrz brýle současné morálky, takže mě žádným způsobem neuráží skutečnosti, které autor popisuje.
Hvězdičky dávám čtyři, ale spíš z nostalgie. Ta chronická znalost příběhu, který, nakolik je krátký, v sobě neskýtá víc, než si z něj vzala současnost, ve mně vyvolával hrozné pocity nudy. Válka světů je vagon lepší! :)
Když jsem před léty četl knihu, měl jsem jen mlhavé představy jak vypadá třeba takový morlock... Jenže když jsem uviděl film s Guy Pearcem a Jeremy Ironsem (ten hraje parchanty snad všude), tak rázem všechny představy ztvrdly a ač je ztvárnění poněkud vizuálně tendenční, nenaplnilo zcela očekávání. Něco tomu chybí, ano, film tomu dal hlubší příběh, některé kulisy jsou i uvěřitelné, ale jiné poněkud nesrovnatelné s předlohou a jejím jazykem.
Je dobré zkusit obého, knihu a pak film a položit si otázku, co víc plní čtenářovy představy. Já je budu mít před očima napořád tak, jak mi je předložilo duo Wells-Verbinski ve filmu, ale k příběhu v knize se budu vracet raději.
Doporučuji.
A mimochodem, válka světů je přece jiný příběh než stroj času...
Zajímavé, čtivé, krátké. Sci-fi sice nevyhledávám, takže nemám srovnání, jak se třeba toto téma zpracovává dnes, ale i tak mi vůbec nepřipadalo, že by příběh byl jakkoli zastaralý - byť mu je jedno a čtvrt století. Napínavé setkání s obyvateli Země v roce 802701 (rok hrdinou zrovna předem nevybrán, ale autorem zřejmě zvolen jako nepředstavitelně daleko v budoucnu), lidmi (?!) a tak vůbec. Trochu filosofování, bez valného závěru ("Můj výklad byl velice prostý a dosti hodnověrný - jako většina mylných teorií!"). Ale závěr celého příběhu byl vcelku jediný možný. Takže Poutníka s jeho strojem času možná ještě někdy uvidíme...
(Přečteno vydání 2017, Romeo, spolu s Ostrovem..).
Jak mě mohla tahle klasika minout? Jak je možné, že jsem si ji nepřečetla už dávno?! Jak to, že jsem kdysi dávno přečetla Neviditelného, byla jím téměř očarována, ale o Stroji času jsem nic nevěděla? Tak jsem ráda, že jsem to dohnala. Navíc se výborně hodí do ČV 2017, kterou plním sice se zpožděním, ale pořád ráda.
Přestože mi při líčení komunistické utopie trochu zamrzl úsměv na rtech (nebo se tam spíše objevil), není na této drobné knížce mnoho k vytknutí. Svižný a nápaditý děj, dynamický styl psaní, správně napínavé pasáže protkávané stručnými a lehce pochopitelnými filozofickými kapitolkami. Vše společně funguje v skvělé harmonii, díky čemuž jsem se vůbec nestihl nudit a s koncem jsem byl nanejvýš tak zklamán, že Stroj času nebyl stránkově rozsáhlejší.
„Při pohledu na hvězdy se moje vlastní nesnáze i obtíže pozemského života najednou zdály nicotné."
Abych parafrázoval větu z animáku Madagascar: „Stroji času, já vás žeru!“
Po třech letech jsem se rozhodl opět nasednout do časového vehiklu, nyní s vydáním od Ledy, a i tentokrát byl ten let naprosto kulervoucí a fantastický. V době, kdy u nás ještě spisovatelé domokvávali z Babičky, v Anglii jeden mladý gentleman bouchnul pintu Guinessa, posadil se za psací stůl, a vypotil dílo, které po vzoru svého titulu předběhlo dobu, a ovlivnilo celý žánr. I díky Stroji času máme trilogii Návrat do budoucnosti, nebo seriál Doctor Who (tam jsou ty inspirace ještě důslednější, viz třeba krutí mutanti Dalekové – mix nacistů a Morloků, Cestovatel časem není pojmenován, Doctor i Cestovatel jsou excentrici,...).
Taková odbočka: V poznámce je připsáno, že naši „zlatí komunisti“ téhle (skoro) brožuře moc nefandili. To je celkem zábavné, jelikož Morloci/proletariát jsou tam za ty silnější a inteligentnější. Snad se jim nelíbilo, že dělníci jsou vyobrazeni jako krvežíznivé kreatury, žijící v temnotách. Nebo nevím...
Při druhém čtení ještě mrazivější knížka si zaslouží plnou fasetu hvězd.
Poznámka k vydání od Ledy: Krásná, byť brožovaná, obálka ukrývá poměrně pěkný překlad, opatřený i alternativním úvodem jedné kapitoly. Změna na ÉLY a MOLOKY je překladatelem vysvětlena (byť sám si myslím, že MOLOK má nebezpečně blízko k mlokovi... a tam se ztrácí ta hrůzostrašnost). Mínusem je místy divná sazba (písmena jsou nezřídka „setřená“) a také občasné překlepy. Škoda absence pevné vazby a ilustrací...
Stroj času je útlý přelomový román, který jako jeho první známé dílo proslavil pozdějšího klasika science fiction Herberta George Wellse. Knížka je to velice krátká a hutná. Já jsem četl ošklivé vydání v nakladatelství LIKA z roku 1992, vydání sice nevkusné, ale s pěknými ilustracemi Petra Minky - těch cca 150 stran přelousknete za hodinu. Poutníka v čase (jiné jméno mu autor v knize nedal) jeho epochální vynález přenese do budoucnosti nijak blízké, ale až do roku 802 071 - Poutník totiž předpokládá, že lidé z tak daleké budoucnosti budou na značně pokročilejším stupni vývoje, než jsme my dnes, což si chce ověřit. Jenomže jeho předpoklad je mylný. Lidstvo (lidstvo?) roku 802 071 je zdegenerované, rozdělené na kasty ušlechtilých a krásných, ale bezbranných eloiů a v podzemí žijících zákeřných morloků. Myslím že právě už v tomto románu Wells položil základy celého žánru vědecké fantastiky, kdy na křídlech futuristické techniky autor s nádechem mysteriozna domýšlí budoucí, minulé či paralelní civilizace a vztah tak či onak vždy současného člověka k nim. Poutník v čase se z dobrodružné cesty vrací zpět do přítomnosti, je vyhladovělý a unavený, má roztrhané šaty a občerství se dvěma sklenicemi vína. Pak přátelům vypráví, co v budoucnosti zažil... Ať už oni mu věří nebo nikoli, zřejmě v budoucnosti bylo něco, co Poutníka nenechalo klidným dál zůstat žít v jeho vlastním čase - protože krátce po návratu Poutník balí tlumok, bere si fotoaparát a nastupuje na další cestu časem. Slibuje, že se vrátí týž den k obědu (čas je přece relativní) a pak bude pokračovat ve svém vyprávění. Jeho posluchači napjatě čekají jeho návrat, ale Poutník se nevrací... zmizel navždy. Navždy? - Je to stále velmi svěží a napínavá knížka s kouzlem románů zašlých časů, kdy řešení všech problémů počínalo v kruhu gentlemanů nacpáním dýmky a mocným zabafáním. Čtěte. Nebudete zklamáni a Stroj času vám ani toho času mnoho nevezme.
Příjemná kniha. Jednou jsem v metru četla jednu stránku typkovi přes rameno, proto jsem se jí rozhodla přečíst....tak mě to nadchlo. Ale prvně jsem viděla film, který mám ráda. Ale jak to bývá, kniha je jiná, s trochu odlišnými detaily, což se dá očekávat, ale ten filmový příběh mi trochu chyběl....přesto hezká kniha
Úžasná kniha od průkopníka žánru sci-fi. Napínavý a dramatický příběh nás zavede do daleké budoucnosti, která není tak skvělá, jak se zpočátku zdála. Líčení osudu poutníka časem rozhodně nenudí, není to žádná selanka. Některé scény dokonce budí hrůzu, snad jakoby byly vystřiženy z hororů od S.Kinga (ono to bylo spíše obráceně - King se nechal inspirovat H.G.Wellsem).
V úvahách poutníka časem nalezneme hluboké filozofické myšlenky, které nenechají snad nikoho netečným. Společensko-ekonomický pokrok, dosažení stádia všeobecného blahobytu a trvalé uspokojování všech materiálních a duchovních potřeb lidí má i svou stinnou stránku. Lidská rasa degeneruje, a to nejenom fyzicky, ale i mentálně. Autor zde vychází z Darwinovy evoluční teorie a domýšlí možné důsledky. Eloiové a morloci - to je opravdu chmurná vize vývoje lidské rasy (i když závěr vyznívá docela optimisticky).
Vřele doporučuji všem čtenářům, kteří v knihách hledají nejenom zábavu, ale i otázky k zamyšlení.
Hezky napsaná sci-fi, třebaže vyšla před více než 100lety je pořád zajímavá a plná napětí.
Jako spousta čtenářů, kteří se zde vyjadřují, překvapilo mě, jak je kniha napsaná s ohledem na její stáří. Klidně by se mohla rovnat současným knihám s tématikou sci-fi.
Na tom, v ktorom roku to bolo napísané, tak to bol pre mňa veľký nadpriemer. Príbeh je strohý, čakal som trošku hrubšiu knižku do ruky, ale na to koľko to má strán, sa toho odohráva až, až. Čo sa týka spojitosti s filmom, tak toho moc spoločne nemajú, aspoň dielo H.G.Wellsa nebolo pre mňa len povinným čítaním a do samého konca som čakal niečo nové. Wells dal skvelé základy cestovania času do sci-fi tvorby.
Tohle je klasika klasik scifi románů. Překvapilo mě, jak je to útlá knížka, čekal jsem mnoha set stránkovou knihu typu verneovek. Když přihlédnu k době sepsání, tak je to vcelku dobré. Lehce ponurý obraz budoucnosti s morálním vyústěním se mi nakonec líbil. Stroji času tak dávám 3/5.
Stroj času byla moje prakticky první sci-fi kniha, kterou jsem kdy přečetl. A velmi podpořila můj zájem o tuto tématiku.
Přece jen - kdo by nechtěl mít možnost změnit jakoukoliv špatnou událost v našich životech? Aby v našich životech bylo jen to hezké, příjemné? Ale dokázali byste žít tím, že současnost by už nikdy nebyla taková jaká je, že by třeba vaši milovaní nemohli žít, protože běh událostí by nedovolil ani jejich početí? A co kdyby jste omylem odstranili svoje předky?
Autorovy další knížky
| 2005 |  Válka světů |
| 1992 | Stroj času |
| 1990 |  Neviditelný |
| 1928 | Ostrov doktora Moreaua |
| 1927 | První lidé na Měsíci |
(SPOILER) Z dnešního pohledu nic moc - z pohledu doby, kdy bylo dílo napsáno? Úžasné. H. G. Wells a Jules Verne skutečně předběhli svoji dobu, co se týče představivosti. Autorova fantazie se zdá neskutečná.
Samotný příběh mě však moc nechytal, protože mi jednoduše nebyl moc sympatický Poutník v čase. Jeho zkratkovité chování v budoucnosti - ví, že Morloci vylézají ven za tmy, a místo aby se někde schoval, vydá se na otevřené prostranství? - mě nutilo protáčet očima. No jo no.
A mimochodem, ten konec? Zmizel Poutník v čase proto, že někde vlastní vinou uvízl? Nebo proto, že vypravěč pohnul ze zvědavosti pákami a rozhodil nastavení stroje času, čímž ho buďto rovnou zabil nebo ho někde uvěznil v čase? Hm...