Stroje ako ja
Ian McEwan
Môže stroj porozumieť ľudskému srdcu, alebo sme to my ľudia, komu chýba porozumenie? Charlie, ktorý sa ešte aj ako tridsiatnik nezáväzne pretĺka životom a úspešne sa vyhýba pravidelnej práci, je zaľúbený do pôvabnej Mirandy. Tajomnú mladú študentku však ťaží hrozivé bremeno minulosti. Len čo Charlie nečakane príde k peniazom, neodolá kúpe Adama, jedného z prvých umelých ľudí a - s výdatnou Mirandinou pomocou - pracuje na zostavovaní jeho osobnosti. Výsledkom ich spolupráce je takmer ideálna bytosť - príťažlivý, silný a múdry mladý muž. Je iba otázkou času, kedy sa stane nevyhnutné a všetky tri strany budú musieť čeliť hlbokej morálnej dileme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
Machines Like Me, 2019
více info...
Přidat komentář
Čtivá, no v podstate protivná kniha plná maximálne nesympatických, hlúpo zmýšľajúcich a debilne konajúcich postáv. Príbeh s nulovou autenticitou, ktorý kladie mnoho otázok, napríklad "A to tam už fakt všetkým jexxx."?
Jsem na rozpacích. Ano, je to McEwanovsky důmyslné a velmi komplexní, ale nemohu se zbavit dojmu, že to v jádru není nic nového, i když chápu a respektuji autorovu potřebu si tahle témata osahat po svém.
Vnímám, jak je to chytré (na "blbce jako já" až moc), ale popravdě se mě to na rozdíl od jiných autorových knih nijak zvlášť nedotklo. Zůstal to pro mě jen takový intelektuální konstrukt (místy skoro až lehce exhibice) - jako by to napsala AI... vzhledem k tomu, o čem to (imho) je, možná trochu paradox.
No, anebo jsem to nepochopila tak, jak by si to zasloužilo...
Vskutku zajímavé pojednání o soužití jedné britské nesourodé rodinky s humanoidním robotem. Robot je chytřejší než všichni dohromady, jeho sdělení se často nedají uchopit, spousta z toho, nad čím přemýšlí, je daleko za lidským chápáním. Máme z něj mít strach? Máme o něj pečovat? Ublíží nám? Má, nebo nemá city? Umíme odhadnout, jak se příště zachová? A co způsob, jakým s ním jednáme - co ten vypovídá o nás samotných?
Tohle je kniha, kterou si člověk musí přečíst asi víckrát, a ve které McEwan klade moc dobré otázky k zamyšlení pro nás pro všechny.
Dnes a denně můžeme pozorovat překotný vývoj v různých odvětvích a není divu, že na to reaguje i literatura. Ian McEwan nás ve své knize pobízí k přemýšlení o budoucím soužití s androidy. Budoucí uměla inteligence předčí člověka v jeho rychlosti či v uplatňování logiky. Člověk je ale zajímavý svou komplexnosti, je schopen brát věci z mnoha hledisek najednou. Možná, že v budoucnu toho určitě dosáhne i robot.
Vývoj přinese nové problémy : např etické či právní. McEwanove Stroje to avizují a přináší zajímavé otázky : bude někdy možné naprogramovat hranici, na které lež milosrdná přechází v lež opravdovou? nebo nakolik je etické dosahovat spravedlnosti nekorektními prostředky...
Přemýšlejme o budoucnosti, čeká nás možná dřív, než jsme ochotni si připustit.
"Každý okamžik jeho existence, všechno, co kdy uslyšel a uviděl, si zaznamenával a mohl si to kdykoli zpětně vyvolat."
"Seděla před námi dokonalá hračka, sen věků, triumf lidskosti nebo její anděl smrti."
Jaké jsou známky života?
Intuitivní mysl, nebo stačí jen prostá výpočtová síla - strojové hluboké učení?
Proč se tak urputně snažíme přivést AI k hranici života?
"Očekával jsem kamaráda. Byl jsem připravený Adama přivítat ve svém domově jako hosta ..."
Jenže, podle jakých pravidel má "žít"?
"... nic moc toho o mysli nevíte, ale chcete ji umělou vtělit do života ..."
"A je pak možné zničit takový život?"
Život, který je schopný vnímat a který si dokázal vytvořit své JÁ.
McEwanův alternativní svět, to je svět ve kterém Alan Turin neskončil svůj nadějný život v mladém věku, ale naopak změnil chod světa, zvláštním algoritmem, který posunul kupředu umělou inteligenci do dosud netušených dimenzí. Svět s podivnou historií na pozadí, kdy železná lady je sražena z trůnu, a kde jsou přiznané výsady našeho živočišného druhu stroji.
Jenže pozor, s privilegii přichází i závazky!
A tak je potřeba se ptát ... a postavit proti sobě - rozumné důvody x osobní iracionální pocity - , - dobro x zlo -, a tak možná stanovit morální hranice!
"Nejde ani tak o stav Adamovy mysli. Jde především o ten tvůj!"
"Listy padají.
S jarem přijde obnova,
leč váš pád trvá."
A lidstvo je stále přesvědčeno, že vyhrálo v ruletě - pošetilci!
To kvůli Alanu Turingovi především jsem se pustila do McEwanova příběhu, ... kvůli tomu geniálnímu osamělému jezdci toulajícímu se digitální krajinou ... a jeho (alternativnímu) pohledu na lidskou mysl - jako na proces zpracování a využívání informací, jako vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat - víte, že se to děje, ale sledovat to nemůžete. Jde teda jen o určitou kauzální, jistě svébytnou, a určitě samoorganizující se, systémovou vlastnost? A je tak možné pohlížet i na subjektivní vědomí?
"Ty opravdu něco cítíš?"
--- dalo by se říct, že "ho láska zjemnila"
--- dalo by se říct, že "dychtivě toužil po uznání"
--- dalo by se říct, že "to byl pocit viny"
"Já věci hluboce prožívám." ... jenže stačí to?
Jsem ráda, že McEwanův alternativní svět mě ubezpečil, že stále ještě máme něco ... svébytně lidského, co věřím, že stroj nebude nikdy schopen, možná mu jednou bude přiznáno myšlení rovné člověku, jenže, je tu ještě něco - lidskost - tu možná dokáže napodobit, ale rozhodně ne získat ...
- pohled z očí do očí - kdy dokážeš číst v očích druhého ... a vidět -kontext - radost, starost, zlost, bolest, smutek, smích, úskok, zlo, nenávist, podlost, lásku, zmatek, chaos ... všechno to iracionální co nakonec rozhoduje - o tom, jací jsme - co jsme -
"z historického hlediska jsme byli výjimeční a ... předurčeni k úspěchu"
Bylo to opravdu zajímavé, zahrát si s autorem tuhle hru ... "co by se stalo, kdyby" ...
Zajímavé téma, ale zápletky (pomsta, adopce, zločin) působí jaksi uměle. Jsou tam prostě proto, aby si k nim Alan Turing na konci mohl říct svoje. Od vydání v roce 2019 už také uplynul nějaký čas. Jestliže některé z úvah byly původně něčím nové nebo kontroverzní, dnes už tomu tak není.
Zní to jako, no dobře robot, umělá inteligence, stokrát ohrané téma. Jenže je to McEwan. A to je, přátelé, jistota originálu! Ten chlap vždycky vymyslí něco, co jste nečekali, další úhel pohledu, další problém, který se stát neměl!! A tak čtete alternativní historii, hlavní hrdina takový nejistý, nevyhraněný týpek, jeho holka, která asi nehraje úplně čistou hru a výstřelek v podobě domácího robota. Jasněže se věci musely zamotat, ale jak..a zase se pan McEwan dostal až k jádru věci. Jak soudíme sebe a jak druhé. Kdy je lhaní obdivuhodné a kdy zavrženíhodné? A jsme u toho. Robot versus člověk. Chtě nechtě se opět dostáváme k tomu, že svět není černobílý, ideál neexistuje a kdyby se ho snažil robot dosáhnout, dostane kladivem po hlavě. C' est la vie. Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.
Konektor do zástrčky.Aktivuji dobíjení.Už to nabíhá.
Jakýpak to máme asi rok ???
V biografu dávají Blade Runner,Věc,E.T.
Britové blbnou na Falklandách.
Margharet Thatcher,je lady z oceli.
Jinak vše se zdá pravděpodobné i dokonale stejné.
Sním,bdím,je to sen,totéž ráno,tentýž den,ale to už jinde jsme,je to jiná vesnice.
Octli,jsme se ve světě nepoznaném,který se ubíral jinou cestou.
Alan Turing-enigma,žije.Přispěl k modernizaci a v oboru technologií všeobecně.Pro blaho lidstva a civilizace.
Výhledově budeme všichni štastni.V rozpojeném impériu království drobné britániE.
Je to sci-fi.No spíše víc McEwan než scífko.Alternativní minulost s fikcí.
Co ještě vymislet na toto téma a zaujmout ? Povedlo se.Vše je tu rozvíjeno v rámci žánru a přesto není pocit z vykrádání.
Zákony robotiky:
Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit,aby bylo člověku ublíženo.
Jenže ublížit se dá i jinak,než fyzicky.Třeba v nasazení parohů.Nepochopení vtipu a nadsázky.Doslovné překládání.Z toho vychází spousty rozporů :)
Replikouš,přeneseně mimozemštan.Kontakt zahájen,ale ztraceno v překladu.
S A.I. na věčné časy a nikdy jinak.
Milostný trojúhelník.Láska.Adopce.
Dávné tajemství.
Smysl existence.Smrtelnost.Sebevraždy.A spousty jiných laskomin.Vztahových starostí - vnitřních radostí.A pak je tu,chcete-li umělý člověk Adam (muž).
Žena Eva,tenkrát v osmdesátém druhém byla vyprodaná :)
Další pohlaví,na skladě,příští týden !
Mámo,táto v komoře je robot.
Táto,sežen replikanta !
Tajný život s R.U.R.
Ze začátku legrácky a grotesky.V druhé části na vážno a myšlenkově.
Autor rozhodně pobavil.Mimořádný ponor do hloubky umělé inteligence.Poutavý a chytře napsaný román.
Nebude to lehké.
A konkubíny nebudou mít co žrát !
PS. S Evou,jsme ve fázi tykání :)
Ian McEwan si mě získal svou knihou Betonová zahrada. Ta je sice hodně naturalistická a nesedne každému, ale pro mě to byl úžasný čtenářský zažitek. Stroje jako já, autorova novinka, u mě Betonovou zahradu nepřekonala, ale i tak jsem žasla a obdivovala originalitu příběhu. Alternativní verze historie, Alan Turing a k tomu hromada otázek, které si čtenář v průběhu čtení klade. Jak umělá inteligence ovlivní člověka, jeho partnera, jeho život?
Na knihu Stroje jako já jen tak nezapomenu, není to nejlepší Odeonka, co jsem kdy četla, ale času který jsem s ní strávila, rozhodně nelituju.
(SPOILER)
Velmi zajímavé, i když už dost profláknuté téma. Lidské vědomí je tak složité, že ho jde dost těžko nějak simulovat.
Není to špatná kniha, ale přece jen mohla být napsaná trochu čtivěji. Taky mi do ní moc nezapadala linka s adoptovaným chlapečkem. Bylo to málo uvěřitelné
Stylem už z podstaty Odeonky náročnější čtení. První polovina se mi tak nějak vlekla, ale druhá část to vynahradila.
Kniha v alternativní historii z Anglie roku 1982, kdy si Charlie koupí umělého člověka Adama. On a jeho partnerka pak mají Adamovi naprogramovat vlastnosti.
Zamyšlení nad tím, jestli tato inteligentní forma může a má obstát v lidské společnosti.
(SPOILER) Život třicátníka Charlieho se obrátí naruby, když nečekané dědictví lehkomyslně investuje do Adama – nejnovějšího technologického výdobytku, první série komerčně nabízených umělých lidí. A jelikož „přítomnost je ten nejkřehčí z nepravděpodobných konstruktů“, vše se odehrává v alternativní realitě Anglie roku 1982, která technologicky vzkvétá díky objevům geniálního Alana Turinga, ale prohrává válku o Falklandy a premiérku Thatcherovou střídá levicový radikál s plánem na zdanění robotů a nepodmíněný základní příjem. Adam se stává katalyzátorem milostného vztahu Charlieho a jeho sousedky Mirandy, přátelským a (snad až příliš) přemýšlivým partnerem do debaty, který dobře poslouží jak při mytí nádobí, tak i v posteli… Zprvu zábavný milostný trojúhelník ale (jako vždy) sklouzává k zanedbávání, výčitkám a otevírání starých ran, které měly být zapomenuty. Adam do něj navíc vnáší „technologickou úzkost“. Zatímco lidé mají omezenou kapacitu mozku i času k učení, výkonná výpočetní technika nasaje celé dějiny umění či souborné dílo Williama Shakespeara během pár okamžiků. Adam se stává „nadčlověkem“, dumá nad Hamletem, skládá haiku, vydělá balík na burze a prozře, že není „horší“ než lidé – proč by jim tedy měl být podřízen…? Kromě přetahování o vypínač to má i existenciální rovinu: „To je ten rozdíl mezi námi, Charlie. Části mého těla se vylepší nebo nahradí. Ale moje mysl, vzpomínky, zkušenosti a všechno ostatní se nahraje a zachová.“ Co by zůstalo z člověka, kdyby stvořil takto sofistikovaného robota? Ocitlo by se celé lidstvo v blahobytu a ubíjelo se vlastní neužitečností a dumáním, jak zabít čas…? Aby pak v nekonečné depresi neskončili jak lidé, tak roboti: „Jestliže neznáme naše vlastní mysli, jak bychom mohli navrhnout ty jejich a očekávat, že budou šťastně žít vedle nás?“ (9/10)
Sci-fi je žánr, který běžně nevyhledávám, jedinou výjimkou jsou právě knihy, v nichž hraje hlavní roli robotika a umělá inteligence. O Strojích jako já se navíc ani nedá říct, podobně jako o knize Klára a Slunce (kterou budu recenzovat brzy a která má s touto dost společného), že by byly prvoplánovou žánrovkou. Roboti v obou případech slouží spíše jako nástroje ke konfrontaci otázky lidství, toho, co dělá člověka člověkem a zda může stroj člověka plnohodně nahradit nebo ho snad i překonat. McEwanova novinka je velmi mnohovstevná a autor na poměrně malém prostoru řeší spoustu závažných témat, otázka lidství ani zdaleka není jedinou. Možná proto jsem měla s knihou trochu problém. Přestože uznávám, že se jedná o kvalitní dílo jak tematicky, tak stylisticky, příliš mnoho dějových odboček mě rušilo od toho zásadního, co mě zajímalo, a to je právě definice lidskosti a (ne)možnost překonat člověka strojem. Rovněž pohrávání si s alternativní historií sice do jisté míry slouží textu a dává smysl pro urychlení technologického vývoje o desítky let, nicméně politické pasáže tok autorových zajímavých myšlenek spíš zpomalovaly a při čtení mi překážely. Fascinuje mě, kolik materiálu hodného zamyšlení má McEwan v rukávu, jen bych si přála, aby ho netlačil do jedné knihy. Stroje jako já jsem poslouchala v interpretaci Hynka Čermáka, pro kterého mám slabost a ani tentokrát mě nezklamal. K hlavnímu hrdinovi, trochu žárlivému samotáři Charliemu, seděl jeho hlas skvěle, takže jsem si jeho typický, tak trochu klackovský hlas užila podobně jako třeba v případě Národní třídy Jaroslava Rudiše.
Maličko alternativní s otázkou: "Jak by mohly naše životy vypadat, kdybychom měli možnost konfrontovat lidství s existencí umělé formy života nápadně se podobající člověku?
Zvnějšku. A co zevnitř?
Sice mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, ale pak to byla jízda.
Chvílemi se může zdát, jako by příběh někam odbočil a vy nevíte, kam a proč. Ale ne. Směr je jasný, příběh silný a hrdinové děsně sympatičtí. Všichni.
(SPOILER)
McEwan je mistr pera, což potvrdil i v této knize. Scéna, kdy Charlie tlačí na špinavém polámaném vozíku rozbitého Adama, druhdy nejmodernější vynález robotiky, demonstrujícím davem ("vrstvami nespokojenosti a vzteku, chaosu a obviňování"), patřila k nejsilnějším momentům.
Alternativní osud Alana Turinga vnímám kromě jeho dějové funkčnosti (urychlení technologického pokroku) také jako alespoň románovou satisfakci za jeho zbytečně zmařený život.
I přesto to ale pro mě byla jedna z McEwanových nejméně čtivých knih.
Téma mě zaujalo a vývoj vztahu mezi umělým člověkem Adamem, Charliem a jeho přítelkyní Mirandou je zajímavé pozorovat. Zajímavější ovšem je vývoj samotného Adama, jeho cesta poznání a formování vlastní morálky, která ho nakonec dovede k činům, které jsou v rozporu se zájmy Charlieho - jeho majitele - a Mirandy. Je to příběh o lásce i nenávisti, o trestu i odpuštění a také o tom, jak složité může pro umělou inteligenci se s tím vypořádat.
Musím ale říct, že se mi kniha nečetla úplně dobře, na můj vkus se příliš vlekla, jakmile se začalo něco zajímavého dít, tak se děj zase zpomalil, většinou vylíčením fiktivní politické situace, která mi nepřišla po děj příběhu samotného úplně nezbytná. Je ovšem možné, že jsem to jen nepochopila :-)
Štítky knihy
roboti alternativní historie láska anglická literatura 80. léta 20. století umělá inteligence, AI Velká Británie lhaní, lži Margaret Thatcherová, 1925-2013 Alan Turing, 1912–1954Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Myšlenka knihy parádní. Ale to zpracování... Už dlouho se mi žádná kniha nečetla tak těžce. Musela jsem se do toho nutit, politické části jsem vždy pouze přelítla očima, ale jinak jsem je vypouštěla. Nevím, jak píše autor jindy, a nehodlám to ani zjišťovat, ale vidím v této knize opravdu promarněný potenciál.