Strom. Stůl. Kniha.
Lois Lowry
Ve své nové knize Lois Lowryová vypráví dojemný příběh o přátelství jedenáctileté dívky a staré ženy, o zapomínání a vzpomínkách. Každý v městečku zná nesourodou dvojici kamarádek, jež se obě jmenují Sofie. Jedna Sofie chodí do školy, druhé je 88 let. Jenže starší Sofie začíná mít problémy s pamětí a projevují se u ní první známky demence. Její syn ji hodlá vzít na vyšetření a v případě, že se diagnóza potvrdí, odvézt do vzdáleného pečovatelského domu. Malá Sofie nechce o kamarádku přijít, a tak se rozhodne ji na kognitivní testy připravit. Jedním z úkolů je udržet v paměti tři náhodná slova, dívenka proto kamarádku vybídne, aby jí ke slovům vyprávěla něco o svém dětství. Malá Sofie pak v úžasu naslouchá příběhu o válce, hladu a krutosti, ale také o laskavosti a odvaze cizích lidí, kteří se ujali židovské holčičky a vychovali ji pod jiným jménem…... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
Tree. Table. Book., 2024
více info...
Přidat komentář
Tato knížka je nejvíc dětská ze všech jejích děl. Nelze jí to vyčítat, když ji najdeš v regálu pro mládež, já vím. Když ale ty předchozí její díla zvládla i s touto charakteristikou tít do mého srdce, rozdmýchat otázky a navždy ve mně zůstat. Tady jsem si první půlku mezi pár hřejivými momenty a pousmáními jen říkala -"to už jsi řekla, to se opakujete, to není potřeba znovu říkat". Takže tak. Ale pak přijde druhá půlka. A vyprávění staré ženy, která vyrostla v Polsku a vzpomíná na rok 1939 a další…. to je jiné kafe no. A to ona Lois umí, pár prostýma větama zachytit ztrátu, bolest, beznaděj,….. aniž by člověk na sekundu přemýšlel, zda to dětem patří do ruky. Patří, samozřejmě. Představovala bych si částí z dětsví staré ženy víc a o to míň pochodů malé americké holky. Dejte ji do ruky dítěti starému jedenáct nebo dvanáct let a vy si přečtěte tetralogii Dárce nebo Spočítej hvězdy ;-) Ty moc moc doporučuju.
Štítky knihy
přátelství nemoci vzpomínky dětství demence (nemoc) Alzheimerova choroba příběhy z války pro dospívající mládež (young adult) laskavost odvahaAutorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
"Představovala jsem si, jaké by to bylo spravovat svět. Ne jen zamáznout novým nátěrem, ale přestavět samotné základy, jak to táta líčil. Vrátit se k místům, kde se napáchaly děsivé chyby, najít nedostatky a pak je spravit , aby bylo všechno pevné a šlapalo jako hodinky."
Sofii je 11. Má jen jednoho kamaráda, nosí ošklivá rovnátka a ještě ošklivější brýle. Když ji jednou najde stará žena se stejným jménem sedět před domem, jak pláče, vznikne něco kouzelného. Přátelství, pro které není ani věkový rozdíl 77 let žádná překážka. Jenže stáří nebere ohledy ani na ta nejúžasnější přátelství. A tak když stará paní začne projevovat známky demence, malá Sofie se rozhodne konat.
První dvě třetiny knihy mě moc nebavily, jsou psány dětským pohledem, ale chybí mu bezprostřednost, pořád tam je cítit ta pachuť dospělosti. Dost často se myšlenky opakovaly, spousta věcí byla kurzívou, nebo v závorkách. Na to, že kniha nemá ani 170 stran jsem se částečně nudila. Nejsem si jista, pro koho přívěh vlastně je. Děti 10-12, pro které je určena, by se podle mě nudily, chybí nějaká akce. Navíc je zde dost cizích slov, která nebudou znát. Pro dospělé je to zase moc jednoduché, malá Sofie je trochu otravná a stará Sofie nedostala moc prostoru.
To je mimochodem asi největší škoda. Když totiž začne stará paní vyprávět vlastní příběh o tom, jak unikla holokaustu a díky dobrým lidem přežila pod novou identintou? Sakra, chtěla jsem vědět víc! Těch pár stránek příběhu malé židovské dívenky mi rvalo srdce. Jenže jich opravdu bylo jen pár.
Nápad byl skvělý, ale při zamyšlení je kniha šíleně depresivní - žádná malá holčička by jako nejlepší kamarádku neměla mít starou důchodkyni. Určitě je to originální a ukazuje to dětem, že i důchodci jsou lidé a jsou fajn. Ale děti by měly mít za nejlepší kamarády především děti. Až na pár silných stránek mě kniha příliš neoslovila. Ale četla se dobře a byla to taková jednoduchá jednohubka. Proto hodnotím jako průměr - 2,5/*5. Děkuji Kosmasu za poskytnutí knihy k recenzi.
"Šla bych do Polska a vrátila červené kuličky na strom, aby počkaly na správný čas, kdy se z nich dá udělat sladká marmeláda. Přestavěla bych celý domek tak, aby jeho obyvatele nemohli ohrozit vojáci. Vlastně bych ty vojáky poslala pryč! Zůstali by ve své zemi a spravila bych i je, zařídila bych, aby byli šťastní - a když ne šťastní, tak aspoň spokojení. Když o tom tak přemýšlím, spokojení je možná ještě lepší než šťastní - pak by je totiž ani nenapadlo napochodovat do země někoho jiného."