Strom - V koruně naděje, v kořenech smutek
Judy Pascoe
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69776/bmid_strom-v-korune-nadeje-v-korenech-sm-qvn-69776.jpg
3
83
83
Srdečná, emocemi nabitá a zároveň ryzí křehká četba o tom, jak žít se ztrátou milované osoby Měla jsem to jednoduché: svatí byli v nebi a strážní andělé měli roztažená křídla jako Batman a můj táta zemřel a odešel žít na strom na našem dvorku. Po smrti svého otce pojme desetiletá Simone přesvědčení, že jeho duch sídlí ve stromě u nich na dvoře. Když na něj vyleze, může si s tátou dokonce vyprávět. Ze svého objevu má velkou radost a svěří se s tím své matce, má to být jejich malé tajemství. Matka začne se zesnulým manželem hovořit také, ovšem jeho přítomnost má na ni zcela negativní dopad, brání jí žít dál. Románový debut australské Judy Pascoe přináší ryzí jižanský příběh o smrti a lásce. Hlavní postavy se snaží různými způsoby vypořádat s žalem a zároveň se učí, jak žít dál po tragédii, jež poznamenala jejich život. Vypravěčkou příběhu je desetiletá dívka Simone, která své činy a události v rodině dokáže podat z unikátní dětské perspektivy – někdy jsou to prosté příběhy všedního dne, jindy historky fantastické a neuvěřitelné. V závěru románu se již dospělá Simone ohlíží zpátky a zamýšlí se nad klíčovým rokem jejího života, kdy jí bylo deset let.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , JotaOriginální název:
Our Father Who Art in the Tree, 2002
více info...
Přidat komentář
Příběh smutný o ztrátě blízkého člověka a o těch, kteří zůstali. Malá Simone se uchýlí do stromu a pro maminku Dawn, matku dalších tří dětí, začíná období, kdy musí pochopit, že ... nemůže žít s mrtvými. Svými mohutnými spletenými větvemi hraje strom v příběhu vrbu i utěšuje, je oporou i uzurpuje, ale nakonec jeho symbolický odchod uvolňuje místo pro život.
(Stromem v příběhu je fíkovník velkolistý).
Vyrovnávání se se smrtí otce a smýšlení dítěte o životě. Myšlenka byla opravdu zajímavá, i když samotné čtení až takové nebylo.
Jsem zmatená... Kniha se mi četla dobře, ale byla taková neslaná, nemastná... Je to škoda, čekala jsem od této knihy hodně.
Ne, tak tohle mi fakt nesedlo. Nebo jsem jen knihu špatně pochopila? I to je možné, ale stejně si stojím za svým.
Příběh byl podivný, ale to bych ještě dokázala překousnout. Nejvíc mi vadilo chování matky a dcery, které bylo často dost nelogické. Proč by dcera nenáviděla svou matku? Navíc holčička rozhodně nemyslela jako dítě, i když to mělo být z pohledu dítěte. Pro mě zklamání.
Myslím, že se autorce podařilo téma dost zabít. Nápad zajímavý, ale u něho to končilo.
Z této knihy jsem upřímně zmatená, čekala jsem od ní asi víc, než mi nakonec dokázala dát. Rozhodně mě nenudila, ale neodnesla jsem si z ní to, co jsem si odnést zřejmě měla. Nepřišla mi nijak působivá, postavy mi občas přišly vykreslené celkem zvláštně.. Třeba Simonina matka na mě působila místy poměrně nevěrohodně. Smrt blízkého člověka jistě každého změní, ale nějak jsem jí to chování chvílemi nevěřila. A nevím, proč Simone bylo jen deset, hádala bych jí víc.
Když to shrnu, kniha neurazila, ale ani nezanechala hlubší dojem a už se k ní nikdy vracet zřejmě nebudu.
Smrt blízkého je vždy těžko uchopitelná a málo kdo je schopen se s ní vyrovnat zcela a v krátkém časovém období. Nicméně vtělení se zemřelého otce do stromu, nebo alespoň tak to matka s dcerou vnímají mi přišlo divné. Přečetla jsem,ale hlubší dojem kniha nezanechala.
Je opravdu těžké ztratit někoho blízkého, vyrovnat se se smrtí a žít dál. Neutápět se ve smutku, ale nezapomínat. Je to kniha plná symbolů - strom je jako smrt; pohlcuje, rozbíjí. Přesto upoutává, nepouští. Ničí domov. Ale i po jeho odstranění není vše zažehnáno, není klid. Stále něco chybí, stále se něčeho nedostává. Dá se žít bez stromu, ale zapomenout nelze.
Příběh o smrti plný života. Vím, zní to jako oxymóron, ale taková tato knížka skutečně je: plná pochopení, nesmírné lidskosti a touhy žít. Ač vědoma si smutku v kořenech, dívá se nahoru, do koruny, kde je slunce a naděje ...
Je to vlastně krátký příběh ze všedního života o tom, jak se jedna úplně obyčejná rodina vyrovnává, nebo spíše právě nevyrovnává, se smrtí otce. Zaměřuje se především na psychologii postav a nehledí nijak zvlášť na samotný děj. I přesto ale dokáže udržet vaši pozornost a nezačne po pár stranách nudit.
Pár věcí bych vytkla, jako např. to, že Simone občas budí dojem mnohem starší, než aby působila jako desetileté dítko, zatímco osobnost její matky je čas od času podle mého zase až moc vyhrocená.
I přes těch pár maličkostí ale kniha není špatná.
Souhlasím s Lady from skye....... Mám to podobně..... Jen ten svůj strom jsem ještě nenašel..... ale knihu miluji!!!! A filmová adaptace také není špatná......
Kniha, která mě, jako polovičního sirotka, naprosto dostala! Jasně v ní vidím vlastní rodinu...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Strom - V koruně naděje, v kořenech smutek |
| 2007 |  Život začíná po 50 - Pro ženy |
| 2007 | Život začíná po 50 - Pro muže |
Příjemně smutný příběh o smrti, o ztrátě a naději blízkých dnů.