Strom v lese
Adžán Čá
Autor, jeden z nejznámějších mistrů meditace thajské buddhistické tradice tzv. lesních mnichů. Svůj neformální a přímý styl nauky prokládá humornými poznámkami. Často čerpá z Buddhových rozprav, které jsou zachyceny v pálijských suttách, a dokáže je prakticky uplatnit v konkrétních situacích. Ohromující je také jeho schopnost vyjádřit hluboké filozofické postřehy tak jednoduchým a prostým jazykem. Jedná se o ukázku živé théravádové tradice, jak dodnes přetrvává v Thajsku a šíří se i na Západě.... celý text
Přidat komentář
Duchovní literatura je plná braku. Adžán Čá je jeden z drahokamů v kupce toho braku.
"Mnozí z těch, kteří mne přicházejí navštívit, mají ve společnosti vysoké postavení. Jsou mezi nimi obchodníci, učitelé, různí technici i vládní úředníci. Jejich mysl je plná různých názorů na různé věci. Jsou příliš chytří na to, aby naslouchali druhým.
Je to podobné sklenici vody. Pokud je sklenice naplněna špinavou vodou, je k ničemu. Až když vylijeme onu starou vodu, sklenice může být užitečná. Proto musíte i vy vyprázdnit svou mysl od názorů; teprve pak budete schopni vidět. Naše praxe totiž překračuje chytrost i hloupost. Dokud si myslíte, že jste chytří, bohatí, důležití, nebo odborníci na buddhismus, pak si zakrýváte pravdu o ne-jáství. Vše, co uvidíte, bude „já“ a „moje“. Ale celý buddhismus je o tom, jak své „já“ nechat být.
Kdo je příliš chytrý, nikdy se ničemu nenaučí. Proto se nejdříve musíte zbavit té své chytrosti – vyprázdnit tu svou „sklenici“."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1999 | Strom v lese |
1994 | Tiché lesní jezirko |
1994 | Buddhismus IV |
1995 | Osvobození mysli |
1996 | Jak chutná svoboda |
Rovnou se přiznám, že fandím buddhismu a je mi blízký, hlavně jeho svoboda a tolerance.
Četla jsem dvě knihy od Adžána Brahma, žáka Adžána Čá, a myslím, že příběhy tam popsané by se líbily hodně lidem, protože jsou univerzální.
U mála knih se mi v poslední době stane, že bych je měla chuť číst znovu. A víckrát. Tohle je jedna z výjimek.
Líbí se mi příběh o cestě domů, do naší pravé podstaty. Věděli už to staří Indové - Tat tvam asi, Ty jsi to. Staří Řekové - Gnothi sautón, Poznej sám sebe.
Hlavní monoteistická náboženství uctívají mapy a kresliče map. To k ničemu moc není. (Ještě tak jejich mystikové se dovedli od návodů odklonit, proto je taky dost často vyobcovali:) Filozofický směr jako je ten Adžána Čá vám dá mapu jen na cestu, a ještě i tak si ji musíte sami prověřit a zkontrolovat, jestli vám opravdu sedí. Nevěřit jen pro víru. A on sám nestojí o žádné uctívání. Každý musí jít svou vlastní cestou, ne v církevním davu. A na konci, doma, jsou mapa i kresliči map zbyteční. Opusťte je, říká tenhle učitel.
Také další úžasné zamyšlení - štěstí je ocas hada. No prostě téměř všechna jeho další přirovnání stojí za ne jedno přečtení.