Študáci a kantoři
Jaroslav Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86809/studaci-a-kantori-86809.JPG
5
212
212
Kniha o študácích a kantorech, jakási "přírodopisná studie" o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak "věčný zápas" študáků a kantorů. Študáci a kantoři vyšli poprvé v roce 1937. Vznikl podle nich film Škola - základ života. ... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je láska na celý život. Ač vyšla téměř před devadesáti lety, je to stále živá příručka, díky které se mohou študáci a kantoři navzájem lépe poznat.
Zeptal jsem se třídní profesorky na srazu gymplu, jestli se dnešní studenti liší od naší generace počátku 80.let?
"Jsou stejní, jako jste byli vy", řekla,"více či méně aktivní, více či méně chytří, jen jednu věc mají jinak. Nebojí se mluvit, diskutovat, kritizovat, to vy jste nemohli!"
Kdyby nebylo tolik knih, které si chci přečíst, tak bych to možná dočetla. Ale není čas ztrácet čas. Přečetla jsem 20 stran a moc mne to nechytilo
Na knihu jsem narazila náhodou, když jsem si četla článek o filmu Škola základ života a protože mám ráda tyhle filmy a knihy celkově, tak jsem si říkala, proč se nepustit do čtení.
Spíš jsem čekala příběh, ale kniha se hodně podobá časopisu Řev septimy, který vycházel ve filmu. Je to takové vysvětlení či souhrn všeho, co se ve škole dá potkat.
Milé čtení ze školního prostředí z dob učitele "Igora Hnízda".
Člověk i když to třeba nezažil, úplně vidí: Obecnou školu :-D .
Výborná nadčasová kniha o studentech a učitelích v českém prostředí. Za těch 100 let se toho moc nezměnilo. Jen ten jazyk je již jaksi obtížně srozumitelný, ale záchvatům smíchu se neubráníte. Při čtení knihy jsem pochopil, proč z ní vycházející film Škola základ života je spíše jen sbírka anekdot bez děje. Protože tato kniha je taková - není v ní žádný žádný příběh o školním časopise, slohové práci Co se mi nelíbí na střední škole, ani o vylučování studendů a středoškolských hrách. Ani ty postavy. Ale některé z toho jsou zmíněny v další knize Cesta do hlubin študákovy duše.
Oceňuji výborný jazyk, jakým je kniha psána, kdy jde o kombinaci záměrně již tehdy velmi archaické a škrobené mluvy učitelovy a extrémně hovorových a nespisovných výrazů studentů. Vzniká tím výborný kontrast, který ale dnes může části lidí trochu unikat a kniha jim být jen hůře srozumitelná.
Oproti filmu má tato útlá publikace dar jasného důkazu, že Jaroslav Žák byl mistrem slova. Ač bezmála století stará, je právě proto pořád svěží přes skutečnosti, které dávno ve školství nenajdeme. Zde uvedené ukázky jsou třešničkami, kterých je na stránkách tohoto dílka plno. Není tajemstvím, že Žák inspiroval mnoho středoškolských (a možná i školních) časopisů, využívajících pasáží k pobavení "lidu študáckého". Existuje i hodně podobná publikace "Padni, figuro, pět aneb chodili jsme do školy" (2018), která na Žákovu publikaci skromně navazuje líčením let sedmdesátých minulého století.
Jinak plně souhlasím s Paulusem.1978 - Študáci a kantoři by si rozhodně zasloužili další vydání namísto všech těch zbytečných kuchařek podivných celebrutálních jedinců. Smích je solí života a tady se ho na rozdíl od sypání do hrnců nabízí mnohem více a se smysluplnějším využitím.
Milá, nadčasová a nehorázně vtipná knížka, která se dá číst kdykoliv znovu. Četla jsem si ji na koupališti a řehtala se jak blázen. Krásná zastaralá čeština, kde i ty nadávky znějí tak nějak hezky. A oba filmy jsou rovněž skvělé a taky je můžu vidět 2x ročně.
Milá knížečka, která dokazuje, že škola je pořád stejná. Na jedné straně žáci (studenti) a na druhé straně učitelé (a mělo by to tak zůstat). I dnes se divíme, že žáci nemají základní vědomosti, dokonce jim dělá problém pochopit význam českých slov (např. jmeniny, líce apod.) Ale na svá studia vzpomínáme všichni, hlavně na to dobré a veselé.
Pokud se mám podělit o svůj nejvtipnější zážitek z čtení této knížky, je to povídání o hodině dějepisu, kdy žáci s tichým svolením kantora doprovázeli probírané učivo zpěvem vhodných písní. To mě opravdu pobavilo.
I když jsem filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše viděl mnohokrát, při každém zhlédnutí se u nich skvěle bavím. Jsem rád, že se mi konečně do rukou dostala knižní předloha prvního z nich.
Bylo pro mě překvapením, že se nejedná o román se souvislým dějem. V knize tedy nenajdeme žádného známého Čuřila ani Krhounka. Jedná se o neuvěřitelně vtipné pojednání o učitelích a studentech, přičemž některé uvedené školní příhody byly zakomponovány do výše uvedeného filmu.
Před čtením jsem se také trochu obával, jestli se mi knížka nebude kvůli starému jazyku špatně číst (pochází z roku roku 1937). Moje obavy ale byly zbytečné, knížka se i přes obsažené archaismy četla skvěle a právě krásná stará čeština dodala humoru ten pravý půvab a kultivovanost. Rovněž se mi velmi líbily ilustrace Vlastimila Rady.
Nestává se mi často, abych se při četbě smál nahlas. U téhle knížky se mi to podařilo mnohokrát a já ji tedy řadím k tomu nejhumornějšímu, co jsem dosud přečetl. Rovněž jsem s nostalgií zavzpomínal na dobu svých studií a musel jsem uznat, že některé věci se i po tolika letech vůbec nezměnily.
P.S. Knížka naposledy vyšla v roce 2005, jednoznačně se přimlouvám za její znovuvydání. Zaslouží si to ona i čtenáři.
Nádherně a vtipně napsaná kniha, kdy boj mezi študenty a kantory je věčný a je jedno zda to bylo za první republiky nebo v dnešní době. I když mi přijde, že za první republiky to bylo takové kultivovanější
Hlbsie pod slovami a vetami je skutocna laska profesora k svojim studentom. A uznanie, ze boj medzi studakmi a profami je ten ozajstny kotol kde sa formuje charakter buduceho ...ako sa to vola... riadneho obcana :)
Oblíbená kniha z doby mého studia na gymnáziu. Nádherná čeština, stejně jako tehdy jsem se místy smála i nahlas. Pro mě jeden z klenotů českého humoru.
Tuto knížku jsem zařadila do čtenářské výzvy k bodu "oblíbená kniha rodičů", protože ji miluje můj tatínek a po přečtení jsem i pochopila proč.
Musím se podělit o úryvek, který, když jsem četla ve vlaku, tak jsem se začala smát přes celé kupé a spolucestující na mě nechápajíc koukali jako na blázna...
Zde je kýžený kousek, který je velkým skvostem této knížky a celkově i studentské literatury:
*Matyk je bytost oděná v omšelý fráček barvy neurčité, jež se přiřítí do třídy deset minut po zvonění divoce funíc, a spatřivši na stupínku vycpaného orangutana, uvědomí si, že si spletl sekundu B se sekundou A. Omluviv se rozpačitě orangutanovi, pádí matyk o poschodí výše. V sekundě A se srazí s panem ředitelem, jenž tam rozdává složenky na školní plat, a jeho přesně pracující matematický mozek dojde k závěru, že dnes není pondělí, nýbrž středa, a že má v sekundě matematiku až od deseti. Kvapně cválá do sborovny, aby si svou dedukci ověřil v rozvrhu. Tam se omylem podívá na čtvrtek a zkonstatuje, že má přece jen dnes v sekundě B hodinu a že tam vycpaný orangutan nemá co dělat. Vtrhne znovu do zmíněné třídy a ke své hrůze vidí, že tam již orangutan není. Místo něho stojí na stupínku žák Pitl a hledá ukazovátkem na mapě Ruska magistrálu. Matyk vyběhne z učebny, přečte si tabulku a pozná, že jde o tercii A, a nikoli o sekundu. Vyhledá sekundu, ale ta je prázdná a školník mu sdělí, že je v tělocviku. Nebohý vědec přepadne znovu vládce ústavu volaje: ,,Pane řediteli, mně se ztratila sekunda."
Konečně se vysvětlí, že je ve skutečnosti úterý, že jsou na ústavě celkem tři sekundy a že pan profesor má vyučování v kvartě. Byv šťastně dopraven do příslušné třídy, položí matyk na stůl klíče a sbírku příkladů a chce si pověsit buřinku na věšák, ale shledá, že buřinka není. Pošle tudíž spolehlivého žáka do sborovny pro klobouk, a když posel odejde, ukáže se, že buřinka vlastně už na věšáku visí, poněvadž si ji tam pan profesor včera zapomněl. Vědec radostně zaskřehotá a posadí si tvrďák na hlavu. Poté vtrhne do třídy jiný posel, který nese bouřku číslo 2, kterou si dnes pan profesor zapomenul v kvintě.
Matyk uchopí buřinku číslo 1, svěří ji poslu číslo 3, aby ji donesl do sborovny, posadí si buřinku číslo 2 na hlavu a zjistí, že to není jeho klobouk. Vyhodí tudíž posla číslo 2 i s buřinkou ze třídy a vyšle posla číslo 4, aby přinesl buřinku číslo 1 a přivedl posly číslo 1 a 3. Potom začne vyučování.
,,Pojďtě k tabuli, Vomáčko. Kde máte cvičení? Zapomněl? Jedeš do lavice, ničemo líný! Cvičení mi přinese Stocká.
Kde je piják? A co ty oslí uši? Hroznej materiál v této třídě. Na tom mám bazírovat!" Pojednou se matyk vymrští a mocným rozmachem vrhne svazek klíčů na lavici žáka Pivoňky, jež si staví z pravítek a knížek domeček. Skvělým zásahem rozmetá chatrnou stavbu a chvíli pobíhá po třídě zuře a nadávaje.
,,Kde je Stocká," vykřikne pojednou, stanuv před prázdnou lavicí, ,,proč jste mi ji nehlásili, že chybí?"
,,prosím, ona je ve škole.“
,,Co? Ve škole? Je patrně ukryta pod lavicí!“
,,Prosím, já jsem u tabule,“ upozorňuje na sebe hledaná dívka.
,,Co tam děláte?“ ptá se matematik přísně. ,,Aha, byla jste vyvolána. Proč mlčíte? Vy ještě nemáte otázku? Rychle pište! A minus dvě cé na druhou, plus závorka tři bé…“
,,Prosím, dnes máme geometrii!“ ozývají se protestní ohlasy.
,,Proč to neřeknete hned? Tak pěkně svižně. Narýsujte kružnici o poloměru…“
Přichází posel s buřinkou číslo 1.
,,Co zde chcete?“ oboří se naň matyk, ,,nevyrušujte nás!“
,,Prosím, já nesu ten klobouk.“
,,Který klobouk? Aha, můj klobouk. Dobře, můžete odejít.“
,,Prosím, já sem patřím.“
,,Tak marš na místo.“ Vědec si nasadí tvrďák a pokračuje v diktování příkladu. Vtom zahrčí zvonek.
,,Propána, to už zase zvoní?“ leká se matyk a rychle uloží několik příkladů za domácí cvičení. Načež smekne buřinku, pověsí ji na věšák a prchá ze třídy.*
Zkrátka perfektní čtení, které vám zkrátí dlouhou chvíli a zpříjemní den!
Štítky knihy
humor zfilmováno studenti škola učitelé, učitelky, pedagogové škola - humor učitel a žákAutorovy další knížky
| 1959 |  Bohatýrská trilogie |
| 2005 | Študáci a kantoři |
| 1938 | Cesta do hlubin študákovy duše |
| 1970 | Nové pověsti české aneb Dobrodružství šesti trampů |
| 1970 | Z tajností žižkovského podsvětí |
ještě lepší než stokrát viděný „film pro pamětníky“. snad proto, že ve filmu nelze všechno tak do hlubin rozepsat. perla české humoristické literatury, protože zachycuje to, co snad ani nejde předat širšímu publiku - študácká šprťouchlata a rozvernosti.