Studie krátké a kratší II.
Jan Neruda
Studie krátké a kratší II. - kniha je rozdělena do dvou svazků, které se sestavují z několika fejetonů, povídek a črt. Je napsána lehkým slohem, mnohdy komentuje probíhající situaci a to často satiricky a ironicky. Často se objevuje nadsázka, sarkasmus. I zde Jan Neruda všechny tyto prvky využil, v knize popisuje například pražskou periferii a podsvětí, především tedy její noční život. Rovněž se zabývá například také životem v Austrálii, tehdejšími lidmi, kteří žijí na okraji společnosti. Dílo je jakousi kritickou studií o tehdejší sociální situaci. Obsah: Pražské obrázky. Studie masopostní. Rozjímání postní. Články různé. Uspořádali: PhDr. Q. M. Vyskočil a red. V. Vitinger.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Jan Neruda: Pro strach židovský - citace z politické studie z roku 1869,
strana 246 - 266, kniha Studie krátké a kratší II., rok 1927:
"Evropskou společností lidskou zašplouchala nyní nová vlna myšlenková, ... Míníme starou otázku židovskou, jež nyní nově povznesl velký skladatel a ještě větší Němec a liberalista Richard Wagner. ... Wagnerův spis Das Judentum in der Musik
(Židovský nádor v muzice) mluví na jednom místě o "neuvědomělém pocitu, jaký se v lidu jeví co nejvnitřnější nechuť k židovské bytosti", a na druhém místě praví:
"Výjimečné postavení Židů volalo k spravedlnosti naší, jakmile v nás samých vzbudil se pud po vlastní společenské svobodě. Když jsme bojovali pro emancipaci Židů, byli jsme vlastně spíš bojovníky pro princip, než pro daný případ" ... " při všem mluvení a rozepisování se pro emancipaci Židů cítili jsme přece vždy, jakmile jsme opravdu a činně se se Židy setkali, jenom odpuzování". ...
Co se mé osobnosti týče, k nenávisti k Židům nemohu se právě tak přiznat, jako se musím přiznat k politickému i národnímu, ale nuznému nepřátelství k nim. Docela přesně dovedu udat, kdy nepřátelství to počalo, bylo to, když jsem umně poznal nesmiřitelně jízlivý, hluboký jich a činný antagonismus proti naší národnosti české a veškerým našim snahám národním a politickým.
Jakmile jsem poznání tohoto došel, stal jsem se, přiznávám se, nesmírně chud ve
vnitřku svém, byl jsem oloupen o celý svět ideálů. Odkázav víru nejen v součinnost a vzájemnou lásku trpících, nýbrž i víru v nepodmíněnou všeobecnou humanitu a svobodomyslnost v říši poezie, ucítil jsem ledový chlad nepřátelského rozpočtu.
Snad, ba nejspíš, odpoví mne některý Žid úšklebkem svým pověstným; kvůli tomu, co ještě později říci chci, přec musím upřímně vyslovit své politování, že jsem ztratil ideálního toho svého názoru o židovstvu. ...
Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase připadnouti musíme: za prvé, že jsou Židé zcela svým, určitě vyvoleným národem, za druhé, že jsou nám Čechům národem zcela cizím. ...
Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozrovatel německý praví:
"Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li
se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří."
------------------------------------------------------------------ Bez komentáře..