Studio lásky k člověku

29.10.2015

Tato kniha je v mé knihovničce jako "kniha s příběhem". A takové mám obzvláště ráda. Nejdřív někdo vložil na DK letošní slovenské vydání povídek tohoto autora, díky čemuž jsem se jednak dozvěděla o jeho existenci a druhak jsem zjistila, že v důsledku rozdílného přepisu jeho příjmení z azbuky do slovenštiny a do češtiny se zde autor pokaždé píše jinak. Proto jsem navrhla jeho sloučení a když už jsem si dala tu práci, tak jsem si sehnala i jeho knihu. Překvapení je to nesmírné!
Autor doslovu dělal, co mohl, jen aby tohoto spisovatele a hlavně jeho neuvěřitelné jasnozřivé příběhy "správně" zasadil do doby bolševické revoluce, jako jejího obdivovatele a vyznavače. Dnešní čtení těch příběhů ale svědčí o něčem jiném. Např. hodně specifické sci-fi "Gramofon věků" je hrozící prst míříci na všechny, kteří si myslí, že minulost (jednotlivců i národů) lze zapomenout, popírat, odstřihnout se od ní, a bez následků. Dvě originální fantazie - Studio Lásky k Člověku a Živý nábytek - to jsou obžaloby sociálního inženýrství, jaké (to inženýrství i ty obžaloby) se do té doby v literatuře nevyskytly.
A pokud by někdo jednou sestavoval knihu na téma "nejkrásnější povídky o koních", tak rozhodně, ale určitě by neměl zapomenout do ní včlenit překrásnou a dojímavou Limonádu Jefima Zozulji.