Studna osamění
Radclyffe Hall (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246609/bmid_studna-osameni-246609.jpg
4
248
248
Kniha vypráví o osudech Štěpy Gordonové, dceři nižšího britského šlechtice z Mortonského zámku, která postupně rozpoznává své lesbické založení. První je pochopil její vzdělaný a osvícený otec. Obává se však dceři i ženě pravdu vyjevit. Proto, když po tragické nehodě umírá, zemře s nedopovězenou pravdou na rtech. Vyjevení této pravdy mohlo být v dané chvíli projevem jeho životního hrdinství, neboť od chvíle, kdy ji poznal, znamenala pro něj nutný krok, kterého se nemohl odvážit. Místo toho zanechá zmatenou dceru i její okolí na pospas nepoznané skutečnosti. Štěpa se musí ke svému sebepoznání propracovat sama. Nikdy ji nepochopí matka a po skandálu se ženou, do které se Štěpa zamilovala, ji vyžene ze zámku. Ze Štěpy se stane spisovatelka, všimne si jí homosexuální dramatik Brockett, který pochopí její založení. Přiměje ji k odchodu do Paříže, kde se Štěpa seznamuje se světem homosexuálů i jejich subkulturou. Román anglické spisovatelky, vydaný r. 1928, způsobil tehdy podobné pozdvižení, jako hlavní díla J. Joyce a D. H. Lawrence. Autorka, poučena výtěžky Freudovy psychoanalýzy, se pokouší vystihnout fyzickou i psychickou osamělost lesbické ženy, která je ve společnosti uznávající jen heterosexuální lásku bytostí vyvrženou, nechápanou a přinucenou skrývat své tužby. Svědomitou snahu R. Hallové o pravdivé a rozumějící vypodobnění ocenil i významný sexuolog H. Ellis.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1931 , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
The Well of Loneliness, 1928
více info...
Přidat komentář
Už docela dávno napsaná taková kniha o lesbě. Překvapení. I když byla dobře situovaná, neměla moc šancí na spokojený život. Těžké. Povinnost vůči todině, předstírání.
Toto je další z knih, ke které se vracím. Velmi dobrá a na svou dobu odvážná kniha o lesbičce Štěpě, jejích zmatcích, boji sama se sebou...
Na svou dobu byla kniha asi pokroková, dneska mě ale moc nebavila. Spíš depresivní téma. Kousky homofobie to z koutů mé povahy nevyhnalo.
Proslulý román Radclyffe Hall Studna osamění patří právem ke klenotům moderní britské literatury. Přestože kniha za Lamanšským průlivem vyšla poprvé před téměř sto lety, příběh Štěpy Gordonové o jejím sebeobjevování a vyrovnání s její lesbickou orientací i dnes patří k základům queer literatury a udivuje svou překvapivou nadčasovostí, byť dnes žijeme v jiné časové rovině a jako queer lidé máme dnes více možností seberealizace než Štěpa a její tehdejší vrstevnice.. Kniha samozřejmě ve své době vzbudila skandál podobně jako třeba Milenec lady Chatterleyové od Davida Herberta Lawrence, nic to ale nemění na tom, že jde o mistrovské dílo, které si i dnes zaslouží svou pozornost. Proto je poněkud udivující, že se Studna osamění ještě nedočkala nového uměleckého překladu. Dosvadní "klasické" přetlumočení Vladimíra Vendyše ze 30. let minulého století zkrátka už nestačí a je potřeba nového překladu. Ostatně nově přeložené verze se dočkal zmíněný Milenec lady Chatterleyové v provedení Petry Martínkové a samotnému románu to nesmírně pomohlo. Snad se nového přetlumočení dočká brzy i Štěpa Gordonová a její životní příběh bude nadále oslovovat nové generace nejen queer čtenářů a čtenářek.
Základním tématem románu Studna osamění je odlišná sexuální orientace Štěpy Gordonové - hlavní hrdinky. Výjimečná kniha, která popisuje, čím vším si musela Štěpa projít v době, kdy tento problém byl tabuizován. V románu jsou vykresleny mezilidské vztahy, psychologie osobnosti a osamělost Štěpy. Příběh se mi líbil a nejen to, vedl k mě k zamyšlení, nadčasová kniha.
Velice silný příběh zabývající se lesbickou láskou, která v době, kdy byl román napsán, byla pro "normální" společnost tabu. Velice dobře propracované téma, jak z hlediska hlavní hrdinky, která je v knize vylíčena jako velice citlivý, čestný a morálně silný jedinec, tak i z hlediska většinové, pokrytecké a "bezúhonné" společnosti, která ve své době brala vztah dvou žen jako něco nepřípustného a odporného. Toto slavné dílo na mě udělalo velký dojem.
Poutavý, ale hodně smutný příběh. Čtla jsem jí v době, kdy bylo v naší společnosti toto téma stále ještě poměrně tabu. Přesto na mě knížka udělala velký dojem, zvláště jazyk, jakým je psaná.
Knihu jsem četla několik měsíců. Četla se mi velice těžko, zvlášť proto, že to byl zmar nad zmar. Tolik neštěstí a nespravedlnosti, které se s množstvím přečtěných stránek nijak nezlehčuje, mi moc dobře nedělalo. Neříkám, že nechápu, o čem kniha je a že bych snad očekávala zamilovanou romanci, jen tolik stupňujících se hrůz bylo přeci jen příliš a ani těch pár osamělých stránek štěstí mi naději nevrátilo. V roce 1928 napsat takovou knihu, to muselo být něco, pochybuji, že v témže roce byla vydána podobná. Jsem moc ráda, že doufejme spoustě lidí otevřela oči a že těm, kteří se v jejích hrdinech poznali, pomohla v nejtěžších chvílích. Závěrem jen můžu přidat trochu úlevy nad tím, že lidé, kteří své city směřují jiným směrem už nejsou naší společností tak opovrhováni, a nejsou nuceni schovávat se po pochybných putykách a zapíjet svůj žal a úděl a trápit se nepochopením sebe samého, jako spousta hrdinů této knihy. A nejen v téhle oblasti, ve všech lidských vztazích platí "svůj ke svému" a to není žádné opovrhování nebo odsouvání někam jinam. Člověku je vážně lépe s lidmi, kteří jej chápou a berou jej takového jaký je.
Po mnoha letech jsem se vrátila ke knize, a to v její audioverzi a byla jsem nadšená.
Již kdysi (a to už bude dobrých 40 let) na mně příběh udělal silný dojem, i když tehdy ještě nebylo tak obvyklé otevřeně o těchto věcech hovořit. Tím spíše je obdivuhodné, že to autorka dokázala udělat již před sto lety.
Není to jenom příběh o lesbickém založení, ale hlavně o lásce a obětavosti.
Knihu jsem poprvé zkoušela číst, když mi bylo náct. Usoudila jsem však, že na ní ještě nemám věk a odložila jsem ji. Když jsem si konečně řekla, že na ni již věk mám, tak během čtení mi došlo, že po tom, co jsem si v posledních letech prožila, mě kniha dostává do stavů, které mi nejsou příjemné. Celá kniha na mě působí velmi smutně a ponuře. Nenašla jsem ani kousek, kde by bylo aspoň trochu radosti. Možná, kdybych četla knihu v mezidobí, měla bych z ní lepší pocit. Na svou dobu je kniha geniální. Určitě ve své době byla přelomová a je úžasné, že měl někdo takovou odvahu, ji napsat. Co měla říct, tak řekla. Jsem ráda, že v dnešní době toto téma není trestné či tak velké tabu. Ačkoliv je mezi námi bohužel stále dost netolerantních lidí. Určitě doporučuji přečíst.
Ke knížce jsem se vrátila po několika letech a znovu mě uchvátila. Ta bezmoc ze života, ale hlavně nepochopení ze strany nejbližších je velmi bolestivé. Samozřejmě, že dnešní svět je jiný, snad více tolerantní, ale i dnes to někteří lidé v našem "pokrokovém" světě nemají lehké.
Tato kniha mě hodně zasáhla. Četla jsem ji v době, kdy jsem prožívala stejné duševní osamocení jako hlavní postava. Stejná bolest ze ztráty otce a nepochopení okolí. Paradoxně jsem poznala svou první lesbickou kamarádku Štěpánu..zkratka hodně zvláštní propojení s knihou..
Krásný květnatý jazyk. Úžasné popisy přírody a hlavně hluboké vcítění se do Štěpy. Do jejího nitra, do pocitů a jednání. Dětstvím dívky ji provází hlavně její otec. On cítí to, co si Štěpa uvědomí až jako dospělá. Je lesba a život se s ní nemazlí. Tuto knížku nelze číst rychle. Autorka vás nutí si vychutnávat každou stránku.
Další návrat ke knize se čtenářskou výzvou. Pravda je, že tuhle knihu jsem poprvé četla někdy v roce 1972 a velmi mě ovlivnila. Bylo to v době, kdy se vytvářely mé názory a postoje, respekt a tolerance k druhým. I díky této knize se i po těch dlouhých letech snažím druhým naslouchat, ctít jejich pocity a názory a to i tehdy, když nejsou totožné s tím co si myslím já. Skvělá a nadčasová kniha.
Při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že má kniha nejméně o sto stran více. Četla jsem pomalu, ale zase jsem o ní mohla přemýšlet a to mi dalo mnohem víc, než kdybych si zhltla na jedno posezení. Je to nadčasový příběh s pěkně rozehranou psychologií. To přidává ději na síle. Za ten čas od vydání knihy se toho moc nezměnilo. Společnost je pořád stejná. Slyšela jsem i jako rozhlasovou hru s Vilmou Cibulkovou a Petrou Špalkovou.
Tak já nevím - některé pasáže, byť zdlouhavě popisné mi nevadily, některé naopak nudily a některé pohladily na duši. Jedno je jisté, že tato kniha bude ta, na jejíž příběh nezapomenu.
Tuhle krásnou knihu jsem četla jako mlaďounká holčina(takže fakt dávno).A nejvíc mi v mysli zůstal popis lásky jejích rodičů.
Moje prvni knizka na tema homosexuality. Nemusela by byt tak rozvlacna, ale jinak to bylo zajimave pocteni o vnimani tohoto tematu v dobe 1.svetove valky.
Na tuhle knihu jsem přišla při četbě jiné knihy. A tam jsem se dozvěděla, že v době, kdy byla tato kniha vydaná, vzbudila ve společnosti velké pohoršení. Tak jsem byla hodně zvědavá. Ano uznávám, že v roce 1931 byl tento příběh brán jako skandální.
Mně se moc líbil. Je plný citů, smutku a lásky.
Štítky knihy
homosexualita anglická literatura psychologické romány lesby, lesbismus rozhlasové zpracování LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 1969 |  Studna osamění |
| 1932 | Nerozžatá lampa |
| 1936 |  Pán domu |
(SPOILER) Posloucháno na ČR - bylo to skvělý, silný příběh o lesbické lásce napsaný na začátku minulého století s takovou přímočarostí, že i dneska by to bylo vostrý. Příběh morálky, přetvářky a opravdový lásky, kdy spisovatelka opustí svou milou, aby jí ušetřila stejného opovržení, které zažívá sama