Stůl v koutě

07.12.2020

Vyprávění mi připadalo zdlouhavé, nezáživné. Dala jsem to asi do poloviny a pak se přestala trápit a knihu jsem odložila.

23.02.2020

Ondaatje má specifický styl. V jakoby zamlženě vyprávěném příběhu se postupně odkrývají jednotlivé osoby, jejich motivy, jejich jednání. A ani na konci není úplně vše zřejmé. Jako v životě.
Při cestě lodi Oronsay se toho tolik děje! Nakolik jsou schopni to vše postřehnout tři jedenáctiletí kluci a co zůstává skryto pod povrchem? A nakolik je to ovlivňuje a mění v jejich cestě k dospělosti?
I proto se Michael k tomu všemu vrací. Stejně jako my se vracíme k tomu, co jsme kdysi prožili. Vnímáme to jinak, dospěle, lépe (?), resp. jinak tomu rozumíme.

23.07.2018

Naše vzpomínky a dětství jsou stolem v koutě. Přesto nebo právě proto jsou důležité pro celý život a utvářejí naše místo ve světě. Laskavě napsaný příběh, který má několik vrstev, příběh tří kluků a lodní cesty je "jen" ten povrchní.

09.01.2018

..."Po letech mívají zmatené útržky a ztracena zákoutí příběhu jasnější význam, když je člověk vidí v novém světle, na jiném místě"... A tak to cítí i Michael, snaží se zorientovat ve vzpomínkách na dávnou plavbu, které se jako malý kluk zúčastnil. Vybavuje si nejenom rošťárny, které prováděl na palubě s ostatními dětmi, mnohem větší význam má pochopení dramatických událostí v životě dalších literárních postav, vnímá bariéru, ve které uvízly. Jsou paměťové stopy, které nelze vymazat...

10.01.2014

Dokážete si představit, jaká dobrodružství se dají zažít na třítýdenní plavbě z Cejlonu do Anglie? Můžete si být jistí, že ta představa bude jen zlomkem zážitků jedenáctiletého Michaela, které jsou popsány v této knize. "... už jsme si stanovili jedno pravidlo: každý den musíme udělat alespoň jednu věc, která je zakázaná."
Kolik potkal na první pohled obyčejných lidí, kteří mu během plavby dali nahlédnout do svých barvitých osudů. Zároveň je tato cesta nejen plná klukovských rošťáren, ale také ohromnou školou života.
Přestože to dlouho vypadá jako pestrá mozaika exotiky, zvláštních lidiček, úsměvných i někdy šokujících historek, v závěru se tyto střípky spojí do jednoho dramatu.

23.07.2013

Román Stůl v koutě je příjemným odpočinkovým čtením, které ale svého čtenáře občas potrápí, pro roztržitost celého románu totiž dlouho není jasné, kam se vlastně příběh ubírá. Tu tam, tu zase jinam. Od všeho trochu. Nakonec ale Michael dopluje do cíle a všechno, nebo alespoň téměř všechno, se zdá být vyřešené. Což ale pro někoho může být už pozdě.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/03/dobrodruzstvi-na-zaoceanskem-parniku.html