Styk
Asko Sahlberg
Novela Styk, jejíž podtitul zní Poznámka na okraj k historii války, je komorní drama o touze po lidském sblížení i za mimořádných okolností. Zároveň se pokouší nalézt odpověď na otázku, kudy vede hranice mezi tím, co je a co už není morální. Místo a čas děje – Helsinky, mrazivý únor 1944. Do krátkého časového úseku se toho věru vejde hodně – čtyři životy, náhodně svedené dohromady, jež nezadržitelně vrcholí v bombami pustošeném městě...... celý text
Přidat komentář
V Helsinkách v době náletů si užívat v rezidenci bohatých, až na smutný konec.
Zajímavý nápad, ale nějak divně daný dohromady, prostě se mi moc nelíbilo, jak to bylo napsaný. Výběr slov, krátké věty, takové útržkové, kratičké kapitoly, já jsem na dlouhé romány a ne na toto. Pravděpodobně je to o samotě lidí za 2. sv. války. Trochu hořké, ale ne nějak moc, suché a bez chuti, to mi vadí, skoro žádné emoce to ve mně nevyvolalo.
Dva lidé se našli, aby hned na to umřeli (ale ten Axel by umřel asi hned, i bez náletu, páč ho chtěl jeho ředitel zabít, asi za to překupnictví). Ale aspoň umřeli s nadějí na lepší zítřky, jelikož by měli jeden druhého.
Podle mě to ani není tak o válce, protože jsem četla horší (jako víc emocionální a drastičtější věci). O samotě no.
Tato kniha je jen pro velmi otrlé čtenáře, přesto však doporučuji. Je to jedno z děl, které po přečtení nutí k hlubokému zamyšlení a člověka ovlivní.
Styk
Ubírám hvězdu za to, že na mě chudý popis emocí a psané na mě hodně stroze, ale ten námět, ten všechny ostatní nedostatky kompenzuje. V hotelu se potkají za války dvě osamělé a zbloudilé duše, které alespoň umírají s nadějím a šťestím.
"Místo je čas. Roky se střídají a všechno se mění, stromy rostou, domy chátrají, nábytek pokrývá prach. Jedny okamžiky prožírají druhé, a když se v čase pohybuje člověk, žádný okamžik nepřipomíná jiný a žádné místo tak není po celou dobu stejné. Proměňuje se nejen osvětlení nebo teplo nebo atmosféra bydlení či neobyvatelnosti místo přetváří i sám člověk. Je to stav jeho a duše a ta se mění podle něho bezděčně a neustále, nazdařbůh."
Teď by si měli promluvit. Kdyby si promluvili, porozuměli by obdobnosti svých osudů. Možná by si uvědomili, že lidské osudy obecně si jsou navzájem podobné, že se skládají z několika základních témat, z jejich nekonečných proměn.