Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299441/bmid_sul-more-i7c-299441.jpg
5
2773
2773
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
Salt to the Sea, 2016
více info...
Přidat komentář
Vynikající kniha ,která má co říci...a k tomu odkazuje na dalši knihu k tomuto tématu
Četla jsem jako první z knih od Ruty Sepetysové. Po čtecí pauze na mateřské to byla jedna z prvních knih a uvrhle mne opět do čtecí manie. Příběh, který vtáhne do děje. Málo známá historie, velmi působivě napsané.
Ke knize jsem se dostala poměrně kuriózním způsobem, během Hospodského kvízu bylo téma námořní katastrofy a objevila se otázka na tuto knihu a její autorku, ani o jednom jsem do té doby neslyšela (nemluvě o lodi Wilhelm Gustloff)...
Ačkoliv nejsem "young adult", ale už pouze adult, tuto a knihu v Šedých tónech, kterou jsem poslouchala jako audioknihu první, jsem slupla jako malinu. Těší mě, že autorka vybírá méně známá témata, její styl je velmi čtivý, knihy jsou napínavé, obsahují od každé ingredience trochu, postavy jsou uvěřitelné...zkrátka ač jsem neměla žádná očekávání, byla jsem Rutou S. Velmi mile překvapená. Za sebe musím říct, že v Šedých tonech se mi líbilo víc, ale i tak hodnotím knihu jako výbornou s potenciálem zaujmout i mladé čtenáře. Mne to navíc donutilo si načíst něco i o událostech, o kterých kniha vypráví....
Od této autorky jsem již četla dvě knihy a nemohla jsem odolat té třetí. Musí říct, že jsem měla asi hodně velké očekávání a jsem možná malinko zklamaná. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale prostě jsem čekala něco víc.
Začátek čtení pro mě byl poněkud zmatený, protože se zde setkáváme s vyprávěním příběhu čtyř různých postav, přičemž se jejich pohledy střídají v krátkých kapitolkách, takže než zachytíme, co se děje u jedné postavy, už měníme místo i osobu a musíme se naladit na jinou situaci.
Naštěstí se cesta těchto postav spojuje čím dál víc, takže jsem časem už bez vyrušení četla jeden příběh.
Musím říct, že mi bylo krajně nepříjemné čtení z pohledu Alfreda, což je nejspíš dobře, protože to znamená, že autorka dokázala velmi přesvědčivě vykreslit myšlenky psychopata. Ostatní postavy jsou naopak sympatické každá svým způsobem, takže jsem během katastrofy v poslední třetině knihu nedokázala knihu odložit a nutně potřebovala vědět, jak to s nimi dopadne.
Přesto, že historické knihy moc často nečtu, filmů jsem jako malá viděla nespočet, a líbily se mi zmínky o některých válečných událostech, které si kupodivu moc dobře pamatuji. Co mě ale dostalo asi nejvíc, bylo propojení s předchozí knihou autorky. Protože je Joana zmiňovanou sestřenicí Liny (hlavní hrdinky knihy V šedých tónech), dozvídáme se zde i důležitý detail jejího příběhu.
Ve zkratce – pokud se vám líbilo V šedých tónech, pak si určitě přečtěte i Sůl moře. ♥
Přišlo mi, jako by autorka dostala zadání připomenout tragický příběh lodi Wilhelma Gustloffa, mít tam několik hlavních postav z dobré i špatné strany a zároveň vetknout do příběhu i osud všech obýčejných lidí z válkou utrápené Evropy. A tohle zadání splnila výborně. Je tam informace, je tam cit a zároveň tam není přehnaný patos.
Smutné osudy v hrozných letech. A kdyby to byla reportáž s autentickou výpovědí těch, na které autorka odkazuje v závěru knihy, asi by mě to přimrazilo víc.
Osudy čtyř lidí, které se protnou na lodi W.Gustof, (o které jsem mimochodem neměla ani ponětí), kniha vypráví pěkně po kouskách, aby se nakonec slily v jeden celek... Je na každém z nás, co v něm kniha a její příběh zanechá...
Každopádně krátké kapitoly a vlastně i osudy čtyř mladých lidí lákají ke čtení... Já mám ráda, když mi kniha něco nabídne, po čem mohu sama zapátrat, což loď W.G. i mýty opředená Jantarová komnata rozhodně jsou.
Určitě si ji přečtěte, stojí za to.
Znali jste osud lodi Wilhelm Gustloff? Jestli ne, pak je to ten nejsilnější důvod, proč si tuhle knihu přečíst.
Přitom ze samotné tragédie je tam toho maličko. Autorka ale zdařile představuje 4 hlavní hrdiny. Odvážnou sestru Joanu, dezertéra Floriana, vyplašenou uprchlici Emilii a vojáka Alfreda oddaného Říši.
Postupem času, pomocí krátkých kapitol, se vám najednou začnou odkrývat osudy všech hlavních hrdinů. Tak třeba Alfred, to byl slizkej úhoř až hanba.
A vy už jen s napětím čekáte, jak to ta obrovská námořní katastrofa rozsekne.
Neplakala jsem jako u šedých tónů, ale hluboce mě tahle kniha zasáhla.
25 tisíc lidí zemřelo ve vodách Baltského moře počas operace Hannibal.
Nejen Němců, ale i lidí z Pobaltí, kteří byli nejdřív utlačovaní Hitlerem, aby pak vyděšeně utíkali před Sověty.
Tuhle část historie jsem neznala a jsem ráda, že se Ruta věnuje právě jí.
Plný počet, nemůžu jinak. A najděte si, jak byla Jantarová komnata nádherná ♥
Po celou dobu jsem byla ohromně napjatá, jak příběh dopadne. Konec byl možná trochu slabější, než prostředek knihy, což mě trochu mrzelo, ale jinak opravdu stojí za to! Určitě doporučuji si ji přečíst minimálně jednou.
Tohle si prostě musíte přečíst. Při čtení knihy to vše cítíte s postavou v knize..krásné
Kniha se četla rychle a dobře, přestože zpočátku mi krátké kapitoly a přeskakování mezi myšlenkami jednotlivých hlavních hrdinů dost vadily. Brzy jsem si však na tento styl vyprávění zvykla a nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Tyto tragické události je potřeba připomínat, aby lidé věděli, že válka nikdy nemůže mít vítěze, přestože učebnice dějepisu tvrdí něco jiného. Jedni zůstanou mrtví na bojištích, jiní ve vybombardovaných městech a další přežívají dál se zlomeným srdcem a mrtvou duší, protože tomu všemu museli přihlížet, anebo se sami podílet na zabíjení. Jestliže zuří válka, je naivní si myslet, že se to týká jen vojáků a civilisté mohou být uchráněni. A je vlastně jedno, vezme-li jim život hlad, zima nebo nemoci, omyl v podobě bomby určené pro vojenský cíl, nebo jasný záměr způsobit co největší ztráty nepříteli a vnitřně zlomit ty, kdo přežijí. Těm lidem už život nikdy nikdo nevrátí. Válka dělá z mužů, jež byli kdesi stovky kilometrů daleko milujícími otci, krvelačné bestie, kterým už na ničem nezáleží, když najednou zjistí, že jejich rodiny vyvraždili či jejich ženy a dcery znásilnili jiní milující otcové, jen stojící na opačné straně barikády. Všechno toto v knize najdete, když ne přímov textu, tak mezi řádky.
Proč jen čtyři hvězdičky? Autorka se snaží působit nestranným dojmem, ale můj dojem byl ten, že úplně nestranná není. Ač hovoří o zločinech všech válčících stran, v souvislosti s Německem (a stručně zmíněnými některými dalšími státy) se drží věcného tónu bez výrazných emocí, ve vztahu k Rudé armádě od začátku převládá pejorativní tón (barbaři apod.). Byť tyto emoce probleskují v myšlenkách hrdinů prchajících před postupem Rudé armády a ti na takové emoce jistě měli plné právo, napadá mě, zda neuvažovali trochu jinak, alespoň ti, kteří měli mnoho důvodů nenávidět nacistické Německo. Knihy starších autorů, kteří 2. světovou válku zažili (např. H. Thürk, Hodina mrtvých očí), na mě v tomto směru působí podstatně věrohodněji.
Ačkoli autorka zmiňuje, jak velké množství historických dokumentů prostudovala, některé události zmíněné v knize, opět v myšlenkách hlavních hrdinů, např. tragédie u Nemmersdorfu, jsou vylíčeny přinejmenším sporně. Když pátráte v jiných zdrojích, oč přesně šlo, zjistíte, že ve skutečnosti vše patrně proběhlo jinak a verzi vylíčenou v knize používala nacistická propaganda. Čekala bych, že autorka na tyto věci krátce upozorní; jinak to totiž může vypadat, že se v případech jako je tento, vždy držela faktů.
A také mě zarazilo, že mezi všemi státy, které autorka navštívila, a příslušníky národů, které oslovila, chybělo Rusko/Rusové. Jejich pohled na to, co se při operaci Hannibal stalo, zda oficiálně šlo o útok na vojenské cíle, by mohl být užitečný. A samozřejmě svědectví případných pamětníků nebo jejich dětí by dokreslilo pohled z druhé strany. Už proto mi to připadá důležité, že kdykoli někoho, koho se věc týká, vyloučíme "z kruhu", vede to k dalším nedorozuměním, a jak víme, někdy drobné nedorozumění na konci zplodí válku. To, co se dnes mnozí snaží současnému Rusku podsouvat, mi připadá jako holé šílenství a krok směrem, jímž bychom se už nikdy neměli vydat.
Tohle se nedá hodnotit slovy, musí se to přečíst a procítit. Silná kniha, tragicky nádherná, ale vážně nádherná. Ta energie vložená do výzkumu je obdivuhodná a epilog mě, jak je u Ruty zvykem, srazil na kolena. Je neuvěřitelné jak selektivní jsou hodiny historie a kolik toho člověk ještě neví, byť čte o válce už léta.
Líbila se mi stavba knihy. Krátké kapitoly umocňovaly chuť ke čtení. Člověk mohl od knihy kdykoliv odejít, když kapitolky byly na dvě tři strany. Ale prostě nechtěl. Přečteno na dvě tři sezení. A říkám to velmi výjimečně, ale četla bych rozhodně znovu.
Za mě skvělá kniha, stejně jako ty další dvě, co jsem od Ruty Sepetys četla.
Kratičké kapitoly vytvořily svižné napředování děje, úplně mě vtáhly, ani se mi nechtělo knihu pustit z ruky. Příběh byl dojemný, ale ne patetický, napsán stručně a jasně, ale nebyl povrchní, hodně mě to chytlo za srdce. Nebyl tak drsný jako cesta na Sibiř z knihy "V šedých tónech", ale ta spousta utrpení tam byla.
Titanic zná každý, o potopení lodi Wilhelm Gustloff jsem se dozvěděla až teď. A jaké bylo moje překvapení, když mi docvaklo, že Joana a Lina (V šedých tónech) byly sestřenice, i když knihy jsou na sobě nezávislé.
Miluji, když se díky čtení dozvím něco nového. O potopení Wilhelma Gustloffa jsem neměla ani ponětí. Samotná kniha se četla díky krátkým kapitolám velmi lehce, jen jsem měla ze začátku problém se vůbec začíst. Hlavní postavy si oblíbíte, jen Alfred mi lezl neskutečně na nervy.
Jediné negativum, které mohu říct je, že díky vysokému hodnocení a skvělým recenzím jsem očekávala, že mne kniha zcela pohltí, že potečou krokodýlí slzy a že knihu budu dále nadšeně doporučovat. To se bohužel nestalo.
Delší dobu jsem se potýkala s menší čtenářskou krizí a žádná kniha nebyla dost dobrá. A pak jsem si přečetla Sůl moře.
Že nacisti za války vyhladili miliony Židů a dalších skupin, ví asi naprosto každý.
O Wilhelmu Gustloffovi jsem nikdy v životě neslyšela. Nikdy mě nenapadlo uvažovat o tom, jak dopadli němečtí civilisté a lidé, kteří s válkou nechtěli mít nic společného. Vždy se mluvilo jen o těch, kteří bojovali. Ne o těch, kteří neměli kam jít, přišli o rodinu a snažili se utéct.
A nenapadlo mě ani to, že Sověti, kteří u nás byli považováni za "zachránce a osvoboditele", někde působili právě naopak. Že i v Německu bylo spoustu nevinných lidí.
Knížka měla velmi krátké kapitoly, takže se četla velice dobře a ani střídání pohledů mi nevadilo, brzo jsem se zorientovala.
Dlouho jsem ji odkládala a o to víc jsem teď překvapená, jak mě chytla za srdce. Určitě není poslední, kterou od téhle autorky budu číst.
Další příběh, který mě doslova pohltil..! :)
A to nejen tím, jak byl čtivý, ale jak krutý život dokáže být a jaké osudy nám on sám připravil..
Při čtení se mnou cloumaly všechny emoce a oko nezůstalo suché..! :)
Jo jo,tak tohle je opravdu pěkně čtivý příběh.Ze začátku mi teda malinko vadilo rychlé střídání vypravěče,ale pak už jsem to ani nevnímala,to už mě děj pohltil a nepustil.Někteří knize vytýkají tu romantickou linku,ale já bych neřekla že by to bylo nějak moc přes,spíš tak přesně akorát.Trocha milostného citu nikdy neškodí,protože láska to je naděje.
Ruta Sepetys napsala a zpracovala tragédii na lodi Wilhelm Gustloff skvěle. Ač kniha popisuje hrůzné události, líbilo se mi zpracování. Přiznám se, že jsem o této lodní tragédii nikdy předtím neslyšela. Hned jsem si pak hledala informace na internetu a za příběh Rutě moc děkuji. Probudila ve mě zájem i o další historické události, které v knize popsala. Poslední dobou mě historické díla zajímají čím dál víc. A tato je rozhodně jedna z nejpovedenějších.
"Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuaceAutorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Netvrdím, že text v knihe by mal byť čo najviac nahutnený s veľkosťou písma 6, ale aby kniha fungovala ako ventilátor, lebo človek venuje viac času otáčaniu strán ako čítaniu, tak to je na mňa trochu moc. Namiesto 350 mohla mať kniha v pohode strán 200 a zopár stromov by ešte bolo žilo...
K samotnej knihe, námet super, ale krátkosť kapitol a vždy pohľad inej osoby podľa mňa príbehu uškodili. Čítalo sa to príliš rýchlo a nikde nebol priestor sa do príbehu hlbšie začítať. Miestami som mal dojem, že nečítam knihu, ale film. Škoda. Keď autorka v závere opísala koľko námahy si dala s prípravou, tak je to fakt krátke.
Najviac sa mi páčila postava obuvníka.