Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321897/bmid_sul-more-9Ky-321897.jpg
5
2773
2773
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea, 2016
více info...
Přidat komentář
Opět jsem si rozšířila znalosti o druhé světové válce. Jak malý střípek a jaká strašlivá katastrofa. O této události jsem neměla nejmenší tušení. Moje zvídavost vzrostla, že jsem si po dočtení hledala další informace... Silné, tím více, že je to skutečné.
Příběhy postav drsné, smutné, zoufalé, ale i nadějné.. Skvěle propojeno, čtivé.
Strhující příběh psaný v krátkých kapitolách, pohledy 4 osob. Kapitoly jsou krátké a navzájem navazují.
O tragédii jsem jen něco málo tušila, jsem vděčná, že jsem na tuto knihu narazila a vzbudilo to můj zájem. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Poctivá práce Ruty Sepetys! Šla po stopách těch, co roku 1945 prchali před smrtí. Setkala se s lidmi, co zažili a přežili. Vyslechla příběhy těch, kteří přežít nemohli. Vydala se na místa, kde se odehrávala velká zoufalství. Pak napsala Sůl moře. Knihu, která vypráví příběh skupinky lidí na cestě za záchranou. Je to příběh, který hovoří hlasy všech těch, kteří zažili. Přesně jak si Ruta přála.
Nikdy jsem o této největší námořní katastrofě neslyšela a ani nikdo kolem mě, když jsem se v průběhu čtení ptala, takže se cítím hezky obohacena. Knížka byla super, od Ruty už moje třetí. Při zmínce od Lině, sestřenici Joanny, mi docvakla propojenost obou příběhů:). 5*
Kniha se četla moc hezky....ani jsem se nenadála a měla ji přečtenou. Líbila se mi :-) krátké kapitolky byly super....
Krátké kapitoly, zdálivě úsporná forma psaní, se mi moc líbila. Další z knih o druhé světové válce a opět z úplně jiného úhlu. Škoda, že lidé tak rychle zapomínají (nebo si nechtějí pamatovat...)
Perfektní! Dala jsem knihu na jeden zátah a až po přečtení jsem zjistila, že mě bolí zuby, jak jsem je měla stále zatnuté. To už se mi dlouho nestalo.
Kniha je napsaná tak, jak se dnes knihy píší, i dnešním jazykem a nevím, zda pro náctileté (u nás je v knihovně v dětském oddělení). To mě někdy rušilo, protože postavy používají slova, která jsou novodobá a pro mě se do textu nehodí. Kapitoly jsou krátké, hodně věcí je nevyřčených a očekává se, že si je každý domyslí. Příběh je realistický a poukazuje na námořní katastrofu, kterou vůbec neznáme, přestože v ní zemřelo tolik lidí. Asi se to ztratilo ve všech těch ztrátách druhé světové války.
Autorce se povedlo vykreslit celou hrůzu této části války. Poprvé (při čtení této knihy) jsem si nejen uvědomila, ale i prožila, jak válka rozmetala celou Evropu, rodiny se roztrhaly a ztratily a už se nikdy nenašly. A ztratily se i celé státy, což mi nikdy dřív nedošlo. Zase vím víc o naší historii a dobře se mi to četlo.
Moje první kniha od Ruty Sepetys. Kniha se mi líbila, ale nevyhovovaly mi krátké kapitoly, vždy mě to od příběhu svým způsobem vyrušilo. V každém případě si vybrala skvělé téma, je super, když se o méně známých tragédiích takového rozsahu dozví co nejvíce lidí. Takže bych knihu rozhodně doporučila dále, příběh zajímavý, chytlavý, dobře se četl. Ale jedna hvězdička dolů za kapitoly a za něco (nevím přesně co), co mi tam trochu chybělo, abych dala plný počet. Ale doporučuji.
Jsem rada, že někdo popsal příběh (podle všeho) o největší námořní katastrofě. Nevěděla jsem o tom a myslím, že ani většina lidí. Cestování za vysněnou svobodou je popsáno velmi realisticky, každá z postav prožívá něco jiného, každý jinak smýšlí nebo skrývá tajemství. U mě se to neobešlo bez slz a doporučuji knihu každému, abychom si uvědomili, jak se (zatím) máme skvěle.
Knihu jsem četla na doporučení jako jednu z položek do čtenářské výzvy. Přesto překvapila a zaujala mnohem víc, než některé z těch, které jsem si vybrala sama od sebe. Poslední dobou mě hodně oslovují příběhy z druhé světové války a tato kniha vnáší zase jiný pohled na to šílené válečné období. Vážně doufám, že toto už nikdy nezažijeme... Krátké kapitolky psané z pohledu jednotlivých postav krásně vykreslovaly děj, i když jsem se na začátku musela trochu zorientovat v tom, kdo je kdo. Brzy jsem se ale vžila do příběhu a čekala jsem, kdy se zase odkryje další střípek mozaiky z minulosti některého z hlavních hrdinů. Vyvrcholení v podobě (dnes v podstatě zapomenuté a neznámé) námořní katastrofy bylo epické, možná mě však mnohem víc mrazí z popisů chování vojáků a zejména těch ruských...
Další skvělá kniha od Ruty Sepetys, stylem psaní a vystavění příběhu dost podobná V šedých tónech. Ze začátku jsem měla zmatek v postavách, ale po pár kapitolkách (které jsou krátké, což se k příběhu hodí a nádherně ukazují příběh prostřednictvím různých pohledů) jsem se zorientovala a čtení mě moc bavilo.
Opět na vás dýchne zoufalství lidí, kteří si museli projít hnusem druhé světové války. Není to vůbec lehké čtení, ale i když je to kniha o příšerných zvěrstvech, je krásně napsaná a jakmile se jednou začtete, jen stěží ji odložíte. Navíc jsem moc ráda, že Ruta Sepetys napsala knihu o málo známé historické události, na kterou se dnes již zapomnělo, i když při ni zemřeli tisíce lidí - a i díky ní tito lidé nebudou zapomenuti.
Moc jsem se na ni těšila a věděla jsem, že můj čtenářský instinkt na výborné knihy mě neklame, když říká, že tahle bude wow... A byla. Kdybych ale napřed četla od téže autorky "V šedých tónech", myslím, že by to wow nebylo až takové... Příběh byl bolestný, byl šokující, překvapoval, a slzy také přišly, protože jinak bych se té bolesti a smutku asi nezbavila... Ale přece jen už jsem četla víc podobných příběhů a tak prostě, ačkoli vynikající, zase tolik nepřekvapil. Což se o další výše zmiňované knize od této autorky říct nedá, protože ta mě šokovala, překvapila a rozmasakrovala. Sůl moře jen vsypala sůl tam, kde ještě zůstaly rány z jiných příběhů. Ale bylo to čtivé, krásné a strhující. A dozvěděla jsem se něco o jedné z největších námořních katastrof vůbec, ačkoli doteď jsem o ní nevěděla vůbec nic. Obdivuji všechny, kteří se v té době nevzdávali, bojovali, rvali se o trosky života a lpěli na nich, i když už nezbývala téměř žádná naděje. Zůstal ve mě smutek a obdiv pro všechny, kteří i v takových chvílích dokázali myslet na druhé, a obětovat to málo co měli - svůj život, aby zachránili jiné. Někdy to, že nic nemáte, vám vlastně dává všechno. Příběh o tom, že všichni lidé bratry jsou - a nezáleží na tom, jaké rasy, jaké víry, jakého přesvědčení. Jsme prostě jenom lidmi. Doufám, že v mnohých z nás něco z těch, kteří svůj boj tehdy prohráli, zůstalo. Že budeme bojovat, nevzdáme se, a vždycky nám bude záležet i na druhých, ne jen na sobě...
Každá kniha mě od této autorky nesmírně zasáhne. Vím, že tohle je smyšlený příběh, ale přesto se tyto věci děly a je to napsané na základě skutečnosti. Chvilkami jsem cítila jako bych byla i já uprchlíkem, jak mě příběh vtahoval.
Určitě další poučná kniha od Ruty Sepetys, ale dle mého názoru ne tak dobrá jako V šedých tónech. Jsem ráda za doplnění znalostí ohledně těch potopených lodí, protože předtím jsem to vůbec nevěděla, ale kniha jako taková není až tak dobrá :D Ale určitě jsem ráda že jsem si jí přečetla :)
Osudy čtyř mladých lidí - litevské ošetřovatelky Joany, pruského restaurátora Floriana, polské dívky Emilie a fanatického Němce Alfreda se prolnou na pozadí dvou ne zcela známých událostí 2.světové války. V roce 1944 začala operace Hanibal, jejíž úkolem byla evakuace civilních obyvatel z východního Pruska před postupující Rudou armádou. Autorka popisuje strastiplnou cestu plnou strachu, utrpení, ale také naděje a sounáležitosti. V Polské Gdyni se všichni snaží nalodit na loď Wilhelm Gustloff. Od cíle a naděje v Německém Kielu je dělí pouhých 48 hodin plavby. Na loď pro 1200 výletníků je naloděno přes 10 000 utečenců, zraněných vojáků i fašistických potentátů. Po plavbě, která trvá pouhých pár hodin, je loď zničena ruskými torpédy. V chladných vodách Baltského moře umírá více než 9 000 lidí (6x více než při potopení Titaniku).
Ruta Sepetysová - stejně jako v Šedých tónech - popisuje události strohým prostým jazykem, ale možná právě proto se před námi otvírá plastický obraz historických událostí, které nemilosrdně zmítají osudy lidí toužících pro těch nejprostších věcech - domovu, rodině, lásce, bezpečí... Čtete se zatajeným dechem a doufáte, že cesta plná utrpení přece jen bude mít šťastný konec.
Skvělá knížka přečtená skoro na jeden zátah. Na začátku mi trochu vadily rychle měnící se kapitoly a postavy, ale po chvíli mi tento způsob psaní přišel skvělý. Člověk měl možnost nahlédnout na dění z více stran a o to více se do děje ponořit. Líbilo se mi, jak byly postavy rozmanité a každá měla svůj osobitý způsob myšlení. Určitě knížku doporučím svým kamarádům! :)
O lodi Gustloff jsem už slyšela, ale ještě nic nečetla. Mnohem tragičtější příběh než o známém Titaniku, a v tu dobu nebyla loď jediná. Doslova další katastrofa celé 2. světové války. Dávám 4,5 hvězdičky, trochu jsem se ztrácela v popisu osob, jinak děj a možná realita celého příběhu jasných 5 hvězdiček.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuaceAutorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Po přečtení knihy V šedých tónech jsem si slíbila, že už nic tak smutného a strašného, kdy přes slzy téměř nevidím na stránky, číst nebudu.. jenže mi to nedalo a i když jsem se opravdu bála, co zas strašného z neznámé historie objevím, do knihy Sůl moře jsem se začetla... Stejně jako většina zde ani já jsem o takové námořní katastrofě neměla ani potuchy.. a o to to je smutnější.. to vědomí, že se to stalo, v takové míře a přesto se o tom mlčí..
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne a i když jsem tentokrát svůj proud slz ukočírovala, celé jsem to četla se zatajeným dechem..