Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321897/bmid_sul-more-9Ky-321897.jpg
5
2762
2762
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea, 2016
více info...
Přidat komentář
Díky krátkým kapitolám se kniha četla dobře a rychle. Střídavé vyprávění postav a jejich pohled na situaci se mi líbil a příběh mě bavil. Ale v Šedých tónech se mi líbilo více.
Téma, jako vždy od autorky, velmi zajímavé a nevšední. Vyprávění z pohledu čtyř osob by nevadilo, ale často tak docházelo i k opakování už známých událostí, bohužel ne vždy s odlišným prožitkem různých osob. Nejméně záživné pro mě byly kapitoly Alfreda. Autorka brzy jasně vylíčila,že se jedná o postavu prostou na duchu,pomýlenou, i tak trochu politování hodnou. A nějak mi kapitoly o něm přišly v tom množství trochu zbytečné.
K samotnému vyvrcholení knihy o tragédii, která se udála na Wilhelmovi Gustloffovi je poměrně dlouhá cesta, v porovnání s rychlým koncem. Podobně jako se stalo v Šedých tónech.
Celkově z knihy nesdílím nadšení většiny, ale času u ní strávené rozhodně nelituji. Opět mi rozšířila mé vědomosti z historie. 4/6
... sotva jsem začala číst a poznávat postavy příběhu, přemýšlela jsem, že ji odložím jako nedočtenou. Nemastné neslané, jak se říká, ale ještě jsem vydržela, postupně jsem s nimi šla. Čím víc se blížil konec, bylo to zajímavější. Nakonec se mi to líbilo
Trošku mě štve ten název a obal, který evokuje nějakou tragédii na vodě, takže je jasné, co se vlastně na konci stane, ikdyž jsou první 2/3 knížky o něčem trošku jiném. Každopádně knížka jako taková hodně čtivá, střídání vypravěčů super a konec samozřejmě hodně silný.
Nebylo to špatné ale ty kraťounké kapitoly mi dělaly problémy. Když jsem se začetl, hned byl konec a další kapitolka zase očima někoho jiného. Příběh sice fiktivní ale bylo fajn se dozvědět trošku více o této skutečné a tragické události. Myslím že to nebyla moje poslední knížka od autorky.
"Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy".
U knih od Sepetysové mě baví kombinace naučných a románově laděných obsahů, podání různých situací z širokého spektra úhlů a krátké kapitoly, které jen vybízí k tomu, aby si jich člověk přečetl více, než měl původně v úmyslu. Doznávám, že jsem o Wilhelmu Gustoffovi v minulosti již zaslechla, ale jen díky této knize jsem o něco chytřejší a mám větší zájem se dozvědět více o lodních tragédiích.
Kniha o lodi, která snad ani nemohla doplout, zoufalství lidi z války, kteří se v zoufalém boji o život stávají obětmi moře. Cesta plná naděje trvá jen velmi krátce než životy většiny z nich uhasnou v moři. Smutné je, že mnoho obětí byly bezbranné děti, které se jen narodily na špatném místě a ve špatnou dobu.
Měla jsem obavy číst tuto knihu, protože je z války. Ale přečíst jsem si ji chtěla. Obavy nebyly plané, války jsou hrozné. V knize jsou krátké kapitoly a je psána z pohledů více postav. Je smutná. Osudy hlavních postav jsou smyšlené, válečná tragédie lodi Wilhelm Gustloff je podle skutečnosti.
Kniha se velmi dobře četla, byla rozdělena do krátkých kapitol, které velmi rychle ubihaly. Přečteno jedním dechem naráz. Působivý příběh různých postav (i různý náhled dané situace), které jsou osudem svedeni dohromady a putují ke své záchraně na lodi W.G., se kterou doufají, se dostanou k lepším zítřkům.
Tohle mě chytlo a nepustilo až do konce. Audiokniha perfektní. Byla jsem mile překvapena, když Joana zmínila Linu, to byl takový bonusový pocit z obou knih (V šedých tónech). Skvělé, určitě si ji dám v budoucnu ještě jednou.
Úžasná kniha, která se čte úplně sama. Osudy čtyř různorodých hrdinů prchajicích na lidi Wilhelm Gustloff. Asi všichni jsme slyšeli o Titaniku. A málokdo o lodi W.G., přestože její osud je snad ještě tragičtější.
Poslouchala jsem audioverzi. Její zpracování je výborné. Každá ze čtyř hlavních postav má svého interpreta.
Silný a drsný příběh, rozehraný v kulisách skutečných událostí. I pokud si jako já předem nepřečtete anotaci, je vám už z názvu a obálky knihy jasné, že půjde o tragérii na moři. Proto mě překvapovalo, jak dlouhá část příběhu se odehrává na pevnině. Byla jsem netrpělivá, a místy se mi vyprávění zdálo až moc zdlouhavé. Musím ale uznat, že pomalejší tempo skvěle dokreslilo atmosféru celé knihy, a pro zkrácení bych nehlasovala.
Obdivuju, jak laskavým způsobem nám autorka dokázala příběh předat. Kromě úzkostného pocitu, znechucení, lítosti a obav vzbuzuje i naději.
Především však ve mě už během čtení dokázala vzbudit dostatečně velký zájem, abych si dohledávala související informace. Určitě se pustím i do dalších autorčiných knih.
(SPOILER)
Kniha je vyprávěna netradiční formou, ale nemálo zábavnou.
K dispozici je mnoho informací, jež vedou k zamyšlení. Tou hlavní je pro mě otázka, zda měli Rusové nějaké "morální právo" potopit lodě s civilisty?
Tuto knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože zde vypraví příběh rovnou 4 osoby ... Děj se odehrává na konci 2.světové války a hlavni hrdinové se postupně potkávají na cestě na loď ... Bylo zajímavé číst příběh, který vypraví více lidí... Jakmile došlo k torpédování ... Děj dostal hodně rychlý spád ... Konec Emilie mě fakt rozbrečel... Byla to krásná kniha ...
Ani tato kniha nezklamala. Opět napínavá od začátku do konce. Hodně smutná, což bohužel u knih s válečnou tématikou asi jinak nejde. Oceňuji u autorky, že se tak trochu jednotlivé knihy, resp. hlavní postavy prolínají. Konkrétně zde je to jedna z vypravěček Joanna, která vzpomíná na svou sestřenici Linu z knihy V šedých tónech.
Švec se na mě obrátil, oči plné slz. „Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“
Ta žena v zrcadle byla děsivá, zvlášť když jsem si uvědomila, že jsem to já. Tváře jsem měla obalené sazemi, pod očima jsem měla kruhy od žalu z věcí, které jsem viděla. Na světě jsem jednadvacet let, ale poslední měsíce mě změnily. Začala jsem si zpod nehtů drhnout zaschlou krev a špínu a myslela jsem na výčitky, které do umyvadla nespláchnu.
„Hm. Ty oči. A ten nos, po tobě. Moc pěkný,“ řekl. Políbil holčičku na temeno hlavy a zavřel oči. Vypadal překrásně. Joana na něj hleděla. Taky jí připadal krásný.
Otevřel oči a zašeptal mi: „Je to neuvěřitelné. Ona je celá ty, je tvoje matka, tvůj otec, tvoje země.“ Znovu ji políbil, sehnul se ke mně a pošeptal mi do ucha. „Ona je Polsko.“ Bezděky jsem zdvihla ruce a natáhla se pro dítě.
Chtěla jsem, aby ochutnala naše jídlo. Mým rukám nesnesitelně chyběl dotek pomoučeného těsta. Mým uším chybělo praskání placek s jablky na pánvičce a mým očím duha z ovoce a zeleniny v zavařených sklenicích na poličce. Válka všechno zbavila barvy a nezbývalo po ní nic než šedivá bouře.
Chtěla jsem, aby poznala nejen Polsko, ale hlavně mé Polsko.
Přitáhla jsem si ji blíž a polsky jí pošeptala: „Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové.“
Sloužím muži, který na bedrech nese velké břímě. Důvěrně si rozumíme a máme mnoho společného. Dnes večer jsme se bavili o loajalitě. Ujistil jsem ho o své oddanosti německé věci. Také jsem se mu svěřil, že jsem kdysi cítil soucit s podřadnou rasou. Buď si jista, že jsem veškerý soucit vyrval i s kořeny. Vím, že je to slabost. Je třeba se jí nadobro zbavit. Jsme dobří Němci. Je to naše právo. Je naší povinností prosívat písek, hledat zlato a z něj odlévat silnější páteř našeho národa.
„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“
Moje první kniha od této autorky a dle očekáváníto bylo kvalitní čteníod začátku až do konce. Rozhodně nebyla poslední.
Audiokniha - poklona pro všechny dabéry. Naprosto fantastický poslechový zážitek.
Kniha - nemám slov... Skvěle vykreslený příběh, proplétání osudů, žádné zdlouhavé pasáže, k hrdinům si okamžitě uděláte vztah a příběh vás vtáhne a nepustí.
TOP
Doporučuji všem přečtení této knihy. Ač všichni známe tragický příběh Titanicu, který vzal 1500 životů, příběh lodi Wilhelm Gustloff, kde zemřelo 9000 lidí, je pro většinu z nás neznámý.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuaceAutorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Zase musím jít proti názorovému proudu. Ale nepíšeme komentáře proto, abychom se zalíbili, ale abychom napsali svůj názor. Kniha je především příběhem několika postav, s jejichž osudy se někdy až moc pomalu seznamujeme. To vše probíhá na pozadí konce války, která do příběhu v podstatě zasahuje jen tak zpovzdálí a až na výjimky jen v nepodložených informacích vznikajících v lidském davu. Vznikají zde kontroverzní situace, jak už to bývá v hrůze, kdy utíkáme o život. Právě tady se vybarvují pravé živočišné podstaty lidí, doposud skryté lidským očím. Z tohoto pohledu vyčnívá postava nacistické zrůdičky, které teprve uniforma a Vůdce dali moc.
Konec je useknutý takřka nadzvukovou rychlostí, kdy se v pouhých několika odstavcích velmi povrchně dozvíte, a to jen částečně, jak to dopadlo. Tak rychle, že v jedné větě žije tady a po několika větách odpočívá na stejném místě pod oblíbeným stromem. Škoda, poválečné osudy postav mohly být popsány konkrétněji. Existují mnohem, mnohem kvalitnější příběhy popisující podobná utrpení. Škoda jen, že historie si této katastrofy dodnes moc nevšímá a knih je jako šafránu.