Sulkovec: historie a lidová kultura
Karel Janíček
Kniha pojednává o nevelké katastrální a farní obci Sulkovec (kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou). První část knihy pojednává o historii obce - zejména o historii po roce 1848, druhá část knihy se zabývá lidovou kulturou místa - bydlením, odíváním, hudbou, obyčeji, zvyky, pověrami nebo pověstmi. Také ale přibližuje druhy obživy a zaměstnání, příbuzenské a sousedské vztahy.... celý text
Přidat komentář
Skvěle zpracovaná kniha! Co do obsahu i do provedení! Desky v barvách obecního znaku -"detail", ale působivý, dvousloupcové uspořádání textu - zásadní záležitost, přispívá k vyšší přehlednosti, rozbíjí masu textu, čtení rychleji ubíhá, fotky - další zásadní záležitost. Je jich tak akorát, jsou (v drtivé většině případů) dostatečně velké, i bez lupy je poznat, co, kdo na nich je, a jsou opatřené srozumitelnými popisky. Jazykové stránce také není co vytknout. Jedinou chybku jsem zaregistrovala v přílohách, v přehledu duchovních - pan farář Husák se nejmenuje Pavel, ale Marek.
Závěrem jedna citace a krátký komentář:
"V roce 1954 byl zaveden obecní rozhlas a od roku 1957 byly v hostinci U Šimků na č. 1 promítány jednou měsíčně filmy. Od konce padesátých let se pak v kulturním životě Sulkovce začíná stále více uplatňovat fenomén televizního vysílání s jeho zábavními funkcemi, tedy s typickými estrádami, koncerty populárních zpěváků a pozdějšími televizními seriály. Začalo to prvním televizním přijímačem, který zakoupil místní národní výbor v roce 1959. Ve staré škole ho mohla volně využívat veřejnost." (s. 86) - V Sulkovci zkrátka byli a jsou pokrokoví. Neznám mnoho dalších obcí, kde by MNV pro občany obce pořídil telku, na kterou mohli chodit společně koukat :-).
Autorovy další knížky
1988 | Státní zámek Vranov nad Dyjí |
2003 | Vranov nad Dyjí |
2023 | Sulkovec: historie a lidová kultura |
Knihu asi ocení spíše rodáci či znalci Sulkovce a okolí, možná nějací historici. Já spadám do skupiny "potomek rodáků" a v Sulkovci jsem strávila první dva roky svého života a pak další a další prázdniny či svátky. Proto mi byla kniha blízká, i když některá historická fakta pro mne byla zajímavá méně. Mám štěstí, že moje maminka, rodačka ze Sulkovce, je velký "psavec", takže sepsala i jakousi menší rodinnou kroniku svého sulkovského života, která mi právě tuto knihu doplní o osobnější příběhy. - Jinak musím podotknout, že mi v knize chyběla mapa současného Sulkovce, protože ačkoliv si některé obyvatele pamatuji, tak už nevím, v jakém čísle domu bydleli - a v knize se právě na tato čísla poměrně dost odkazuje (vzhledem k velikosti obce nelze vše posuzovat jen podle příjmení obyvatel, protože mnoho příjmení se zde opakuje). A pak jen malá chybka - Josef Krčil, který je zde zmiňován především jako varhaník, neměl, pokud vím, žádné potomky - byl i členem spolku Nežeňme se - takže zmiňovaná A.Š. není jeho vnučka, ale neteř.