Šum: O chybách v lidském úsudku
Daniel Kahneman , Olivier Sibony , Cass R. Sunstein
Kahneman s kolegy analyzoval stovky studií týkajících se rozhodování a ve svém společném díle vás přesvědčí, že i když máme tendenci své mentální schopnosti přeceňovat, jsme jako lidé velmi omylní. I model nás samých činí přesnější úsudky než my! Což není naší chybou, spíše přirozeností kauzálního myšlení a složitostí světa, chybou by však bylo ignorovat protiopatření. V knize vám hvězdný tým autorů vysvětlí příčiny vzniku šumu, jeho kategorie, odliší jej od zkreslení, naučí měřit jeho vliv, ale především ukáže, jak s těmito zjištěními naložit v praxi. Tedy jaké kroky po auditu šumu v rámci šesti pravidel rozhodovací hygieny podniknout. Pro lepší, spravedlivější, méně zašuměný svět.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Sociologie, společnost
Vydáno: 2021 , Jan MelvilOriginální název:
Noise: A Flaw in Human Judgment, 2021
více info...
Přidat komentář
Pozoruhodné informace o lidském uvažování a formování rozhodnutí, přesnosti forenzních věd, právní praxi v USA, zdravotnictví, managementu a řízení lidských zdrojů. K zamyšlení stojí i kapitola o lidské důstojnosti. Jak to bývá u propojení exaktních a společenských věd informace si navzájem občas odporují. Jedno přečtení knihy stačí. Pokud to má být učebnice jak nakládat se šumem v rozhodovacích procesech, je to přiliš rozvláčné, ale kratochvilné čtení. Možná že si opatřím nějakou literaturu ze které jsou citovány studie.
(SPOILER)
Skvělá kniha, doporučuji. Nicméně nesouhlasím s preferencemi, prioritami autora, takže tím pádem i s některými odůvodněními, dedukcemi. Na druhou stranu autor často na jiné místě v knize se víceméně opravuje, zpřesňuje, takže celkový dojem je dobrý, jen pozor na vytrhávání části textu z kontextu celé knihy. Např. na jednom místě varuje před kotvou, na druhém místě doporučuje použít kotvu, která má v některých případech značné nevýhody.
I když nesouhlasím s celkovým vyzněním knihy, např. zapomíná na fragilitu řešení nastaveného dle pravidel, lze jeho poznatky, doporučení postupu při projednávání vzít velmi vážně a v mnoha případech dojde ke zlepšení úsudku bez zjevných negativních důsledků. Nebo na to, že rozptyl diagnóz lékařů je sice do značné míry způsobem šumem, ale také tím, že v realitě lékaři reagují na praktické příklady, kde příčina nemusí být jen jedna, ani nemusí být jasné která je dominantní. Dále geografické odchylky mohou způsobovat žádoucí odchylky (krádež vody u řeky versus krádež vody na poušti). Osobně autor se v této knize přiklání na stranu centralizovaných řešení se všemi nevýhodami s tím spojenými.
Aneb kniha popisuje komplexní problematiku, kniha je náročná na pozornost, pamatovat si kontext, ale svého úkolu se zhostili výborně.
V knize se dozvíte proč, zde uvedu pro sebe výsledek doporučení, jak vést jednání, tzv. protokol dílčích hodnocení.
1. Na počátku procesu rozdělíte rozhodnutí do dílčích hodnocených oblastí.
2. Kdekoliv je to možné, budou se dílčí hodnocení provádět z tzv. pohledu zvenčí (u opakovaných rozhodnutí použijte relativní úsudek, pokud se škálou. - mají vyšší příjem oproti firmě, co jsme koupili)
3. Ve fázi analýzy se jednotlivá dílčí rozhodnutí provádějí co nejvíce nezávisle na sobě.
4. Při vlastním rozhodování posuzují účastníci každé dílčí hodnocení samostatně.
5. U každého dílčího hodnocení by měli účastníci stanovit svůj úsudek nezávisle (před seznámením s úsudky ostatních) a následně použít metodu odhad-diskuze-odhad.
6. Pro konečné rozhodnutí intuitivní úsudek nezavrhujte, ale odložte jej až na závěrečnou fázi.
+ být si vědom všech odhalených vlivů na úsudek (nálada, čas úsudku, zaujetí, kotvy...)
Kniha ukazuje, že je veľmi ľahké dostať sa do problémov a naopak zbaviť sa ich, nie následkom zlovôle alebo dobromyseľnosti konkrétnych ľudí rozhodujúcich o Vašom osude, ale prostredníctvom šumu prítomného pri ich rozhodovaní. Až teraz som si uvedomil ako veľmi šum zasahuje do našich životov.
Při rozhodování děláme dva druhy chyb, první z nich je zkreslení, kdy se na základě našich chyb a předsudků vychylujeme jedním směrem. Tím druhým jsou náhodné chyby, kdy jeden den vyhodnotíme určitou situaci tak, a druhý den se ve velmi podobné situaci rozhodneme třeba naopak. Zatímco o různých předsudcích se vede živá společenská debata, náhodné chyby, tedy šum, se často ignorují. Asi i proto si tento šum ve své nové knize vzal na paškál slavný izraelský psycholog Daniel Kahneman.
Zaměřuje se především na přijímací pohovory v koporacích, kde i přes velké sebevědomí HR oddělení, jsou výsledky často téměř takové, jako kdyby se uchazeči vybírali losem. Dále pak na americké soudnictví, kde za stejný trestný čin můžete být potrestáni jednou pokutou a jindy mnohaletým vězením. Nezapomene ani na rozdíly v lékařských diagnózách, kdy už jde někdy opravdu o život.
I když toto téma pro mě není úplně neznámé, Kahneman ho zpracovává velmi přehledně a důkladně, v některých ohledech mi určitě "otevřel oči". Nevynechá ani rady a strategie pro snížení šumu, dokonce se vyrovnává s nejčastějšími námitkami proti nim. Přesto jsem měl po nějaké době pocit, že než popularizační knížku, čtu učebnici, nebo korporátní příručku a občas se i trochu nudil. Proto bych Šum doporučil hlavně lidem, které téma zajímá, nebo opravdu potřebují snížit šum v rozhodování.
Přestože mám ráda statistiku, touto knihou mě autoři dokázali dočista umořit.
Hlavní myšlenka je hodně zajímavá, určitě je užitečné si ji uvědomit a zařídit se podle rad, v knize uvedených. Ale účast amerického autora knize dle mého názoru uškodila.
Na můj vkus příliš mnoho prostoru bylo věnováno tomu, aby proboha algoritmy nebyly rasistické!
Celkově je to hodně poplatné americkému prostředí, což mě trochu otravovalo. Ale s tím rasismem mě to otravovalo hodně.
Od D. Kahnemana bych doporučila raději Myšlení rychlé a pomalé, na které tato kniha také párkrát odkazuje.
Ve stejném ranku bych pak doporučila raději knihu Signál a Šum od N. Silvera, v širším okruhu pak Algoritmy pro život a Matematika pro život.
Všechny tyto knihy splnily má očekávání lépe než Šum.
Kahneman opět ukazuje, že nedostal Nobelovu cenu za ekonomii zbytečně. Je také poučné, že jeden z lidí, kteří moderní ekonomii nejvíce ovlivnili není ekonom, ale psycholog. Ekonomie se totiž odtrhla od reality a potřebuje, aby ji na zem přivedly jiné obory.
Za šum jsou považovány rozdílné úsudky. Autoři ukazují, že i profesionálové hodnotí stejné věci různě. V soudnictví padají tresty za stejné zločiny se střední odlišností více než 50 % (maximální odchylky ale mohou být násobně vyšší), Podobné odchylky jsou i při stanovování pojištění nebo oceňování akcií. Podobný šum je v ekonomice všudypřítomný, což ukazuje, že mnoho úspěchů i proher tvoří vlastně jen náhoda a systém nefunguje příliš dobře. Kniha rozebírá také lidskou psychologii a ukazuje, že lidé jsou nastaveni tak, aby si šum nepřipouštěli. Pokud někdo stanoví nějaký odhad (nebo spíše profesionální názor), ovlivní tím ostatní úsudky a dav může problémy chybných odhadů ještě zvýšit. Protože mnoho rozhodnutí je jednorázových a týkajících se velmi konkrétních situací, v mnoha případech je stanovení šumu velmi složité, i když jej hledáme. Lidské úsudky jsou srovnávány s jednoduchými modely a algoritmy, které mohou často rozhodovat přesněji než lidé, kromě těchto jednoduchých algoritmů je zde i úvaha o složitější umělé inteligenci.
Velice důležitá četba hlavně v této době (tedy v jakékoliv době...). Jak si porozumět a neporozumět. Spousta zajímavých faktů. Tak jen zůstat z toho poučen.
Kdekoliv existuje úsudek, tam je i šum. To by ještě nebyla tak překvapující informace, ale to, že je ho takové množství, už ano.
Téma autoři podávají vyčerpávajícím způsobem, člověk si z knihy může odnést mnoho užitečného, ale vše má své meze a se zaváděním opatření proti šumu, bych zacházel opatrně, obzvláště s krajním případem zavádění pravidel a algoritmů (ze zkušenosti vím, že lidská důstojnost v tomhle případě často trpí nejvíce a následná nevole při dodržování pravidel, bývá někdy snad i namístě).
Takže stále existuje celá řada případů, kdy není nad profesionální úsudek a nejlepší použití pravidel a algoritmů, je jejich nepoužití (v souvislosti s tímto tvrzením bych chtěl odkázat na knihu Tyranie metrik, která se problému věnuje podrobněji).
Doporučing: přečíst (pokud možno paralelně s touto knihou) knihu Superprognózy / Umění a věda předpovídání budoucnosti, z které - v kontextu s Kahnemanovým výzkumem - pro mě vyplynuli až teď nové závěry.