Šum z pěn

04.03.2022

Ačkoliv kněze Maxe Kašparů považuji za inspirativní osobnost už dlouho a četla jsem několik knih od něj i o něm, dlouho jsem netušila, že je i básníkem. Až mi jeden z mých přátel půjčil tuto jeho starší knihu, která obsahuje krátké myšlenky Maxe Kašparů, formálně podobné básním. Jsou roztříděné do několika oddílů: Pěna z mezilidských vztahů, Pěna z duchovního života, Pěna z psychologie, Pěna z teologie a Pěna z poezie. Líbily se mi všechny, až na "Pěnu z poezie", ta už mi jaksi "nesedla". Pojmenováním „pěna“ má Max Kašparů na mysli to, co bylo sebráno z povrchu těchto oborů (přestože to v sobě může nést i obsah hlubiny). Tato pěna vyšumí, když se jí četbou dotkneme.
Kniha pro mě byla dobrým zastavením na mnoha životních křižovatkách a průvodcem v každodenním rozhodování. Malý formát knihy umožňuje nosit ji u sebe déle a mnohé texty a myšlenky víckrát promýšlet. Není potřeba s autorem souhlasit, ale může být dobré vydat se s ním na společnou cestu přemýšlení o tom, jak žijeme svůj život.

"Varujme se dvou nemocí:
Zaprvé se neporovnávejme
s druhými.
Vzhledem k našim kladům
vyjdou oni jako horší
a před jejich přednostmi
chytíme komplex méněcennosti.
Zadruhé neodvozujme
svoji hodnotu od výkonu.
Vždyť sama lidská duše
má vždy a za všech okolností
nevyčíslitelnou cenu.
Cenu Kristovy krve."