Šumava - Roklanská hájenka
Erika Zemanová
Vzpomínky a obrázky ze života lidí na šumavské samotě. Lesní samoty přímo v srdci Šumavy mají své kouzlo jak v letních, tak v zimních slunečných dnech. Příroda je drsná, vrtkavá, ze zimního slunečního svitu se do půl hodiny promění v běsnící sněhovou vánici. Stále stejné kouzlo má i podroklanská mýtina, na které stávala Roklanská hájenka. Nikdo už nevěří, že v tak odlehlém koutě Šumavy dokázali žít lidé po celý rok bez dnešních technických vymožeností. Přesto to dokázala statečná a odvážná rodina lesního Kortuse, která žila v tomto malebném místě dvacet šest let, od okolního světa vzdálena několik hodin chůze.... celý text
Přidat komentář
Kniha faktu, silný příběh, silné rodiny. Je správné, že je jejich život takto pro další generace zaznamenán. Děkuji autorce za její mravenčí práci.
Krásné čtení o časech minulých. Musím znovu smeknout před našimi předky, jak to měli těžké a jak život uměli žít a radovat se z něj. Navíc mám přidanou hodnotu k této knížce, úplnou náhodou když jsme s kolegyní zjistili, že se jedná o jednu větev příbuzných jejího přítele. Knížka už putuje k jeho rodině, která dělá rodokmen a bude jistě přínosem.
Nádherné čtení o životě v téměř nedostupné šumavské divočině.. Víc nemám co dodat, snad jen to, že až se zas budu toulat po šumavských hvozdech, určitě si na tuto knihu nejednou vzpomenu..
Velmi silná knížka, která je psána srdcem, tak jako by mi ji vyprávěla babička. Zvyky, tradice, úcta, hodnoty, které jsou pro život potřebné.
Sice pro neznalce poměrně detailní popis prostředí, ale to je tím, že každý máme nějaké své oblíbené místo, kde zná každý kámen.
Číst další a další knížky o Šumavě mne pořád ještě baví, je to kraj drsný, ale krásný.... a konkrétně při čtení této knížky jsem si uvědomila, jak to ještě na počátku minulého století byl život hodně, hodně těžký.
Co lepšího číst po návratu ze Šumavy než povídání o starých drsných časech právě odtud. Jak kontrastně teď působí hotely Modravy, Kvildy a okolí. A jak je dobře, že si Šumava zachovává díky slatím a mokřadům trochu ze své původní tváře.
Příjemné čtení, jen škoda, že nejde více do hloubky.
V létě jsme s manželem byli právě v této oblasti na krátké dovolené. Úžasná příroda, milí lidé, krásný kraj a tak když jsem u nás v knihovně uviděla tuhle knížku, řekla jsem si to si musím přečíst a nelituji. Přečetla jsem jí za jedno odpoledne a myslím si že by si jí měli přečíst hlavně ti mladší, aby si více vážili svých rodičů a vůbec všeho, co jim současnost nabízí. V tehdejších dobách a navíc v drsné krajině to neměli lidé vůbec lehké, ale měli se rádi a vážili si jeden druhého a i toho co měli.
Opravdu cenné svědectví o životě v nejodlehlejším místě Šumavy, kdy nejbližším v té době obydleným místem byl Březník, který je ale sám o sobě rovněž značně odlehlým místem. Tuto knížku obzvlášť ocení ti, kteří našli zalíbení v Klostermannově Ze světa lesních samot a ještě nádavkem tyto místa, jako Březník, Luzný, Modravu a další, osobně navštívili. Pak se totiž ona naše představa o tehdejším životě v těchto místech ještě více přiblíží skutečnosti. Bohužel Roklanská hájovna je pro běžného turistu, bez toho aniž by porušil zákazy vstupu, nepřístupná. Na druhou stranu ale ony špalíry turistů, jako na Březníku, by rozhodně v tomto ztraceném koutě Šumavy zanechaly svou negativní stopu.
Moc pěkně napsaná knížka, vzpomínání na to, jak se žilo na Šumavě před 100 lety vyprávěním příběhů z jedné rodiny. Je to útlá knížka, přečteno za dva večery. Všem co mají rádi Šumavu mohu doporučit.
Kniha je poutavě napsaná, ale týká se osudů jedné konkrétní rodiny žijící na samotě. Na druhou stranu je tu báječně vylíčena dobová atmosféra a protože mám k Šumavě sama blízko (tatínek se zde narodil), útlá knížka se mi moc líbila.
Autorovy další knížky
2018 | Šumava - Roklanská hájenka |
2011 | Šumava - Roklanská hájenka ve vzpomínkách |
2019 | Můj domov v Sudetech |
2014 | Dolní Vltavice - Vzpomínky na mládí aneb Zatopené domovy |
2022 | Šumava: Život na hranici |
Při čtení knihy jsem cítila naprostou úctu k lidem, kteří dokázali žít na tak odlehlém místě, odkázáni sami na sebe a mnohdy v tak drsných podmínkách, které jsou našim životům naprosto vzdálené...
Pokora k lidem a nádherné přírodě dýchla ze vzpomínek, jež vypovídaly o těch 26letech strávených v Roklanské hájence ...
Děkuji!