Šumavské rapsódie

11.02.2018

Tři tragikomické příběhy od Karla Klostermanna jsem přečetla s úsměvem na rtech a neskutečně mi ty řádky lahodily. Moje fantazie jela naplno, ty zasněžené pláně, hory a domečky na Šumavě, kde to mám tak ráda mě mile potěšily. Kraj to byl drsný, obživa obtížná, krásná mluva.

"Volal nás ouřad, a když jsme přišli, mluvil do nás zvysoka a my jsme nevěděli, co chce, a von eště míň. Tak potom k slovu nepustil a volů a voslů nám vypřezděl, až sum mu jednou řek: Milostpane, povídám, copa se tu dělaj za špásy ze mně! Ty voly si nechaj, mají-li na ně chlív, anebo až mě zase zavolaj, pošlu nim pár svejch, aby se s nima domluvili, dyž se mnou nemůžou. - Tak von se na tu mou řeč tuze rozzlobil a skákal po tej cimře jako rozčertěnej krocan a dal mě zavřít na čtyřiadvacet hodin a suseda na dvanáct, protože se prej smál. "