Šumavský deník
Petr Pavlík
Je mozaikovitou baladickou prózou vyrůstající z autorova vztahu k rodnému kraji. Navázal v ní na klostermannovskou tradici, současně však konkrétní poválečné osudy lidí z lesních samot zasadil do nadčasové lyricko-filozofické životní koncepce.
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla v nádražní knihovně, protože byla útlá a zdálo se, že ji zvládnu přečíst během delší cesty vlakem. To se mi i povedlo a celkově jsem za knihu vděčná, i když musím říct, že mě trochu rozčilovalo přeskakování mezi dějem v přítomnosti, kdy autor vypráví o svém příteli, starci Jakubovi ze Šumavy, a událostmi v minulosti, kdy Jakub svému příteli z města vypráví své osudy během druhé světové války a krátce po ní. V mnoha knihách mi tento způsob nevadí, ale tady to bylo trochu násilné v tom, že autor během dějů v přítomnosti hodnotí i to, jak ochotně či neochotně mu Jakub o svém někdejším životě vypravoval a co říkal na to, když mu P. Pavlík předčítal to, co napsal. Autor se totiž Jakubovi se záměrem napsat knihu svěřil. Je to sice originální, ale na druhou stranu to dost nabourává obě dějové linie a vytváří to linii třetí, v níž se autor snaží nějak prezentovat sám sebe, jenže to mně osobně připadalo nejméně zajímavé.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Šumavská bílá noc |
| 1988 | Dar |
| 1988 | Šumavský deník |
| 1989 | Soukromý letecký den |
| 1978 |  Cesta z hor |
Vypravěč po smrti svého přítele Jakuba získá jeho deníkové postřehy a na základě vzájemných rozhovorů se pokouší zrekonstruovat jeho život, zejména během války, když byl vězněn v koncentračním táboře, a po válce se přestěhoval do šumavské samoty, kde se svými koňmi tahal dřevo. Vzpomíná i na své lásky Němku Hildu a vdovu Marii. Vadily mi komunistické plky o společnosti, kde nebude chudých a bohatých atd. I Jakub je líčen jako zasloužilý soudruh.