Suši v duši
Eva Urbaníková , Denisa Ogino
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129440/bmid_susi-v-dusi-XTA-129440.jpg
4
414
414
Denisa přijala pracovní nabídku v Japonsku, které si záhy oblíbila, Naučila se japonsky a nakonec se seznámila s Japoncem, do kterého se zamilovala. A protože city byly vzájemné, po nějaké době se vzali. Denisa toužila stát se „opravdovou“ Japonkou a ve všem se přizpůsobit zemi, kde se rozhodla žít. Ukázalo se však, že to vůbec nebude jednoduché.... celý text
Přidat komentář
Povedená oddechovka. Ideální čtení např. na dovolenou. Nic náročného, dobře se čte. Určitě zajímavý pohled na životy běžných japonských rodin. Spousta věcí pro mě naprosto nepochopitelná a rozhodně by mě tato země svými zvyky nijak neuchvátila.
Knihu jsem si půjčila podle názvu, líbil se mi. Pak jsem si oblíbila Denisu a její příběh. Zvláště to jak se s různými situacemi poprala a nakonec i zvítězila. To, jak člověka ovlivní na celý život, způsob, jaké dětství mu uchystala rodina, je celkem známé. Ale jak to posoudila Denisa mně velmi oslovilo.
Výborně napsaná kniha na dva večery, při které se dozvíte spoustu zajímavostí o způsobu života obyvatel Japonska. Knihy tohoto žánru mě prostě baví.
Velice čtivá kniha, která mě na chvíli přenesla do Japonska. Doporučuju všema deseti. Poučná, lidská a pohodová. Více takových knih.
Asi zatím nejlepší kniha co jsem četla od autorky. Četla se moc hezky a člověk se doví spoustu věcí o cizí zemi a hlavně ty emotivní příběhy opravdu ze života mě vzali za srdíčko. Mohu jen a jen doporučit.
Velice příjemným způsobem jsem se dozvěděla o Japonsku věci, které by mě třeba v cestopise nezajímaly. Přečteno snad za den a doporučeno asi 10 dalším lidem, kteří byli z knihy také nadšeni.
Bezva knížka, měla spád, žádné zbytečné omáčky. Pro mě nepředstavitelné, že bych takhle odjela... odjela teda možná, ale zůstat tam, to chce odvahu... Dozvěděla jsem se zase něco víc o životě v Japonsku. Velmi čtivé.
Ohledně knihy samotné mi vadilo především míchání české, anglické a slovenské transkripce dohromady, jejich nejednotné užívání postrádalo logiku. Objevovaly se i překlepy a chyby v japonských názvech (viz např. rýžovar). Po literární stránce dílo žádný zázrak není a zvolený styl vyprávění také nebyl zrovna nejpropracovanější.
Jako zásadní a do očí bijící mi přijde, že za celou dobu vypravěčka nepochopila tu nejdůležitější věc – Japoncem se člověk nestane, Japoncem se člověk prostě narodí, ať se modrooká blondýna snaží sebevíc. Prostě to nejde. Žádná jiná cizinka se o to v knize nepokoušela, jen ona, a přesto jí nepřišlo divné, že se to nedaří.
Moc se mi nezdá v knize několikrát proklamované tvrzení paní Ogino, že je žena „která poznala Japonsko a porozuměla Japoncům“. Její názory jsou velmi subjektivní a šíleně generalizující. Děsí mě, kolik lidí tu píše, že jim to pomohlo otevřít oči ohledně Japonců a Japonska. Ano, spousta věcí popisovaných v knize se v Japonsku opravdu děje a Evropanům připadají šílené, nesmyslné a občas i zlé (nicméně ono to s tím kulturním šokem funguje i naopak ;-). Tyto věci jsou ale v knize dost často uvedeny ve špatném kontextu, bez opravdových podložených vysvětlení.
Její manželství je kapitola sama pro sebe, takového zakomplexovaného ubožáka mohla potkat v kterékoli zemi. Její muž se v mnoha ohledech choval jako typický Japonec, to je pravda, ale typický Japonec to rozhodně nebyl, podobně jako jejich manželství nebylo typicky japonské (nebo typicky "smíšené").
Denisina naivita, doufání v dobrý konec a neustálá úslužnost ve všem vyjít manželovi vstříc i za cenu popření vlastních životních hodnot, se dá omluvit jedině jejím nelehkým dětstvím. A upřímně kolik manželství hostesek s klienty popsaných v knize skončilo dobře? Myslím, že žádné. Tady nejde ani tak o střet odlišných mentalit a kultur, ale spíše o fakt, že v hostes klubu si normální člověk partnerku pro život prostě nevybírá.
zajímava kniha,ktera mi přiblížila život v Japonsku o kterém jsem téměř neměla ponětí
Zatím všechny knížky od Evy Urbaníkové mě uchvátily, nadchly... Skvělý styl psaní, čtou se jedním dechem. Zajímavý příběh, krásně psaný, popis Japonska, jejich kultury, zvyků atd. mě velmi zaujal.
Ke knížce jsem se dostala kvůli autorce Evě Urbaníkové, kterou mám moc ráda, ne kvůli zájmu o Japonsko jako takové, a četla se mi výborně. Osobní příběh vypravěčky byl poutavý, ovšem pasáže o Japoncích, jejich zvycích, chování, bydlení, mezilidských vztazích atd. mi přišly nesmírně zajímavé, občas nepochopitelné a často překvapivé.
Skvěle napsaná kniha, dozvíte se osobní příběh, ale i spoustu zajimavého o Japonsku
Skvěle napsaná kniha, dozvíte se osobní příběh, ale i spoustu zajimavého o Japonsku
Skvěle napsaná kniha, dozvíte se osobní příběh, ale i spoustu zajimavého o Japonsku
Výborně se to čte, dozvěděla jsem se o Japonsku věci, které jsem nevěděla. Zajímavé počtení...
Skvělá velmi oddechová četba. Žádné napětí tam sice není, ale jako příběh je to vyprávěné opravdu pěkně.
Oddechová knížka. I´o smutných věcech se dá psát vtipně a pohodově. Díky za nahlédnutí do japonské kultury.