Švadlena
Rosalie Ham
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290141/mid_svadlena-B5P-290141.jpg
3
246
246
Po dvaceti letech, které strávila jako švadlena v předních módních evropských salonech, se Tilly Dunnageová vrací do malého australského městečka, z nějž musela v dětství prchnout. Hodlá se jen podívat za nemocnou matkou a zase odjet. Nakonec se však Tilly rozhodne zůstat, a přestože je stále vyděděncem, luxusním a okázalým róbám z její dílny nedokážou upjaté ženy z Dungataru odolat. Díky krejčovskému umění, přátelství se seržantem Farratem i počínajícímu vztahu s Teddym, na jehož rodinu se ostatní dívají skrz prsty podobně jako na tu její, ji místní mezi sebe, i když se zdráháním, nakonec přijmou. Spolu se závistí a řevnivostí, které vyvolávají v městečku její šaty, však vyplouvají na povrch i staré křivdy a začíná být zřejmé, že Tilly tajně spřádá plán pomsty. Pomsty těm, kteří jí ublížili...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Mladá fronta
Originální název:
The Dressmaker, 2000
více info...
Přidat komentář
Knížka se moc dobře čte, příběh okamžitě vtáhne, nicméně mi přišlo, že autorka nemá jasno, jestli píše o 50. letech nebo o současnosti, pochybuju, že na vesnici uprostřed ničeho v 50. letech by lidé mluvili a konali tak jako v knize. Co se mi líbilo jsou skutečně různorodé postavy a jejich příběhy, to bylo moc fajn. Tilly jsem měla ráda, dokud nepřišlo na konec, ten moje sympatie k ní spolehlivě pohřbil. Co se mi nelíbilo byly některé situace až směšně přitažené za vlasy, např. ta rána pohrabáčem nebo náhlá zázračná změna stavu Molly, zbytečné vedlejší postavy a ze všeho nejvíc závěr - celou knihu mě provázel soucit s Tilly a přála jsem si, aby měla šťastný konec, ale na závěr se z ní vyklube akorát stejný psychopat jako je většina obyvatel města.
Návrat dospělé ženy povoláním švadleny zpět do míst, kde vyrůstala zpusobu v malém městečku pozdvižení. Z původního plánu jen zajít za nemocnou matkou a rychle se vrátit zpět sejde a Tilly se rozhodne zůstat. I když je stále tedy více než 20 let vyděděncem, někým, na koho se dívá celá ves a jsou o něm slyšet jen ty nejhorší věci zanedlouho se mezi místními ženami stane oblíbená, protože poznají, že i když se v minulosti něčím provinila její umění a schopnosti to nedokazují. Kromě toho se mezi Tilly a seržantem Ferratem začíná rozplétat románek za vůně australské přírody, ale i lstivých intrik...
Právě jsem dočetla a teda nevím, komu bych knihu doporučila. Asi někomu, kdo má pár hodin času a potřebuje vypnout. Jo a třeba má rád módu. V knížce se to hemží tolika bizarními postavičkami a absurdními situacemi, které pobaví, ale zároveň jsem se v postavách od samého začátku dost ztrácela a litovala, že jsem si nezačala dělat diagram "kdo je kdo" a "kdo s kým". A tu spoustu krejčovského žargonu jsem měla chuť přeskakovat, což bohužel neumím - vždycky se bojím, že o něco zásadního přijdu...
Na to jak jsem se na knihu těšila, jsem hodně zklamaná. Postav se zde vyskytuje až moc a k žádné jsem necítila sympatie. Autorka nešla v charakteristice osob moc do hloubky a celkově mi příběh přišel nedotažený. Takové nemastné, neslané.
Zak mě propadák. Měla jsem problém začíst se. Chyběl mi spád a jakási akcnost, která vás nutí číst dál. Postavy mi přišly nudné a nezajímavé.
Když jsem byla malá, uvěřila jsem při pohledu na globus, že v Austrálii je všechno "vzhůru nohama". Pak jsem se na hodinách zeměpisu dozvěděla, že prý ne. Ale tato kniha mi potvrdila, že ano!
Nemohu ani vlastně napsat, že to bylo špatné, protože ty příběhy, charaktery, pointy, postavy, pohnutky atd. ... byly zejména nepochopitelné. Ani u jediné epizody nešlo uvěřit, že normální, živí lidé v 50. letech 20. století (!) by mohli takto smýšlet a konat. Že ženy bez vzdělání, rozhledu, znalostí, které nikdy nikde nebyly, najednou mluví jak paní de Beauivor, že šílená matka protáhne dceru pohrábačem po temeni hlavy, a ta si to místo akorát podrbe; že léta žije a přežívá společenství lidí (vesnice), které postrádá najzákladnější samočistící instinkty a mechanismy; že osoby, které nikdy nepoznaly ani kašpárkové divadlo, si vyberou k inscenování soutěžního vystoupení Shakespearova Macbetha; že k zájezdu do sousední vesnice odjede do poslední živé duše úplně každý obyvatel .... atd. atd. teď už by to byly samé spoilery, které sem s ohledem na případné další čtenářky nechci sázet, i přesto, že knihu nikomu nedoporučuji - neztrácejte s ní čas!
Jediný pozoruhodný detail (půl řádky textu): na pohřbu oblíbeného mladíka hrál dudák (v té zapadlé demoralizované díře!) motiv z Dvořákovy Novosvětské !!! :=)))
Tak za mě taky ne...příliš mnoho nezajímavých postav, jejichž životy mě naprosto nezajímaly. :D Raději bych brala víc Tilly a Teddyho, víc módy atd. Ve filmu jsem nepochopila osud Teddyho a nechápu ho ani tady, (trošku jsem doufala, že to tady bude jinak...) úplně nesmyslné.
Film za 3* a kniha za 2*.
Ví, co se nosí. Práce jí jde od ruky. S jehlou, nůžkami v mysli. Šmik, šmik. Odstřihne se, ať ji nezanítí, duše podšité. Nepáře se s nikým.
Vedlejší postavy se mi pletly prakticky do konce příběhu, nicméně kniha se mi líbila a těším se, až uvidím film.
Ani na 200. strance nevite, kdo je kdo :) Na film se teprve chystam... Je to takovy uspechany zmateny roman o malomeste plnem ruznych uchylu a kreatur. Konec byl pritazeny za vlasy.
50% - kniha nenaplnila má očekávání, která jsem od ní měla jakožto k literární předloze filmu, kde by měla hrát Kate Winslet. Začátek - úspěšná a pohledná švadlena vracející se do městečka, kde jako nemanželské dítě prožila krušné časy, vyhlížel velmi nadějně, stejně jako barvitý popis onoho australského zapadákova a jeho barvitých postaviček. Jenže na tom se potenciál příběhu jaksi vyčerpal, plácalo se to odnikud nikam a i finální Tillyina pomsta vyzněla jaksi do ztracena vzhledem k tomu, že nikdo z těch omezenců neměl kapacitu na to, aby Tillyiny motivy pochopil.
Bohuzel jsem se nemohla poradne zacist a zorientovat se ve vsech postavach..dej mohl byt taky o hodne vice rozepsany, nic moc jsme se o minulosti nedozvedeli, coz me docela i mrzelo a celou knizku jsme se na to tesila, ale bohuzel jsem se nedockala. Pribeh celkem nic moc..
Temně satirický román o lásce, mstě a módě 50. let. Příběh Tilly Dunnageové, která se po dvaceti letech vrací do malého australského městečka, ze kterého musela kdysi odejít.
Tilly pracovala jako švadlena v předních módních evropských salónech. A i když ji lidé nemají rádi, upjaté ženy nedokážou odolat jejím róbám.
Když jsem vzala tuto knihu do ruky, vůbec jsem netušila o čem to bude, možná i proto mě tak zaujala. Obyvatelé městečka si myslí, že je Tilly divná a zlá, ale nakonec vyplave napovrch, že podivínský je každý jeden z nich a Tilly, ať už náhodou, nebo promyšleně, se jim mstí za to, co ji kdysi provedli.
Po překonání prvních 20 stránek, kdy se dozvíte jméno a povolání všech lidí z městečka a máte v nich v tu chvíli neskutečný zmatek, se kniha pěkně rozjede a už jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Nechybí zde veselá ani smutná místa. Je tu i pár hodně naturalistických popisů, u kterých budete zavírat oči. Celkově pěkná knížka, ale určitě svým stylem není pro každého.
Po knížce jsem se hned podívala na film a musím říct, že i ten se mi moc líbil.
Jednu hvězdičku strhávám za velké množství postav, jejichž jména jsem si často pletla.
No čtu tady samé vlažné reakce... ale mně to přišlo výborné. Obyvatelé městečka jsou neskutečná skupina, krásně různorodé charaktery a úchylky, autorčin místy naturalistický popis velmi zábavný, děj skvělý...za mně tedy plný počet hvězdiček. Jedna z mála knih co se povedla (hlavně vizuálně) i jako film, i když to scenárista docela proměnil k obrazu svému..... čímž mně naštval
S velkým donucením jsem knihu dočetla. Hrdinka mě nezaujala, chyby spoluobčanů přehnané a ten konec... Na film se podívám ráda, jako film to může být dobře zpracované, ale tahle kniha opravdu ne.
Film mě bavil víc asi proto že tam byla Kate Winslett. Kniha se mi nečetla špatně :) ale myslela jsem si, že si jí užiju víc.