Svatá kniha vlkodlaka
Viktor Pelevin
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67445/bmid_svata-kniha-vlkodlaka-2cF-67445.jpg
4
79
79
Svatá kniha vlkodlaka je nesmírně zábavný, svižně napsaný román, jehož bizarní zápletka a výstřední imaginace kupodivu zároveň vypovídají mnohé o krizi identity i hodnot, v níž se zmítá soudobé Rusko. Viktor Pelevin rafinovaně využívá všeobecně rozpoznatelných archetypů a popkulturních motivů k satirickému zobrazení postsovětské společnosti: hlavní hrdinka A Čuri, tisíce let stará žena-liška vtělená ve svůdnou nezletilou prostitutku, pomocí svého chvostu hypnotizuje své klienty, a zatímco oni sní své erotické sny, ona jim odčerpává životní energii, díky níž je takřka nesmrtelná; a navzdory svému povolání zůstává nedotčenou pannou.... Ovšem jen do chvíle, kdy potká vysoce postaveného oficíra z bývalé KGB, shodou okolností mocného vlkodlaka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
Svjaščennaja kniga oborotňa, 2004
více info...
Přidat komentář
Postmoderní galimatyáš...jakoby se koloběhem tragikomických dějin a absurdit vyžilý mystik rozhodl po požití nějakého podpůrného prostředku protrhnout druhým závoj Máji prostřednictvím bajky pro dospělé...Po většinu času jsem se Pelevinovým gejzírem sžíravě sarkastických komentářů ke všemu možnému, (postřehů o soudobém Rusku nebo nás bezocasých opicích zvláště), mystifikací a výkladových teorií Ačuřiných vnitřních hlasů výborně bavila. S výjimkou (pro mne) otravné romance liškodlačky s Alexandrem a jejich časem už skoro nesnesitelných dialogů. 3,5*
Těsnohlídek by se divil, jak taky může vypadat taková liška Bystrouška… Od Bulgakova víme, že v Moskvě se děly za zády materialistického světonázoru všelijaké věci, a Pelevin ukazuje, že… teď taky. Právě ironické močení na výklad dějin a různé světonázory a vlastně lidskou tragikomedii obecně tvoří vedle filosofických úvah velkou část románu, přičemž odstup liščí perspektivy nám umožňuje sledovat tu bláznivost nás, bezocasých opic. Aforismy, paradoxy a autorovy nápady představující svět liščích sestřiček a vlkodlaků jsou bystré i zábavné - jen je to celé drobet statické a vlastně převážně se nesoucí v úvahách a ponorech do vlatního nitra. Postmoderní román idejí, i když ze všech z nich si autor nejspíš dělá bžundu.
Střídají se zajímavé pasáže s nudnými. Po celou knihu jsem si nějak nedokázal oblíbit ani jednu postavu. Jakoby budhistické učení lišek knize škodí - mělo být scvrknuto na podstatně menší prostor. Naopak je prima vysvětlení, jak to "doopravdy" bylo s některými historickými událostmi. Jakože pejsek lajka nebyl jentak nějaký pejsek, ale psí vlkodlak, jak vlastně funguje těžba ropy v ruské arktidě a podobně...
Tuhle knihu jsme kdysi koupil v levných knihách a dlouho ležela na poličce k přečtení. A asi to je kniha, kterou si buď přečtu po druhém nebo poputuje do knihobudky.
Kniha je plná metafyzických myšlenek a různých zamyšlení a postřehů vhodných spíše pro osobnostní rozvoj než pro pobavení...
Opravdu chytře maskované malé mistrovské dílo. Satirický pohled na postsovětské Rusko zamořené drogami a zločinem, divoká jízda, která ovšem předpokládá základní orientaci ve světové historii, literatuře a současné politice. Pelevin je neskutečný cynik a zároveň jeden z nejoriginálnějších autorů, se kterými jsem měla tu čest.
Fantaskní příběh plný filozofie a podivných postav, které vás vtáhnou do svých úvah. Nic podobného jsem doposud nečetla, ale Svatá kniha vlkodlaka mi sedla perfektně.
Po přečtení musím uznat, že jsem už dlouho nečetla něco tak originálního. Při čtení jsem se bavila a nad lecčems i zamyslela. Líbí se mi autorův styl vyprávění
Ruská literatura nezemřela! Pelevin je důvod, proč se občas podívat o pár tisíc kilometrů na východ a pár stupňů Celsia níže. Knihu jsem koupil a začal číst trochu s rozpaky. Ale teď už ji bez rozpaků řadím mezi mé nejoblíbenější. Pelevin je tím nejlepším možným následovníkem Bulgakova, vzal si z něho to dobré a originální a ještě ho o míle překonal.
Zamiloval jsem se do té filozofující prostitutky s liščím ohonem. Směs syrové reality novodobého Ruska a magie starodávných zvířat, která pamatují počátky civilizace je tak třaskavá a účinná. Nemusí přijít ropná krize, stačí jen pár výkyvů kurzu barelu ropy na burze a hned si vybavuju scény, kdy se mocní vládci materiálního světa zoufale uchylují v měsíčním světle ke kouzlům a čárám, aby vytryskl nový zdroj jejich petrodolarů. Tomu všemu se A Čuri z vysoka vysměje a včas předvede svůj potenciál. Závěr knihy nenechá nikoho na pochybách, rád bych našel to její odhozené kolo v moskevském parku.
Spíš filosofické uváhy a kritika současných poměrů nejen v Rusku, smíchané s budhismem, historií, literaturou, uměním, vskutku zvířecím sexem ;-) a v neposlední řadě láskou. Jakožto typická bezocasá opice si nedělám iluze, že jsem všechno pochopil, občas mi dělalo potíže "nespadnout z liščího ocasu", ale už dlouho jsem nečetl nic tak....originálního a vymykajícího se obvyklým stereotypům, vtipného i absurdního zároveň, jako třeba ukázka tolerance a nenásilí v podání ruského vlkodlaka, toho času zaměstnaného u tajných služeb: " když potkáš Budhu, nemusíš ho hned zabíjet, ale hlavně se nenech ukecat."
Tenhle ten chlap mě fakt bavil. Nejsou to takové ty nevinné, spontánní řachandy smíchu jako s mým oblíbeným Tomem Robbinsnem,. Občas vám může až zatrnout, když vám dojde jaká je to smutná pravda...
Pelevin ve Svaté knize vlkodlaka hodně dává na odiv svou sečtělost, což se odráží v neustálém filosofování, odkazech na klasickou literaturu, na asijskou mytologii apod. Styl místy působí trochu amatérským dojmem (zejména úvodní slovo je tragické a čtenář by se jím rozhodně neměl nechat odradit). Životní styl, fysiognomické vlastnosti a zvláštnosti „lišky“, jak je autor prostřednictvím své vypravěčky zevrubně popisuje, se v kontextu děje často dostávají do logických klinčů. Skoro pořád se řeší zapeklitá sociální situace v nynějším Rusku, podobně jako Lukjaněnko ve své sérii Hlídka se Pelevin snaží nějak vypořádat se všudypřítomnou korupcí a více či méně systémovou kriminalitou, potažmo typicky ruským pojetím byrokracie. Přes to přese všechno se Svatá kniha vlkodlaka čte dobře a autorovu stylu se lze časem bez větších problémů přizpůsobit. Nakonec je to příjemně pomalý text a doporučeníhodná záležitost.
Perfektní nápad, trefné postřehy, příběh místy působí roztříštěně. Anotace knihy je nápaditě napsaná, ale kdo čeká svižný sjezd na lyžích, bude zklamaný, připadá mi to spíš jako slalom mezi popisy čehokoliv. Ale i tak doporučuju.
...tak jsem dočetl........................................ pelevin je mázák mystifikátorů, hlavní hrdinka A Čůri je pěkně vyčůraná, Alexander - vlkodlak je pravá ruská свинья z KGB -- inteligentní kniha .... po knize Osamocení 12 další postsovětská pecka
Autorovy další knížky
| 2011 |  Svatá kniha vlkodlaka |
| 2016 | SNUFF |
| 2002 | Omon Ra |
| 2002 |  Generation P |
| 2006 | Helma hrůzy |
Zábavná hříčka pro filosofií poznamenané intelektuály a pro ty, kdo se za ně chtějí považovat. Pro ty především. Sice je lepší číst Svatou knihu se znalostí přinejmenším buddhismu a moderní filosofie, ale ve výsledku se díky tomu čtenář jenom častěji zasměje, nic nového se nedozví. Pelevin toho totiž spoustu přečetl a trochu se tím předvádí, trochu si z toho dělá legraci, ale je to spíš takový barevný, rozevlátý obal na jednoduché love story, které je v základu knihy.
Přes všechny metafyzické úvahy a humorné postřehy mi román přijde trochu příliš líbivý a odtažitý. Romantická zápletka je originální jedině tím, že milenci mají chvost a dokážou s ním provádět úžasné věci, kritika současného Ruska a ironické společenské komentáře jsou vděčné a zábavné, ale neříkají nic nového, a velká duchovní teorie nakonec neřekne o moc víc než Miluj bližního svého. Samozřejmě to všechno může být Pelevinova recese, ale mám pocit, že kniha má fungovat pro oba druhy čtení, jak jako grandiózní groteska, tak jako vážně míněný komentář. Takový mainstream na druhou.